„U Sedmnácti! To je zase nějakej tvůj nepovedenej pokus o vtip?“
„Ne! Poslouchej! Ať mě Soudce sešlehne bleskem, jestli kecám. Jirka Lomozník povídal, že prej pod tím barákem vedl tunel přímo do toho bordelu! A nekecám, klaněli se tam nějaký temný bohyni, Inar Rút!“
„Inar co?“
„Inar Rút! A to není všecko. Mladej Lomoz viděl tu jejich kněžku, tu hraběnku..“
„Vykostičovou? Dcera hraběte, žádná hraběnka!“
„To je fuk. Prostě von ji viděl, mrtvou, potom, co ji sejmuli ti vrahouni od Korunda. No a co ti budu povídat. Kharův výtvor, prostě děsivý!“
„Jako skřet?“
„Něco horšího! Prej ji z hlavy rostly chapadla, na Jirku prej z jejího ksichtu civělo sedm vočí, hadí jazyk, no prostě humus!“
„Ty vole… A ty mu věříš?!“
„Dyť je marod! Stejně jako ti, co šli v noci k tomu bordelu a dělali tam bugr. Horečky, kašel, boláky ve tváři. Povídá se, že je to její prokletí.“
„Jako že je proklela ta mrtvá?“
„Ta ne, ale ta, který sloužila. Inar Rút ti povídám!“
„Ty taky věříš všemu.“
„Tak si popovídej se starým Procházkou. V chrámu Paní vod se šušká, že se prej u toho tunelu objevil nepřítel Sedmnáctky. Nepřítel Sedmnáctky, povídám! Jako samotná Inar Rút! To je ložený! Když se to stalo, prej ti bijci ze Západní dálavy utíkali hnedka pro pomoc právě k pánbíčkářům jak do přístavní čtvrti, tak do klášetra Panen! Kdyby tam na ně vybafla jen ta chapadlatá hraběnka, kterou rozsekali na místě, takhle by nejančili přece. A to mám vod více zdrojů.“
„Hele, já tam nechodil. Tu prácičku jsem nevzal jako ti hlupáci, co teď klepou na dveře Panny, nemám se čeho bát.“
„To máš jediný štěstí… Dáme ještě jedno?“
„Klidně i dvě, ale už drž frasnu vo tý noci, jo? Přineseš tím na nás smůlu!“
„Jasný, jasný… Tak na tříprsťáka!“
rozhovor dvou štamgastů z krčmy Nový začátek v Dunrileanu
10. 4. 849 k.l.
* * * * * * * * * * * * * * * * *
„Jak dlouho zde budou, matko?“
„Tak dlouho, dokud bude potřeba.“
„Matko, omluvte mé pochyby, ale ten jižan…“
„Je taky člověk, který potřebuje pomoc Estel, naši pomoc.“
„Rozumím. Vrátím se ke své práci.“
„Ještě počkej, Sorio. Ten muž z jihu se nechová jinak, než kdokoliv od přístavu. Vždyť i ti námořníci od pana Radvika občas pohledem pochybili v očích Estel a přece je její moc vyléčila. Neznáme jeho minulost, ale společně s panem Fasířem pomohl našemu klášetru a teď jim někdo usiluje o život.
„Máte pravdu, matko představená, omlouvám se.“
„Není proč se omlouvat. Teď běž a zjisti, co je to za látku, která je uspala. Chval Pannu za to, že se z džungle stačili vrátit a zachránit i ty nebohé námořníky. Jestli je pravda, že je někdo chce živé, pak nám ta látka může napovědět, o koho přesně jde.“
hovor Matky představené a jedné ze sester v klášetře Panny v Dunrileanu
6. 4. 849 k.l.
* * * * * * * * * * * * * * * * *
„Co tam pohledával někdo od Lodricových lidí?“
„To nevím. Ale našli ho, napůl sežranýho kus od klášetra Panny. Vězel v něm elfí šíp.“
„A von se jako schovával u estelinek?“
„Prej jo. Svět se v Khara obrací! Dneska elf, zítra skřet…“
„To se pak nedivím, že na to chtěl dohlídnout správce.“
„No a vidíš, jak to dopadlo. Ani správce s estelinkama nehnul. Klidně si tam držej…“
„Hej vy dva! To nemáte nic na práci?!“
„Jojo, už dem… Jen… Nevíš, jestli toho elfa ti trpaslíci nakonec pověsili?“
„To nevim.“
„My jen, že by si to zasloužil, špína vrahounská!“
„Vy o tom nevíte?“
„Vo čem nevíme?“
„Dneska ráno na toho elfa zrušili zatykač. Prej to na něj jen chtěl někdo hodit. Otec Lavius ho dneska zprostil viny.“
„To mi ho vyndej… Dneska už nemůžeš věřit ničemu…“
„A nikomu…“
rozhovor třech strážných v Dunrileanu
17. 4. 849 k.l.
* * * * * * * * * * * * * * * * *
„Byli zajati a teď v poutech čekají na příjezd Holgů.“
„Všichni?“
„Jen ti tři. Ti zbylí to nechali být, jak jste předpokládal.“
„Informuj mě, až opustí Dunrilean. Nechci, aby nastaly nějaké komplikace při předávce.“
„Spolehněte se.“
„Ta dívka, Danka, budou po ní pátrat.“
„Neviděla mi do tváře. Netuší, kdo ji zabil.“
„I přesto… Jakmile dojde k předávce, budeš nahrazen. Mám pro tebe práci v Sintaru.
„Rozumím.“
„Tvé výsledky jsou potěšující. Očekávej odměnu. Ať žije král Walden!“
„Ať žije!“
telepatický rozhovor
8. 4. 849 k.l.
* * * * * * * * * * * * * * * * *
„Ještě tam někde pořád jsou. Z Kwesaru připlujou až zítra. Stačí mi tři muži a…“
„Už jsem vám řekl, že tu věc máte nechat být! Za pár dní tady máme královský konvoj s vybranými daněmi z celé Východní dálavy a vy si tady chete hrát na detektiva?!“
„Ale pane…“
„To, že jste pod Korundem sloužil ve Strobasku je chválihodné, ale nyní sloužíte Dunrileanu, je vám to jasné, kapitáne?“
„Ano, pane Blagalade.“
„Výborně. Tak jděte vyhnat tu spodinu z kupecké čtvrti a nezdržujte mě takovými hloupostmi! Máte dva dny na to, abyste vyčistil ulice a podniky v okolí Pevnosti. Kvůli vaší benevolenci a nezodpovědnosti musíme každého půl roku řešit stále ty samé probémy. Zajistěte, aby to bylo již definitivní.“
„Jistě, provedu, pane.“
krátká výměna slov mezi kapitánem Vítkem Lomeným a starostou Dunrileanu
8. 4. 849 k.l.
* * * * * * * * * * * * * * * * *
„Krokodýl. Nepátrali po ni ani celý den a už ji prohlásili za jednu z moha obětí džungle. Takhle to tu chodí. Byla jako má druhá dcera. Elbet teď bude na všechno sama. Bude se mi těžko hledat náhradu za tak šikovnou holku. Ani hrob po ní nezůstal, abych k němu nosil kytky a přimlouval se za ni.
Nejvíce mne trápí fakt, že za tím mohou stát ti vrahové trpaslíků, které jsem tu ubytoval. S jedním z nich si Danka povídala. Do něčeho ji zátahl a dal bych svou ruku do Faeronových plamenů za to, že za jejím zmizení stojí právě ta jejich partička. Celé město si o nich povídá. Prý zavraždili nějakého trpasličího šlechtice a teď je vezou na popravu. Dobře jim tak!“
úryvek z „Kroniky Dunrileanu“ od Rivara Bezzuba, majitele krčmy U Čtyř Vobějšenců
* * * * * * * * * * * * * * * * *
„Dostane se jim jistě spravedlivého soudu!“
„Opravdu si to myslíte, otče Aunele? Byla jsem očitým svědkem spravedlivého počínání jejich příbuzných z Obřích hor. V trpasličím světě má život cenu. Pokud jste movitý, jste nevinen. Pokud nemáte na vykoupení svých hříchů, musíte zaplatit něčím jiným, než je zlato. Pan Filip Korund možná pocítí zastání od své rodiny, ale co ten hobit a elf? Říkám vám, že jsme je odsoudili k smrti svým přihlížením. A vězte, že jsou nevinni a pokud skutečně učinili to, co o nich dům Holgů tvrdí, pak nevěděli, co činí. Z dobroty srdce pomohli slabším netuše, že se protiví zákonům kwesarských trpaslíků.“
„Soucit vám zatemnil úsudek, matko představená. Jestli máme být dobří sousedé, musíme respektovat jejich zákony, stejně jako oni respektují ty naše.“
„… Stejně jako lidé, i trpaslíci se ve svých zákonech a nařízeních mohou plést. Pouze Sedmáct je neomylných a přesto, Spravedlivý nemá u kwesarských žádné slovo.
Budu se modlit za jejich osud a vás prosím o to samé. Minimálně to jim za jejich pomoc v našem městě dlužíme. Nebo jste snad už stačil zapomenout?“
„Nikoliv. Dunril jim buď milostiva.“
vyostřený rozhovor velekněze Aunela z Ireje a představené klášetra Panny Mirel Dobrotivé
13. 4. 849 k.l.
* * * * * * * * * * * * * * * * *
„Je všechno v pořádku, otče Fanriku?“
„A? Cože? Oh ano ano.“
„Jde o toho asarijce, který se tu dnes stavoval?“
„Mhm… Ano, ano. Taková ztráta.“
„Jak to myslíte, otče?“
„Alto… Ten Asarijec ho hledal. Ani ho nenapadlo, že někdo tak mladý …“
„O ano… Velká škoda, velká ztráta. Smím vědět, proč se na bratra Alta vyptával?“
„Hledal jeho a další z té družiny, kde Alto působil. Mám obavy…“
„Z čeho?“
„Že je nestihne najít včas.“
„Pane?“
„Á, neposlouchej mě. Je už pozdě a já jsem jen ospalý blábolající stařec. Je čas jít spát.“
„Jistě, nebudu vás rušit.“
rozhovor kněží v Siomenově chrámu v Albireu
14. 4. 849 k.l.
* * * * * * * * * * * * * * * * *
„Maud Kua, temný elf z Červeného lesa, je stále hledaný. Jeho útěk na cestě do Kwesaru si vyžádal tři trpasličí životy. Holgové na jeho hlavu zvýšili odměnu na 12 tisíc almednorských grošů. Naštěstí povaha jeho útěku nezanechala žádné pochyby o tom, že šlo čistě o eflí záležitost. Má úloha v zastupování Filipa Korunda a posléze jeho společníka Frykulína Větvičky v Krazu je vnímána pozitivně. Jsme ti, kdo před soud přivedl skutečného vyníka Budwara, vyděděnce klanu Bodvildů. A ten elf nám celou záležitost ještě ulehčil tím, že přitáhl pozornost klanu Holgů na svou osobu.
V Krazu byly vůči rozsudku nad Frykulínem Větvičkou protesty rodu Nädergrelů přehlušeny pokřikováním vládnoucího klanu Thirstedů hned poté, co se z úst Filipa Korunda celý Kraz dozvěděl, že se jimi nenáviděný potomek Môhalů, jistý Bultar, který byl dříve spojován právě s Korundem, vyskytuje v Tarosu a vystupuje pod přezdívkou Zrzavý vous. Celý Kraz si nás bude pamatovat jako na ty, co byli nápomocní v této, pro ně ústřední, dosud nevyřešené záležitosti.“
část dopisu almendorského ambasadora v Kwesaru, Ladisvoje Počasného
* * * * * * * * * * * * * * * * *
„Bratranče, to že čteš tento vzkaz, znamená, že jsem selhal a že je život našeho synovce, mladého Bohumila, v ohrožení. Na Černé tvrzi se dějí zlé věci. Informuj Branyla a pošlete rychle své muže do Tabitských vrchů a odvezte ho odsud. Ta tvrz je skutečně prokletá.
Den Koně, 2. alden rozkvetu, 849 k.l. Marian Medoň„
vzkaz adresovaný veliteli Sintarské městské hlídky, Vojanovi Medoňovi
* * * * * * * * * * * * * * * * *
„V noci přiběhl. Osedlaný, deka, jídlo. Hned jsme poznali, že jde o koně Mariana Medoně.“
„Hledali jsme ho tři dny. Žádné stopy. Ani zeman netušil, proč Medoň cestoval sám, v noci. I ve dne je bezpečnější, když necestujete sám. V Tabitech se pořád potulují různé potvory…“
„Jo, ti tu byli, pár dní nazpět. Museli jste je minout. Ve tvrzi se zdrželi asi tři dny. Jel s nima i mladej Medoň synek starosty z Malý Doliny. Nevypadali moc spokojeně…“
vyprávění vojáka ze strážnice u černotvrzského průsmyku
11. 5. 849 k.l.
* * * * * * * * * * * * * * * * *
„Už odjeli?“
„Jo, musel je vyhnat sám zeman. Řeknu ti… Když jsem na ně mířil kuší, strachem se mi sevřely půlky. Jestli si dávaj minotaury k večeři, byl bych pro ně jen jednohubka.“
„Co by zmohli? Vytáhnou zbraně na královského úředníka, zemana?“
„Jo, to jsem si taky říkal, ale ten trpaslík, víš kterej… Je to šílenej čaroděj a řeknu ti, chvíli jsem myslel, že mě upraží pohledem. No, doufám, že se už tady neukážou.“
„Pochybuju… Já se dozvědět, že mi starou píchal za zády někdo jinej a synek není můj synek, taky ho ženu, kor kdyby si nadělal takový dluhy a nepřátele, co ten mladej Korund. Ti už se tady neukážou.“
„Jestli jo, tak už na to seru. Nemíním zařvat jen proto, že si jeden z nich chce pokecat z vočí do vočí a druhej ne.“
„Ještě blbej měsíc a padáme vodsud. Ať si sem za trest pošlou zase někoho jinýho. Z tohodle místa a z těch lidí jednomu začíná pěkně šplouchat na maják.“
„To jo, počítám každej den… Každej zkurvenej den v téhle díře.“
rozhovor dvou strážných v Černé tvrzi
13. 5. 849 k.l.
