Biografie:
Tato tichá skřítka se narodila v jižní provincii Zlatého hvozdu a její skutečné jméno už není podstatné. Ši ztratila za Gar Sing (Války mágů) celou svou rodinu. Naštěstí jejich smrti nebyla svědkem, protože v tu dobu se o ní staral její strýc Kim Ono z podhůří Skřítčích vrchů, kam byla poslána svými rodiči, aby se ji nestalo nic zlého. Za své cesty a i tam, v malé vísce Sa Yo Nara, ale mladá Ši zažila mnoho útrap, viděla zoufalé skřítky činit zlé skutky, viděla smrt, zažila nedůvěru, bezohlednost a strach.
Důvodem, proč odešla ze Sa Yo Nary, byla povaha jejího strýce, který si na ni vybíjel zlost ze svého neštěstí. Byl na ni zbytečně přísný, neprojevoval ji tolik lásky, kolik by si zasloužila a již ji plánoval provdat sousedovic synkovi, aby si tak pomohl z vlastní mizérie. Mladá Ši byla asi příliš krásná, možná krásnější než ostatní dívky z jižní provincie, ale také se o sebe uměla postarat, znala les, uměla se v něm pohybovat, číst stopy a i když ještě nebyla dospělá, trávila hodně času mimo vesnici, když zaháněla smutek a skrývala se před krutým strýcem. Proto se tolik nerozpakovala, když se rozhodovala, jestli odejít na sever a zkusit štěstí jinde, najít nový život.
Logicky si vybrala Horské císařství a její kroky se nakonec stočily, snad mocí osudu, k domu mistra Fai Čiho a k jeho škole bojového umění Tichého větru. A nebyla to krása, která ji pomohla se dostat do jeho učení, ale její odevzdanost a trpělivost. Hledala tiché místo, kde ji budou druzí respektovat ne proto jak vypadá, ale pro to co umí. Chtěla se hodně naučit, chtěla se umět o sebe postarat. A to všechno blízko Budína našla.
Tam ji začali říkat prostě Su, podle provincie, odkud přišla a ona toto nové jméno přijala stejně jako přijala svůj nový život. Jméno rodiny si ponechala na památku svých rodičů.
Za dobu téměř padesáti let se ze Su stala silná skřítčí žena, která si cení poctivé práce, otevřenosti druhých a více se zajímá o svět a o ostatní tvory v něm, než sama o sebe. Bojové umění, které si za tu dobu osvojila, ji učinilo nejen houževnatou, ale také skromnou a vyrovnanou osobou, která nemá potřebu druhým něco vyčítat, nebo je za jejich činy soudit či kritizovat. Ráda pomůže těm, kteří si o pomoc řeknou a nebo těm, kteří si o ni říci nemohou, ale vnucovat se nikomu nebude. Každého respektuje a váží si zkušeností druhých, které nikdy nepodceňuje. Věří v rovnost všech a v to, že každý na světě si zaslouží štěstí a že každý se může změnit. I proto před několika lety podnikla cestu na jih zpět za svým strýcem, aby mu dala vědět, že žije a mohla mu odpustit. A to se taky stalo. Byl starší, než si ho pamatovala, i více nešťastný. Pomohla mu. Byla dospělá a už se ho nebála. A on to poznal a nakonec ji se slzami v očích prosil o odpuštění. Poté se vydala do své rodné vesnice do lesů, aby si připomněla, co opustila a konečně dala sbohem svým rodičům. Tam poznala, že její domov je už jinde a stesk po škole Tichého větru ji nakonec hnal zpět. Konečně s jistotou věděla, kde je její místo.
Její výcvik ji dal silné a pružné tělo, ale i bystré smysly. Možná některým věcem nerozumí, ale jakýmsi šestým smyslem cítí, co je dobré a co špatné, kam je vhodné upřít pozornost a na co si dát pozor. To je také typické pro školu Tichého větru, která nachází v tiché meditaci nezčeřenou hladinu pravdy a návody, jak činit ta nejsprávnější rozhodnutí.
Po posledních událostech ji její mistr zaúkoloval, aby více zjistila o osobě skřítčího čaroděje Janga Kao, ze kterého se již vlivem jeho zlovolných činů stal skřet, aby případně mohla učinit nezbytný krok, kdyby její kamarádka, skoro-sestra, Jin neuspěla ve svém snažení. Su brzy pozná Minkor, Bílou pagodu a dozví se více o Kharových državách, kde se Jang ukrývá. Hvězdy nad Valínem ji prý věští divokou budoucnost.
Nakonec se vdala za Vien de Linna a čerstvá matka a zakladatelka školy bojového umění v Minkoru.
