Biografie:
Straš, syn Noše Pytela, Alcarinina kněze z malé almendorské vesničky na Lendoru, nikdy nečekal, že zrovna jeho život bude dobrodružný.
Přesto se už od okamžiku, kdy se před pěti lety rozhodl opustit svou tichou šlechtitelskou dílnu dostává z jedné šlamastiky do druhé. Nejdříve se ze skupiny, která ho měla odvést na Taru, kde se chtěl dozvědět víc o plodině zvané banány, vyklubala skupina přátelských pašeráků. Aniž by věděl jak, utíkal najednou dunrileanskými uličkami a v patách měl městskou hlídku. Když se vše vyjasnilo a on se již s drobnou nedůvěrou přidal ke skupince putující do džungle a dál na jih, ukázalo se, že obchodníci nejsou obchodníci ale prachsprostí dobrodruzi. Než tedy konečně spatřil Východní dálavu, čekalo ho setkání s domorodci, kde byl málem sněden, boj s téměř sto metrů dlouhým hadem, při kterém byl málem sněden, a návštěva podivného zarostlého chrámu, kde sice nebyl sněden, ale sám ještě pár dní poté jíst nedokázal.
Pět let hledání klidu ke studiu ho protáhlo těmi nejnepravděpodobnějšími místy, dostalo ho do společnosti těch nejnepředvídanějších osob a dalo mu prožít ty nejstrastiplnější okamžiky jeho života.
Když pak jednou seděl v Minkoru, hloubaje s hlavou ukrytou v dlaních, jak se sem dostal, zaslechl svého společníka jak říká, že nezná zkušenějšího dobrodruha a nebojácnějšího reka, než je jeho přítel Straš, a že pokud jde o masožravé stromy, jistě není většího odborníka než služebníka Paní Úrody.
Za následující hysterickou scénu se snad dodnes stydí a jeho modlitba každý večer směřuje k majiteli onoho zlomeného nosu. Přesto však díky tomu tehdy nalezl zdánlivě svůj ráj. Nedlouho po tomto ho totiž vyhledal starý Alcarilinec Varik a přednesl mu svůj plán na stavbu drobného místa pro odpočinek poutníků z Khelegových hor, kde by snad mohl dopsat svůj herbář. Prý už má prostředky a že se dokonce našlo několik mužů, kteří jim se stavbou pomůžou… a když ujistil Straše, že jistě bude i míst pro ovocnářskou a šlechtitelskou zahradu, neváhal mladší mnich ani okamžik a vyrazil za bezpečím.
Po sérii děsivých událostí na Seliacké cestě se přeci jen i tam situace uklidnila. Ovšem na jihu se schylovalo k velké válce a usedlost Svatosady ležící jen kousek od Tarosu v Ellionském údolí požádala své bratry a sestry sloužící Alcaril o pomoc. Straš, již plně odevzdaný úradkům Paní úrady a neslibující si žádné pohodlí, vyrazil na cestu vstříc místům, které brzy budou zmítané krutou válkou. Za poslušnost a nesobeckost jej bohyně Alcaril odměnila služebníčkem ze světa stínů, který nese jméno Žik a svou klidnou pohodářskou povahou Straše vždycky dokáže uklidnit, když nad ním úzkost a beznaděj získává vládu.
Po válce se pak na několik měsíců stal zajatcem skřeta v Državách a poté, co ho vysvobodila družina Minkorských kanárků se na krátko vrátil do Svatosadů. Brzy ale obdržel zprávu od otce Varika, staršího kněze Alcaril ze statku na Seliacké cestě. Stařec před hrobem měl poslední přání spojené s dokončením jeho životní práce Herbář Tary a Straš měl otce Varika rád a chtěl se s ním ještě vidět, než zavítá do Zahrad věčné blaženosti. To ještě netušil, kam ho poslední prosba starého kněze nasměřuje.
