Výpisky z Meredinova deníku

Níže je z přeložených zápisků upíra Meredina sepsaný stručný výčet podstatných informací- autorem je Czerzym Wodnianski.

O tom, jak se stal upírem:

• na konci 6. měsíce roku 848 k.l. byl autor zavražděn v noci v pokoji v hostinci Flákanec ve Staré štole osobou zvanou Vistra. Zabila ho proto, že měl magický předmět (podoba misky s nějakými hieroglyfy – neznámý původ), který dříve patřil jí a měli nějakou společnou minulost v Západní dálavě. Ona se snažila skrze misku přitáhnout duši svého zesnulého přítele (Drizměj) ze Stínového světa. Autor s miskou před svou smrtí ale provedl nějaké experimenty s vlastní krví a tím se s miskou spojil.
• později na konci 9. měsíce 848 k.l. kdesi v Pláni vlků ve Východní dálavě na statku Bezhlesů byl autor podle jeho slov vtažen do Vistrou připraveného těla. Sám prý bloudil stínovým světem a těsně před tím, než jej chytili sarífágové, jeho duši popadla nějaká magická síla a on se ocitl zpět v přírodní úrovni. Stal se nedobrovolně upírem. Vistra věřila tomu, že je to její dávný přítel a držela ho v zajetí, dokud nepřijde k rozumu. Autor deníku popisuje, jak pochopil, o co jde a jak ji přesvědčil o tom, že je její přítel. Když ho poté propustila z pout a přestala podávat otupující drogy, využil své šance a zabil ji. Od té doby utíká a skrývá se. Jeho tělo patří zřejmě jednomu z Bezhlesů. Aby se skryl, vystupuje pod jménem Meredin, což je literární postava arvedana ze známé dochované básně Zapomnění.

O misce:

• Meredin má pak možnost misku znovu zkoumat a zjišťuje, že znovu jeho duši do přírodní úrovně již miska přitáhnout nemůže, neboť již nemá krev ze svého původního těla. Jelikož za svého putování a skrývání se má mnoho neblahých zkušeností s návštěvami převážně zlých myšlenkových bytostí ze stínového světa kvůli jeho upíří přítomnosti, která pomalu narušuje stříbrný závoj v jeho okolí, rozhodl se dále nezkoumat misku a její schopnosti přitahovat do přírodní úrovně myšlenkové bytosti a duše zemřelých. Přenechává nakonec misku Větvičkovi a jeho společníkům jako platbu za jejich služby.

O zločinech, které spáchal:

• otce a dceru Bezhlesových Meredin zabil a vysál z nich krev smyslů zbavený a několikrát v deníku se ospravedlňuje a vyjadřuje nechuť nad tím, co ho Vistra donutila udělat. Vraždy jí samotné ale nelituje. Krev od té doby až na výjimky získává výhradně ze zvířat, kterých se ale ne vždy zmocňuje legální cestou.
• popisuje jak jej hlad po krvi občas přemůže a on se jen s těží dokáže ovládat, aby nezpůsobil další smrt někoho nevinného. Jako hlavní důvody, proč se toho obává, však uvádí riziko jeho odhalení – mrtví přitahují pozornost. Je až nezvykle věcný a praktický, co se týče svých úvah psaných v deníku. Nelituje svých činů, pouze se ospravedlňuje, že k tomu byl přinucen a že neměl na výběr. Na několika místech v deníku píše, že by si mohl vzít život, nebo se nahlásit spravedlnosti, ale je zde ještě jeden úkol, který musí učinit.

O jeho minulosti a motivaci:

• podle všeho jde o mistra z Bílé univerzity magie v Albireu (Oleg Gerianský, přezdívaný Geeg – vědomost Czerzyma), který za jemu záhadných okolností přišel o většinu svých vzpomínek. Byl degradován někdy krátce po rezignaci Alwarina Bílého, Univerzita se k němu podle jeho vlastních slov otočila zády a on začal pátrat po tom, co se mu stalo. Byl přesvědčený o tom, že odhalil něco velmi důležitého, zmiňuje i vytržené listy z jeho dřívějšího deníku. Zdá se, že byl až posedlý touhou si vzpomenout a zkusil všechny možné způsoby, jak toho docílit. Poslední jeho nadějí se stala legenda o Číši vědění z Gariponu, legenda o arvedanském artefaktu, z kterého, když se někdo napil, údajně se mu dostalo odpovědi na jakoukoliv otázku, která mu nedala spát. Fakt, že se stal nechtěně upírem, temným duchem v cizím těle, považoval za nešťastné, ale svého primárního úkolu se nechtěl vzdát.

O tom, na co si dokázal vzpomenout:

• těsně před tím, než přišel o vzpomínky, údajně pátral po 120 let mrtvé velekněžce Sirril, Hlasu Sartharonu – jmenovala se Sien (předchůdkyně současného Hlasu). Ve svém deníku zmiňuje, že ho od doby zapomnění pronásledují zvláštní sny. Slyší ženský šepot v místech, která nápadně připomínají legendární Háj Ozvěn (vybájené místo na pomezí Stínového a Vnějšího světa, kde údajně občas uvíznou vzpomínky zemřelých duší. Nikdo ze současných čarodějů se však na takové místo nikdy nedostal.)
• konkrétně zmiňuje slova toho ženského šepotu, která zní varovně a hovoří o někom se: „Zlatou maskou hluboko pod zemí.“ Autor netuší, co to může znamenat a znovu svou naději obrací k Číši Vědění.

O Číši Vědění:

• Meredin od počátku věděl, že se výzkumem a pátráním po Číši věnuje lidský čaroděj Elixej Joast působící v Tarosu. Ten zjistil, že Číši vyrobil Murtis Šedý ještě před proměnou v drakočlověka a mělo jít o zakázku pro církev Sirril nebo nějaké její mecenáše. V době dokončení se však Murtis obrátil na temnou stranu a přidal se k Démonovi. Tehdejším hrdinům se podařilo mu číši ukrást a odnést daleko na sever do nově vznikajících Devíti knížectví, ale záhy zjistili, že Murtis své dílo zaklel a číše dokáže sloužit jen jemu nebo jeho služebníkům, kterým prozradil tajemství jak obejít tuto kletbu. Podle Joasta se církev Sirril po neúspěšných pokusech o zlomení kletby nakonec rozhodla číši raději zničit, aby ji nemohl použít ani Murtis a jeho učedníci (už v té době známí jako čarodějný řád Černá růže). Rozbili číši na sedmnáct úlomků a z deníku dále vyplývá že několik z nich církev střežila po dlouhá tisíciletí i poté. Joast i detailně popsal efekt poranění se o střep z Číše, který je již dobře zdokumentovaný. Oběť přichází o většinu, ne li o všechny vzpomínky. Je možné, že se něco podobného stalo i těm, co číši rozbili, neboť většina střepů se nalezla v troskách Gariponu. Možná tak učinili krátce před tím, než byl Garipon obležen a vyrabován. Joast se údajně domníval, že tyto vzpomínky v podobě odštěpků duše putují někam do astrálu a že je lze teoreticky najít. Panuje zde obava, kterou sdílí i Meredin v úvahách, že tyto odštěpené vzpomínky putují na místo, které určil právě Murtis onou kletbou a podle jiných informací, které se podařilo Joastovi získat, má Černá růže stále kontakt z poraženým Šedým drakočlověkem. Je možné, že Murtisova duše je v nějakém úkrytu/vězení a že tyto vzpomínky nakonec má možnost sdílet právě on. Meredin ve svém deníku na to navazuje a podává smělý nápad, že by šlo tyto vzpomínky v době, kdy se někdo poraní o střep, sledovat a tím odhalit Murtisův úkryt, pokud tomu tak skutečně je.
• Joast své tvrzení o tom, že Murtis nestanul před soudem, opírá o jediný prastarý dokument tlumočící bývalého člena čarodějného řádu, jakéhosi Rhaduvaliho.
• Meredinovi se podařilo získat 11 střepů přímo ze sbírky Joasta, další podle deníků odkoupil od Pelsova domu v Tarosu, jeden od Čarodějného Cechu přes prostředníka, jeden mu pomohl najít přímo v Gariponu trpaslík Bultar, další Meredin získal od sběratele v Mostovce (Tu I Ono), předposlední se mu podařilo získat od Xaveriuse z Minkoru a poslední se objevil před měsícem na černém trhu v přístavišti v Minkoru. Podařilo se mu ho koupit přes prostředníky, zahladit v astrálu stopy. Když pak všechny střepy předával ke kompletaci orkovi a hobitům (viz níže), již věděl, že na nich skutečně leží mocná kletba, která nebude sejmuta jejich zkompletováním a orkovi a hobitům namluvil, že možná tuto kletbu dokáže zlomit s vědomostmi, které o ni již získal, aby mu ji vydali a nevymýšleli nějakou zradu.

O těch, kteří Meredinovi pomáhali:

• v deníku je zmíněno několik osob, ale vědomých kompliců a spolupracujících, nebo těch, se kterými se dokázal Meredin domluvit, uzavřít obchod, je jen pár. Jednak je to Pelsův dům v Tarosu, konkrétní jména však Meredin nezmiňuje.
• poté zmiňuje trpaslíka Bultara, který má vlastnit nějaké artefaktové kladivo, chtějí ho zabít trpaslíci z Krazu (Thirstedové) a nyní je adoptovaný klanem Bodvildů v Minkoru. Zabil před dvěma roky Krakena v Tichých vodách a dříve byl společníkem Meredina, ještě za jeho smrtelného života. Meredin se na něj obrátil s prosbou, zaplatil a Bultar mu pomohl najít jeden ze střepů přímo v Gariponu. Meredin zmiňuje, že s ním Bultar nechtěl již nic mít a Meredin připouští, že jej přiměl ke spolupráci pod pohrůžkou, že pomůže Thirstedům Bultara chytit, pokud mu Bultar nepomůže. Sám Meredin v deníku píše, že by nic takového neudělal, ale potřeboval někoho schopného a Bultara bylo nejsnadnější získat pro takovou věc. Účel světí prostředky.
• ještě užším spolupracovníkem se pro Meredina stal ork Shu-Lik, vynálezce a jeho dobrý přítel, o kterém se vesměs Meredin v deníku zmiňuje jako o velmi schopném a rozumném orkovi, který ho jako jediný z přátel po jeho smrti nezatratil. Meredin nabídl Shu-Likovi využití číše, pokud mu ji Shu-Lik pomůže sestavit. Byl to právě Shu-Lik, který se vkradl do domu Joasta. Zde ale deník nejprve popisuje informaci předanou přímo od orka, že prý Shu-Lik někomu překazil vloupání, zastřelil ho šipkou ze své kuše, prý šlo o nějakého královského, a Joasta už našel mrtvého. Shu-Lik rychle sbalil všechny písemnosti a truhličku se Střepy a doručil toto všechno Meredinovi. Až později se Meredin v deníku zmiňuje o tom, že se od Peslova domu dozvěděl, že vražda Joasta padla na jeho hlavu, a že po něm jde spravedlnost v čele s eldebranským rytířem z Albirea, jakýmsi Mirelem z Joly. V deníku Meredin uvádí, že se ještě jednou setkal se Shu-Likem, aby se ujistil, že mu ork nelhal a píše pak závěr, že někdo musel odklidit tělo skutečného vraha, aby vina padla právě na orka – potažmo na Meredina.
• další postava zmiňovaná v deníku je hobití šperkař, čaroděj a řemeslník Fiškus Větvička napojený na Pelsův dům. Ostatně proto Pelsův dům Meredina varuje o jeho pronásledovatelích, neboť je již naplánovaný další obchod s tímto jejich externím členem v Minkoru. Meredin uvádí, že ork Shu-Lik pak využívá právě pohostinnosti a úkrytu těchto hobitů v Minkoru, kde nachází uplatnění. Ork a právě pan Větvička mají být ti, co pro Meredina nakonec sestaví číši.
• důležitou osobou je pak Minkorský míšenec Gabi, vdovec, majitel jednoho krachujícího statku a chovu dobytka. Blízko tohoto muže si našel Meredin úkryt a využil jeho živnost jako zdroj potravy. Takto mu Gabi sloužil více než rok. Meredin v několika pasážích Gabiho lituje, ale ne proto, jak ho sám Meredin využívá, ale pro to, co Gabiho potkalo v minulosti a jaká troska se z něj stala. Meredin de facto vysvětluje, že dal Gabimu ještě důvod k životu a vyšší smysl a že až sestaví Číši vědění, zanechá mu nějaký obnos peněz (který získal z části za magické předměty, které prodával Skočdolánovi do prodejny jeho ženy, z části je zcizil různým osobám).
• zápisky posledních dnů se pak ještě zmiňují o stárnoucím zadluženém opilci, který posloužil Meredinovi jako prostředník. Meredin zmiňuje, že dotyčný má magickou rodinnou zbraň, a vyjadřuje údiv nad tím, proč ji neprodal, aby splatil své dluhy. Naznačuje, že mu pomůže se odhodlat jednat a stát se alespoň trochu užitečným. Jestli je pravda, že válka na jihu se blíží, není nic lepšího, než popostrčit bývalého válečníka ke správným rozhodnutím. Meredin to chápe jako druh platby za využití jeho osoby, že mu pomůže vyřešit jeho problémy rychle a efektivně. Zmiňuje se, že ho donutil přestat pít a že sám Meredin pil jeho krev. Možná jde o výčitky, a proto se vůbec zajímá o jeho osud a zmiňuje ho v deníku, což ale Meredin vysloveně nepřiznává.

O nepřátelích Meredina:

• už byl jmenován eldebranský rytíř Mirel z Joly. Meredin se několikrát zmiňuje o tom, že se jej snaží najít pomocí astrálních kouzel různé osoby a ve skrývání své identity a místa působení se díky nim stává opravdovým mistrem, jakým byl dříve před tou ztrátou paměti. Má informace z Pelsova domu, že se Mirel setkával v Tarosu opakovaně i s Naramien. Z toho Meredin vyvozuje, že se mu daří skrývat i před samotnou Žlutou dračicí, což ho neskonale těší, že ani ona jej nedokáže najít. Později píše, že Mirel své pátrání konečně vzdává a odchází zpět do Albirea.
• pak je tu církev Sirril, kterou Meredin podezřívá tak nějak od začátku, neboť mu údajně zavřela dveře svých chrámů ještě za jeho života, odmítla mu pomoci a je možná příčinou jeho zapomnění. Přesné důkazy o tom, že by ho církev hledala a pronásledovala, nemá, snad jen to, že jeho původní družina se spřátelila později s Odou Fasířem, služebníkem Sirril, který se po roce společného putování s touto družinu usadil právě v Tarosu.
• Meredin zmiňuje i jednu družinu Tatany z Pivnichu, kterou falešnou stopou odlákal na sever do plavenských držav v Zemi šelem, zřejmě najatou jednou z výše uvedených stran.
• zvláštní místo, které zaujímá mezi těmi, kteří Meredina pronásledovali, je dvorní čarodějka v Pětivěží – Radima Chlebodarová. Meredin uvádí, že šla jak po něm, tak i po Shu-Likovi. Vysloveně zmiňuje orkovo svědectví, které popisuje jakési žoldáky, kteří po Shu-Likovi šli a mezi s sebou hovořili o tom, že pracují právě pro Chlebodarovou a že si vysloveně nepřála, aby o jejich honu na orka kdokoliv slyšel, ani tehdejší lord Pětivěží.
• Meredin v deníku píše, že se Pětivěží vyhnul jen díky člověku z Pelsova domu, který na něj čekal na cestě před Pětivěžím a varoval ho, že se zde nějací žoldáci vyptávali po něm a po orkovi. O té čarodějce se později v Mostovce Meredin dozvěděl, že pochází z Lendoru, v Tarosu žila delší dobu, ví se, že má docela hodně prostředků a proto šeptanda o tom, že tajně spolupracuje s Orlími poutníky, nejspíše bude pravdivá. Co ale mají Orlí poutníci společného s hledáním Meredina, sám Meredin netuší. Uvažuje o jejich spojení s rytíři, církví Sirril, nebo Naramien. Možné je všechno. Shu-Lik ale podle Meredinových slov uvedl, že ho měli dostat živého a že z něj měli informaci o Meredinovi získat jakoukoliv cestou. I tato událost je nakonec v deníku zmíněná jako klíčová, proč zůstává Shu-Lik již ve skrytu v Minkoru a prakticky nemá s Meredinem osobní kontakt. Meredin v deníku píše, že ho mrzí, jakému nebezpečí Shu-Lika vystavil a až odejde na jih, uslyší o něm Shulik jen pokud uspěje s odejmutím kletby z Číše.
• poslední skupinu si Meredin domýšlí. Ten, kdo stál za zabitím Joasta, se pravděpodobně zajímal o číši. Předpokládat, že to byla jen náhoda, je hloupost. Meredin připouští, že vražda takového čaroděje s dobrou pověstí nesedí ani na rytíře, ani na církev Sirril, ani na orlí poutníky. Musí jít o někoho, komu jde o Číši. Z toho důvodu Meredin vyvozuje, že by mohlo jít o jemu zatím neznámou skupinu. Pátrání v astrálních světech po duši Joasta Meredin neprováděl, neboť je to pro něj jakožto temného ducha velmi riskantní opouštět tělo a vstupovat za závoj. Zkoušel něco zjistit pomocí klasické poznávací magie, ale uvádí, že informace okolo smrti Joasta jsou někým magicky kryté.

O dalších plánech, které už Meredin neuskuteční:

• těsně před kompletací Číše, kterou prováděl ork s Větvičkou ve Zvonkařství, hobiti jedním ze střepů měli poranit Gabiho, který jim doručil zbytek potřebných surovin. Meredin tento čin chápal jako službu utrápenému Gabimu a navíc zanechal u něj na statku větší obnos peněz. Současně zajistil, aby se Gabi bez vzpomínek bezpečně dostal do Minkorského lazaretu. Meredin plánoval před odchodem na jih poslat dopis do lazaretu, aby si Gabiho se statkem spojili a aby se Gabi k penězům dostal.
• v deníku byl vložen mimo jiné i dopis adresovaný přímo Zhi-Zhalovi (Shu-Likovi) (více zde)