Tento dopis byl nalezen na Alavarově statku ráno 15.6. 851 k.l.
Milovaná Iri. Nevím kde začít. Víš, že jsem nikdy ve psaní nebyl dobrý.
Moc rád bych vše vrátil zpátky, přesunul se do minulosti a udělal vše jinak, lépe. Omlouvám se, že jsem Ti nebyl poslední rok dobrým manželem a ani našim dětem dobrým otcem. Nemůžu napravit všechno, ale něco přeci.
Mé dluhy jsem splatil, statek zůstane v rodině. Odkazuji Ti ho, jako i zbytek peněz. Jsou Tvé. Však Ty budeš vědět, jak je nejlépe využít. Vždy jsi v tom byla lepší než já. Neboj se, nejsou to špinavé peníze, všechno jsem získal poctivě.
Nepíše se mi to snadno, ale říct Ti to do očí by bylo nad mé síly. Musím napravit to, co jsem pokazil. Musím najít odvahu se podívat sám sobě do tváře a až přijde můj čas, nestydět se před Lamiusem. Proto je tento dopis mé sbohem Tobě.
Odjíždím na jih, abych se přidal k Sianaldorovi a stál po jeho boku ve válce u Tarosu. Nemohu žít tak jak jsem žil. Věř mi, že jsem nad tím hodně přemýšlel. Stydím se za to, co jsem činil a kam až jsem vše nechal zajít. Tohle jediné mi přijde správné. Prosím, odpusť mi a mysli na mě v dobrém. Prosím, dej za mě pusu našim dcerám a Atlanovi vyřiď, že měl pravdu. Nezlobím se na něj. On má stokrát více důvodů se zlobit na mě. A jestli se Alron vrátí, vzkaž mu, že se omlouvám. Jestli se kdy rozhodl špatně, bylo to hlavně kvůli mému selhání.
Irien, miluji Tě nejvíce ze všeho ve svém životě, ale strach ze Sedmnáctky a že se shledám se svými předky a oni na mě budou hledět s opovržením, je něco, co nedovedu dostat z mysli. Prosím, pochop to a odpusť mi, že to musím udělat. Vždy Tě budu milovat. Jednou se znovu shledáme a já doufám, že budeme mít v zahradách věčné blaženosti všechen čas světa.
Tvůj milující manžel Alavar, syn Ordorinův
napsáno 14.6. 128 n.m. l.
