Biografie:
Zelim, Zemeluk a Žva Srut, tato a mnohá další jsou jména tohoto malého choruga, jehož zrození doprovázela vichřice koncentrované magie hluboko pod zemí. Milénia zpět se narodil v tunelech pod místem, o kterém je i dnes známo jen málokomu, pod Axarou. Už jako mládě vykazoval nekontrolovatelné schopnosti a kdyby nebylo konfliktů mezi podzemními rasami, které dostihlo i chorugy, byl by jistojistě sežrán svými vlastními nebo vykázán z klanu. Právě díky tehdejšímu stěhování podzemních národů tento malý tvor dokázal uprchnout před smrtí vlastních lidí a snad jako jediný svého klanu opustil tunely podzemní říše vstříc dobrodružství a novým místům.
Jenže v době, kdy už byl daleko od svých a nedopatřením jeho schopností či jen přirozenou reakcí jiných podzemních ras byl hnán jako škodná, jej zřela zdánlivě neškodná bytost, symbiont, se kterým Žva Srut ze zoufalství stvrdil dohodu. Takto vlastně začal jeho dlouhý příběh. Nabídl mu pomoc v kontrole jeho schopností, usměrňování jeho moci a Žva mu bláhově věřil. Jednalo se totiž o parazita, byť částečně prodlužující život, živícího se na vzpomínkách a emocích jedince, který jej musel dobrovolně přijmout a dát mu část sebe, čímž vlastně zaprodal svůj život, neboť nejen, že byl Žva postupně zbavován části své paměti, tento parazit dokázal do jisté míry ovládat jeho psyché a tím i jeho moc pro vlastní potřebu přežít v přírodní úrovni.
Roky plynuly, parazit se opatrně živil, udržoval Žvu při životě, nechával ho tápat zoufale po jakémkoli cíli a pomoci a jeho bezradnost a zoufalství potvoru živilo víc a víc. Je zázrak, že už v tak zrádných tunelech podzemní říše nepřišel o život nebo nebyl zabit jinými. V tom mu dopomohly jeho schopnosti, díky kterým se často probouzel z letargie na místech kilometry vzdálených jeho posledních kroků a nepamatoval si, jak se zde dostal a když se dostával do střetů s jinými podzemními tvory, jeho výkyvy nálad a chaotické projevy jeho schopností vždy dokázaly překonat jakékoli lovce. V současné době ale Žva začínal mívat vidiny, záblesky neznámých událostí, osob a ras, které jen dopomohly tomu, aby jeho mysl postupně degradovala. To však do doby, než narazil na skupinu vysokých cizinců z povrchu, kteří poznali, že s tímto chorugem není něco v pořádku, ale místo toho, aby jej zneškodnili a zašlápli jako červa, jej vzali na světlo světa a vzali si jej na starost.
Arvedanská čarodějka Rexella jej při svém bádání v podzemní říši se svými studenty přivedla do své magické věže s observatoří, poblíž přenádherného města Caladhranu, zvaném Dcerou Aureanu, v tehdejším Šumícím Hvozdě na jihozápadě Agrenského Knížectví. Netrvalo tak dlouho a jí se jejího nového pokusného králíka, blábolícího v řeči podzemí o blížící se tmě za horami, zželelo, když přišla na to, že je to tvor relativně inteligentní a svým vlastním rozhodnutím se spojil se zlou myšlenkovou bytostí, která se na něm permanentně živí. Postupem času, při její snaze přijít na to, jak jej zbavit toho tvora a uklidnit jeho mysli, se z něj stal prakticky její přítel a pomocník. Mnozí studenti a Rexellini kolegové zavrhovali, aby byl svéprávným jedincem a kráčel po boku arvedanů. Brojili za to, aby jej raději zbavila života a nechala odejít. Aby se nespoléhala na havěť jako je on a věřila v med kolem huby mazající věštby šarlatánů, co si jen chtěli udržet místo na kdejakém královském dvoře a prorokovali absolutní vítězství nad skřetími hordami z jihu.
Žva Srutův stav se však rapidně horšil a jelikož Tyrkysová Dračice Rexella naprosto důvěřovala jeho vizím, byť mnohé se ukázaly, kvůli působení parazita, mylné či neuskutečněné, odvážila se k riskantnímu kroku využít „Okno v Kameni“, prastarý objekt využívaný k nahlížení do stínového světa, v němž byla izolována permanentní brána do zásvětí, nad kterým nechala vystavět svou věž. Svou magií objekt upravila tak, aby do ní mohl Žva Srut vstoupit a za pomoci hrstky dalších čarodějů jej prakticky uvěznili v čase v tomto předmětu s vírou, že tímto způsobem budou moci tvora v jeho hlavě zapudit do stínového světa a napravit jeho mysl. To se částečně vydařilo, parazit byl vyhnán, jenže následujícím zkoumáním přišli na to, že pokud jej z Kamene vytáhnou, je možné, že jeho chabá schrána tento proces již nezvládne. Bylo pro ni trpkým rozhodnutím ponechat jej v takovémto stavu do doby, než přijde na způsob, jak jej opět přivést na tento svět tak, aby mohl opět žít, pomoci Arvedanům připravit se na přicházející zlo a dožít svůj krátký život v míru.
Agrenské Knížectví padlo, vlny skřetích vojsk postupně obsadili celou oblast severně od Bílých Hor a tehdy ještě nádherné lesy Šumivého Hvozdu postupně umíraly pod náporem těžby a lhostejnosti Kharovy postupující invaze. Arvedané byli pobiti či uprchli dále na sever a Rexellina věž, byť z ní bylo na poslední chvíli zachráněno téměř všechno vědění a Rexellin majetek, se stala předmětem zkoumání Zurkhenových čarodějů z Rudé Ryšty. Brzy přišli na to, že v tajemné zdi pod věží se nachází bytost otřásající touto zemí, vtírající se do snů i těchto čarodějů, plačící po pomoci skrze samotný stínový svět. Měsíce na něm i na Kameni prováděli své pokusy, rituály, vstupovali mu do jeho roztříštěných vzpomínek, vytahovali a opět ho vraceli do jeho vězení a bádali po původu jeho schopností a důvodu, proč byl někdo takový záměrně ponechán takovému osudu, až se nakonec stalo, že jedno z jejich zaklínadel nakonec selhalo a Žva se ocitl na svobodě, v neznámé zemi na povrchu, nahý jako novorozeně, nestárnoucí a nevědom, co je zač a pamatujíc si pouze střípky z předešlých dnů a týdnů.
Od té doby tento chorug putuje světem, vyhýbá se civilizacím a potkává zlé i méně zlé lidi. Jeho schopnosti byly v mnohém omezeny či ztraceny, vize, které mívá, jsou často pokroucené či úplně lživé a do podzemí se vrací jen proto, aby opět vystoupil na světlo světa, hledaje pomoc nebo finální úlevu od tohoto bídného života.
O tři tisíce let později, když zrovna cestoval Asterionem s pochybnou dvojicí orků, kteří jej často využívali pro jeho vize, a s jejich nevídaným přítelem Mlatanem Kysňou se zrovna skrývali před otrokáři v Kolmaru. Žvu navštívila vidina dvou elfích žen zrovna bojujících v aréně, kdy jedna z nich zemřela nožem té druhé. Pouze jedna z nich se měla se stát jedním z mnoha nástrojů skřetích lordů a ta druhá měla být po zabití vzkříšena Mlatanovými kouzly. Jedna z nich ale také měla v daleké budoucnosti pomoci chorugovi v jeho údělu najít způsob, jak přijít na to, kdo je a jak jej vyléčit. Mlatanovi se v bídných stokách Kolmaru skutečně podařilo elfku Wimbi napokraji smrti uzdravit, měla tuhý kořínek a nechtělo se jí jen tak umřít. Poté, co ji společnými silami ukryli a po několika dalších týdnech skrývání se jim podařilo odcestovat na sever, se orkové i Mlatan dohodli, že ve Žvovu vidinu budou i nadále věřit. I když se jednalo o dlouhé roky čekání ve tmě, zda se jeho předpověď naplní a jakási vražedkyně Lungo, která tehdy zabila svou nejlepší přítelkyni jen proto, aby sama sobě zachránila kejhák, náhodou půjde kolem Taertonu, aby jí pak jeden z orků požádal o pomoc jeho příteli Zelimovi. A ona mu pomůže a znovu se setká se svou přítelkyní daleko na severu.
