Po vyčerpávající eskortní misi od Oyarzinských hranic, dobrodruha a Almendorského agenta Krupičky s mysteriózní lebkou draka zapouzdřenou do dřevěného materiálu ze Stínového světa, měla družina Minkorských Kanárků trochu času si ulevit, odpočinout a dopřát zábavy při turnajích mezi nejudatnějšími a nejschopnějšími vojáky či dobrodruhy nacházejících se ve městě.
28.7. Už poblíž Tarosu cestou zpět z Bělozoru jsme se dozvěděli o bestii řádící v Lese padajících stínů, která doslova roztrhala na kusy několik civilistů a dokonce i vojáků z lokální patroly. Bylo nám sděleno, že je na potvoru už vypsaná odměna, ale že se ji zatím nepodařilo vypátrat a zneškodnit.
Zpátky v našem oblíbeném hostinci U Pavouka se od místních dozvídáme, že se s nejvyšší pravděpodobností jedná o Třeskozoba, obzvláště nebezpečnou a teritoriální bestii, která loví bezbranná zvířata i lidi v rozsáhlých oblastech a své kořisti loví pomoci velmi hlasitého třaskání ocasem, který se v okolí ozývá jako hrůzostrašný hrom. Jelikož si Walurrianovy schopnosti vyžádala Citadela, dohodli jsme se, že se v Cechu Čarodějů vyptám na detaily k vypsané odměně, jelikož se tam tak či tak budu zdržovat a trénovat nová kouzla.
29.7. Postarší Mistr Alchymista Haxna z Gver Graenu se svou malou laboratoří v cechu mi potvrdil, že se skutečně jedná o již vyšší formu třeskozoba, která je natolik silná a inteligentní, že ji ani povolaní Lovci přízraků nedokázali chytit, právě proto, že se tato konkrétní bytost už s jedním z nich pravděpodobně setkala, když se v přírodní úrovni objevila posledně. Na její lov kývly dvě další družiny, z čehož obě se vrátily s prázdnou. Oběma družinám Haxna doporučil využít látku, kterou on sám vytvořil, pro nalákání a zneškodnění, což bohužel v obou případech nevyšlo a jedna z družin sotva dokázala uniknout se zraněními. Jak je u alchymistů ale známo, jejich práce je o experimentování a úpravách receptur, takže Haxna ani do třetice nezměnil plán a navrhl, že bychom i my, pokud bychom na jeho nabídku přistoupili, měli použít jím poupravené lákadlo k přivábení té potvory a také speciální vosk, který si máme dát do uší. Samozřejmě „by to už mělo fungovat“. Detaily o odměně a podrobnosti jsem sdělil všem u večeře. Sama Su Ši se nabídla, že by mohla hrát roli návnady pro tu bestii. Lin z toho sice nebyl moc nadšený, odvážná Su byla ale pevně rozhodnuta a my za to byli pouze rádi. O problém méně.
30.7. Po skončení turnajů nás na oběd pozval sám pan radní Pet Klobůk, vlastník vyhlášeného klubu U Pavouka, aby nám jako štamgastům nabídl práci. Vysvětlil nám, že zásoby u Pavouka rychle klesají kvůli narůstajícímu osazenstvu a přicházející válce, a že má v malinké osadě s Alcarilinou kaplí – Svatosadech – dohodu s tamním knězem panem Konrádem Křížalou, pro převzetí velkého nákladu, zásob pro hostinec, přičemž nás ale požádal, že bychom mohli ve Svatosadech vypomoci s delikátním problémem, který se jim stal nedávno – když se kněží snažili přivolat dobrého lesního enta ze stínového světa, který ale náhle začal páchat škody. Úkol byl zjistit, co se mohlo stát špatně, jak to napravit a indicií byl prastarý arvedanský zámeček na kopci poblíž Svatosadů, kde se v poslední dekádě stávaly zvláštní věci. Mi je známo, že na tom místě byl kdysi vystaven zámeček/sídlo mocného arvedanského čaroděje Zanaxe, který žil a působil v době cca před 3000 lety, v době pádu Devět knížectví. Sám zámek stojí na, nebo spíše nad, silným magickým uzlem, což byl důvod, proč Zanax zvolil právě toto místo.
1.8. Na nabídku radního jsme kývli a ráno se s otcem naší známé číšnice Peťky Roznašečky od Pavouka, panem Frťanem, vydáváme směr Svatosady. Odpoledne dorážíme do malebných sadů, kde nás přivítává pan Křížala, bojový kněz Bratr Vavřinec, strážce pořádku a žoldák Lech Březňák a dokonce i nám dobře známý Alcarilin mnich Straš. Nutno podotknout, že téma zlého enta doprovází poněkud trpká nálada.
Po ubytování se nám pan Křížala naleje čistého vína a osvětlí celou situaci. Dohoda s panem radním zní tak, že nejprve vyřešeníme problém okolo zlého enta, následně pomůžeme s dohledem přivolání druhého a poté si převezmeme zboží pro hostinec U Pavouka. Dozvěděli jsme se, že zlý ent byl uspán v remízku poblíž sadů a je strážen samžikem, pomocníčkem Křížaly, jménem Žam. Křížala nám taktéž povykládal o vztahu kněží s místním druidem Hejkalem, který prý není nikterak špatný, ale dle všeho si kněží s druidem moc nelezou do zelí. Pravdou ale je, že Svatosadům prý Hejkal nemálokrát pomohl a v nynější době prý je středem pozornosti mladého Siomenovce Vladka Vladkoviče, který se snaží sepsat o vědění druidismu pro církev Učence. O samotném kopci a ruinách Zanaxova zámku jsme věděli (a Křížala sám potvrdil), že zde několik let zpátky úřadovala tlupa banditů kvůli jakéhosi pokladu, s těmi se ale vypořádala družina Alreny Zlaté Kopí. O historii ruiny a vědění z dob dávných se taktéž zajímala čarodějná akademie a kvůli tomu se zde taky vydal Keledorský čaroděj jménem Ruksakowski (o kterém po jeho práci na kopci nikdo víc neslyšel), ten dle mých informací se pravděpodobně paktoval se Šinovci. Také nedávno zde prý byli i jiní z taroského cechu čarodějů, kteří ale nezjistili žádnou spojitost mezi zlým entem a ruinou. Po incidentu s bandity se taky cca v roce 848 objevila na kopci Gorgona, takže vše zatím skutečně nasvědčovalo tomu, že v původním Zanaxově sídle a okolo něj je jednoduše vysoká koncentrace špatných emocí držících se jej snad po celá tisíciletí a z toho důvodu se rituál při povolání ent zvrtnul a namísto dobré myšlenkové bytosti byl povolán agresivní ent ze sfér zla.
Ještě odpoledne jsme se vydali na místo, kde byl ent uspán, poznali jsme se se svérázným, ba nadmíru pracovitým, Žamem, kde jsme ale zjistili, že ent zmizel. Maličký samžik nám pověděl, že si enta během dne „vyzvedl“ sám druid Hejkal s tím, aniž by ale problém probral s Křížalou. Tím se nám ale vyřešil problém se zlým entem, i když jsme si stále nebyli jisti, co za člověka Hejkal je (někteří z nás tehdy projevili obavy o tom, jak vlastně starý druid se zlým entem naloží). Se Žamem jsme se pak vydali přímo na kopec k zřícenině. To místo muselo být ve své době skutečně velkolepé. V momentě, co já a Walurrian magicky pátrali po jakýchkoli stopách myšlenkových bytostí nebo duši Ruksakowskeho, se mi po dlouhé době vyjeví nečekaná vize.
Stojím v honosné síni Zanaxova sídla, podél zdí stojí sochy Sedmnáctky a já obdivuji krásu zdobené kupole nade mnou. Podél spodní římsy kupole čtu starý nápis, jehož pár písmen slouží, je mi známo, jako heslo pro teleportační runu, která má přenášet do Zanaxovy tajné pracovny. Zanax sám je součástí obrany Tarosu. Vedle mě stojí můj přítel, Edomen, věrný žák Zanaxe. Naléhá, musíme pospíšit a pro případ, že by bitva o Taros byla prohrána, přenést ty nejcennější relikvie do Zurku, kde budou v bezpečí. Tam, Maexar, můj Mistr, se už o vše postará. Armády zla putují na sever a zdá se, že jim nic nestojí v cestě pošpinit tuto zemi. Oba postupně vyřkneme heslo z nápisu lemující římsu kupole a teleportačním kouzlem z runy v hale se přeneseme do pracovny. Tam urychleně hromadíme staré svazky knih, které se nikdy nesmí dostat do rukou Kharových pohunků, zejména Zantura Modrého, který už z padlého Thurgu ve svých pařátech třímá Agrenskou růži, obávaným artefaktem, které by zmíněnému drakočlověku poskytlo všechno vědění světa, říká se. Jedním takovým svazkem je právě kompendium o Agrenské růži. Vím, že na nás na povrchu čeká připravený gryf, který nás dopraví do Zurku, abychom za pomoci mého mistra udělat vše pro bezpečnost tohoto vědění. Když jsme hotovi, Edomen se na mě však obrátí s rozhodnutím, že zde zůstane, bude strážit zbylá tajemství Zanaxe, zničí teleportační runu, aby se nikdo do podzemí nedostal a já mám spěchat do Zurku. V duchu je mé srdce svíráno, když si já, Czerzym, uvědomuji, že jedna z mých předešlých vizí, nedlouhou dobu po mé cestě ze Zanaxova sídla do Zurku, ukázala selhání zoufalého rituálu mého Mistra utéci ze Zurku, když byl Zantur již před branami. Společně s mými druhy, taktéž studenty Maexara, jsme s rituálem pomáhali a má duše tehdy opustila mé staré tělo.
Probouzím se z vize a vím, že Edomen je uvězněn tam dole, hluboko v kopci pod zříceninou, po celá ta milénia. Při krátkém hledání najdeme místo, kde se původně nacházel mechanismus teleportační runy ve vstupní síni sídla. Ta je, samozřejmě, na první pohled zničena, magický zdroj nikde. Ale po bližším zkoumání zjišťujeme, že na zničeném konci staré tyče spojující runu a zdroj, jsou znát zbytky nedávno použité magie. Díky Walurriana zjistíme, že opačný konec teleportační runy je stále nezničen, což vyvracuje slove Edomena, ale kdo ví, stát se mohlo tehdy cokoli. Walurrian nakonec kontaktuje čaroděje Banada, mistra časoprostorové magie, a dohodne se s ním, aby nejlépe další den dorazil z Tarosu s dostatečným zdrojem magenergie, abychom mohli teleportační runu využít.
2.8. Ráno se někteří nás účastní mše s místními kněžími a po snídani vyrážíme do lesa s průvodcem (místním lovcem) Lukášem Křepelkou, abychom navšívili druida Hejkala a získali trochu více informací o zlém entovi a případně radu nebo poznatky o zájmu kněžích přivolat dalšího enta. Zlého enta vidíme uspaného kousek za druidovo příbytkem a shodou okolností potkáváme i mladého zapáleného Siomenovce Vladkoviče, u kterého to vypadá, že jej zatím Hejkal jen úkoluje v manuálních pracích okolo příbytku, než aby seděl u pergamenu a kalamáře. V duchu si říkám, že to je vlastně správně, každý člověk by měl znát praktickou stránku věci, aby pochopil všechny souvislosti daného tématu a já muži přeji mnoho štěstí. Jako bývalý kněz Siomena vím, co podobné výzkumy obnášejí. Po představení s Vladkem a následném krátkém čekání se setkáváne s druidem Hejkalem, ten se jeví jako moudrý stařec, který skutečně nemá žádné problémy vůči Alcariliným kněžím a navíc ani nemá problém s tím, aby kněží Alcaril povolali další myšlenkovou bytost. Nakonec i zažertuje o tom, že kdyby opět přivolali nechtěně zlého enta, může se pro něj opět stavit. Taktéž se poptáme na obávaného třeskozoba a druid nám slíbí pomoc při jeho nalezení.
My tedy odcházíme zpět do Svatosadu a kolem oběda potkáváme i Mistra Banada s mladou, nadanou čarodějkou Rubis Všeradovou v doprovodu dvou jezdců z Tarosu. Po detailním popisu situace a přibližného popisu podzemního komplexu (které si taktéž pamatuji z vize), se po obědě vydáme zpět ke zřícenině, abychom díky Banadovi vyzkoušeli, zda teleport skutečně funguje za vyslovení hesla. Stane se tak družina společně s Banadem (kromě Su) stane v temné chodbě v podzemí kopce. Ani si nestihneme prohlédnout jakoby spálené, holé zdi od sazí a ocitneme se terčem střelby z tmavé chodby před námi. S Atlanem v čele pomalu postoupíme kupředu a po vypjaté chvíli zjistíme, že čelíme mocné meduse a jejím iluzím. Boj je Sedmnáctcedík krátký. Až na Atlana, který byl paralyzován jejím pohledem, všichni vyvázli bez škrábnutí. Záhy se z jedné z místností objeví postava ducha a já vím, že to je Edomen. Začne s námi komunikovat a já už vím, že je vše špatně. Jeho duše je přikována k tomuto místu po tísíciletí, mučena nepřirozeným sledem událostí. Je vidno, že je muž zmatený, ztracen v čase a prostoru jeho duši nenáležícím. I když já, Czerzym, jsem do momentu před vizí o této osobě nevěděl zhola nic, teď cítím, jak mi příval emocí a lítost vůči Edomenovi zamezuje myslet jasně, zmatený svou vlastní minulostí. I tak se ale dozvídáme, že se stala katastrofa, Zantur nakonec skutečně dorazil velmi brzy po pádu Tarosu a Zanaxovo sídlo zničil na prach. Zjevně Edomenovu duši rituálně zaklel k tomuto místu, aby trpěla do konce časů. Marně se snažím mu vysvětlit, jaká je doba, že již není naživu a zároveň projevuji lítost a nakonec nenacházejíc další slova, se komunikace s ním chopí Lin, podaří se mu nezbytnou lží poskytnout nebohé Edomenově duši klid, který si po takové době zaslouží. Mezitím, ve vedlejší místnosti se udá podobná scéna s duší čaroděje Ruksakowskeho, krčícícho se v koutě, vřískaje zoufalstvím vůči mukám způsobeným mocné medusy. Obě duše nakonec nalezly klid a my se vydáváme zpět napovrch. Banad a Rubis se ještě ten den vydávají zpět do Tarosu, aby předali informace o zřícenině cechu čarodějů. Domníváme se, že kniha o Agrenské růži se stále nachází v nebezpečném Zurku.
Večer týž den se po zdárném konci našeho putování do prázdného vypáleného sklepení (a minulosti) se konají oslavy ve jménu Alcaril. Je pozván i druid Hejkal s knězem Vladkem a my opět můžeme odpočinout svalům i mysli.
3.8. Ráno se účastníme kněžského rituálu přivolání dobrého enta a tak se taktéž stane. Ze stínového světa kněží přivolají mocného Brma, dobrou myšlenkovou bytost strážící Svatosady. Dopoledne se opět vydáváme za druidem abychom se dohodli na krocích ohledně třeskozoba. Od něj se dozvídáme lokaci zlého místa hluboko v lese, které by nám mohlo pomoci v nalákání té bestie a také požádá jednoho z ptáků, abychom jej mohli použít k roztrousení vábící látky po lese. Tak se také stane. Trvá nám zbytek dne se na to místo dostat za pomoci zvířeny, kterou Hejkal požádal o průvod lesem na to zlé místo. Večer skutečně nacházíme jakési skalisko uprostřed lesa, a na první pohled menhir s jakýmisi nečitelnými znaky. Všem nám je jasné, že ať už to místo bylo kdysi cokoliv, nesloužilo k ničemu dobrému. Dle mého zjištění se může jednat snad o obětní místo z dob, kdy Asterionu vládli zlí obři – Korulové.
Přes večer se připravujeme na souboj, voskem od Haxny si zacpeme uši až nakonec pták trousící vábící látku dosedne k našemu místu. Su se skutečně odhodlala dělat volavku, což mě opět utvrdí v tom, jak je tato křehká žena odvážná a houževnatá. Všichni ostatní jsme se zneviditelnili krycím kouzlem díky svitkům, které jsme pořídili před výpravou. A skutečně, po dalších pár hodinách, při hluboké noci, se ozve – i s voskem v uších – nadmíru hlasitý hrom až se nakonec před Su náhle objeví ta hrůzostrašná okřídlená potvora s dlouhým ocasem, za záblesků výbojů z jejího těla se připravuje na útok. V tom se ale my všichni vrhneme vstříc a bez delšího boje ji skolíme. I tak jsme ale čelili opět vyšší formě nebezpečnému tvorovi, který Minkorským Kanárkům jistojistě přidá na prestiži. Obětem třeskozoba bylo učiněno zadost a lesu je ulehčeno od většího zla. Třeskozoba jsme dle dohody s Haxnou zbavili ocasu a jiných částí, které se dají zpeněžit a nakonec se vydáváme zpět do Svatosadů a následný den zpět do Tarosu i s nákladem pro Klobůka, abychom se připravovali na finální dny před započetím války dobra proti zlu.
