Události a zajímavosti z konce roku 851 k.l.

Níže jsou rozpracovaná některá témata a události, které souvisí s družinou Minkorských kanárků a vztahují se ke konci roku 851 k.l.

O dračím císaři

Je známo, že skřítčí císař Wu Šeng utrpěl smrtelné zranění v Bitvě o Taros. Ani jeho dračí podstata jej neochránila před zákeřnou otravou bohyně Ndangawy. Nejvěhlasnější léčitelé z horského císařství i kněžky z taroského Estelionu si marně lámali hlavu nad zdravotním stavem rudého draka. Až lékaři z provincie Su vyslaní samotnou malou císařovnou dokázali namíchat látku z desítek bylin ve správném poměru, která dračího císaře dokázala postavit na nohy.
Za doby jeho nepřítomnosti v Horském císařství se údajně některá knížata za jeho zády a zády jeho nejbližších spojenců chystala na nejhorší a začala plánovat, jak převzít moc v zemi. Wu Šeng se to po svém probuzení dozvěděl a proto ihned zamířil do císařského města Imchejly, aby ve své zemi sjednal pořádek. Jeho nejbližší rádci jej prosili, aby ještě setrval na lůžku, aby nabral síly, že to vyřeší za něj, ať jen vydá rozkazy. Oheň v jeho srdci totiž dosud skomíral a císař se nebyl schopen ještě proměnit do své dračí podoby. Wu Šeng byl ale neoblomný. Při jeho příjezdu do paláce v Nebeských císařských komnatách se jej najatí vrazi pokusili zabít. Zrádci, kteří za tím stáli, byli zoufalí a mysleli si, že se císaři ještě nevrátila ztracená síla. V tom měli pravdu, ale i tak jej velmi podcenili. Wu Šeng není jen rudým drakem, ale i zkušeným válečníkem a geniálním stratégem a tak včas odhalil jejich léčku a prosekal se řadami najatých nindžů. Po jejich porážce ale císař neměl radost. Ukázalo se, že za spiknutím stáli právě i jemu nejbližší. Dokonce i jeden z členů šedých mnichů, kterým do té doby plně důvěřoval.

Jeho zklamání nad jejich zradou se přetavilo ve spravedlivý hněv. V následujících měsících se konalo hned několik veřejných poprav prostých i urozených skřítků, u kterých se potvrdilo, že stáli za spiknutím proti císaři a členům řádu Šedých mnichů i všem Šedým skřítkům (Zin Daj) jakožto jeho zakladatelům, bylo zakázáno vstupovat na území horského císařství pod trestem smrti.

Podezření z pletich Šedých mnichů císaři potvrdil i čam provincie Thien – Gonča Panše, který měl s Šedými mnichy z kláštera Šira od války mágů své vlastní problémy a díky svým zvědům údajně vypátral plány na svrhnutí Wu Šenga. Vznikl tak tlak na šedé mnichy, kteří byli ale alespoň v lesních provinciích prostým skřítčím lidem stále vnímáni kladně jako zachránci. Nikdo se s nimi tedy nechtěl pouštět do otevřeného boje, ale v provincii Thien, kde jejich klášter stojí, bylo uvedeno v platnost hned několik zákonů a nařízení, které znesnadňovaly činnost řádu a přístup poutníků i z jiných provinicií do jejich kláštera. Za Šedé mnichy se postavilo několik uznávaných jedinců i Malá císařovna a do vyřešení sporu nabídli řádu azyl ve městě Ji Xian v provincii Su.

Co se týče elit z Horského císařství, za spiknutí proti císaři byli popraveni, uvězněni nebo odejiti tito:

  • kníže Ondo z Pakvašínu byl popraven. Jeho bratr Isaka, který vládl po jeho boku, byl zradou svého sourozence zdrcen a nařídil důkladné vyšetřování, které vyústilo v další popravy kompliců, těch, kteří pravděpodobně jeho bratra přesvědčili k tak ohavnému jednání.
  • kníže Ejši z Valína dobrovolně přenechal vládu své sestřenici Kjóši a uznal své pochybení. Jakožto kníže který má pod sebou nejzkušenější věštce a astrology měl císaře včas varovat před nachystanou léčkou, což neučinil. Je známo, že Ejši se stáhl z veřejného života a odešel do hor do jednoho ze sídel jeho rodiny.
  • syn knížete z Budína, Udu-Šen, prchl společně se svou ženou a mladší dcerou do Minkoru a unikl tak popravě. Jeho otce Gura zjištění o intrikách svého syna natolik zaskočilo, že se jeho zdravotní stav zhoršil a vládu nad Budínem tak zastoupila jeho prvorozená dcera Lou Žen-Šen.
    Udu se ukrývá v paláci minkorské Císařovny, která nyní vede napjatá vyjednávání s císařem Wu Šengem. Není známo, proč Udu-Šenovi poskytla ochranu. Možná je to kvůli přímluvě dcery Udua, která studuje magii v Bílé pagodě a skřítčí smetánka v Minkoru si ji oblíbila.
  • vrchní astrolog Woa Lá byl uvězněn, aby bylo prošetřeno podezření z jeho zapojení do plánovaného převratu.
  • šedý skřítek Ri Tase, který porušil císařovo nařízení, neodešel z horského císařství a napadl patrolu, která ho měla vyprovodit za hranice. Hlavu mu sťal sám císař Wu Šeng na Nebeském náměstí v Imchejle a tím dal jasně najevo, že nikdo nemůže porušovat zákony císařství a současně vzal zodpovědnost do svých rukou a nenutil nikoho ze svých poddaných k popravě jednoho ze Zin Daj.

O Atlance a Taroské škole šermu

Po válce se význam Atlanky, doručovací společnosti, posílil. Mnoho osob přeživších válku chtělo svým blízkým i vzdáleným příbuzným poslat zprávu o tom, že jsou naživu a popsat všechny hrůzy i divy války, které prožili. A podobně to fungovalo opačně, byť odpovědí se už takoví většinou nedočkali.

V Albireu byla otevřena kancelář v domě Milomije Štěbety, bývalého almendorského posla, kterou tento vysloužilý pán sám vedl. Bylo potřeba vypravit druhý vůz. S jeho výběrem a také opravou, kterou v Albireu také po celou dobu poskytoval, pomohl tesař Leopold Pošlý.
Druhým vozkou se stal Běloslav Dítě ze Sintaru, doprovod a ochranu vozu mu zajišťoval jeho kamarád Běloboj Kapoun.
Jura Křída, první vozka, musel místo výše zmíněných najmout novou ochranku, neboť se musel mnohdy ospravedlňovat a bránit sebe i obsah vozu před zklamanými zákazníky, kteří se právě dozvěděli, že jejich blízcí v Tarosu zřejmě nepřežili. A ruku na srdce, takových případů bylo více. Obešlo se to naštěstí bez nějakých vážnějších zranění nebo škod na majetku. I když nějaké stížnosti sběrných míst většinou v hostincích na trase vozu přicházely, vyřešila to vždy nějaká drobná kompenzace. Začal ale postupně sílit tlak na zřízení vlastních poboček, neboť bylo jen otázkou času, kdy si majitelé hospod začnou říkat o víc.
Bylo třeba také obětovat více času při hledání adresátů. Tuto úlohu stále lépe a rychleji zvládal klučina Vláďa Tozmůžu, který na trase Albireo – Taros už znal téměř každého úředníka a každou ulici.
Účetní Kowotepski měl tak o práci postaráno, protože budova školy šermu se ještě pod režií majitele pozemku Přemka Zkazského opravovala a až na konci roku přijala první nové žáky.

Druhá divize Atlanky fungující na řece Ellion kvůli vyschnutí toku musela na alden přerušit svou činnost, ale poté díky intervencím Idris, dcery Alavara, opět začala operovat. Dva ze zaměstnaných elfů musela společnost nahradit, neboť ji opustili před Bitvou o Taros. Sběrna dopisů u hostince U Hydry dál fungovala, stejně tak v dalších podnicích, Dračí lampion (Mostovka), Bořkův odpočinek, Rybářovka (kotviště u Pětivěží), Hostinec u snědené boty (Březno) a nově postavený Minkorský konzulát u ellionského přístavu v Tarosu. Na této trase měla společnost skrze jejího majitele Atlana a jeho dobrodružné skutky lepší vztahy s místními majiteli odběrných míst. Horší to bylo se vztahy místních usedlíků s elfími doručovateli. I proto se provoz neobešel bez drobných kompenzací výdajů spojených s uskladněním a výběrem korespondence. I tato odnož Atlanky po válce začala vykazovat větší zisky a spojení s minkorskými diplomaty v Tarosu bylo více než moudré.

Měsíční čistý zisk plynoucí jejímu majiteli, povětšinou uložený v Seliacké bance provozované jak v Tarosu, tak v její pobočce v Minkoru, činil ke konci roku v průměru 150 zl a šlo očekávat, že se s dalšími měsíci bude zvyšovat, jelikož se nepočítalo s dalšími nečekanými výdaji.

O Kanárčím vrchu

Na troskách Zanaxova sídla stojících na kopci u Svatosadů, utěšeně roste nové sídlo, Kanárčí vrch. Je majetkem Domény, která stavbu financuje, a právem na obývání a užívání jejích prostor v hodnotě 5000 zlatých disponuje družina Minkorských kanárků.
Na stavbu dohlíží architekt Petr Klíč, placený Taroskou doménou. Tunel do podzemí byl nedávno vyhlouben a mohly tak být vyklizeny a vyčištěny tamní prostory. Zájmy samotné družiny Minkorských kanárků hájí dosazený úředník, budoucí kastelán Fabián Pichulka. Dohlíží na to, aby se na stavbě nikdo neflákal, aby nebyl kraden materiál a vůbec řeší korespondenci s vlastníky sídla a jejich speciální požadavky předává přímo architektovi.

Poslední takové speciální instrukce obsahovali informaci o plánovaném příjezdu trpasličího architekta Hönnuna Bodvilda. Ten je placený přímo z peněz družiny a má navrhnout a domluvit rozšíření podzemních prostor a také stavbu věže se stavitelem Klíčem. Jako konzultant s ním přijede i čaroděj z Bílé pagody, Tarrion, expert na magické pole a vlnění, který doporučí nejlepší místo a geometrii, která by měla v budoucnu podpořit magické snažení obyvatel oné věže.

O novém králi Serkenů

Serkenové vládnou v Seliaku pevnou rukou a žádný jiný trpasličí rod nemůže dosáhnout za současných podmínek na post krále. Kor když ten poslední, Harkan III., zemřel v boji s přisluhovači Démona v největší bitvě za poslední staletí. Volba nového krále Seliaku tak byla na trpasličí poměry rychlá. Vládcem Seliaku se stal bratranec zesnulého krále, Byggir I., řečený Budovatel.
Serkeni si uvědomili, že s vítězstvím v Tarosu, jakkoliv je pro ně tragické kvůli ztrátě milovaného krále a stovek příbuzných, přichází čas prosperity, který potřebuje vzdělaného krále, který se nebojí odvážných rozhodnutí. Lze očekávat, že Serkeni budou upevňovat moc v Khelegových horách a svůj politický a obchodní vliv u nejbližších sousedů.

O Arvazarech v Minkoru

Díky všeobecné otevřenosti a toleranci minkorských obyvatel a pomoci kanceláře Královské mořeplavecké se příchozí arvazarští uprchlíci velmi snadno a rychle aklimatizovali a v jejich osadě kousek od východní brány u břehu Ellionu brzy vyrostlo několik skromných obydlí, s jejichž stavbou jim alespoň materiálně pomohly místní úřady. Vody řeky Ellionu sice během Bitvy o Taros vyschly, ale bída, kterou museli arvazaři přečkat netrvala ani alden, když se voda opět vrátila a s ní i ryby. Ukázalo se, že pověsti o arvazarském umění rybolovu skutečně nelžou a brzy se ve všech hostincích v Minkoru objevily opět v nabídkách různé sladkovodní ryby a v krčmě U Hydry se dokonce podává i Pstruh po arvazarsku.
K tomu si přičtěte tradičně pletené klobouky a košíky z rákosu, arvazarské hliněné květináče zdobené škeblemi, oslavné divoké tance a zpěvy a lze bez nadsázky říci, že Minkor je opět o jednu kulturu bohatší. Tím spíše, že s každým dalším měsícem přicházeli do Nejmenšího Paraunu, jak Arvazaři svou osadu nazvali, další krajani z jihu, kteří pomáhali s obnovou Tarosu. Mezi příchozími přišlo mnoho arvazarů, kteří hledali Pána slunce a vysvětlení, co se to na jihu vlastně za Bitvy o Taros stalo. Církev Auriona tak v Minkoru zažívá novou obrodu nejen díky arvazarům a získává tak větší vliv než doposud.

O Dreskanovcích v Minkoru

 

O Sikojakatlovi a Zvonivolovi z Kopečku

Odchod a ztráta milovaných, kteří padli v boji proti Démonovi na jihu, nakonec donutili Slonochoda z Minkoru vstát a přemístit se někam, kde bude vládnout větší pohoda a radost. Sikojakatl, přezdívaný asarijci „Nos Hojnosti“, opatrnými obřími krůčky opustil město východní branou a vydal se k osadám v Agrensko-Ellionském trojúhelníku. Je známo, že u jedné z nich se zabydlel a místnímu domorodému obyvatelstvu zajistil v následujících měsících nevídaný blahobyt a prosperitu.
Jeho menší příbuzný ze stínového světa, který se v Minkoru objevil taktéž o plodnovém svátku Slunovratu – Zvonivol, se po sérii neočekávaných početných vrhů kůzlat na Kopečku a rekordních snůšek vajec místní drůbeže přemístil za město k hobitím farmám a velkochovům a za krátkého působení tam vyrovnal ztráty Budeši Babuškovi z minulého roku, když tam řádil bazilišek. Hobití povaha, zdá se, Zvonivolovi velmi prospívá a vede tak k oboustranné spokojenosti, kterou hobitům ve městě všichni závidí.

O třetím velmistrovi Bílé pagody

Po smrti Omawangy, která zahynula společně s mnohými dalšími čaroději a vojáky Minkoru v Bitvě o Taros, bylo místo třetího velmistra z Bílé pagody znovu volné. To nakonec obsadil trpaslík z Bergondu, slavný alchymista a čarotvůrce Snjalt Hrafnsynir. Toto rozhodnutí zprvu moc nepotěšilo Bodvildy ve městě, neboť měli vlastního kandidáta. Přítomnost předního magika z klanu Thorgimů v Minkoru ale nakonec i pro minkorské trpaslíky znamená větší míru výměny poznatků v magii mezi oběma klany.
Společně s velmistrem Snjaltem přišlo i několik jeho učedníků, kteří tak zaplnili prázdná místa lavic u přednášek a cvičení. Bílá pagoda se tak po sérii tragických personálních ztrát znovu plní a otevírá více světu mimo Minkor.

Příspěvek byl publikován v rubrice Družina, Kroniky, Reporty, Svět. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Napsat komentář