„Nebýt mě, tak mohl být Enkede už mrtvý. Aspoň to mi přiznej.“
„Přemku, sám dobře víš, že by nám tam jen překážela. A pohlídals ji dobře, dobrá práce. To je přesně to, co jsem po tobě chtěla. Ano, znovu ses osvědčil. I na jednorožci sis pojezdil, bezva. Ale nechtěj po mě, abych ti děkovala i za to, že máš schopné kamarády i mimo naší skupinu.“
„Chci podíl.“
„Ó! Seš roztomilý. Uznání? To je opravdu to jediné, o co ti jde? Myslela jsem, že máš na víc. Ode mě se ho nedočkáš. Dobře víš, že bych dokázala najít někoho jiného, kdo se o ni postará. Ale jestli tě to potěší, když teď v Marelionu zařvali Hamil s Gumarem, na jih s tebou určitě počítám.“
„Tak část jejich podílu. Zbytek klidně rozdej tam, kam si přáli, ale nemůžeš mi upřít, že tady za tebe dělám kus práce, zatímco si tam vesele umíráte beze mě.“
„Začínáš mi připomínat tvou matku…. Dobře.“
„Vidíš, ani to nebolelo.“
„Ne TEBE. A to měj kurva na paměti. Pořád máš o sobě přehnané mínění, ale nevydržel bys tam ani alden, tak tady furt nefňukej a buď rád, že sis tady mohl kynout davům a popíjet vínečko. Ryběnou mi nebudeš vyhrožovat a jestli za mnou ještě jednou přijdeš s prosíkem, tak je konec. Takové klíště nepotřebujeme. Pokud chceš mezi nás skutečně patřit, jestli chceš, abych ti opravdu věřila, musíš předem něco obětovat a ty, Přemečku, jsi zatím obětoval velké hovno.“
rozepře u Taroských hledačů mezi Arlenou a Přemkem Zkazským
noc z 9. na 10.3. 851 k.l.
* * * * * * * * * * * * * * * * *
„Nedělejte z nich takové barbary. Oni rozumí té situaci. Ví, že musí spolupracovat a nemyslete si, oni vojáky z Držav nenávidí mnohem více než kdokoliv z nás. Tak jim dejme šanci. Jsme na stejné lodi.“
„Nemůže to stát v cestě případným dohodám. Walden tomu nebude nakloněný a o to méně můžete čekat vstřícný postoj od trpaslíků ze Zelanů. Na tom se shodneme, ne?“
„Ale jistě! Já jen říkám, abychom zkusili něco vymyslet a nevzdávali to předem. Oni nám chtějí oplatit naši pomoc, tak jim to jen umožněme. Nějakým důstojným způsobem. Podívejte, paní Mrázová, jejich muži jsou pracovití, houževnatí. Můžou pomoci s opevněním ležení a jejich ženy zastanou práci v polní kuchyni, v drobných opravách. Zkuste pro ně vyjednat takovou příležitost. Musíme královským dát důvod k tomu, aby Arvazary považovali za spojence.“
„Mluvíte chytře, otče Všebore. Udělám, co se dá, ale nic neslibuji. Tlačí na mě ze všech stran a nemůžeme si dovolit dát Waldenovi další důvod k tomu, aby si nárokoval více, než doposud.“
„Tomu rozumím, paní radní, moc děkuji za vaši ochotu. Pán vichrů vám to oplať.“
kněz Plískanica a radní pro diplomacii Omona Mrázová o osudu Arvazarů v Tarosu
13. 3. 851 k.l.
* * * * * * * * * * * * * * * * *
„Používá stínící magii, jeho jméno se nepodařilo vypátrat. V kanalizacích jsme nic nenašli.“
„Ten prsten návratu pocházel z éry devíti knížectví. Ale mohl ho zde koupit. Vyptej se členů Pelsova domu. Jednotlivě, v soukromí. Jejich kolegové nemusí vědět, že porušili mlčenlivost. Klidně ať si o něco řeknou. Třeba si můžeme pomoci navzájem.“
„A ten kontakt z Oyarzinu?“
„Ať už se ten nájemný vrah k zakázce dostal jakkoliv, musel mít možnost si vyzvednout odměnu. Na to se podívám osobně. Někdo ve městě nebo u Núnu musí o těchto předávkách vědět. Oslovíme naše informátory a pokud se něco dozvím, budeš o tom vědět.“
„Dobře.“
„Sirril tě provázej.“
„I tebe, sestro.“
šepot v katedrále Sirril v Tarosu
8. 3. 851 k.l.
* * * * * * * * * * * * * * * * *
„Mistře Hu, omlouvám se, že vás ještě zdržuji. Odjíždím do Ji Xian a musím se ještě jednou ujistit, že jsme se rozhodli správně. Dohlédnete na to, aby již nic neprovedli?“
„Pane Še, dohlédnu na to. Ještě jednou se omlouvám. Cítím vinu za to vše, co jsem nedokázal spatřit dříve. Vidíte sám, že každý z nás se má ještě co učit, i takový rozumbrada jako jsem já. Hehe. Vyřiďte Malé Císařovně mou nejhlubší omluvu a vřelé pozdravy. Mudrc Alejandro zde bude ještě dvacet dní a poté tento les nadobro opustí i s jeho doprovodem. Skutečně nenese vinu na tom, co udělali ostatní z jeho skupiny a přece projevil úctu k našim i taroským zákonům. Jsem přesvědčen o tom, že ho chování těch provinilců velmi zasáhlo a cítí velikou lítost za škody způsobené lidem z Domény.“
„Budu to tlumočit urozené Tače. Snad uzná, že jsme se zachovali nejlépe, jak jsme mohli.
„Pane Še, jste na sebe moc přísný. Jednal jste velmi pohotově a řekl bych, že správně. Pomohli nám s očištěním Fu Khar, my jsme jim vyšli vstříc. Oni lhali, ne my. Jednal jste dobře.“
„Já jen doufám, že je to již vyřešené a že se to nějak nedotkne malé Císařovny. Prozradíte mi, v čem přesně Alejandrovi pomáháte, abych ji o tom mohl informovat?“
„Alejandro pátrá po místě, kde by našel jeho národ mír a klid. Věří, že takové místo nalezne za závojem a není sám, kdo z jeho lidu pátrá po cestě na tyto Snové pláně, jak jim hevreni říkají. Já pouze Alejandori pomáhám pochopit, jaké to na druhé straně je a snad se mi podaří jeho pátrání navést správným směrem.“
„Obávám se, že bych to nemusel vysvětlit správně a tak bude možná nejlepší, když ji o tom někdy povíte osobně, mistře Hu. Moc vám děkuji za vaši pomoc. Do deseti dnů jsem zpět.“
Loučení starosty vesničky Ší Ša z tamním skřítčím čarodejem Hu Lim
16. 3. 851 k.l.
* * * * * * * * * * * * * * * * *
„Chuano? Vždyť je to jedno. Hlavně mi ho už odveďte z očí. Ať vám při cestě do Bělozoru neuteče. Tyhle koňáci jsou setsakramentsky vynalézaví, když jde o to vyvléct se z pout.“
„Nebojte se, pane Padrik. Však on brzo pochopí, že si měl radši vybrat šibenicu.“
„To jsme to dopadli. Hevrenští nájezdníci… Sper to Khar. Třeba se v něm ten arvazar nepletl. Třeba s sebou k Soudu vezme ještě pár jižanů. Očividně mu nedělá problém zabíjet.“
„É… jistě, pane. Je to všechno?“
„Jo jo. Dejte mu ten pytel na hlavu a odveďte ho zadní brankou, ať vás nikdo nevidí. Nemusíme zbytečně provokovat místní… U Sedmnáctky. Doufám, že tohoto rozhodnutí nebudu litovat.“
Padrik z Dubu při odvádění Juanita do vojenské služby na hrad Bělozor
19. 3. 851 k.l.
* * * * * * * * * * * * * * * * *
„Škoda, žes tam nebyl! Mluvil bys jinak. Ten Pěnička je opravdu VELMISTR šermíř. Slyšel jsem, že ho z Gvergraenské školy vyhodili proto, že porazil v duelu samotného Greana a ten prej nesnesl to ponížení a zbavil se ho.“
„Kecáš! A i kdyby… Na tohle fakt nemám čas. V dílně je toho k posrání a Kajoš dělá hovno, takže je to všechno na mě.“
„Nevymlouvej se a pojď! Sám tam nejdu. Aspoň měsíc. Pět zlatejch orlů, to tvýho otce nezabije a já tam aspoň nebudu sám za ostudu.“
„Pěkně děkuju… Tak teda dobrá.“
„Taroská Akademie šermu! Holky se o nás budou rvát!“
„Měsíc!“
„Dyť jó, jen měsíc.“
rozhovor dvou mladíků v Tarosu o nově založené škole šermu
30. 3. 851 k.l.
N: „Promluví s ním. Ale musí to být utajené.“
A: „Tomu rozumím“
N: „Asi to bude vypadat jako běžné zadržení. Nemám je na to předem upozornit? Aby jim to nepřitížilo.“
A: „Nemůžeme riskovat. Nikdy ho neztratil z hledáčku. Tím spíš, když se bude pohybovat v Albireu.“
N: „Předám mu tedy váš vzkaz.“
A: „Děkuji mnohokrát. Velmi si vážím vaší pomoci, vzhledem k vaší vytíženosti.“
N: „Tohle je důležité… Když mluvíme o důležitých věcech, už jste ji našel?“
A: „Bohůmžel… Ale nepřekvapuje mě to. Jste si jistá, že Elizaběta ví, kde ji hledat? Stále jsem nepochopil, proč do ní vkládáte tolik důvěry.“
N: „Obávám se, že byla poslední alternativou. Chápu, že se vám příčí spolupracovat s někým jako ona, ale … Sám víte, že není jediná, kdo se obrátil zpět k Sedmnáctce. Nechci po vás, abyste jí věřil. Chci, abyste věřil mě.“
A: „To mohu. Jestli se to vše podaří a mě bude dán ještě nějaký čas na tomto světě, udělám maximum proto, abych Vám pomohl se Zurkem.“
N: „To bych vám byla neskonale vděčná. Opatrujte se. Sedmnáctka s vámi.“
A: „I s vámi, má paní.“
telepatický hovor Naramien s Alwarinem
17. 3. 851 k.l.
