Hobití travič, který většinu svého života prožil v rilondském syrotčinci a později jako zločinec v Ďolíku. Navzdory tomu, že přičichl k nekalým praktikám rilondského podsvětí, si zachoval veselou a přátelskou povahu.
jak se sčuchl s Filipem a spol.
„Znáte to, ne? To přísloví: Nepřítel mého nepřítele je můj přítel. A když na vás hoděj vraždu, tak chňapnete první ruku, co se namane. No, a náhodou ten trpaslík, co po mě šel, měl i něco nedořešenýho s Bultarem. A ten to vyřešil, tak jak on řešíval. Kladivem. Pak už sme museli zdrhat všichni… Tak nějak to bylo.“
o Rilondu
„Jo, jo. To bylo moje město. Žádný podobný na Taře není. To ten vzduch, víte? A Ďolík… Zlatý časy. Hlavně se Sjenem. Takovej starší brácha, vzor a hodnej… druhej táta. Spoustu mě toho naučil. Asi sem jakej sem dost díky němu.
Proto mě tak žere, že ten jeho mord hodili na mě. Proč?! Protože, dvě mrtvoly sou lepší než jedna, zvlášť když se jednou zaplácne ta druhá. A když si jí dokonce vytvoří sám zákon, tak to je dvojitá výhra. Zajebaná Erinská gilda!
Jo, jo. Rilond. Aspoň jednou bych se tam ještě podíval…
Tak za deset, dvacet let.“
o rodině
„Já vlastně nejsem úplně sirotek. Mám příbuzný u nás v Borůvkovym hvozdě. Brůkvákové a Skočdolánové. Takovej malej pivovar. Teda doufám. Třináct let sme se neviděli. Ani si nepsali. Někdy se tam stavit? Já… no možná někdy později. Aby to rozdejchali…“
„Ale o rodičích se bavit nebudu. Stačí, že se mi o tom díky Altovi občas zdá…“
o ženskejch
„Jako já nejsem nějak moc vybíravej. A ani rasista. Jako že by to musela bejt Hobitka, jasný? Zase velká ženská je trochu výzva. Prostě nějaký předsudky tady sou. Ale zatim žádný stížnosti.
A jako ženu… Já nevim. Asi nějaká hodná, aby s ní byla sranda. Jako taky trochu pěkná, to by taky mohla.
Ale na to mám ještě pět let. No, jako abych nebyl za exota, co leze do chomoutu mladej. I když tady na Taře je to asi šumák.
A teda nemusela by mít prdel jako vrata…“
o bozích
„A já se o tom nechci bavit. Né, že bych je popíral, nebo odsuzoval. Na to sem moc dlouho cestoval s Altem. A Sirril mi taky pomohla, i když to nakonec nedopadlo… jo jo, už nikdy nevracet, Frykulíne! No a potom ty Malý louky. To byla dobrá darda, kurva.
Ale ty poslední aldeny… Nejdřív Bikini, a pak to s Altem. Jako ani Estel…
Takže asi od bohů chvíli voraz. A jako když budou něco chtít, tak ať příjdou a řeknou. A uvidíme…
Ale teď: Na Alta! Na toho nejlepšího krollího pacholka!
Klucí, já se dneska asi zleju jak prase…“
o kuchařském umění
„Nejhorší je, že na to není čas. Najdi si při tom všem vandrování čas… Třeba na srnčí kýtu, pěkně odleželou, nadívanou marinovanejma švestkama a slaninou, přelitou jablečnou redukcí s Mučanským… LA-HO-DA!
Na cestách tak solený vepřový a topinku… Aspoň že se dá trochu kouzlit s bylinkama. Jo, na tom to celý stojí. Na bylinkách a na čerstvejch ingrediencích. Vem si třeba takový Korský mušle. Mušle, smetana, mrkev, kopr. Lahůdka. No, jo. Ale ty mušle musej bejt čerstvý. Jako nejlepší sou eště živý.
No, a teď mi řekni, viděl si někdy, že by sebou nějaká parta tahala bečku s mušlema?“
