Hledání bratrance Musky, jistého Markoše, na jehož stopu družina narazila v Jasném svitu přes tesaře Strouhanku, nakonec vyústilo na konci aldenu umění k rozdělení družiny. Zatímco byli sedmý den dvanáctého měsíce zatčeni oba hevreni společně se Strnadem, který jim dělal společnost, se Elamis rozhodl uspíšit svůj odchod z Albirea a již večer 7.12. našel azyl ve Vřesovém údolí v chrámu Soudce. Když se Věndelín s Tharunem dozvěděli, kde se nacházejí jejich společníci, rozhodli se po propuštění Panča a Strnada raději dohnat Elamise a přes něj se pokusit získat jednak více informací o osudu stále zatčené Musky a dělat mu společnost na již dříve plánované cestě do Rilondu.
Potkali se na výše zmíněném místě zasvěceném Sedmnáctce a dozvěděli se, že Muska, ač byla zatčena na základě spolčení se s jejím zločinným bratrancem, byla nakonec držena za své dřívější zločiny spáchané na jihu Západní dálavy. Její osud byl ale pro Elamise méně podstatný, než jeho bezpečný odchod z Východní dálavy, která se o něj začala zajímat. Podle všeho více než Almendorská tajná služba (dále jen ATS) měla o Musčino potrestání zájem církev Soudce, jenže těm nebyla Muska ihned vydána, protože ji k něčemu ATS ještě potřebovala. To se ale tato trojice měla dozvědět až v Rilondu.
Z Vřesového údolí pokračoval Elamis, Linn a Tharun na doporučení po cestách severně od Koru směrem ke hradu Thuldir, kde měl prvně jmenovaný najít úkryt. Ukázalo se, že je Elamis příbuzný lendorských králů a právě jeho status mohl být pro Almendor tak cenný, ať už pro danérskou královskou rodinu v Rilondu, nebo pro Urozený sněm v Lunenwigu. Tato nejistota nicméně donutila Elamise raději nikomu nevěřit. Tedy až na církev Soudce a později Řád Eldebranských rytířů, který mu z Thuldiru jménem tamního komtura Rilanda z Iniseje nabídl doprovod až do Rilondu. Pro Viena a Tharuna, kteří to nečekali, to byl příjemný benefit. Mohli jen tušit, že tento rytířský řád očekává od Elamise přímluvu u krále, až se s ním v Západní dálavě setká. V tomto řád Elamisovi věřil natolik, že jej rytíři odmítli ve Staré štole vydat místním zástupcům almendorské správy.
Cesta přes trpasličí území v severních Zelanských vrších byla rychlá a to hlavně kvůli Tharunově misi, kterou přijal v Minkoru. Při první příležitosti kontaktoval místní stráže a jeho požadavek o doprovod při doručení písemných stanovisek Krále pod městem Hédina II. byl ihned vyslyšen. Elamis i dva eldebranští rytíři, kteří trojici dělali společnost, se od celé situace distancovali, aby nedošlo náhodou k nějakému politickému nedorozumění, ale nemuseli na Tharuna nakonec čekat, protože vše proběhlo velmi rychle. Tharun fungoval jen jako posel, nikoliv jako obhájce, či delegát názorů Bodvildů.
Proto se nakonec ocitli tito tři cestovatelé v Západní dálavě již na konci roku 849 k.l. V den Proroků je pak v oblasti Bílých útesů ve vsi Majáková pohostil tamní správce baron Koleslav Jitřenič. Na začátku roku 850 k.l. je pak doprovodil osobně do Rilondu, kde se Elamis oddělil od svých dvou malých společníků a jal se pozdravit zdejší urozený dvůr. To si však nevyžádalo tolik, aby si Elamis nevyhradil krátký čas na informování se v místní nově opravené soudní budově u kněžích Soudce o situaci okolo Musky v Albireu.
Dozvěděl se, že ATS předala Musku místní výkonné moci, která ovšem nad ní ještě nevynesla rozsudek. Důvodů k tomu bylo nejspíše více. Jednak existovalo údajně přímo oznámení ze strany kanceláře guvernéra Denfela, aby byla Muska propuštěna na svobodu a souzena za své zločiny, logicky, v Západní dálavě. Současně byla vůle ze strany kněžích Soudce, jmenovitě představeného otce Celestýna nepostihnout Musku nejvyšším trestem. Těžko říci, jestli byla tato dobrá vůle opřena o nějaké důkazy, nebo šlo pouze o přátelské gesto církve Soudce k Elamisovi, z něhož se vyklubal zástupce rodu Gwendor.
Do celé této situace ale má co mluvit důležitý fakt, že při cestě na západ se skřítek Linn Tharunovi i Elamisovi svěřil se svým „věšteckým“ snem, který mu přinesl přívěšek na jeho krku, a který hovořil o nepostradatelnosti osoby Musky v plánovaném nadcházejícím tažení. Existoval proto i apel ze strany Elamise o propuštění Musky. Co přesně přimělo tamní úřady této prosbě vyhovět se ihned naši hlavní aktéři nedozvěděli. S výsledkem svého snažení byli ale spokojeni. Opětovné shledání bylo očekávané na konec prvního měsíce roku 850 k.l. v Rilondu, kam měla Muska s Pančem a Strnadem podle dopisu od Elamise zavítat.
Dobu mezi tím vyplnil každý po svém. Elamis se věnoval zdvořilostním návštěvám, vyjednáním, zkrátka politice. Tharun byl na konci těchto jednání i přítomen a to nejen proto, že vyjádřil přání u nich být, ale i proto, že Elamis sám uznal, že v jeho budoucích plánech může být Tharun nápomocný. Před tím pak trpaslík trávil čas na místní univerzitě, kde se zdokonaloval v písmě lidí a ve znalostech magie. I když univerzita jistě pamatovala lepší léta, téměř tři čtvrtě roku od války v Rilondu byla již v chodu, i když se některé areály ještě opravovaly, za což mohli nejvíce následovníci odkazu Šina, kteří nalili nemalou částku peněz do jejích oprav a ruku v ruce s tím obsadili některá důležitá křesla v univerzitní radě.
No a Linn mezitím hledal jakékoliv stopy po svém bratranci a také po skřítkovi Keksovi, o kterého měli starost jeho přátelé z Albirea. Hledání a vyptávání se však bylo komplikované, protože válka mnohé změnila k nepoznání.
