Navážu na to, co jste se dozvěděli od slovutného Maestra Mirága, krasotvůrce z Tarosu a západní Tary, prince z Mar’Nub.
Zatímco moji družiníci prohledávaly na konci 1. měsíce Drakenaxovu kryptu v Krkavčích kopcích, já jsem zpracovával obyvatelstvo mlýnů Šuimo, abych se od nich dozvěděl klíčové informace o kopcích, Drakenaxovi a jeho tajemné věži na vzdálenějším břehu M’gororo.
Šlo o příběh lásky, pýchy a marnivosti. Drakenax nejspíše dělal do místní léčitelky Neloren, ale současně bádal na kdovíčem ve své věži. Po jednom z jeho experimentů se z něj stal ošklivec, bál se ukázat své milované a místo toho, aby se smířil s tím, co jej potkalo, utekl raději ze své věže do kopců, kde se věnoval dalším, daleko nebezpečnějším rituálům ve snaze zvrátit svou ohavnost a být znovu s milovanou Neloren. Nebyl schopen si představit, že by ho milovala ošklivého, že by milovala to, jaký je uvnitř. A právě to, co ho dříve ještě činilo dobrým člověkem, dokázal během pár měsíců svých zlých praktik v Krkavčích kopcích nadobro zničit. Jeho duše se pokřivila stejně jako bylo pokřiveno jeho tělo a on se vydal na zlou stezku. Unášel lidi, malé hobity, dělal na nich experimenty, zlákal mladého Marvelona a učinil z něj kriminálníka, svého komplice, povolával ze stínů rohaté stvůry, satyry (Ef), a své neštěstí, které si přivodil sám, rozšířil i na další nevinné.
Dobře udělala naše družina, že ho vykouřila z jeho doupěte a on, zoufalý, při útěku si zvolil za své útočiště svou starou rozpadlou věž. Tehdy ho dohnala spravedlnost Sedmnáctky, kdy Drakenaxe ve sklepení jeho věže sežraly obří zmutované krysy, produkty jeho dřívějších experimentů. Naše družina, tehdy i se mnou, už jen našla jeho rozežrané tělo a sprovodila ze světa ony přerostlé hlodavce.
Udělali jsme si tehdy nové přátele jak v Šuimo (obchodnice Utlatlapa, pobožná Lisipril), tak i v Karpatově usedlosti. Mladý Marvelon byl dohnán ke spravedlnosti a nyní si odpykává trest v Minkoru. Starý umělec Hvozdík Zpeceslez se díky uvěznění usmířil se svým synem a rozhodl se změnit svůj utrápený život od základu a zachráněná Paloetta se utvrdila ve své dobrodružné povaze a v tom, že pomáhat druhým je potřeba. Možná ji někde na svých dobrodružných cestách znovu potkáme, jak se při obraně druhých ohání otcovým mečem.
* * * * * * * * * * * * * * * * *
V druhém měsíci jsme pak podnikli výpravu do Duhového pralesa ve snaze najít známého od Argona, který se v džungli ztratil při hledání vzácné pikantní suroviny – sosu, jak jí říkali. Humrdul, který postrádal svého kamaráda Mundurdula a jeho kolegu Ferdinanda, však nakonec truchlil, když jsme jednoho z nich našli mrtvého a o druhém jsme věděli, že v tom zeleném pekle také nepřežil. I my jsme měli na kahánku, když jsme se plavili po řece do hlubin pralesa, nebo když nás přepadly divoké opice, se kterými měl problém se dorozumět i druid Keš, kterým nám dělal průvodce.
Před tím, než jsme se na začátku třetího měsíce vrátili do Minkoru, nás ještě poblíž Mramorových kopců přepadli lupiči vedení Mihajlem. Keš při tom, nebýt lektvaru od Argona, málem umřel. A proto se mu nedivím, že následující měsíc trávil svůj čas jejich stopováním a snahou oplatit jim jejich chamtivost.
* * * * * * * * * * * * * * * * *
To nás pak na konci třetího měsíce zaměstnal skřítčí princ Punčocha, dobře přiženěný do Minkorské rodiny císařovny, čaroděj, ale především hrozný zaměstnavatel, který se chová povýšeně a bez špětky citu ke své orčí služce Tak Tak.
Původně měl Punčocha oslovit družinu Minkorských kanárků, ale zastihla ho naše proaktivní Jinn a zvládla ho přesvědčit, že i když její bratránek odjel do Horského císařství, zná jiného kanárka – Keše. Tehdy ani ona, ani princ, nevěděli, že Keš je také mimo město. Dalo nám to ale příležitost ho přesvědčit o naší výjimečnosti a schopnostech a tak nás nakonec požádal o pomoc a doprovod při cestě do – no nebudete mi věřit – Krkavčích kopců!
A co víc, Awu dokázal se skřítkem vyjednat skvělou spolupráci, kdy nám Punčocha platil desítky zlatých denně. S naší schopností si vymýšlet a vůlí podojit ty, kteří se o své bohatství vůbec nezasloužili a ani si jej očividně neváží, nám to dalo příležitost při cestě zdržovat, vymlouvat mu díru do hlavy a nechutně při tom zbohatnout.
V Nejmenším Paraunu nás sice po divoké tetovačce zajišťující mužskou potenci Awu musel na pár dní opustit, naštěstí, když jsme ho potřebovali nejvíc, se zase objevil.
To už jsme prošli Šuimo, Karpatovou usedlostí a nocovali v Drakenaxově kryptě, která už byla zkoumána Bílou pagodou, respektive pohlednou čarodějkou Anëanou, která se k nám možná chovala více přívětivě a nápomocně, než jsme si zasloužili. Myslím, že nakonec vděčíme tomu, že měla na prince Punčochu stejný názor, jako my a chtěla vědět, co v kopích provádí. On se nám naopak svěřoval s tím, že o tom s ní nemáme mluvit a dával jasně najevo, že chce před Pagodou něco skrývat. Tím nám dával další důvod ke zvýšení platu.
Když jsme pak dorazili na místo starých ruin v lese, které strážil krkavčí pán Tokrak a které uměl Punčocha najít díky zakoupenému magickému kompasu od nějakých Lendořanů, chvíli jsme debatovali, jestli toho Tokraka budeme chtít zabíjet, nebo se s ním zkusíme domluvit. To druhé se nakonec stalo skutečností, ale jen částečně. Nějaká temná arvedanská kouzla ho proměnila v krvelačnou bestii a strhl se nejtěžší boj mého života.
Kolem našich hlav se míhaly jeho ostré spáry a naše uši trpěly pod jeho děsivým krákáním. Skřítek Punčocha šel k zemi s rozpáranou hrudí jako první. Kouzla Awu nám darovala čas vydržet o chvíli déle a uštědřit mu pár dobrých ran. Jinn ho z dály ostřelovala svou mocno-kuší, Awu na něj vyházel všechny své kudly. Argon, podobně jako dříve při vykuřování Drakenaxe, kolem sebe nebezpečně metal ohnivé hlíny a ohrožoval především sebe a nás, nakonec přeci jen vytasil eso z rukávu, když světloplachého Zlo-Tokraka ozářil svou magickou světlicí. No ale nakonec to byl hlavně Rumabumba, kdo ptakomuže dorazil, neboť já už jsem se svou rozcupovanou zbrojí ležel na zemi a držel svou roztrženou ruku, ze které cákala má krev a společně s ní i mé vyhlídky na další život.
A byl to opět léčivý lektvar z Mernovy dílny z Minkoru, který mi zachránil život. A podobně jsme pomohli i Punčochovi. I když jsme o něm pochybovali a neměli ho rádi, pořád to byl Minkořan, náš změstanavatel a někdo, kdo čelil stejnému nebezpečí, jako my. Díky pomoci magického přítelíčka bílého krkavce od Anëany, se pak Punčocha probral. To jsme už ale stačili prohledat sklad zbraní, zbrojí a nářadí Mernaku, jak se to místo jmenovalo, abychom přeci jen z této výpravy odešli bohatí. Jemu jsme pak nechali větší věci, které jsme neměli možnost před jeho zraky skrýt a také jeden dřevěný meč, který se uměl měnit ve zlatý, stříbrný, podle toho, jak si jeho majitel přál. O něm zřejmě Princ věděl už z nějakých knížek a byl hrozně rád, že se jeho předpovědi naplnily a ten meč tam našel. Takže jsme byli všichni vlastně spokojení a nastala chvíle se vrátit zpět.
Bílá pagoda se o tom všem beztak dozvěděla, Mernova církev díky Argona se mohla k některým kouskům z Mernaku dostat a my jsme krom peněz a zatajených předmětů dostali od Punčochy ještě bronzové holubičky, jakési odznáčky jeho přízně, které by nám mohli v Minkoru v určité společnosti možná i pomoct? K čertu s tím. Hlavně že jsme zažili pořádné dobrodružství, dostáli svému přechválenému jménu a přežili jsme.
Jo a taky se potom událo setkání služebné Tak Tak s nějakým obchodním partenerem od Argona (Žižal se jmenoval), který měl být také ork a měl být do Tak Tak zamilovaný. Přál jsem jí to, chudák nežila ničím jiným než službou někomu, kdo si její péči ani nezaslouží. I proto jsem ji po celou dobu výpravy přesvědčoval, ať od Punčochy odejde a zkusí štěstí někde jinde, že nic jiného nepoznala a že je to škoda. Doporučil jsem ji práci v Klubiku u Neschwara, u kterého jsem její případné přijetí do kuchyně a k obsluze skřítčích hostů vyjednal. Snad se s ní ještě někdy potkáme a skutečně poznáme ji a ne jen vystrašenou osobu, která se při každé otázce mířené na ní otáčí za svým zaměstnavatelem a žádá o svolení promluvit.
No a to už se psal začátek čtvrtého měsíce, před námi byly divoké Svátky Živlů a my jsme doufali, že se konečně doslechneme něco o Kešovi a jeho úspěších na cestě za pomstou. A taky se blížily zásnuby Awu a Sephory!
