Náš nadevše milovaný vladaři a bratranče,
S láskou a poslušností, kterou k Vám chovám, a s úmyslem co nejlépe plniti své poslání, které jste na mě uložil, jen s nejtěžším srdcem píši tento dopis, neboť ač proběhlo jen pár dní od mého vyplutí ze Solnohradu, události, které nás potkaly, zdají se být natolik závažnou komplikací, že nemohu o nich pomlčeti.
Ač nepochybuji, že k Vašim vznešeným uším a k uším Vašeho, i námi tolik milovaného, syna dostanou se tyto zprávy zavčasu, přesto dovoluji si ze své pozice informovat tě o všem, jak se událo na moři a ve městě Dunrileanu.
Hned první z událostí zdá se mi děsivá, a nikdy bych ji nevěřil, neviděl a nezažil bych li vše o čem budu hovořit na vlastní oči a vlastní kůži. Jen pár dní plavby od královských vod Vašeho veličenstva, v místě námořníky zvaném Spánek Paní Vod, zastihlo nás bezvětří i uvízla naše loď. Snad osud dobrý, snad osud zlý tomu chtěl, že v této době nalezli jsme na nedalekém skalisku muže zbídačeného, rybáře ztroskotaného. Rádi přijali jsme ho na palubu a děkovali Dunril, že rozhodla se uchránit jeho život. Netušili jsme tehdy, že onen muž skrývá strašlivé tajemství a prokletí. Ukradl on nejspíše poklady nárokující si děsivý a nebezpečný národ z mořských hlubin. Netrvalo dlouho a tyto stvůry podmořské, přišli si ho vzíti nazpátek. V hrozivých bitkách, v bezpočtu útocích a vln zahynulo mnoho statečných mužů z naší posádky. Nezbývalo nám, než se obrátit na Paní Vod a prosit jí o pomoc. Poklady ukradené stvůrám jí náš loď doprovázející kněz obětoval. A ač snad očistil naši loď od temného prokletí, strážce těchto pokladů, stínová stvůra ze světa mimo ten náš, zjevila se a chtěla se mstít. Naštěstí má družina udolala ji bez vlastního zranění, čímž zachránila můj život. S požehnáním sedmnáctky rychle jsme se poté vydali k almendorskému přístavu, doufajíc, že opravíme loď a naverbujeme nové muže do posádky. Ach jak krutý, ano krutý, byl náš osud můj milovaný králi.
Již dříve se náš kapitán zmínil o tom, že naše loď, zdá se, není úplně v pořádku, že by snad mohla být poškozena stvůrami ze Spánku Paní Vod. Netušili jsme tehdy onu hrůznou pravdu.
Ihned po příjezdu, poté co se konečně rozhodli loď pod Vaší korunovanou vlajkou navštívit i zástupci města a nikoli jen almendorští celníci, šli jsme hledat oporu a vzdát díky v chrámu Dunril. Cestou zpět, napadl mě poté atentátník, muž ozbrojený nožem a dle všeho šílený, neboť křičel o vrazích a zrádcích, zatímco se mě snažil zasáhnout uprostřed mé ozbrojené družiny, která ho jistěže velice záhy zneškodnila. Když jsme se dočkali městské hlídky, která muže odvedla do šatlavy, zdálo se vše vyřešeno.
Však záhy jsem byl požádán, abych já sám osobně navštívil pevnost, jelikož útočník se mnou chce hovořit. Přes absurditu této situace a zjevnou nekompetenci zdejší stráže, uvolil jsem, částečně ze zvědavosti, částečně s úmyslem pomatenci dát odpuštění na jeho cestu k Soudci. V kobce čekal mě muž, přikovaný a křičící v šílenství o pomstě za mé řádění na Bědyvrchu.
Pokud Vaše Veličenstvo není obeznámeno z touto kauzou, jednalo se o mé působení v Zelanských vrších kde jsem společně se zástupci Gorovi a Aurionovi církve v záchraně jisté Eldebranské valkýri ze spárů jižanského kultu Sandol Kah, který ji zle mučil a chystal se jí obětovat. Nutno podotknout, že rukou mé družiny nepadl nikdo kromě skřetů a že mým prvořadým cílem bylo ochránit pomatené a svedené domorodce, kteří byli obřadu přítomni.
Toto vše se potvrdilo, když muž, pod mocí Soudce přiznal, že zaútočil na příkaz temného kněze a že slouží oné temné bohyni, ničeho nelitujíc. Rouhaje se jménu Soudce ve své pýše zdál se neoblomným. Se smutkem jsem tedy tuto hříšnou duši opustil a rozhodl se informovat zdejšího správce, rytíře Blagalada, a velitele městské posádky. Zdáli se poněkud rozrušeni, ale jedinou jejich akcí bylo, že přiznali, že tento kult má ve městě zastoupení, ale že s nimi nikdy nebyl problém. Když jsem pak pevnost opouštěl, chtěje informovat zbytek naší expedice, roznesl se nad městem křik ztrápené duše nešťastného kultisty. V ten okamžik jsem věděl, že opustil tuto úroveň bytí a že za tím jistě stojí nějaký černý rituál. Zděšen jsem přijal jedinou reálnou nabízenou pomoc od zdejšího správce, a sice přesunout se do pevnosti. Zde strávili jsme den a noc, čekajíc na akci almendorské jurisdikce, která bohužel stále nepřicházela. Dokonce i zdejší církve zdály se neschopné jednat a já, přiznám, začal jsem ztrácet trpělivost. Když se pak můj věrný družiník, pan Strnad vrátil s informací, že velitel zdejší posádky nám doporučil, pokud bychom chtěli o kultu něco zjistit, kontaktovat jednoho z hostinských, má duše se rozhořela hněvem ale i zoufalstvím. Cožpak útok na příslušníka domu Gwendorů, cožpak vražda za použití černé magie přímo ve zdech městské pevnosti, cožpak přiznání pod mocí Soudce vraha k příslušnosti ke kultu a k poslouchání rozkazů jejich kněze, cožpak nic z toho není důvodem pro výraznou akci? V Dunrileanu podle všeho ne. Správce, který mi buď do očí lhal nebo je absolutně nekompetentní, neboť tvrdil, že o působení kultu, prý tolik vzmohlého v jeho městě, nic neví, se stále zdál být příliš zaměstnaný jinými záležitostmi a jediné co dával najevo bylo, jak jsou mu nepříjemné jakékoli komplikace. Bylo potřeba další rány z řad uctívačů temné paní. Naše loď, již po cestě podivně pomalá, byla totiž toho dne vytažena do doků, jen aby opět zajela do moře. Na jejím trupu totiž ležela obrovská stvůra, téměř deset na deset sáhů velká, podobná chobotnici či snad hvězdici mořské. Posetá očima temnými jak hluboké jeskyně. Teprve toto dohnalo správce k tomu, svolat městské kněžstvo. A přestože padl další důkaz, a sice to, že tato stvůra je opravdu spojována s uctívači Ztrápené, akce od správce ani velitele nepřicházely. Tento dopis dopisuji v okamžiku, kdy se společně s družinou chystáme připojit k celebraci Dunril pro zahnání stvůry, kterýžto jediný plán vzešel od zástupců města, konkrétně od veleváženého velekněze Paní vod. Pak je v našem plánu co nejdříve toto zkažené město opustit , i za cenu toho, že s oslabenou posádkou. Přiznávám se, že jen úcta k Vám a k Vašemu poslání, které jste na mě uložil mi zabránila vtrhnout do zdejších hostinců a důrazně vše prošetřit. A ač to snad nejsou slova diplomata, jsou to slova Gwendora, když tvrdím, že město Dunrilean je prolezlé a jeho správa je, alespoň z toho co jsem během již dvou dnů stihl zaznamenat, neschopná. A pokud město vskutku roste a prosperuje, přísahám při Sedmnáctce, jest to jen z důvodu pádu Erinu a z našeho oslabení válkou. Pokud však Almendor nezareaguje vskutku rychle, nemáme důvod bát se v západní Taře jakékoli konkurence.
S nekončící úctou, poslušný služebník Danérského trůnu
Jeho milost, nejurozenější Elamis er Gwendor, hrabě ze Silvinadu etc. etc.
Vaše Veličenstvo, nadevše milovaný bratranče
je to již mnoho let, co jsme se naposledy setkali, uchovávám v svém srdci však tuto vzpomínku i lásku jak k Vám tak k Vaší královně, naší milované princezně Eralidě. Ač věřím, že Vaše kancelář je lépe informovaná než kancelář Vašich služebníků, pro jistotu a z úcty kterou k Vám chovám pro veliké činy, které jste vykonal, dovoluji si Vám kromě zdravice, kterou mě pověřil Král Eranis, a kterou připojuji, podat ještě tento krátký list, který by měl poodhalit mé krátké působení ve Městě Dunrileanu.
Když přijel jsem do města, byl jsem překvapen, že královskou plachetnici, plující pod královskou vlajkou, vítají jen celníci a postarší voják požadující abychom složili zbraně. Během ani ne hodiny se však ukázali i zástupci města, podle všeho poněkud zmateni z toho, co by měli dělat, přeci jen se to však dá chápat. Dunrilean přeci jen není jediným přístavem Vašeho veličenstva na Taře.
Když se vyjasnilo, že cestuji jako vyslanec Danérie na východ a do města Minkoru, zdálo se vše v pořádku a dokonce jsem si mohl ponechat svůj meč. Odpusťte mou ješitnost a kousavost Veličenstvo, věřím, že záhy ji pochopíte. Po připlutí, jak je zvykem, chtěl jsem vzdát díky Dunril, neboť naši loď zachránila před útokem mořských stvůr, to jsem i učinil, ve svatostánku velkolepém, o jehož kráse jistě Vám nemusím nic říkat. Bohůmžel, po cestě z bohoslužby byl jsem napaden šílencem, jehož úmysl byl nepochybně vražedný. Jen magický kyrys, dar od eldebranského řádu za mou pomoc při záchraně jejich sestry ze skřetích spárů mi zachránil život. Mí věrní útočníka zadrželi a když jsme se dovolali městské stráže, předali jsme jim ho. Myslel jsem tehdy, že jde o omyl či čin jakéhosi šíleného pomatence. Bohužel jsem se mýlil. Ještě toho dne, byl jsem požádán městskou hlídkou, zda bych si nešel promluvit s útočníkem, neboť mě chce vidět. Podiven důrazem na přání vězňů ale současně veden zvědavostí a přáním odpustit vězni, bude li si to přát, k jeho následné cestě k Soudci, jeho bláhový a zoufalý čin. Byl jsem k němu tedy přiveden a poté, co jsem vyslechl nespočet urážek jak sebe, tak královského domu a Sedmnáctky, vyzvěděl jsem také, že jeho čin byl motivován mým působením v Zelanech, kde jsem pomohl rozprášit temný svatostánek Sandol Kah a zneškodnit několik skřetů v zájmu záchrany nevinných osob tam uvězněných. S požehnáním Soudce rychle jsem od hříšníka vyzjistil, že je členem tohoto kultu, že pracoval na příkaz kněze této temné bohyně a že svých činů nelituje. Škoda, že mě dunrileanští vyšetřovatelé nepovolali dříve, když zdá se bylo pro ně problémem z tohoto zuboženého nešťastníka cokoli dostat. Považoval jsem za nutné o tomto informovat pana Lomeného, věrného Vašeho služebníka a velitele posádky. Ten přiznal, že kult Sandol Kah je ve městě velkým problémem a že bude pokračovat ve vyšetřování. Byl jsem tehdy spokojen. Dokud jsem se znovu nesetkal s urozeným panem er Sildan, neznám Vašeho poslušného správce dostatek, abych se o něm mohl dovolovati cokoli soudit, přesto jeho lehkost, se kterou mi tvrdil, že vlastně nejde o jeho záležitost, že bych se měl obrátit na kněží a že s kultem Sandol Kah nikdy nebyly žádné problémy, mě donutila uvažovat o jeho příčetnosti. Navíc, přestože celé město podle všeho vědělo o působení kultu, rytíř Blagalad mi do očí tvrdil, že o něm nemá žádné informace. Kdyby za zády neměl velitele Lomeného, možná bych mu i věřil, že je prostě neinformovaný o městě, které má spravovat. Bohůmžel, navíc se mi později potvrdilo, že pan Lomený o kultu ví mnohem víc, než se mi správce odhodlal sdělit. Doposud jsem se navíc nezmínil o tom, že útočník, onen uvězněný muž, byl podle všeho zabit jakýmsi temným rituálem přímo v kobkách pevnosti, která by měla být opěrným bodem bezpečnosti Vašeho města. Teprve když se zjistilo, že na naší lodi je obrovská stvůra, nepochybně nejen z hlubin oceánu ale i z temných zákoutí stínového světa, rozhodl se pan rytíř svolat několik zástupců sedmnácti bohů, kteří se rozhodli provést bohoslužbu, která by měla stvůru zahnat tam kam patří. O stíhání pravých viníků, o potírání kultu, který během dvou dnů narušil bezpečnost přístavu, městské pevnosti a zaútočil na vyslance cizí země, nepadlo ani slovo. A pan Blagalad se zdál být přímo otráven, ne li uražen našimi neustálými dotazy, zda s tím hodlá něco dělat. Omlouvám se Vám, Vaše Veličenstvo, ale považoval jsem za nutné napsat Vám tento dopis. Píši ho v okamžiku, kdy se chystáme zúčastnit onoho rituálu pro zahánění temnot a hněv který v sobě cítím není hodný diplomata a šlechtice. Přesto, vědomí toho, že kult Sandol Kah nás může kdykoli znovu napadnout a že městská správa s tím nedokáže či nechce nic dělat, je tíživé. O této informaci jsem musel informovat svého krále, neboť přímo ohrožuje mou misi na východě a i jakékoli budoucí obchodní styky s městem Dunrileanem. Stejně tak mě však nutí čest informovat Vás, v mé už zmiňované úctě, neboť věřte, že po dvou dnech vím, že v Dunrileanu jest něco zkaženého. A přestože nepochybuji, že to víte i Vy, chtěl jsem Vám ukázat, jak daleko to již zašlo. Doposud správce Blagalad neučinil jediný krok, snad až na to, že z posádky městské stráže, která má jistě mnoho mnohem důležitějších záležitostí, uvolnil šest mužů na naši ochranu. Vaše Veličenstvo z lásky společné krve Vás prosím, abyste situaci v tomto městě prošetřil. Nyní se odevzdávám do vůle Sedmnáctky, snad přežiji další den.
S nehynoucí úctou a láskou
Jeho milost, nejurozenější Elamis er Gwendor, hrabě ze Silwiandu, guvernér Královské mořeplavecké společnosti, vyslanec krále Eranise ve východních zemích a městě Minkoru, etc. etc
