Biografie:
Iši, těžko říct, jestli je to její pravé jméno. Pohybuje se v Tarosu, ale nikdo ji pořádně nezná. Jako by tato žena procházela městem bez povšimnutí místních. Nejspíše pochází z pouště Nunmeja, ale stejně tak může být jejím rodištěm některá z končin Kharových držav. Ovládá lidskou řeč severu a je u ní patrný almendorský přízvuk. Dokáže se vyjadřovat spisovně jako kněží Učence. Obklopuje jí zvláštní aura nedotknutelnosti. Její šaty jsou ušity z luxusních látek, za šperky, které nosí, by kdejaký sběratel zaplatil jmění. Její chůze je ladná, pohled pronikavý. I když chodí neozbrojena, často sama, něco každému, kdo jí potká, říká, že by se měl držet zpátky.
Ti, kteří měli možnost s ní jednat za zavřenými dveřmi, tuší víc. Setkání s Iši v člověku vyvolá rozporuplné pocity. Už na první pohled je to sebevědomá žena, která si jde za svým. Z toho důvodu si člověk, ať už Iši potkává poprvé, nebo opakovaně, není jistý tím, kam se rozhovor bude ubírat, jaký závěr si z něho Iši odnese. A přesto na jejím názoru sejde každému, kdo s ní hovoří, ať už o tom ví, či nikoliv. Není to tím, kým Iši je, ale tím, koho zastupuje.
Tato pohledná nunmejka s pronikavým pohledem, ze kterého jednoho mrazí na zádech, je jediná skutečně blízká osoba Žluté dračice Naramien. Jedině jí Naramien opravdu věří a spoléhá se na její úsudek. A má k tomu důvod.
Iši je důsledná, velmi důsledná. Někdy možná více, než by si Naramien přála. Ale tak zní jejich dohoda, taková má přesně Iši být. A ona takovou je, ona takovou chce být, protože Naramien je jejím mentorem, jejím průvodcem v životě, osobou, kterou bylo Iši souzeno potkat a osobou, které měla Iši věnovat zbytek svého života.
Iši se skutečně narodila v Nunmeji, nehostinné poušti, kde člověk stěží hledá vodu, jídlo, kde přes den lidé proklínají Auriona a v noci se modlí k Faeronovi.
Narodila se v jedné zapomenuté oáze, která není jako ostatní, v oáze, která žije proroctvím Žluté dračice. Iši je v pořadí již dvacátá první společnice Naramien. Narodila se díky Naramien a ta si ji vybrala. Pro Iši to byla pocta, naplněným snem. A i pro její rodiče se osud Iši stal důvodem k jejich hrdosti.
Iši má dar. Dokáže být absolutně otevřená a upřímná k jediné osobě a současně být temnou propastí, ve které jsou pohřbena ta největší tajemství lidských osudů. Iši vidí do druhých a nikdo nedokáže vidět do ní.
Jen Naramien ví, čí je to dar. Jestli je to místem, kde se Iši narodila, duší, která se k němu opakovaně vrací, nebo jestli jde o mocné kouzlo jedné z největších čarodějek Lendoru. Možná je to dílem všeho výše zmíněného.
Iši je zvědavá, ale po svém osudu, po příčině toho všeho, se nepídí. Je loajální a to z jednoho prostého důvodu. Na jejím místě by chtěl být každý, protože jde o Naramien. Nekonečnou studnici vědění, poznání a moudrosti, pramenu zkušeností, ze kterého je radost pít, byť jen po malých doušcích.
Přesto se ale člověk po setkání s Iši něco dozví. Není to něco, co by mu pomohlo pochopit tuto záhadnou nunmejku, ale pomůže mu to spatřit Naramien v lidštějším podobě. Díky Iši je Naramien skutečnější, ne tou tajemnou persónou, která s nikým nekomunikuje. Možná to je pravý důvod, proč má Iši tak blízko ke Žluté dračici. Možná je Iši, její předchůdkyně i její následovnice, tím jediným pojítkem s lidským světem pro Naramien. Někým, kdo ji každý den vytrhává z její samoty. Někým, kdo jí připomíná její úlohu, její zodpovědnost, kdo jí vždy přiměje se angažovat. Zkrátka někým, kdo ji například přesvědčí k pomoci Západní dálavě před útokem Dračího císařství.
Kdo ví, kým by byla Naramien bez Iši. Kdo ví, která z nich potřebuje více tu druhou.
