„Korund? Jeden pěkný kousek jsem našel níže po proudu Ostrogly, ale teď bych tam být vámi nechodil. Proč ho vůbec potřebujete?“
„Tomu fousatému mladíkovi jsem dával poslední. Je mi líto. Další chce čas. To víte, dobrý sýr musí být řádně uleželý. Chcete teda sýr a nebo nějaké drahé kamení?“
„To jste měl říct hned. Požádal jsem je, aby se podívali, jestli jsou všichni v té osadě v pořádku. Pravidelně mě tamní navštěvovali, ale potom, co z jihu přišli ti vojáci, nic nefunguje tak, jak má.“
Slova Rádomíra Cvaldy, poustevníka žijícího u východních hranic Gonduličského hrabství
* * * * * * * * * * * * * * * * *
„Nikdy jsem neviděl nic podobného. Bylo to mostrum, několik těl srostlých v jedno. Muži z vesnice se tomu hrdině postavili, ale jejich boj byl marný. Vieenovo prokletí. Ten elfí nekromant si přišel pro meč. Věděl, kde ho hledat. Než jsem stačil zasáhnout, objevili se ti skřeti. Zklamal jsem. Odpusť mi to. Bylo bláhové vkládat své poslední naděje do toho dobrodruha a jeho družiny. Vždyť ani Strážci Dunril nedokázali ochránit Slzu Modrého měsíce. Pane Sluncí, odpusť mi mou nedokonalost a přimluv se u Slitovného. Sloužil jsem Ti celý svůj život a udělal jsem, co jsi chtěl. Vím, že jsem nebyl dost dobrý a pokud mi Soudce daruje další život, vyhledám opět Tvé Světlo a budu Tě opět následovat.“
Poslední modlitba Aldaruna er Sinwar, kněze Auriona
12. 3. 849 k.l.
* * * * * * * * * * * * * * * * *
„… Meč byl záměrně ukryt v tom potopeném arvedanském chrámu Dunril. Nekromant mohl jednat na vlastní pěst, ale jeho zmizení ve stínovém světě nasvědčuje tomu, že se na té akci podílelo více osob. Pravděpodobně za tím stojí jedna z frakcí Umrlčího království. Povaha toho meče je zatím nezjištěna. Přítomnost jednoho ze Zylových dračích generalů a průzkumné letky varanů si vysvětluji jen jako projev jejich zájmu. Pravděpodobně je jejich povědomí o té akci stejně kusé jako to naše. Jestli byste si na to vyhradil čas, mistře Blatene, velmi byste mi tím pomohl.
V dohledné době by se družina měla objevit v Albireu kvůli úmrtí Korundovi matky a tak věřím, že budete mít možnost zkonzultovat celou tuto záležitost přímo s Ronem Megalitem a udělat si o tom všem ucelenější představu. S dalšími informacemi vás budu opět kontaktovat.
Ať žije král Walden! T.“
sepsáno 13. 3. 849 k.l.
* * * * * * * * * * * * * * * * *
„Pozvala si ho do stanu. Jasně, že to něco znamená, dyť je to Korund!“
„Myslím, že více zajímá ona jeho, než on ji. Musel bejt docela překvapenej… „
„Mysli si, co chceš. Jen říkám, že tahle zasraná válka není jediný důvod, proč novopečená hraběnka odtáhla na Taru z celou svou kompanií…“
„Dyť je to cucák, z třetího kolene, či co. Proč by ji měl zajímat?“
„Ten cucák se svoji partičkou sejmul tu bestii z Durenu a matka toho cucáka, Korundová, je příbuzná Letranorských knížat.“
„No a? Stejně, jestli potáhne do Xentanu, taky se už nemusí vrátit. Ona i všichni z rudých mečů tam nakonec pomřou, to ti povídám.“
„Co prosím?! Řekni mi to do vočí!“
žoldákem od Rudých mečů přerušený rozhovor dvou sinwarských vojáků ve Velkém trhu
16. 3. 849 k.l.
* * * * * * * * * * * * * * * * *
„Rozumím. Korund odcestoval ještě na jih Čereva vyzvednout si odměnu od hraběnky Strunky z Ještěřího vrchu za dřívější záchranu eldebranské valkýry Wandy ze Šerova. Zpráva o smrti jeho matky ho myslím přesvědčila o tom, že už je načase Západní dálavu opustit. Pokud se budou držet na západním břehu Durenu, měli by do Rilondu dorazit již za tři dny. Předpokládám, že je mám doprovázet i při cestě na východ.“
„Ano.“
„Co se týče toho dění u Xentanu, došlo podle všeho k nemalým ztrátám v řadách Rudých mečů. Plán prolomit obležení tím může být narušen. Je v něčím zájmu život Sinwarského knížete a nebo ho už Sněmík odepsal?“
„Kníže Vuk z Čereva se zasazoval o pomoc, ale zbytek Sněmíku jeho návrh pohřbil. Jestli tahle válka nakonec skončí pro krále Eranise vítězně, o sinwarské území se zbytek Durenských knížat popere jako supy o mršinu.“
„A ten meč zcizený tím pouštním elfem? Nějaké stopy ve stínovém světě?“
„Stojí za tím Spiritisti. Soudíme, že se dostali k nějaké prastaré duši a podařilo se jim získat informace, které chybí i naší církvi. O tom chrámě se některé zdroje zmiňují, ale žádné zmínky o tom předmětu zájmu. To, jestli přežil ten nekromant, není podstatné. Meč se k nim dostal.“
„Ví o tom Vieen?“
„S největší pravděpodobnosti ne. Momentálně se ukrývá před svými nepřáteli v temných koutech stínového světa, kam ten portál z chrámu nevedl. Půjde o akci exulantů z Umrlčího království a jelikož jde o Sipiritisty, jejich fyzická poloha v přírodní úrovni je bezpředmětná.“
„Něco dalšího, co bych měl vědět?“
„Došlo k tajným dohodám mezi Waldenem a Eralisem a probíhá výměna zadržených agentů obou tajných služeb. Důvod přítomnosti Tara je tedy průhlednější. Tu myšlenkovou bytost, skrze kterou jste jej kontaktovali, má u sebe stále ten trpaslík?“
„Ano.“
„Dobře…“
„Víme něco o té Naramien? Jsou její motivace tak čisté, jak se tvrdí? A kdo to vůbec je?“
„Edlebraská čarodějka z éry Tří čarodějů. Představuje významnou posilu. Svým odhalením na sebe jistě přitáhla pozornost svých dřívějších nepřátel a tak není důvod pochybovat o jejich záměrech. Naopak jsme připraveni ji varovat před případným nebezpečím.“
„A tvrzení, že Khar Démon navštívil Tísíce jeskyní?“
„Jsme na stopě toho skřeta. Po jeho výslechu si budeme jisti. Máme zprávy o tom, že fronta na hranicích Země nářků a Dračího království se uklidnila. S tímto zjištěním má pro naši církev výslech toho skřeta nejvyšší prioritu.“
„Rozumím.“
„To je vše, Sirril tě provázej.“
„Tebe taky, sestro.“
Šepot v Zámostském chrámu Paní hvězd
22. 3. 849 k.l.
* * * * * * * * * * * * * * * * *
„Ano, byli tu. Korund, ten elf se psem, půlčík, i ten trpasličí čarodej.“
„A co ten jižan?“
„Hraběnka ho přizvala ke stolu. Jestli mu věří ona, tak já s ním problém taky nemám.“
„Nemusela je vyplatit. U Sedmnáctky, zuří tu válka! Ty peníze se mohli použít na něco užitečnějšího!“
„Dala jim slovo. Nesoudím je.“
„Přijdou si sem, hrdinové, vezmou truhlici plnou zlata a utečou na sever. Svědomí asi nechali ve Východní dálavě.“
„Zachránili život Wandě ze Šerova, zabili bestii z Velkého trhu. Riskovali své životy a ty se teď snažíš zastupovat Spravedlivého? Tu odměnu si zasloužili a neměli povinnost zde zůstávat.“
„Neměli povinnost zde zůstávat? Každý muž, co dokáže vzít do ruky zbraň, by měl mít povinnost zde zůstat!“
„Možná máš pravdu. Ale my to nezměníme. Ty a tví muži si odpočiňte. Brzy ráno vyrážíte. Soustřeď se na své povinnosti. Tíha zodpovědnosti naší hraběnky není tvoje starost. A buď za to rád. Dobrou noc.“
Rozhovor dvou rytířů na Ještěřím vrchu
23. 3. 849 k.l.
* * * * * * * * * * * * * * * * *
„Telurian? Myslíte ten páprda z univerzity? Ha! Tak to je asi ten nejlepší fór, co jsem za delší dobu slyšel! Nezlobte se na mě, páni trpaslíci, ale to bude asi nějaká mílka. Jo, vobčas sem zaskočí nějací studentíci, ale tenhle podnik je díra, takový doupě, jestli mi rozumíte a takovej starej šašek, jako je ten čáryprsk, vo kterým vy mluvíte, by sem nikdy nevlez. By sebou seknul, sotva by zasmrděl na prahu dveří. Hehe! Prej Telurian v téhle díře. Hahaha! A co ti kucí vlastně provedli?“
„Tak vrahouni? No ten jižan, co se s nima táhl – hned mi bylo jasný, že to nejsou žádní svatoušci. No to chápu, že se po nich tak sháníte. Hele, na mou duši, na psí uši, zdrželi se tady jen chvilku, ten hobiťák si vode mě koupil nějaký koření a pak hned šli. Vypadalo to, že maj na spěch.“
„Ne, nikoho dalšího jsem nezahlíd. Odešli tamtudy, ke hřbitovu. Zkuste se potat tam. Otec Zárožič je mohl zahlídnout, von totiž občas nedobrovolně ponocuje. Už je starej a má problémy se spaním. Kupuje si ode mě heřmánek. To víte, po tom se hnedle líp spí. Vy už odcházíte? A nechcete si něco koupit, když už jste tady? Durenskej pepř? Mučanskej tabáček? …“
Prodavač koření, majitel dýmkárny stojící blízko Rilondské univerzity magie
27. 3. 849 k.l.
* * * * * * * * * * * * * * * * *
„Ne.“
„Máme svědka, který vás viděl v noci v univerzitní čtvrti.“
„V tom případě lže.“
„Asi navštívíme knížete Aurigena. Princ Eralis se zavázal …“
„Navštěvujte si koho chcete. Nějaký Korundy a elfy z lesa neznám a opravdu nemám rád, když mě někdo vyrušuje u oběda.“
„Pozor na jazyk! Víš ty s kým mluvíš?! Tohle je vyslanec …“
„V univerzitní čtvrti jsem nebyl. Žádný Korundy ani elfy z lesa neznám a jestli to chcete písemně, musíte se obrátit na Aurigena, protože já jsem jen tupej barbar z Lendoru, kterého nenaučili číst a psát. Rozumíme si?“
„Kajko Rozenič… Tvé jméno si pamatuju. Děláš velkou chybu. Pojďme…“
Výslech Kajka Rozeniče skupinou kwesarských trpaslíků ve Formance
27. 3. 849 k.l.
* * * * * * * * * * * * * * * * *
„Donesl vás sem nějaký muž. Zaplatil vám lůžko na celý alden. Vy si na to nepamatujete? Myslel jsem, že je to nějaký váš přítel.“
„Tak to nebyl sen? U všech sedmnácti!“
„Prý jste bojoval na jihu, té vaší ruky je škoda. Jste teď válečný hrdina! Pošlu hned pro poručíka Vinčice, abyste mu…“
„Ne, to není potřeba! Zajdu za ním osobně.“
„Měl byste ještě ležet, pane… Pane! Jdete špatně! Solnohradská strážnice je opačným směrem!“
„To jsem ale hlava děravá… Díky! Děkuju mnohokrát!“
znovuzrozený Míla Podkopec v Solnohradském lazaretu
29. 3. 849 k.l.
* * * * * * * * * * * * * * * * *
„U Sarapise! Ty peníze už ležely na mém stole! Takhle blízko! Jen von že mu něco nesedí a že si to rozmyslel. Prašivý trpaslíci! Měl jsem jít na sto pade, to by si ty perly vzal a pořád bych byl v plusu. A von by v Dunrileanu mohl mý jméno proklínat klidně na tisíckrát. Ááá! Hlupák blbá!“
stěžování si domorodého obchodníka s falešnými perlami v Novém Arasviku
30. 3. 849 k.l.
