Z východních hvozdů zpátky do Minkoru

Úkol pro Naramien nakonec vyústil v nalezení nových spojenců pro výpravu do Zurku. Byla to družina Brajgla Messe, které se podařilo zahubit Nemrtvý strom u Marellionu. Poté, co jsme je přesvědčili, že jejich zaměstnavatelé jim možná neříkají pravdu a že Žlutá dračice by pro ně našla využití, souhlasili se setkáním s Iši, která jim to už všechno vysvětlila.

Ze skřítků, kteří si je najali, se vyklubali podvodníci vydávající se za císařovi poddané. Ve skutečnosti jednali za jeho zády a vlastně dodnes přesně nevíme, jak to dopadlo s úmyslem Wu Šengových vykonavatelů je najít, zjistit co jsou zač a potrestat.

Naše cesta s trpaslíky do Mostovky, kde jsme se měli dozvědět více a předat u ní centrální štěp Nemrtvého stromu spojencům Naramien, nebyla přímá.
Poté, co jsme si vyzvedli věci ve Světlokazu, jsme se museli na krátko rozdělit.
Nui s Atlanem nasedli na vůz a jeli po cestě až do Pětivěží, kde si pak najali lidi, kteří vůz dopravili až do Tarosu. Při cestě pak tito lidé vyzvedli i mladého Petra Kalicha ve Svatosadech, kterému Atlan slíbil, že se stane jeho panošem, když podstoupí výcvik v TAŠi. Nás doprovodila Dadabi po elfích stezkách až do Mostovky.

S Atlanem a Nuiem jsme se pak setkali právě tam. To se psal 4. den posledního měsíce roku 851 k.l.
Štěp si od nás za přítomnosti Iši převzal naší družině známý Sluncevít Podešť. Od něj jsme se dozvěděli, že bude mezi prvními, kteří se do Zurku budou snažit dostat, až uvedeme do provozu v Maexarově věži teleportační zařízení pro Naramien. Toto zařízení i s dalšími instrukcemi nám tam i předal. Také jsme se dozvěděli o tom, že nemá úplně nejlepší vztahy s Hrijdheeranem a proto nám při rozloučení v Mostovce popřál hodně štěstí a omluvil se, že nemůže více pomoct. Iši nám taktéž předala potřebné informace s tím, že se do Stínového světa bude vstupovat přes Bílou pagodu v Minkoru, kam máme vyrazit a zařídit si vše potřebné před cestou. Dostali jsme od Naramien slíbené Arvedanské náušnice a čelenky ochran mysli a nočního vidění a truhličku s několika mastmi, bylinami, lektvary, svitky a nasycenými magickými zásobníky, které najdou v Zurku jistě využití.

Z Mostovky jsme odjížděli 15. 12. Alden umění jsme tak propásli. Čekala nás ale Slavnost měsíce zasvěcená Sirril a Svátek Proroků. První den nového roku v poledne jsme se měli všichni setkat před Bílou pagodou.
Brajglova družina zůstala v Mostovce a byla v kontaktu s Podeštěm, se kterým se pak měli podle dohody dostat do Zurku, až to tam pro ně připravíme.

Já, Czerzym a Linn jsme se v té době pravidelně scházeli, abychom prostudovali vše potřebné ohledně toho teleportačního zařízení, které budeme uvádět do chodu. Šlo o sestavu magických tyčí popsaných runami, které je potřeba specificky rozmístit na nakresleném magickém obrazci a o sérii kouzel, které je třeba bezchybně seslat v určitém pořadí.
Také se nám podařilo nakonec přesvědčit Tarrion, aby navštívil Kanárčí vrh a zmapoval tamní magické pole, abychom tam mohli vystavět správnou věž.

Já osobně jsem pak navštívil své blízké. Strýčka Welekomeho, Canyana i bratrance Hawalala, který se na krátkou chvíli v Minkoru zdržel, aby se zase brzy vrátil do Tarosu.
Mimo to jsem si osvojil několik užitečných kouzel, které se mi v Zruku budou hodit.

S ostatními jsem se pak pravidelně setkával U Hydry u Bahadura a dozvídal se, jak oni tráví konec roku v Minkoru.

Co vím, tak Moss především sháněl nějakého schopného trpasličího architekta, který by navrhl a rozšířil podzemní prostory pod Kanárčím vrchem. S pomocí Hamra, Kawkaze a dalších trpaslíků z klanu Bodvildů se mu nakonec podařilo najmout Hönnuna Bodvilda. Toho jsme pak seznámili s Tarrionem. Měli v plánu tam na začátku příští roku vyrazit společně. Přímo z Mossovy kapsy na to šlo 2000 zl. Jinak vím, že zjišťoval, jak je to s Dreskanovou církví, tedy církví Žalobce. Od chvíle, kdy se o tom dozvěděl, byl nerudný a jsem proto rád, že v Minkoru se s tím nějak vyrovnal a byl připraven se plně věnovat tomu, čemu naše družina čelí.

Nui trávil hodně volného času v Nejmenším Paraunu u svých příbuzných a pomáhal nejen dceři s další dostavbou a jinými nedořešenými záležitostmi. Pravidelně ale navštěvoval mého strýce Canyana i Altanovu matku Irien, která v té době už zaměstnávala několik Arvazarů na obnově rodinných sadů. A samozřejmě Nui navštěvoval i hospodu U Hydry.

Ve chvílích, kdy byl přítomný Zyx, jsme se jej snažili zasvětit do našich plánovaných magických aktivit v Zurku a vypilovat umění magického kruhu.
Atlan, co vím, pak určitě navštívil svou rodinu a zařizoval něco pro ellionskou Atlanku. Několikrát jsme také, snad vyjma Linna, cvičili pod jeho vedením v Anarském parku. Tam jsme se i setkali s Učukilou, který se svou elfí partnerkou trávil svátky v Minkoru před tím, než vyrazí do Tarosu vyučovat lukestřelbu do atlanovy TAŠe.

Linn pak trávil hodně času se Su Ši, která se stihla z Horského císařství po pohřbu svého mistra vrátit do Minkrou. Přinesla nám taky čerstvé informace o tom, co se v císařství rudého draka v poslední době událo. Podle informací od Iši, respektive od Naramien, jsme ale věděli, že Su s námi do stínového světa nemůže. Hrijdheeran měl podmínku, aby tam nebyl nikdo nový a proto se domluvilo, že se Iši přidá k Podešťovi, až to bude možné a potkáme se s ní až v Zurku za předpokladu, že uspějeme.

No a Czerzym trávil většinu času na Pagodě nebo na kolejích, kde studoval dokumenty od Naramien, nebo se učil novým kouzlům. Pravidelně jsme se pak navzájem třeba i u oběda zkoušeli s arvedanských slovíček a magických run.

Společně jsme pak byli pozvání na Kopeček na Svátek Proroků samotným starostou Sezdola, který si chtěl poslechnout příběhy z našich dobrodružných cest.

Příspěvek byl publikován v rubrice Družina, Reporty, Walurrianovy úvahy. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Napsat komentář