Myslím, že se otec nikdy do Sintaru vracet nechtěl. Proto tehdy přesvědčoval Welekomeho, že by to byla příliš velká zacházka, že to počká, že musíme pokračovat do Wutabenga. Nikdy o Sintaru moc nemluvil. Ani o matce. Welekome mi pak později vysvětloval, že to, co otce v Sintaru drželo, odešlo se smrtí mé matky. Neřekl přímo, že za tou vší prací v usmiřování kolonistů a hevrenů byla jeho láska k ní, ale … nikdy se už k tomu potom nevrátil. Možná si to všechno nakonec vyčítal. Myslím, že na ni nerad vzpomínal a že já jsem byl důvod, proč si našel domov v Tarosu. Byl to zvláštní muž. Nikdy jsem mu pořádně nerozuměl, nikdy jsem ho skutečně nepoznal. Více jsem o něm věděl od Welekomeho. I proto jsem doufal, že mi o otci více poví Taryk, hraničář z Lesa černých bříz.
Ale on toho moc nevěděl. Měli jen společné známé a jeden z nich byl Gildan Věštec.
„Navštiv večer hostinec U Koule a poptej se na pasíře Vocáska. Řekni, že tě posílá hraničář z Podlesí,“ mi Taryk pověděl. Najdu tak údajně lidi, co mají blíže ke Gildanovi. Nevím přesně, co čekat, ani jak moc se do toho chci ponořit. Vím jen to, že ho chci poznat. Toho, pro koho můj otec zemřel. A snad se dozvědět, proč to udělal.
Máme tady ale i jiné záležitosti k řešení a já si nejsem jistý, jak moc do toho chci zatahovat zbytek naší družiny. Hlas rozumu v mé hlavě mi připomíná, že tohle mé hledání má nízkou prioritu. Určitě nižší, než moje a Czerzymova návštěva velekněze Fanrika er Daerlen ze Siomenovy církve v Albireu a případná konfrontace Čarodějné akademie ve věcech okolo Šina. Fakt, že naši cestu do Albirea posvětil sám Alwarin, znamená, že jsme se rozhodli správně. Jen nevím, co od toho čekat. Doufám, že v Bílé univerzitě magie lze stále najít nezkorumpované osoby, které budou otevřené Czerzymovu svědectví. Bohužel ti, kteří stáli za Alwarinem, už tam nejsou a já přesně netuším, co to pro nás znamená. Bojím se, že Šin už stačil rozhodit své sítě a že zpráva, co jim neseme, bude znevážena. Předpokládám, že o našich plánech už vedení Bílé pagody ví. Přesto jsem jim ale o tom napsal v dopise. Nechci ohrozit naše vztahy, ale pokud zjistím, že čarodějům v Albireu již nelze věřit, možná to tak bude nejlepší.
Naramien v tomhle smyslu mluvila jasně. Bílá pagoda se musí od vlivu Šina odstřihnout, i kdyby to mělo znamenat ukončení spolupráce s Čarodějnou akademií. Nemyslím si ale, že by byl Šin tak mocný, aby ovládl struktury tak vlivné organizace. Toho by si už někdo musel všimnout. I když… Znervózňuje mě fakt, že za odstoupením Alwarina z akademie podle jeho vlastních slov stáli právě Šinovi stoupenci. Jako by to všechno naplánovali. Všechno ale plánovat nemohli. Třeba porážku Zyla, magickou anomálii v pláních, se kterou si místní čarodějové nebudou vědět rady. Zní to příliš komplikovaně na to, aby to byla pravda.
Teď na cestě už na nic nového nepřijdeme a pravdou je, že máme dost problémů přímo teď a tady. Poté, co jsme opustili Taryka v Podlesí 2.4. s dopisem od druida Šerobora, ve kterém se píše o zlu probouzejícím se uprostřed Lesa černých bříz, si kladu otázku, co je ta svatyně, o které druid píše a jestli jsou správné jeho závěry o tom, že se do lesa vrátili čarodějové z Dračího království, nebo snad druid Kleven. I když to byl pořádný mrzout, nepřijde mi, že by se dokázal uchýlit k brutální vraždě dvou nevinných osob skrze zlou myšlenkovou bytost, konkrétně lesního trolla. Vždyť ve Smutném hvozdě, kde jsme ho s Linnem poprvé potkali, nebyly žádné bytosti stínů, jen nespoutaná příroda plná lesních duchů. Varování o tom, co popisuje Šerebor, jsme předali místním, aby nedošlo k dalším zbytečným obětem a pokud budeme mít tu možnost, předáme naše zjištění i čarodějům v Albireu, jejichž člen tam také před půl rokem zaplatil svým životem. No a konečně máme namířeno i do kláštera Daine, který leží blízko místa, kde se měl Šerebor setkat s adresátem – druidem Jalovcem.
Obávám se, že v Albireu toho ale bude hodně na vyřizování, když se nám teď do rukou soudu v Gver Graenu vydal Učukila. Chce očistit své jméno od pomluv a falešných obvinění, že se před půl rokem v Malých loukách zmocnil dcery tamního pána proti její vůli. Oceňuji jeho statečnost a obětování se. Určitě to neměl v plánu, ale skrývání jeho osoby ve Východní dálavě je dost nelehký úkol a tak chápu, proč ho to po pár dnech přestalo bavit. Budova soudu v Albireu, kam ho budou převážet z Gver Graenu, bude první místo, které navštívím. Věřím mu, že neudělal to, z čeho je obviněn. Jen se bojím, jestli naše reputace v Albireu nebude pro něj jen přítěží. Pravda přece musí vyjít napovrch.
Začínají svátky Živlů a my pokračujeme jen v pěti dál údolím kolem Kalného potoku směrem k Brigově studánce. Konečně odevzdáme dopis od taroských hraničářů místním chovatelům psů a najdeme Wiwi, dceru Kwaliho a předáme ji jeho luk ramawi. No a pak dál do Albirea.
