Desátý den chladna, roku 851 k.l., odpočíváme v Bělozoru po zdárném vysvobození Světlany a skupiny hraničářů.
Ani den po našem návratu nemáme jedinou zprávu o příjezdu Hynka a Liběny, komorné Světlany. Veliteli Vítu Povalnému to však nebrání uspořádat oslavu k našemu úspěchu. Však pamatujme na to, že náš primární úkol byla záchrana Světlany. Špatně se mi dýchá, když si uvědomím, že několik hrdých matek a otců mohlo, nebýt Hynka Lomobije a nás, přijít o své syny, statečné hraničáře. A vše jen kvůli toho, že na tomto světě existují lidé, co mocnou magií oplývají a využívají ji ke konání zla.
Oslavy se naše družina účastní s radostí, i když někteří se s přílišným pitím držíme zkrátka, neboť čarodějka taroských hraničářů – Irena Řevnická – nás požádala, abychom se s ní já, Nui a Atlan, večer sešli a vypověděli o magii, kterou na nás již zmíněný muž v Negozii použil. V momentě výslechu já vím, že jsem opět nohama na zemi a můj mozek je nucen přemýšlet, neboť pouhé jedno slovo vyřčené tehdy oním – zlým – černokněžníkem stačilo k tomu, aby si jej nejeden z nás spojil se samotným Šinem, takřka nazývaným čtvrtým čarodějem. Mužem, který nedávno porazil samotného Zyla, Kharova drakočlověka, někdejšího generála jeho armád, čímž tak upevnil své místo v Čarodějné akademii, získal politickou podporu v Rilondu a vzhledem k okolnostem okolo Zylovy agendy a obávaného, předpovězeného příchodu Kharových armád i postupně i dále na Taře.’ Tato fakta jsou absolutně zásadní při mé konverzaci s čarodějkou Irenou, leč lidskost a mé vlastní vědomí, jak je má situace složitá, mi znemožnilo myslet chladně, čímž jsem sám sebe dostal do, řekněme, nepříjemné situace, neboť jsem skutečnost, že se černokněžník v Negozii odkazoval na Šina, zamlčel. I přes vědomí, že Šin sám tyto zvěsti o kultech ve jménu „Šina“ z dalekého jihu, veřejně odmítá. Cítíc se jako malé dítě, které zrovna udělalo nějakou neplechu, jsem ale téměř ihned po odchodu z místnosti zpytoval svědomí a navrhl Ireně, že bych rád ještě něco později k mé výpovědi dodal, přičemž ona nás poprosila, aby se za ní stavil i Walurrian.
Ihned po našem setkání jsem tedy sebral co odvahy jsem v sobě našel a požádal Walurriana o soukromý rozhovor. Bylo to tehdy, co jsem se mu skutečně otevřel o mém působení mezi tajnými Šinovými věrnými a o mém dlouhodobém úkolu v Minkoru, působení na Bílé Pagodě, plánu dostat se do Zurku a následně o mých nekonečných pochybách a mému odtržení od mé víry v Šinovy úmysly. A tím také odůvodnil, jak se mi za pouhý rok podařilo získat magisterský titul v Rilondu, používat tak komplexní magii a proč jako Lendorský akademik a někdejší služebník Siomena a zbylé Šestnáctky, nenavštěvuji její svatostánky tak, jak by bylo vhodné. A také jak se stalo, že jsem tak náhle v Negozii již čarovat nemohl. Dlouho bych hledal slova, kdybych se zde snažil popsat, jak jsem se v té situaci skutečně cítil a co to pro mne znamenalo, otevřít se o tomto tajemství, navíc po tak dlouhé době. K mému prvotnímu překvapení, mým obavám, že onen černokněžník z Negozie je skutečným přisluhovačem Šina, toho, jak ho znám já, mi Walurrian uvěřil všechna má slova. Hlavně pak proto, že v současné situaci je sama Bílá Pagoda v ohrožení, neboť v současné době se stále na Pagodě pohybuje jeden z úzkého kruhu Šinovců, expert v zastírací magii, Vasili Dobrozvol. I přes délku našeho rozhovoru bylo však třeba vypovědět vše důležité, abychom s Walurrianem mohli následně promyslet, co všechno vlastně sdělíme ostatním, jelikož jsem se tehdy obával, že Šin, i přes zpřetrhané pouto k němu, ví o každém mém kroku a o všem, co dělám a říkám. Ta obava se mne drží snad neustále…
I přes naši snahu nesdělovat družině informace, která by je mohla postavit do velmi nebezpečné situace vedle mne, se ukázalo, že pokoušet jejich zvědavost a inteligenci v takovéto věci je asi skutečně zbytečné a všem postupně došlo, o čem je řeč. Nemohu uvěřit tomu, že v tomto momentě stále žiji, což také vypovídá o dobrotě mých společníků a chápu, že mrtvý jsem jim k ničemu, pokud mám vypovídat před jinými, schopnějšími, ale právě nyní já poznávám, s jak čestnými muži to putuji…
Ten samý večer se tedy domlouváme na tom, jak nově odhalenou informaci co nejrychleji dostat do Minkoru k velmistrům a nejlépe také Alwarinovi. Zavrhujeme pár smělých nápadů a nakonec souhlasíme s tím, že se pokusíme v Tarosu setkat s paní Iši, která, jakožto společnice/asistentka, je jako jediná spojena se žlutou dračicí Naramien, a ta by snad byla schopna tyto informace donést do Pagody mnohem rychleji, než my bychom kdy byli schopni. Abychom však nemarnili více času, dohodli jsme se, že požádáme Su Ši, aby se vydala do Tarosu ještě ten večer a pokusila se o setkání s Iši.
11.1. ráno se vydáváme jako eskorta Světlany, společně s jedním z hraničářů – Jankem Doubravou – do Tarosu. Cesta probíhá bez problému a následující den v podvečer se potkáváme se Su poblíž Tarosu. I přes jazykové bariéry to zvládla a dle jejích slov nás Iši zkontaktuje sama. V Tarosu se pak ubytováváme v námi známém podniku u Pavouka, abychom si konečně odpočinuli a ještě před tím nám Světlana sděluje, že o audienci s jejím otcem nám bude sděleno včas. Následně nás vyhledává posel, který mi předává vzkaz. V něm stojí, že nás Iši navštíví další ráno. Zbytek večer každý strávil čas po svém. Nui při pivu určitě rozjímal o svých plánech na jih, Walurrian stále zpracovával nově zjištěné informace a Učukila, Atlan a Linn se vydali na chrámový vrch navštívit svatostánek Lovce (bratr Kolimil). A já, jelikož jsem se již od vyplutí z Bělozoru do Araizigy cítil jako vroucí, bobtnající skořápka, která má každou chvíli vybouchnout (omluvte, prosím, mou dramatičnost), požádal jsem paní Su, aby mne naučila základům meditačních technik za účelem zklidnění své mysli.
13.1. brzy ráno já, Walurrian, Linn a Su se odebíráme do centra města. Již večer jsem totiž zmínil, že bych rád sám navštívil kapli Siomena dole pod Chrámovým vrchem.
Slova nedokáží popsat pocit malosti, který na mne padl jen při pohledu na vrata kaple. Natožpak následně, když jsem klečel před knězem a kál se před ním a řekl mu tak své hříchy vůči rilondskému klášteru. V určitém slova smyslu byl právě tento moment skutečným osvobozením. Návrat na pevnou zem. Nevěřil jsem, že bych kdy ještě vstoupil na svaté místo Siomena, ale od nynějška jsem přesvědčen, že dobrota Sedmnáctky je skutečně nade vše. Jsem odhodlán cestu vykoupení absolvovat. Tehdy jsem však nevěděl, s jakým odhalením má cesta začne. S kamením v břiše vycházím ven z kaple.
V devět ráno, zpět U Pavouka, sedí celá skupina v pronajatém salónku, načež se objevuje enigmatická nunmeika Iši. Rozhovor netrvá dlouho. Su předala veškeré důležité informace a Iši nám sděluje, že o setkání s Naramien nás obeznámí dodatečně, až se Naramien objeví ve městě. Po tomto shledání se Nui rozhodne vyhledat jednoho ze strážných – Ziměje Sedmeru – ve své záležitosti a následně se také v hostinci objevuje Světlana se svými strážnými, aby nám sdělila, že nás její otec zve na oběd do jednoho z lepších podniků na Chrámovém vrchu – Zlaté ruky. Tam se také zavčasu odebíráme. Pohoštění je to kvalitní, troufám si říci, že nikdo z nás už delší dobu tak dobré a skvěle uvařené jídlo nejedl. Většinu času hovoří Marin, my přitakáváme a smějeme se jeho (ne)místným vtípkům, ale nakonec jej celá tato situace přestává bavit, tudíž přechází přímo k věci – naší odměně, načež z hostince v doprovodu strážných odchází. Jsme ujištěni, že dojíst svá jídla můžeme, což taky uděláme a poté si jdeme po svých.
Odpoledne se konečně dozvídáme o možném setkání s Naramien, kde jsem pozván já a Walurrian, nikdo jiný. Vien se přidává, že by rozhovoru byl rád přítomen, což mne osobně v ten moment nechává poněkud hořkým a skeptickým zároveň – vždyť cokoli, co se týká celé družiny, se vždy stejně dozví, ale nakonec je nám vyhověno a na prahu domova Naramien je i Linn puštěn dovnitř. Procházet touto stavbou je jako navštívit drahé muzeum pouze pro vyvolené jedince. Dodnes si plně vybavuji atmosféru toho místa…
Všichni tři se setkáváme s Naramien a Iši je našeho rozhovoru taktéž přítomna. Nyní přichází ono „odhalení“, o němž jsem hovořil o pár stránek mého zápisníku zpět. Naramien nám dává najevo, že ví dost na to, abychom pochybovali o jejích… obzorech a že dostat zmíněnou informaci do Pagody a k Alwarinovi by neměl být problém. Na její popud přiznávám přede všemi přítomnými, že mé pochybnosti o Šinově přesvědčení doprovázel také jeden hlavní faktor, mé nejtajnější tajemství. Tedy – mívám vize o svém předešlém životě a jsem si vědom, že ona duše tehdy patřila tělu jednoho z čarodějů za dob pádu Zurku a mocného čaroděje Maexara. Vzápětí se od Naramien dozvídáme, že ona je tím, kdo něco takového „umožnil“. Sděluje nám o jejích experimentech na třech konkrétních duších tehdy zesnulých čarodějů, neboť se sama vždy snažila do obávaného Zurku dostat a získat z něj cenné informace a relikvie ze starých dob, které by mohly pomoci v nadcházející válce. Ony tři duše mají mít možnost se dostat do Zurku skrze stínový svět. Tedy bezpečnější cestou. A jelikož se starý život mé duše projevuje již od dětství, kvůli čehož jsem byl také rodiči poslán do kláštera Siomena, od čehož se pak odvíjí mé cesty Asterionem a Tarou, Naramien pak omluvně dodává, že já jsem tedy jen produkt jejích experimentů. Neschopen slov jen poslouchám její vyprávění a snažím se sebrat dech a zbavit se šoku. Věřím jí vše, i když jiní třeba ne. Dozvídáme se od ní, že ve skřítčím císařství existuje místo zvané Inti Vei Kuo, skřítčí Ju Čše (posvátné místo), které funguje jako brána do stínového světa do sféry, odkud je snad možno získat přístup do Zurku. Zmíní také muže jménem Crha, muž, kterého jsme měli tu čest poznat při našem úkolu od Elamise, doprovázet jej a čaroděje Podeště při převozu ženy Ramery, magického zřídla. Ten je jedním z jejích známých, kteří se na to místo snažili dostat, ale problémem bylo to, že myšlenková bytost, která má nad onou sférou moc, s ním odmítla hovořit a tedy – existuje možnost, že by mluvila právě s jednou ze tří zmíněných duší, neboť právě toto místo je jedno z Maexarových tajemství, jakási pojistka pro budoucí časy, dávno po jeho smrti. Ač to vše může znít jakkoli neuvěřitelně, opět jí vše věřím a s polknutím jsem odhodlaný se na to místo vydat a udělat co bude v mých silách. Válka je prakticky za humny a pokud je pravda to, co Naramien říká, je naše družina v pozici, kdy může získat prastará tajemství, eventuelně artefakty, které by mohly pomoci v konfliktu proti samotnému Démonovi. Chvíli to vypadá, že je Naramien skeptická, ale jelikož čas tlačí, sdělí nám, že pokud by se nám skutečně podařilo dostat ke stínovým branám Zurku, máme se vrátit a předat ji klíče, nebo vědění o nich a sama už tu cestu podnikne a pokud bychom se nedejbohům ocitli přímo tam, čemuž se máme vyhnout, pokud to půjde, udělá vše proto, aby nás odtamtud bezpečně dostala zpět. Poté se rozcházíme.
Neschopen jediného slova či pohledu na chudáky žebrající před domovem Naramien se vracím s Walurrianem a Linnem do hostince, abychom mohli vše vysvětlit ostatním. Jaká to náhoda, že se znovu ozvala paní štěstěna, neboť tím směrem skrz skřítčí císařství máme zrovna namířeno. Ostatní souhlasí s naším novým úkolem, mimo Nuie, který hodlá zjistit více o situaci na jihu a jeho rodiny.
