Biografie:
Korulyně, kterou družina Lungo nečekaně potkala pod starou věží arvedanské čarodějky při hledání Zelimovy ztracené paměti, v blízkosti ruin města Caladhran v Barghatmátě. Ogara byla původně, dle vlastních slov, špionem z Říše Slepých Bohů. A jelikož její pouto na své rodiště bylo křehké už v době jejího výcviku, netrvalo dlouho a lhostejnost se změnila v nenávist. Po návratu z úkolu ve Svobodných Městech byl patriarcha jejího rodu v rámci politických her setnut a zbytek rodu pobit do posledního. Dlouho hledala útočiště v oblasti Svobodných Měst, také poblíž Sarindaru, vždy se ale chtěla vyhnout konfliktům mezi Nekromantskou Hanzou a Državami a severem. Byla ale hledanou a stalo se, že její kroky skutečně nakonec vedly přes Mrazivé Štíty na západ od Bílých Hor. Přejít zrádné ledovce bylo však těžké i pro tuto houževnatou obryni a jen nešťastná náhoda způsobila, že si zpřelámala obě nohy po pádu z vysokého srázu. Vynaložila veškerou svou moc a energii na to, aby se dostatečně ukryla, stačilo však málo a zemřela by. Upadla do bezvědomí a po probuzení z bolestné letargie zjistila, že tu škvíru ve skále s ní okupuje i malý tvor podobný podzemní havěti, bez vzpomínek, kterého později nazvala Zemeluk. Nebýt jeho pomoci, byly by ledovce jejím koncem.
Téměř dekádu spolu cestovali, skrývali se, zřídkakdy navštěvovali civilizace, uchylovali se i do Podzemní Říše a snažili se jeden druhému porozumět a pochopit své cíle. Se Zemelukem to bylo ale mnohdy obtížné, právě kvůli jeho vytrácejícím se vzpomínkám. Malému tvorovi zachránila nemálokrát život a on zase jí. Vždy byli na pochodu a často na útěku. To snad brzy skončí a nebo taky ne. Zemeluk často vyprávěl o jeho vizích a na jeho popud taktéž odešli hluboko do podzemí, kde pro ni nalezl prastaré válečné kladivo jejího lidu. Zbraň totiž zdobí stará runa zdánlivě se podobající znaku jejího rodu. Také proto s ním vydržela tak dlouhou dobu, je to trpělivá žena, která nikam nespěchá a počká si na ten správný moment, kdy se bude moci chopit svého osudu.
Po dlouhé době společného putování se však stalo, že ji Zemeluk prakticky odehnal. Běsnil o momentě v budoucnosti, kde kdesi v pustinách Barghatmáty bude o jeho život usilovat neznámý válečník ztvořený z jejího těla, ale ona Zemelukovi nesmí za žádnou cenu pomoci. S trpkostí se rozešli a Zemeluk se stal opět osamoceným bludným kamenem ve světě plném zlých lidí a tvorů, kteří by jej dokázali jednoduše zhltnout, nevěda, co je zač. Ogara byla brzy poté zajata čaroději Kirbega Žlutého. Byla pro něj jako dar od Démona. Dlouhou dobu přemýšlel nad zkoumáním Korulů, jejich využití a možnostech využít tajemství jejich přirozené moci pro svou zakletou Velestu. A když se jeho nohsledové objevili s Ogarou v poutech, nemusel vynakládat žádnou energii na to vysílat své vojáky do Říše Slepých Bohů aby se už nevrátili nebo přišli s prázdnou. Za roky delikátních výzkumů a pomalých a opatrných experimentů se mu však nepodařilo probrat svou milovanou zpět k životu. Na to by potřeboval desítky, možná stovky dalších korulů. Místo toho ale našel způsob, jak Ogařinu sílu částečně extrahovat a vložit do těla nenarozeného dítěte. Mnoho plodů takto zahynulo, než od svých šílených pokusů na těhotných ženách upustil a vybral ze svého lidu ty nejsilnější muže, jejichž těla by nechátrala a dokázala by udržet korulskou moc. Mutanti, nástroje na zabíjení a možná víc.
Před a po bitvě o Taros, kdy Kirbeg polevil na svých experimentech, jelikož si Khar Démon vyžádal jeho umu, smrt nosících výtvorů, válečných strojů a vojáků, se Ogaře v absenci Žlutého podařilo uprchnout z Ostrova Albatrosu na pevninu. Sílu, kterou z ní však Žlutý Drakočlověk vysál, už ji nikdo nenavrátí a její tělo postupně slábne. Je otázkou času, jak dlouho bude tato kdysi silná žena žít a jaké hlubší následky měly pokusy drakočlověka.
Zemelukova vize o válečníkovi z Barghatmáty se nakonec vyplnila. Ogara tehdy již delší dobu sledovala kroky nepřirozeně vyspělého jedince putujícího s karavanami Šrúů, ve kterém poznala jednoho z Kirbegových subjektů. To znamenalo, že moment, který Zemeluk tehdy předpověděl, se blíží. Několik týdnů dávala z povzdálí pozor na Kirbegova agenta a později v Barghatmátě zahlédla i družinu cizinců ze severu, kteří do hloubi Mrtvé Země z nějakého důvodu taktéž cestovali. Ukázalo se, že jsou tam od toho, aby Zemeluka našli a pomohli mu. Družina Lungo totiž doprovodila malého tvora až pod prastarou zříceninu arvedanské věže u Caladhranu, kde nalezli magickou zeď, ve které byl Zemeluk kdysi uvězněn, dokázal se z ní dostat a tisíce let pak po světě putoval, aniž by stárnul. V té době už je ale agent Kirbega – se kterým dokonce měli tu čest na cestě, když potkali karavanu cestující se solí – sledoval a Ogara jeho. Pod zříceninou věže došlo ke střetu mezi družinou a válečníkem, na povrchu však Ogara sváděla boj sama se sebou a posléze i s mladou wyvernou, kterou dokázala přemoci. Jako zázrakem nezraněná, avšak zesláblá, sestoupila i přes Zemelukovu vidinu do podzemí aby jej chránila, to však už nebylo třeba, jelikož válečník byl družinou přemožen. Co víc, tito cizinci skutečně prokázali své dobré úmysly a místo toho, aby korulyni brali jako hrozbu, doporučili jí i Zemelukovi, aby odešli do Braghimy a nabídli se Světlonošům proti boji s nemrtvými silami. Ogara od nich přijala prsten, díky kterému by je poblíž Braghimy mohli Světlonoši jednoduše najít. Se Zemelukem, který v ten moment opět jako proutkem pozbyl vzpomínek na celou tuto etapu, společně z toho místa odešli a od družiny Lungo se oddělili. Otázkou je, zda se skutečně obrátí na Světlonoše a prostě jen nezmizí opět kdesi v divočině.
