Řád světa

Rozhodl jsem se sepsat krátkou charakteristiku pravidel fungujících na Asterionu, která jsou známá pod názvem „Řád světa“.

Řád světa jsou pravidla, která na Asterionu platí a pokud se je snaží někdo porušit, objevují se obranné mechanismy bránící ony pravidla. Ne vždy však spolehlivě, jak dobře demonstruje Khar Démon, jež porušil Řád světa snad všemi možnými způsoby a na všech frontách.

Výčet pravidel fungujících v rámci Řádu světa

1. Reinkarnace: duše prochází Stínovým světem a vstupuje do Přírodní úrovně, aby se zrodila v živém těle. Tam pobývá do té doby, než tělo umře. V tu chvíli cestuje zpět do Stínového světa, kde čeká na Lamiusův soud. Přechod do Stínového světa se děje v době od pár hodin do pár dní od mrti těla a ve Stínovém světě následně čeká taktéž pár dní na rozsudek. Po rozsudku, který udělí oba Soudci – Přísný, i ten Slitující se – duše pokračuje do přidělené části Vnějšího světa a je postupně oproštěná od všech emocí, názorů, osobnosti a vzpomínek. Tam čeká na znovuzrození.
2. Otevření brány z/do Stínového světa: nastává v případě, že ji otevírá duše procházející na tu, či onu stranu, nebo prožívající nějakou emoci (viz níže). Brána je vždy obousměrná.
3. Přítomnost myšlenkových bytostí: objevují se v Přírodní úrovni tehdy, když se nastřádá dostatek energie (ve formě emocí), která otevře bránu do té části Stínového světa, kde daná emoce převládá. Strach otevře bránu do míst Stínového světa, kde vládnou myšlenkové bytosti šířící strach atp. Čím více energie, tím větší brána a tím mocnější myšlenková bytost. Podstatné je i prostředí Přírodní úrovně, které láká právě tu myšlenkovou bytost, která takové prostředí vyhledává. Myšlenkové bytosti v Přírodní úrovni se kolem sebe snaží šířit svou emoci (tu samou, která je povolala) a dělat tak co nejvíce a co nejdéle, aby mohly do Přírodní úrovně vstoupit jí podobné bytosti a nejlépe ta, která jim vládne. Každá myšlenková bytost je de facto služebník a snaží se připravit půdu pro příchod svého nadřízeného. Podle své inteligence a schopností tak činí různým způsobem i proto, aby nastavili zrcadlo myslícím bytostem zodpovědným za jejich příchod. 
4. Přítomnost salů: jejich projevem v Přírodní úrovni je vždy snaha zachovat onu formu, které jsou součástí, za každou cenu. Ať už se jedná o čtyři živly, faunu, či flóru. Starají se o vše, co nesouvisí s myslícími tvory. Komunikují mezi sebou a snaží se dosáhnout harmonie.
5. Tvárnost: podobně jako objevování se myšlenkových bytostí je zrcadlem nastaveným myslícím tvorům i Tvárnost plní tuto úlohu. Když je myslící tvor s duší přínosný jiným a koná vědomě dobro, jeho tvář se stane dobrotivou, jeho pohled je plný štědrosti a lásky a celý působí velmi důstojně. Možná si ho za svého hrdinu vyvolí jeden ze Sedmnáctky. Pokud postoupí cestou ještě dál, získá schopnost proměny v nádherného draka. Odstín šupin pak odráží jednu z mnoha ctností, jeho nevýraznější – statečnost, obětavost, zbožnost a moudrost. Zosobněním absolutního dobra je Bílý drak. Pokud jsou ale skutky jedince nepřínosné druhým a koná vědomě zlo, pak na jeho tváři vyraší bradavice, jeho vlasy vypadají a postupem doby se z něj stane odporný skřet. Pokud jde touto cestou ještě dál, brzy jeho tělo prodělá děsivou přeměnu v hrozivého draka a v této podobě je uvězněn. Odstíny barev symbolizují neřesti – zbabělost, sobectví, pýchu a chtivost. Zosobněním absolutního zla je drak černý. Nabyté podoby se magickým způsobem nedá zbavit a ostatní bytosti ji zaregistrují i když se je snaží jedinec magicky skrýt.

Porušování pravidel fungujících v rámci Řádu světa

Porušování pravidel nastává tehdy, když se je snaží dotyčný chybně aplikovat, nebo se jim snaží vyhnout. Ne vždy je ošetřeno porušení Řádu světa a mnohým odvážlivcům to prochází.

1. Porušení reinkarnace: Systém sám se začíná bránit v několika případech porušení reinkarnace. Pokud tělo zemře, duše se má postavit do řady k Poslednímu soudu a čekat na rozsudek. Je k tomu puzena. Pokud tak neučiní, nastupují mnohorucí Sarífágové – bytosti dohlížející na dodržování tohoto pravidla. Najdou, chytí a předvedou provinilce k Soudu. Pokud někdo nahlíží, nebo se dokonce snaží z Vnějšího světa něco vzít, jsou zde Aposfágové, podivné bytosti zahánějící nezvané vetřelce pryč. Pokud se přeci jen podaří osiřelé duši prchnout od božího Soudu, stává se temným duchem. Díky své schopnosti procházet ze Stínového světa do Přírodní úrovně může nahlížet do světa živých a v omezené míře s živými komunikovat. Pokud se duchovi podaří někoho zmanipulovat a ten jedná v jeho zájmu, stává se temný duch temným bohem a víra živého posiluje pozici temného boha ve Stínovém světě. Temný duch má ještě druhou možnost, jak působit v Přírodní úrovni a sice napadnout živého a vypudit jeho duši a získat její tělo pro sebe. Toto spojení však není dokonalé a v přítomnosti nově „zrozeného“ se utvoří mnoho neviditelných trhlin vedoucích do Stínového světa. Těmito trhlinami do přírodní úrovně snadněji pronikají myšlenkové bytosti a jiní temní duchové i bohové. Obojí je hrubým porušením Řádu světa a na dotyčném se projeví Zlá Tvárnost.
2. „Porušení“ Tvárnosti: pokud je Tvárnost aplikovaná na někoho, kdo ji neodpovídá, jednak ona bytost neskutečně trpí při proměně a následně se ji i mění psychika, aby odpovídala dané míře Tvárnosti. Většinou se také stane, že na dotyčného pak již dále Tvárnost nepůsobí a on je ukotven v uměle přiřazeném stavu. Ten, kdo Tvárností manipuluje to také nemá lehké a systém se ne vždy efektivně snaží jeho činnost přerušit. Tudíž toto snažení stojí mnoho sil a ne jeden takový experiment skončil smrtí jeho iniciátora.

Domnělé porušování Řádu světa

Ve společnosti pak existuje mnoho názorů, které se mnohdy do pravdy netrefují. Tvrdí například, že porušováním Řádu světa se člověk přibližuje k proměně ve Skřeta, což mnohdy koresponduje se skutečností, ale to však neznamená, že by porušení pravidla zapříčinilo onu přeměnu, nýbrž to jen vede k mnoha další skutečnostem, které dotyčnou osobu často (ne vždy!) uvrhnou do temných stínů a do náručí zla, což zapříčiní aplikaci zlé Tvárnosti.

Je také mnoho nepřesných teorií zabývajících se tím, co opravdu porušováním Řádu světa je a co není a co vede ke Zlé Tvárnosti – přeměně ve skřeta. Běžně je považováno za porušení Řádu světa povolávání myšlenkových bytostí, pohyb ve Stínovém světě, oživení právě zesnulého, nebo pouhé zabití myslícího tvora, či dobré myšlenkové bytosti. Popravdě ani jedno z toho porušením Řádu světa není, naopak tyto skutky jen využívají Řádu světa a jeho pravidel a nutně nemusí iniciovat aplikaci Zlé Tvárnosti.

Vliv Sedmnáctky

Sedmnáct bohů stojí pod těmito pravidly Řádu světa, ale ne vždy s nimi naprosto souhlasí. Vůle jim zůstala a tak dost často prosazují pravidla, která na Asterionu z jeho podstaty zavedena nejsou. Například odměňují ty, kteří hubí skřety a jiné nohsledy zla, nebo jen ty, kteří loví zlé myšlenkové bytosti. Proklínají ty, jenž se postavili proti nim a znesvětili jejich svatá místa a podobně. Jejich církve hlásají, že dobré myšlenkové bytosti do Přírodní úrovně seslali jejich bohové a že tělo nebožtíka je nutné pohřbít do země a že když nepřispějete jejich církvi, stane se z vás nakonec skřet. Ne vždy to reprezentuje Řád světa, dokonce ne vždy to reprezentuje hodnoty dotyčného boha. Často se jedná jen o interpretaci, pravidla přijatá společností, která nemají se záměrem Stvořitele nic společného.