10.3. roku 127 nového minkorského letopočtu (850 k.l.)
Po opuštění Maebronu společně s Axarou, Sigongen, s jižany Aichulem a jeho synem a dříve mučenými Přišken a Jenkou Bučorovou, jsme brzy dorazili až do Velkého Trhu, kde jsme nocovali na rychtě z 8. na 9. třetího měsíce.Zatímco jižani pokračovali na sever do Rilondu za lepším životem s doporučením od mnicha Danarta vyhledat azyl v rilondské Aurionově kapli a obohaceni o Musčiny lekce obecné řeči, Přiško s Bučorovou podstoupili léčbu u sestry Eleny. No a my jsme se včera ráno rozhodli, že nakonec s Axarou, která chtěla přijít na jiné myšlenky, a Sigongem zkusíme ještě prověřit ten statek poblíž Tevirponu a časovou anomálii na ní. Většina z nás není příliš nadšená z toho, že se zase vracíme na jih, ale mělo by to být jen záležitost několika dní. Mě osobně ta anomálie zajímá a zmiňovaný královský čaroděj, který ji má v tuto chvíli prověřovat. Hlavní iniciátor je logicky Vien a jeho bratránek a Nejurozenější milost Elamise k tomu potřebujeme kvůli bezpečnosti a tak jsem rád, že na to nakonec kývl.
Předevčírem večer došlo ve Velkém trhu ještě k prvnímu povolání džina, kterého jsme našli na Kozím vrchu po čaroději Kaovi a byl to jistě velmi zajímavý rozhovor, u kterého jsem ale chyběl.
Nyní se nacházíme v Tevirponu a zítra vyrážíme na severovýchod ke strážnici, kde jsme již dříve byli, když jsme opouštěli Vacenovo území okolo Xentanu.
15. 3. 127 n.m.l. (850 k.l.)
V předešlých dnech se toho stalo mnoho a tak to zkusím co možná nejstručněji shrnout. Pominu epizodku s vojáky rudých plášťů popravenými tou odbojovou skupinou „Píšťal“, kteří se v této části Zelanů snaží vyhnat Rudé pláště pryč a přejdu rovnou k tomu, jak jsme navštívili statek, na kterém se měla nacházet ta anomálie, královský čaroděj Sluncevít Podešť a rovněž ztracený skřítek Keksa, kterého měl podle slibu daného skřítkům z Albirea Vien hledat. Všechno zmíněné jsme tam našli a navíc i lovce přízraků Zarina.
Ukázalo se, že čaroděj Sluncevít s pomocí Axary může onu anomálii, ve které se zastavil čas, rozptýlit, ale pokud k tomu dojde, branou do stínového světa, která je v centru anomálie otevřena, projde na náš svět něco nebezpečného a proto bude potřeba ještě zavřít i tu bránu a tu náš čaroděj zavřít taky dokáže a to pomocí starého arvedanského zařízení, které musel snad ukrást z pokladnice samothého Khara, nebo já nevím, kde k tomu přišel. Nehledě na to, že s tím uměl i manipulovat a správně použít. Každopádně byl stanoven plán. Sehnat vojenskou pomoc, omezit anomálii pouze na oblast stodoly, tím osvobodit skřítka Keksu krčícího se u ní a vyslechnout ho, připravit zařízení, zrušit zbytek anomálie, chránit zařízení před potvorami, co se z brány vyvalí a zavřít bránu. No co vám budu povídat. Elamis se postaral o posily z Tevirponu v čele s Gorslavem, o magickou část plánu se postaral Sluncevít s Axarou a s potvorami si poměřil síly především lovec přízraků, i když ani naše partička s Muskou a Strnadem v čel nezahálela a zabila si své zrůdy.
Od skřítka Keksy jsme se dozvěděli, že zde na západě nehledal krvavé rituály kultu korullského běsa Hura a jejich původce náhodou, ale měla to být jeho iniciační zkouška pro jeho vstup do řad synovců jezevců – skřítčího čarodějného spolku, který nemá vůbec dobrou pověst a který byl mimochodem zapletený tehdy v Onče, když jsme zachraňovali Věndelína ze spárů Zin-Zarových kultistů.
Keksa údajně vystopoval až sem dvojici jakéhosi muže s páskou přes oko a mladé černovlasé ženy, která byla zřejmě magickým zřídlem, které ten muž k rituálům využíval. Keksa se pokusil rituál a otevření brány přerušit, ale jím seslaný magický blesk z kouzelné hůlky zapříčinil onu magickou anomálii a té dvojici se nějakým záhadným způsobem podařilo vstoupit otevřenou branou do Stínového světa. Důvod, proč tak činili, nám zůstal neznámý, stejně jako to, proč mají Vnuci Jezevců zájem na přerušení nějakých krvavých rituálů v Západní dálavě. Sluncevít se Zajatého Keksy ujal a zřejmě jej ještě použije při stopování jakéhosi skřítka z Pei-Cheje z Lao, který Keksovi ten úkol zadal.
Jediné, co se nevyvedlo podle plánů, byl útěk té dvojce, která byla za vše zodpovědná. Nejspíše vyšli z brány společně s potvorami, které jim zjevně nechtěli ublížit, on měl v rukou jakousi koňskou žíni, a podařilo se jim magicky přemístit někam daleko na východ. Nebylo zřejmé, jestli jsou stále na živu, protože teleportace na tom místě byla velmi riskantní, ale jelikož jsme neměli jistotu, Sluncevít popsal přibližný směr Zarinovi a ten, i přes svá vážná zranění, vyrazil oním směrem je hledat a dopadnout. No, přeji mu štěstí, protože ta jatka, co tam ta dvojice zanechala, neměla daleko ke zvěrstvům, které napáchal podle příběhů sám Démon a jeho nohsledi v minulosti.
Situace byla teda na statku vlastně vyřešená a my všichni jsme se chtěli vrátit zpátky na sever. Rozloučení se Sluncevítem bylo rozpačité, protože jsme o něm příliš nevěděli a to málo, co nám ze soukromých rozhovorů s ním Elamis prozradil, nám odhalovalo pouze to, že není tím, za koho se vydává a že jeho královské dokumenty, kterými se ohání, jsou pravděpodobně falešné. Přesto jsme měli pocit, že stojí na té správné straně a poměřovat síly jsme s ním rozhodně nechtěli.
Následující odstavec ve skutečnosti v Tharunově deníku není, ale kdyby mohl, napsal by je takto:
Asi je dobré zmínit fakt, že Sluncevít, nebo jak že se to ve skutečnosti jmenuje, odhalil, že u sebe mám tu věc pro Aldora. Věděl, že ji obestírá prastará korullská magie a v soukromí s tímto zjištěním konfrontoval Elamise. Varoval nás, že si zahráváme s ohněm a Elamis jej moudře odkázal na skřítka San Žina, který, pokud uzná ve své moudrosti za vhodné ho s tím seznámit, mu celou záležitost osvětlí – my jsme slíbili mlčenlivost. Zdá se, že Sluncevít San Žina asi zná a tvrdil, že tak prý učiní. Elamisovi daroval stříbrný přívěšek, který by měl sloužit k volání o pomoc, kdybychom ji od Sluncevíta v budoucnu potřebovali. Samotný tubus s tou věcí uvnitř nám nevzal a tak přemýšlím, jak rozhovor jeho a šedého skřítka dopadne.
25. 3. 127 n.m.l. (850 k.l.)
Konečně jsme v Rilondu. Po záležitosti s tou anomálií u Tevirponu jsme cestovali opět přes velký trh, kde jsme se rozloučili s Přiškem, Axarou a Sigongem. Poslední dva zmínění mají pracovat na nějakém úkolu snad pro samotného Alwarina a tuším, že Věndelín tvrdil, že jde o nějaké záležitosti točící se kolem Teluriana. Je to supertajné, tak o jejich plánech více nevíme. Zmučený, po těle již zdravý Staněk Přiško nejspíše bude odpočívat v Rilondu a snad se z toho chlapec dostane, i když na to moc nevypadá.
My jsme tehdy ještě vyrazili na západ do Čereva, konkrétně na Ještěří vrch, kde vládne hraběnka Strunka Čerevová, kam jsme byli pozváni Jenkou Bučorovou, aby nám mohly obě poděkovat za naši pomoc na Bědyvrchu při hledání té rukavice po Iskanderovi.
Tuším že 20.3. jsme tamní hrad opouštěli. Elamis jako poděkování dostal zkušenými rukami vyhotovený kovový kyrys, za který se nemusí stydět ani Gwendor. Poté se ještě Elamis setkal s knížete Vukem Čerevem, ale šlo jen o krátkou zdvořilostní návštěvu.
Nyní máme v plánu na lodi Královské gildy Varemar s posádkou Královské mořeplavecké vyrazit do Dunrileanu a dál na Východ až do Obrukova a Minkoru, kde má Elamis, co by guvernér Královské mořeplavecké vyjednat nové obchody a reprezentovat zájmy Danérie.
7. 4. 127 n.m.l. (850 k.l.)
Připlouváme k Dunrileanu, ale je třeba zmínit, co se stalo v předešlých dnech při naší plavbě Vnitřním mořem.
Z Rilondu jsme vypluli 29.3. poté, co jsme zařídili vše potřebné a kdy nám rilondský čaroděj Thalionslav Krucex pomáhal identifikovat zbytek předmětů, které jsme nalezli u Bědyvrchu. Chrániče a šavli si vzal Strnad, prsten Elamis, dýku Muska a roh léčení Věndělín. Palcát od zesnulého rytíře Bodrika jsme raději prodali, kvůli nočním můrám, které Strnada pronásledovaly.
O svátku Očištění jsme kotvili v Solnohradu, kde Elamis navštívil knížete Aurigen a hlavně krále Eranise, který mu oficiálně posvětil cestu, kde bude naplňovat přání Danérské koruny.
No a 3.4., kdy začal svátek živlů, jsme po klidné plavbě na moři náhle ztratili vítr. Šlo o jakýsi fenomén, který označují námořníci Spánek Dunril. Jelikož jsme měli kněze na palubě v podobě věčně opilého Vdeštidána, neměl jsem úplně důvěru v to, že se naše situace zlepší. O to víc, když pak byla vyslána záchranná výprava za vzdáleným ohňovým signálem. Když pak přivezli jediného trosečníka, který podle tetování na svém těle prožil docela pochybnou zločinnou minulost a mezi jeho věcmi našli záhadné vejce, mé zlé tušení se jen potvrdilo. Nešlo totiž o kdejaká vejce, ale nejspíše něco ze stínového světa a v těch vejcích se nacházela mně neznámá myšlenková bytost.
Než si je stačil Vdeštidán podrobně prohlédnout v podpalubí, byli jsme večer napadeni mořskými příšerami v podobě Kujak, humanoidů s ploutvemi a pařáty místo prstů. Zemřelo mnoho z námořníků a ukázalo se, že ony potvory z moře nejspíše šly po těch vejcích. Po důkladném výslechu onoho trosečníka, který se nám představil jako Juraj Smrd, jsme zjistili, že on a jeho bratr měli tip na dříve piráty zakopaný poklad, kde objevili ta vejce. Ony potvory je po vykopání napadli, bratr Juraje zemřel a on se zachránil až tehdy, když jim pohrozil, že ona vejce zničí. Poté jsme jej přivedli na naši loď a přivolali hněv kujak na sebe. Shodli jsme se na tom, že si ta vejce musíme pečlivě hlídat a případně je použít stejným způsobem a to se nakonec ukázalo jako nevyhnutelné. byli jsme opět napadeni. Opět zemřeli nějací námořníci a kujaky se daly na útěk až tehdy, když jim Elamis pohrozil zničením jednoho z vejcí.
Shodli jsme se na tom, že musíme co nejdříve doplout do Dunrileanu, jinak nás postupně všechny pobijí, ale zbavit se vejcí nepřipadalo v úvahu, protože jsme neměli jistotu, že po jejich zničení nás znovu kujaky nenapadnou. To se ale změnilo ve chvíli, kdy nás konfrontoval kněz s poselstvím své bohyně Dunril, že ta vejce máme zničit, že jsou zlé. No a když to samé potvrdil i džin A’Li od Věndelína, nezbývalo nám nic jiného.
Pod vedením kněze a dohledem nejzkušenějších vojáků, byla obě vejce pomocí ohně a jistě božské moci, zničena. Z jednoho z nich se však vylíhla třímetrová postava s dlouhým vlnitým mečem, která všechny okolo napadla. Šlo o Cvrlobaňu, mýtickou potvoru, kterou náš kapitán Szybko Huraprič znal. Boj byl tuhý, ale šípy Panča a má muška tentokrát nezklamala a mám za to, že jsem to byl já, kdo té stvůře zasadil smrtelnou ránu.
Kujaky nás další dny už nenapadly. A když jsme dnes ráno spatřili deltu Královské řeky, nás všechny zasáhla velká úleva. S Jurajem jsme další plány neměli. Vysadíme ho v Dunrileanu a ať se chlap snaží. Já mám v plánu vybrat peníze z Almendorské královské, co jsem si v Albireu uložil a až doplníme zásoby a najmeme další námořníky, kterých teď pár postrádáme, vyrazíme zase do Vnitřního moře a další zastávka má být Pevnost Zlomených vazů, kde bychom se měli zdržet jen krátce.
