Biografie:
Vladko se narodil v Západní dálavě a již jako nemluvně jej k prahu kláštera Siomena položila v zavinovačce nějaká ztracená duše. Vyrostl tak po boku starých upovídaných mnichů a dostalo se mu skvělého vzdělání a taky se v něm zrodila láska k vědomostem a k poznání a také úcta k Učenci.
Vladko se od svých vrstevníků liší absencí obav a strachu. Není nic, co by dokázalo Vladka odradit, vzbudit v něm bázeň. Vždy ke všemu přistupoval spíše vědecky a bez emocí. To neznamená že by neuznával hodnoty, které do něj vštípili jeho učitelé. Nikdy by nikomu neublížil, nikdy by kvůli vědění neobětoval více, než svůj vlastní život. V tom je trochu problém.
Dlouho hledal téma svého zaměření, které by mohl starším mnichům představit a přesvědčit je, aby mu k následnému studiu a výzkumu nechali volné ruce. Nakonec uspěl, to když na jihu v Západní dálavě hrozila ofenziva Dračího království. Chtěl najít v Zelanech tajemný kruh druidů, sledovat jejich praxi, zaznamenat jejich vědění pro další případné generace. V knihovnách v klášterech Učence to bylo jedno z mála témat, které ještě nebylo zcela zmapované. Vyžadovalo to přesně to, čím Vladko vynikal. Zápal, absenci strachu a vytrvalost. Nevadilo mu stát před rozeklaným posvátným dubem celé dny v dešti, opakovaně se dožadovat pozornosti starých mrzutých druidů. Schopností podstoupit nepohodlí a svou neodbytností si nakonec získal jejich pozornost. Něco málo se od nich dozvěděl, popsal desítky listů a poté byl odkázán do Kruhu v západním úpatí Khelegových horách, kde sídlilo jádro bratrstva dlouhých kápí na Taře.
Tam chvíli „obtěžoval“ místní stařešiny hašteřící se o postupy a principy, které by měl každý druid následovat a výzkum začal plodit své ovoce, i když ne zcela lichotící bratrstvu dlouhých kápí, které bylo jen stínem toho, co dříve před milénii založil Wankuzar. Nakonec Vladka kvůli jeho kritickým dotazům, byť věcným, tamní druidi vykázali z jejich posvátných míst a jen od některých se dočkal vřelejšího rozloučení a povzbuzení k další práci. Byl to starý Druid Křemenáč, který Vladka i s doporučujícím dopisem odkázal na svého přítele Hejkala, který se měl usadit v Ellionském údolí.
Po krátkém pátrání a vyptávání se u Taroských hraničářů a místních vzdělanců Vladko konečně našel trpělivého druida, který byl ochotný doplnit prázdná místa v jeho výzkumu, i když to pro našeho mladého mnicha Učence znamenalo další nové výzvy, které v sobě zahrnovaly práci na záhonku, nebo inhalaci různých vůní a výparů z připravovaných elixírů.
