Níže se pokusím sepsat specifika Přírodní úrovně, Stínového a Vnějšího světa a možnosti cestování mezi nimi.
Každá duše umí cestovat skrze Stříbrný závoj (předěl mezi Stínovým světem a Přírodní úrovní). Činí tak pokaždé, když se vtěluje do nově narozeného i tehdy, když tělesná schránka umírá. V době pobytu v Přírodní úrovni na tuto schopnost zapomíná a veskrze všechny způsoby, jakými žijící tvor dokáže vstupovat do Stínového světa jsou určitou formou rozpomínání se.
Existují dva způsoby, jakými lze „vstoupit“ z Přírodní úrovně do Stínového světa:
1. Nahlížení do Stínového světa
Tuto schopnost využívá většina věštců, theurgů a obecně těch, kteří chtějí zjistit nějakou informaci, která je skryta ve Stínovém světu a příliš neriskovat.
V praxi to vypadá tak, že tělo dotyčného setrvává v Přírodní úrovni a pouze duše vstupuje do Stínového světa. Tento postup má dvě výhody. Duše je nesmrtelná. Duši se ve Stínovém světě nemůže nic stát. Sama ale také nemůže nic jiného, než se pohybovat a komunikovat. Problém je s tělem, které je v Přírodní úrovni. Pokud je tělo zabito, spojení s jeho duší zaniká, trhlina do Stínového světa mizí a duše je ponoukána „vnitřním hlasem“ k cestě k Lamiusovu soudu a odchodu do Vnějšího světa.
Druhou výhodou je pro takového poutníka Stínovým světem stálé spojení s trhlinou do Přírodní úrovně. Poutník, který pouze „nahlíží“, se nemusí strachovat o nalezení cesty zpět.
Nahlížení má ale i své mouchy. Po dobu, kdy se duše (nebo chcete-li vědomí) toulá Stínovým světem, Stříbrný závoj je neustále přerušen a může jím projít jak myšlenková bytost, tak temný duch, který baží po lidské schránce, do které by se mohl dostat a díky tomu uniknout do Přírodní úrovně ve formě upíra. Šance, že se něco takového stane, logicky vzrůstá s časem, kdy se dotyčný toulá Stínovým světem.
2. Vstup do Stínového světa
Tuto schopnost využívají ti, co si chtějí skrze Stínový svět zkrátit cestu, nebo ti, co chtějí ve Stínovém světě něco změnit – něco do něj donést, něco si z něj přinést, něco v něm moci chytit, případně poslat do Vnějšího světa. Obecně tento postup používají ti, co jsou již zkušenější a Stínový svět znají.
Výhody jsou zřejmé. I pouhé získávání informací může být díky tomuto způsobu efektivnější. Otevření brány do Stínového světa je záležitostí vcelku krátkou, takže nedává bytostem Stínového světa mnoho času na průchod do Přírodní úrovně.
Háčků je hned několik. Stínový svět je jiný od Přírodní úrovně. Prvním rizikem je vcelku velká pravděpodobnost toho, že dotyčný poutník ve Stínovém světě jednoduše zabloudí. Také ho ve Stínovém světě může něco zabít. V takovém případě jeho tělesná schránka umírá ve stínovém světě a duše má opět nutkání cestovat k Lamiusovu soudu a dál do Vnějšího světa.
Také se může stát, že dotyčný poutník už nebude umět najít trhlinu ve Stínovém světě, kterou by se vrátil zpět do Přírodní úrovně (rozhrnout Stříbrný závoj ze Stínového světa je nemožné), nebo ji nalezne, ale objeví se bůhví kde v Přírodní úrovni a tam ho potká podobně mrzký osud, jako o pár řádků výše.
Většinou potká ty z poutníků, kteří neměli to štěstí, všechno najednou. Nejprve se ztratí, pak nejsou schopni najít bránu zpět, silnější z myšlenkových bytostí je použijí ke svým plánům a zájmům ve Stínovém světě a pak je nechají někde umřít.
Obraz Stínového světa
Stínový svět je v základu chaos, který je možno formovat, pokud jste dostatečně mocní. A jelikož se ve Stínovém světě pohybují jednak mnohdy mocné myšlenkové bytosti a bohové, je jasné, že Stínový svět určitě nějakou podobu má.
Každé místo, kterému je vdechnuta podoba, vypadá přesně tak, jak jej stvořila ta nejmocnější bytost na onom daném místě, často přesně a jasně odráží její priority a povahu. Nemrtvé myšlenkové bytosti vládnou na místech pustých, hrozivých a bezútěšných, kde je stále tma a vzduchem se line nepříjemný pach. Naopak území, kterému vládnou světlonoši je prosluněné, skvělé, kde každý, kdo je vpuštěn, pocítí pokoj, klid a bezpečí.
Na takto stvořených místech pak logicky vládne nějaká nálada, která produkuje potřebné emoce. Tyto emoce jsou živnou půdou pro myšlenkové bytosti. Pokud se na některém místě vyskytuje jen opozitní emoce, než ta, která definuje danou myšlenkovou bytost, tato bytost na takové území prostě nemůže vstoupit.
Proto často myšlenkové bytosti využívají poutníků z řad myslících tvorů s duší, kteří nejsou emocemi definovaní jako ony, a používají je jako své posly, emisary a nájemné vrahy. Schopnost produkovat a snášet všechny emoce jsou ve Stínovém světě drahou komoditou a nejednou bývá poutníkovi nabídnuto obrovské bohatství, či vzácná informace za „malou“ službu. Pravidelně se však stává, že dotyčný pošetilec je vtažen do vysoké politické hry a odměnou je mu mnohdy smrt, neboť věčná služba ve Stínovém světě je to poslední, co by si duše přála.
Myšlenkové bytosti jsou totiž hnány jen jedinou touhou a to – rozšířit svou emoci nejlépe všude. Svádí kruté boje na neutrálních územích ve Stínovém světě a zatahují do toho kohokoliv, kdo jim může být nápomocen. Některé o to poutníky žádají, jiné jim to přikazují.
Hledání určitého předmětu, informace, či místa, kam něco naopak ukrýt, je tedy dost náročné a většinou se to neobejde bez doptávání, protislužeb a riskování.
Putování Stínovým světem
Když si poutník pouze potřebuje zkrátit cestu v Přírodní úrovni, je potřeba vysvětlit, jaký vztah k ní má Stínový svět co do prostoru a času.
Čas je v obou světech totožný. Plyne stejně rychle. Jen jeho vnímání může být rozličné, například pro to, že ve sféře nikdy nezapadá, nebo nevychází, slunce. Horší je to z prostorem. Stínový svět nemá předem daný rozměr. Jeho prostor je v základu nezměřitelný. Také si jej nejde představit jako slupku obepínající Přírodní úroveň, i když jej tak mnoho učenců znázorňuje.
Stínový svět je postaven spíše vedle Přírodní úrovně a z jakéhokoliv místa v Přírodní úrovni se dá vstoupit prostřednictvím rozhrnutí Stříbrného závoje na libovolné místo ve Stínovém světě a naopak – z každého místa ve Stínovém světě, kde je otevřená brána z Přírodní úrovně, je možné se dostat na jakékoliv místo v Přírodní úrovni. Faktor spojující místo v jednom světě s místem ve druhém je dán pouze emocí prožívanou v Přírodní úrovni, která dala vyniknout trhlině ve Stříbrném závoji a povaze prostředí v Přírodní úrovni.
Ve Stínovém světě je možné se pohybovat pouze v místech, která mají již svou podobu, nebo Chaosem, pokud je dotyčný poutník dostatečně mocný, aby byl schopen v něm formovat prostředí. Ale i tak hodně riskuje. Mnoho poutníků se ztratilo v těchto bezrozměrných končinách a všichni do jednoho přišli o rozum a bloudí bezmyšlenkovitě Stínovým světem do dnešních dnů.
Místa, která mají příbuznou podobu a emoci, často spojují teleportační brány, které většinou spravují myšlenkové bytosti vládnoucí danému území nebo Bohové.
V případě poutníků, kteří rozhrnují stříbrný závoj, hraje velkou roli, co zrovna v tu danou chvíli prožívají. Jestli jim jde o život a oni se strachují, nebo jestli je jejich situace bezvýchodná, jestli je motivuje pomsta, nebo hamižnost, toto vše určuje, s jakým místem ve Stínovém světě se spojí. Důležitým faktorem je i součansý stav stříbrného závoje na daném místě a nastřádanou emocí, které zatím není dostatek k tomu, aby bránu do stínového světa otevřela.
Ve Stínovém světě pak hledají trhliny, kterými by se dostali na místo v Přírodní úrovni, kam zrovna potřebují.
Zkušenost Stínového poutníka se tedy promítá hlavně do schopnosti se zkoncentrovat, aby se spojil s místem ve Stínovém světě, kam je bezpečné vstoupit, či kam se potřebuje dostat (pokud hledá něco konkrétního ve Stínovém světě), a do schopnosti nalézt trhlinu ve Stínovém světě a rozpoznat (třeba doptáváním se), na jaké místo v přírodní úrovni trhlina vede.
V praxi si pak můžeme představit počínání zkušeného poutníka, který si chce zkrátit cestu v Přírodní úrovni, tak, že najde vhodné místo, kde jsou již nashromážděné potřebné emoce, pokud takové místo v okolí není, navodí je alespoň u sebe a u ostatních v jeho blízkosti (rozhrnutí závoje není tak náročné, pokud je už Stříbrný závoj narušen, nebo pokud je intenzivně prožíváno dostatečné množství emocí). Projde do Stínového světa, tam nalezne trhlinu, o které už věděl (proto se chtěl dostat právě do této části Stínového světa), nebo vyhledá konkrétní myšlenkovou bytost, která mu s nalezením trhliny pomůže, či která mu umožní rychle a bezpečně překonat vzdálenost Stínovým světem k potřebné trhlině.
Vnější svět
Předěl mezi Stínovým a Vnějším světem již není tak konkrétní. Má podobu podivné mlhy, která postupně oprostí poutníka od těla (pokud nějaké ve Stínovém světě měl), emocí, přání a tužeb a ponechá mu pouze základní povahu a vědomosti.
Ve Vnějším světě nejen že neexistuje prostor, ale ani čas tak, jak jej známe. Ve Vnějším světě se pohybují Aposfágové (strážci Vnějšího světa a jeho principů podobně jako Sarífágové ve Stínovém světě), duše, které čekají na reinkarnaci, i duše, které jsou očisťovány od nánosu života. Taková duše postupně ztrácí své vzpomínky a s nimi se rozplývá i její povaha. Nakonec zbude jen ryzí duše vhodná k inkarnaci do nového těla. To, od čeho je duše očisťována se v odborných kruzích nazývá duševní reziduum a pomocí něj dokáží theurgové očarovat předměty a vdechnout jim tak nadpřirozené schopnosti spojené s povahou oněch reziduí. Mnozí z nich netuší, že dříve toto reziduum bylo součástí něčí duše.
Do Vnějšího světa, pokud se chcete ještě někdy vrátit, lze pouze nahlížet a to ze Stínového světa (třeba jen též nahlížením), a tak se zkoušet ptát duší zemřelých na informace, které potřebujete. Také je možné je ze Stínového světa unést a zaklít do předmětu.
Spoutání duše do předmětu v Přírodní úrovni je největším porušením Řádu světa a jasnou cestou k přeměně ve skřeta, v jiných kruzích je toto počínání naopak označováno jako nejvyšší nekromancie. Takto spoutaná duše totiž nevýslovně trpí a je ochotna sdělit vše, co si pamatuje ze svého dřívějšího života, jen za to, aby byla propuštěna.
