Dopis je uveden jako přicházející od Barbory Korundové (případně jakkoli by se aktuálně titulovala)
Omlouvám se, že jsem využil lsti a své sestry na to, aby se ti tento dopis dostal do rukou. Doufám, že když už budeš mít tento dopis v ruce, alespoň si ho přečteš, i kdyby ses rozhodl, z mně nepochopitelných důvodů, neodepisovat.
Je těžké Ti psát potom, co se známe celý a nejsi ochoten mi věnovat jediné slovo, které by mohlo objasnit nastalou situaci. Když jsem za tebou přijel na Černou tvrz, nebyl jsi ochoten věnovat mi ani chvíli Tvého, jistě drahocenného času. A já přitom vůbec netuším čím jsem si to zasloužil. Křičel jsi na mně, že jsem Tě zklamal, ujišťuji Tě, že netuším o co jde. Uznávám, že jsem nikdy nebyl vzorným synem a byl jsem více na cestách, než doma, ale snažil jsem se žít podle svého nejlepšího uvážení. Smrt mé matky mně zasáhla nečekaně a až v tu chvíli mi došlo jak moc mi na ní záleželo. Nikdy by mně nenapadlo, že ji může postihnout takový osud a tak rychlý konec. Vždy jsem měl pocit, že ona tady bude ještě dlouho a že hned jak dokončím to, co zrovna dělám, strávím nějaký čas s rodinou v Albireu, když už jsme se tady setkali. Mrzí mně to, ale bohužel tuhle svou chybu již nebudu mít možnost napravit. Stejně tak mne mrzí, že jsem se nemohl dostavit na její pohřeb, i když jsem dělal vše proto, abych se do Albirea dostavil co nejdříve, okolnosti mi to znemožnily. Mrzí mne to o to víc, že jsem kvůli tomu utíkal před trpasličím soudem za zločin, který jsem nespáchal a přesto mně dostihli a násilím odvlekli. Nebudu zapírat, že jsme pomohli trpaslíku Hadunovi dostat se na východ, ale věřím, že jsme udělali dobrou věc. S vraždou správce komnat jsme neměli nic společného a dozvěděli jsme se o ní až po návratu z cest.
Vím, že sis dal velmi záležet na tom, abys mi splatil všechno co jsi mi dlužil, i když způsob předaní mně naplňuje nejistotou a tak se nemůžu ničeho dovolávat. I kdyby to tak nebylo, přesto bych nechtěl využívat jakékoli páky na to, abych se od tebe dozvěděl to, co chci vědět. A ne, ta otázka nebude znít, jestli skutečně nejsem Tvůj syn. Ty pro mne vždy budeš můj otec, protože jsi to byl ty, kdo mne vychovával a kdo ze mne udělal toho, kdo teď jsem. Prosím tě a se zbytkem naděje v duši doufám, že budeš ochoten mé prosbě vyhovět, odpověz mi na tohle:
Čím jsem tě zklamal, čím jsem si vysloužil, že se mnou nechceš ani promluvit?
S úctou a pořád Tvůj
Filip
PS: Pokud se rozhodneš odpovědět, prosím tě adresuj svoji odpověď Barboře, bude vědět jak mne zkontaktovat a případně mi zprávu předat.
