Lendor

Danérie

Almendor a Storabsko

Keledor, Vnitřní moře, Plavena

Tara

Západní dálava

Na konci svátku aldene umění se v poslední chvíli podaří univerzitní stráži překazit snahu o proniknutí do skladů magického vybavení a laboratoří neznámých vetřelců. Dojde ke střetu, při kterém zahyne několik čarodějů i dva mladí studenti, včetně synovce krále Eranise, mladého Eprona, syna královy sestry Torduvaly. Úspěchu vetřelců zabrání až příchod učedníků Šina, kteří s pomocí svého mistra zabijí všechny útočníky, až na jednoho. Ukáže se, že jde o Zylovy noční stíny a přeživším je sám Zyl, Červený Drakočlověk v přestrojení.

V následném souboji dojde ke smrti několika z Šinovců, ale nakonec se jim k překvapení všech podaří Zyla ukotvit v dočasném magickém vězení. Zyl propadne vzteku a v šílenství mezi vyhrůžkami potvrdí veřejné tajemství o tom, že Khar je zpět v Přírodní úrovni a že Dračí království v Tisíce jeskyních už neexistuje. Oznámí přítomnému avatarovi Šina, že si Démon nárokuje zbytek Asterionu a že to brzy všichni královští poznají a že válka v Západní dálavě je proti tomu, co přijde, pouhá dětská šarvátka. Poraženecky přizná, že před Kharem utíká a že nyní je prozrazen a nemá již budoucnost. Než se mu ve strachu před hněvem Démona a Sedmnáctkou podaří transformovat magii Šinovců v sebedestrukční kouzlo, které nakonec odpálí jeho duši až do Vnějšího světa, podaří se Šinovi přimět Drakočlověka k prozrazení plánů Démona. Zyl naznačí, že se blíží obrovská bitva v „Srdci Tary“ a že tam bude Khar soustředit všechny své síly, jako se to jeho nohsledům vyplatilo i v minulosti. V posledních okamžicích své existence se Zyl Šinovi vysměje, že je výsledek té bitvy předem známý vzhledem k žabomyším válkám a neshodám, které mezi sebou mají ti, jež si Démon podrobí. Jih je naopak sjednocen a jeho pozornost se upíná ke zbylému soupeři. Zyl označí své panování v Tisíce jeskyních za poslední hráz mezi Démonem a zbytkem Asterionu, která teď byla stržena a svá slova pak zpečetí svou záhubou.

Až později vyšetřování a výslech některých z mrtvých Zylových nočních stínů odhalí to, co se snažil Zyl ukrást. Toužil získat obě křišťálové koule vědění, které se dříve univerzitě podařilo nalézt v troskách Derteonu a Silviandu. Nejspíše se tak snažil zabránit tomu, aby se k nim dříve dostal Khar, který by pravděpodobně díky jejich moci mohl zrádce Zyla vystopovat.

Zpráva o porážce Zyla a příchodu Khara Démona se rychle rozšíří do všech Dálav a později i dál. V rychlém sledu následuje rezignace současného rektora univerzity a jmenování do této funkce mistra Šina s podporou samotného krále i prince Danérského.
Svolává se Urozený sněm v této naléhavé záležitosti a do všech krajů se rozjede mnoho poslů k sousedním dvorům. Stejně tak se schází na půdě Rilondu rada mistrů Čarodějné akademie v čele s velmistrem Xamou.
Podobné setkání následuje v pevnosti Dvou bratrů v rámci Řádu Eldebranských rytířů a na Lendoru, jakmile se tam zprávy z Rilondu dostanou. Vzhledem k důležitému svědectví a zásluze se Šin, nebo jeho přední učedníci, účastní mnoha jednání společně s politickými elitami ve snaze napomoci rychlému spojenectví se sousedy Západní dálavy a přípravě na nejhorší.

Jak královští tak zvědové Rudých mečů současně přináší zprávy z jihu o situaci v Dračím království a oblasti Rašal Naf nacházející se na jihovýchodních svazích Zelanských vrchů. Zdá se, že Dračí království je rozděleno mezi několik Zylových generálů a nejsou pozorovány žádné snahy Démona tuto oblast sjednotit. To si mnozí vysvětlují tím, že slova Zyla jsou nejspíše pravdivá a že se Démon opravdu nebude snažit vést válku na více frontách.

Mezitím žena Aurigena porodí zdravého syna. Pojmenují ho Cedrik, na počest a jako poděkování slavnému paladinovi, který byl vyhnán do své astrální domoviny v bitvě u Tevirponu, kde údajně zachránil Aurigenovi život.

Rytíř Vacena a jeho muži stále obývají hrad Xentan.

Východní dálava

Byl dobyt hrad Labyrint. Respektive srovnán se zemí. Při obléhání údajně kněží a čarodějové, kteří se toho účastnili, rozpoutali mocné síly a nějak se jim podařilo zlomit magické ochrany, kterými byla tato skřetí pevnost pověstná. Šušká se, že to ale nebylo tak velké vítězství. Údajně byla v pevnosti jen malá posádka, některé zvěsti hovoří o jednotlivcích, což je ale dost nepravděpodobné. Labyrint vždy patřil do sféry vlivu Démonových generálů a nedává smysl, aby měla tato pevnost v době, kdy bylo zřejmé, že vychododálavská vojska mají v úmyslu ji oblehnout, takový podstav. Každopádně jde o veliké vítězství, které předznamenává masivní osídlování plání na jih od Miramu a východ od Sintaru. Tímto úspěchem si vylepšil svou pověst guvernér Denfel. Stále se mu sice jeho poddaní smějí za zády, ale už mu nehrozí pěstí a začínají si uvědomovat, jak prozíravého mají krále, který mu funkci guvernéra ponechal i přes jeho selhání v minulosti.

Už ne tak pozitivní je to, co se děje v okolí Canthie. Vyslaní dobrodruzi, jejichž členem byl i čaroděj z Albirejské univerzity magie mistr Blaten, přinesli znepokojivé informace. Prý se střetli s hevreny, kteří byli magií okolo Canthie nějakým způsobem pokroucení. Někteří je přirovnávali k nemrtvým, jiní hovoří o ledových obrech, pro běžně vyšší vzrůst koňáků a mráz, který v okolí Canthie panuje. Po prozkoumání zjištění mistra Blatena a jejich konzultací se samotným velmistrem čarodějné akademie Xamou, vydala univerzita ústy východodálavských úředníků varování o tom, že oblast na jihu plání v okolí Canthie je postihnuta velmi vzácnou a nebezpečnou magickou anomálií. Zdá se, že k jejímu rozšiřování nedochází, ale pro jistotu byli vyčleněny jízdní hlídky, které mají území pravidelně kontrolovat, než univerzita přijde z plánem, jak onu oblast znovu přivést do normálu, na čemž prý všichni členové univerzity úpěnlivě pracují. Pravdou je, že tato anomálie přilákala pozornost i jiných magiků, dokonce je známo, že několik čarodějů z Rangaroke už je na cestě do Východní dálavy.

Fakt, že ale sama Canthie neznamená bezprostřední ohrožení, se celý problém ze strany guvernéra Denfela odsunul na vedlejší kolej v momentě, kdy došlo k porážce Zyla v Rilondu (viz výše). Informace o příchodu Démona, jeho plánovaném útoku na Taros, rozhýbaly sérii politických vyjednávání, obchodních cest a setkání a kdo ví, jaký bude jejich výsledek. I tváří v tvář úspěchu Šina a jeho učedníků se na Rilodnskou univerzitu obrátil velmistr Xama s prosbou o pomoc s anomálií u Canthie a došlo k několika setkáním magiků na nejvyšší úrovni.

Zelanské vrchy

Cesta mezi Kargatem a Kwesarem je dlouhodobě zajištěná a plně funkční. Celkem poklidné vztahy Železnodolských k trpasličím sousedům se velmi rychle změnily koncem roku, kdy se na tržišti v Rilondu objevila zásilka lintiru, která nepocházela z dolů Východní dálavy. Po vlně dohad a šetření Ebeldi přiznali, že objevili ložiska Lintiru na jih od města. Těžba a doprava cenného materiálu je však stále ohrožována přeživšími bravas a nepředvídatelnými útoky ze strany druidů. Přesto tato skutečnost stačí k tomu, aby došlo k několika rvačkám, ničení majetku a jiným protiprávním jednáním v Železných dolech namířeným proti zde projíždějícím, nebo i trvale žijícím zástupcům vousatého národa.

Tarosská Doména

Poté, co se od Domény odtrhly Svobodné hrady je obchodní spolupráce s Minkorem a dalšími stranami jedinou dobrou zprávou pro Taros, který se jinak politicky stává ještě více osamoceným hráčem v geopolitické rovině. Celkovou atmosféru ve městě a v jeho okolí lze označit za skeptickou. Lidé přestávají věřit, že se budou mít lépe. Jako jednu z příčin lze uvést i nedávnou povodeň, která zasáhla Ellionské údolí i znepřátelení si arvazarů z Tichých vod, jejichž kmeny se hromadně obrací k víře v bohyni pohrom – k Inace.

K významným událostem v nedávné době patří pokus o atentát na velekněze Auriona Harahala na Chrámovém vrchu přímo při jeho kázání právě jedním z arvazarů.
K těm dobrým je třeba uvést hrdinský kousek syna radní Přemka Zkazského a jeho družiny, které se podařilo chytit Jednorožce. Sám Přemek na něm v době svátků oslavy Konečné bitvy přijel západní branou na Firunovo náměstí a jednorožce daroval místní Radě. Záhy byl jednorožec jmenován ochráncem města a lidé se na něj o svátcích mohou podívat v zahradách pevnosti. Mnozí Tarosané vnímají tuto událost jako boží znamení.

Bohůmžel, na konci roku byl Taros jedním z prvních měst, kde se zpráva o tom, že Khar je zpět v přírodní úrovni a že Zyl před svou smrtí v Rilondu označil Taros jako cíl budoucích Démonových dobyvačných snah, rozšířila mezi prostý lid. Společně s několika zprávami od průzkumných výprav družiníků Arleny Zlatovlasé a několika rytířů Devíti hvězd o tom, že na jihu se ve velkém verbuje a zbrojí, to vyvolalo všeobecnou paniku a dotazy lidí na své zvolené zákonodárce. Rada Tarosu je vystavena kritice a lid po ní chce odpovědi, jak chce hrozbu případné války s Démonem řešit. V budoucích měsících lze očekávat vzrůstající tendence obnovit jednání s Východní dálavou a samozřejmě se spojenci v podobě Horského císařství, jehož početná komunita v Tarosu žije, Svobodnými hrady a Minkorem.

Červený les, Zlatý hvozd, Horské císařství a Khelegovy hory

Zlatý hvozd zažívá klidnější období. Žádné politické ani obchodní změny se nekonají, cesta mezi Tarosem a Athorem je trvale bezpečná a hojně využívaná navzdory nepřátelství Východní dálavy s Taroskou doménou.

Naproti tomu v Červeném lese se dějí velké věci. Byť ne-elfům je dění pod korunami stromů severně od řeky Rubis běžně skryto, hodně toho se povídá. Elfové na východě zaznamenali významný úspěch v Marellionu (viz níže) a to posiluje význam Rungil Temné v Červeném lese. I obyvatelům východní dálavy je zřejmé, že se něco na východě děje, protože v posledních měsících směřovalo své kroky do Červeného lesa mnoho elfů a to nejen lesních. Také věhlasný dobrodruh Tork Tilkilarin se svou ženou Mantheou poté, co významně pomohl při dobytí pevnosti Labyrint, vyrazil na východ a svým přátelům oznámili, že se budou snažit vrátit do letního slunovratu v příštím roce.
Mezi elfy se povídá, že se blíží čas, kdy prokletí skončí a kdy lesní národ znovu bude považován za spojence a ne za zrádné sousedy.

V Horském císařství poblíž Budína byla zneškodněna zločinecká skupina hlásící se k odkazu Zin Zara. Pohádka o zlém čaroději ze starých dob proto u skřítčích rodinných krbů nepříjemně ožívá a někteří skřítci volají po bdělosti, zatímco je knížata uklidňují, že se nemusí ničeho bát a že šlo jen o jednotlivce, kteří ani pořádně nevěděli, čím jménem se to ohání.

Spor okolo lodní dopravy po Ellionu byl záhy ukončen a to hlavně z iniciativy a kreativity samotného císaře Wu Šenga. Ten nabídl koalici stran na východě možnost levně nakoupit a dobře prodat zboží v samotné Mostovce a aby svým slovům dodal váhu, nařídil svým podřízeným úředníkům úkony, které v konečném důsledku brzy rozšířily sortiment nabízeného zboží a služeb v Mostovce tak, aby význam Mostovky byl nezpochybnitelný. Už dříve sloužila skřítčí pevnost na řece i k sjednávání obchodů a pořizování skřítčích výrobků včetně zbraní za příznivé ceny, ale v následujících měsících lze očekávat že se Mostovka stane nejen příjemnou zastávkou ale i hlavním cílem mnohých obchodníků. Samozřejmostí je to, že ostatní strany přistoupily na podmínky skřítčího císaře týkající se povinnosti projíždějících lodí prodat část svého zboží, nebo zaplatit menší procento z převáženého. A také že se obchodníci zúčastněných stran podřídí případné namátkové kontrole zboží a povolení k jeho převážení při průjezdu Mostovkou. Za to se velmi zasazovala i Rada Sedmi, která ocení dvojí kontrolou přepravovaných artiklů. A asi není potřeba zmiňovat, že jak Plavena, Gilda Země šelem, EGO, Minkor i TOK se císaři omluvili za pochybení jejich vyslanců a obchodních vyjednavačů.

Jedinou důležitou událostí v Khelegových horách bylo objevení poutního místa Paní úrody, které bylo navštěvováno arvedany v době Devíti knížectví. Šlo o skrytou svatyni uprostřed kopců na východních svazích hor. Král Harkan III. si od objevení slibuje přísun peněz ze strany bohaté církve Alcaril z Minkoru a ta naopak doufá, že by se účel onoho místa mohl znovu obnovit. Jedinou třecí plochou je dohadování se o tom, jestli Serkeni mohou vlastnit prokazatelně posvěcené místo Alcaril. Je pravděpodobné, že samotné místo bude nakonec uznáno jako pozemek církve, ovšem cesta k němu bude nějakým způsobem zpoplatněna jakožto forma ochrany poutníků a údržby samotné komunikace. Obnovení svatyně, která v arvedanštině nese název Loth Adûne, lze očekávat již v příštím roce.

Asari Kasim a Jižní dálava

Obnovená démantová stezka prospívá oběma krajinám. Pralesní říše, stejně tak i ústí Itanky zaznamenává velký rozvoj. Všemu pomáhá i vstřícné gesto ze strany Mořského císařství, které se domluvilo s Asari Kasim na reparacích za dříve okupované území na severu říše.

Tvrdší politický boj a vyjednávání probíhá mezi Mořským císařstvím a zástupci EGO, kteří se snaží o to, aby získali převahu nad lodní přepravou zboží a lidí po Ellionu z Minkorských přístavů.

Soudní řízení okolo vlastnictví dolů v Goranových vrších stále probíhá. Významným nárokujícím je Kratias Stankiewitz žijící v Gver Graenu.

Minkor

Řadu nemovitostí v Minkoru a na jeho venkově skupují obchodníci z Gildy Země šelem a také verithianští kupci. Reprezentativní část města, hlavní třídy, náměstí, jsou již opraveny a zrekonstruovány. Udá se několik incidentů, které vrhají zlé světlo na plavenské kolonisty, ale nic zatím nepřerůstá nějakou rozumnou mez. Vše řeší soudy a pořádek ve městě je zachován.

Je znovu zvolen starosta Brdonek Sezdola na pozici radního. Chybějící pozice v Bílé pagodě jsou postupně zaplňovány. Mimo mistra astrální a vitální magie Ven Liho, se na prázdný post třetího velmistra pagody dostává po delším vyjednávání a přemlouvání ze strany vedení pagody elfí čarodějka Omawanga a tím následuje úspěchy své sestry Kwangy, která školu magie v Minkoru společně se skřítky a verithiany založila.

Církev Alcaril se aktivně zapojuje do usmiřovacího procesu s trpaslíky ze Seliaku, kteří se k Minkoru v době okupace vojsky Mořského císařství otočili zády. Důvodem takové aktivity ze strany nejpřednější minkorské církve je nedávné objevení staré svatyně Paní úrody z dob Devítí knížectví, která se má nacházet na východním úpatí Khelegových hor. Povídá se o tom, že svatyni střeží drak, vyvolený samotnou bohyní a existují i informace o tom, že v lidské podobě onen vyvolený navštívil i představené církve Alcaril v Minkoru a jmenoval se Tíretuir. Svou identitu se však rozhodl skrýt a žádné veřejné vystoupení se nekonalo.

O svátcích Aldene umění na konci roku postihne neštěstí místní drůbežárnu hobitího zástupce Budeše Babušky. Na vině je konání domorodé čarodejnice hlásící se k hnutí původních obyvatel, kteří nesouhlasí s rozvojem Minkoru. Čarodějnici se podaří vyvolat mocnou formou baziliška, který zabije několik pracovníků drůbežárny, jejíž veškerá produkce je zahubena. To ohrozí potravinovou soběstačnost Minkoru a učiní jej více závislým na dovozu z Khelgových hor, savany a Tarosu.

Výše zmíněné neštěstí je však zcela zastíněno jinou událostí vyššího významu a sice zjevení samotné Mirtal na náměstí Nebeských výšin šestý den svátků. Město je požehnáno její přítomností, význam umělců a samozřejmě církve Múzy prakticky okamžitě vzroste. Součástí jejího zjevení je i sdělení, že se blíží na jihu zlé časy a že se Minkor musí stát bezpečným přístavem pro všechny potřebné.

Mnozí vzdělanci si poselství Mirtal spojují se skřítčími věštbami o blížící se válce u Tarosu a ta se má odehrát hned příští rok.

Východní hvozdy

Elfové pod vedením Sarriky a za pomoci Omawangy a světlého elfa Zawiwiho poráží v 11. měsíci v troskách Marellionu nepřítele lesního lidu, ducha Orista Zeleného, Démonova vrchního čaroděje. To vše se daří samozřejmě za pomoci několika světlonošů a také díky příchodu Nawary, dávného elfího hrdiny, který byl považovaný za mrtvého. Marellion se následně stává cílem několika výprav elfů, dryád i jiných dobrodruhů, kteří mají za cíl buď získat cenné předměty, slávu a nebo očistit tamní les od nemrtvých.

Mnoho elfů se následně vrací přes Mostovku buď do Červeného lesa, nebo do Minkoru na Alden umění. Omawanga přijímá titul velmistra bílé pagody a nahrazuje tak post po zesnulém Wukandem. Šeptá se, že elfové v čele se Saariikou a hrdinou východní dálavy Torkem Tilkilarinem shání loď a plánují plout na Lendor za svými vzdálenými příbuznými z Lesa klidu.

Část elfích špehů, lovců a dobrodruhů však zůstává ve východních lesích v okolí ellionské cesty a působí tam problémy.

V Pětivěží za ne zcela objasněných okolností umírá lord Pomořanský. Říká se, že byl otráven jedním z mnoha nepřátel. Někteří obviňují vrahy z Tarosu, jiní obviňují elfy, další dokonce lorda generála Bražidara Oplacného. Lord Ludislav na smrtelné posteli však skrze svou poslední vůli a s požehnáním Sedmnáctky přenechává titul lorda svému synovi Gillenovi, který se ve stejnou dobu vyznamenává i úspěšným lovem na vodní salamandry, kteří ohrožovali Ellionskou cestu na sever od Pětivěží. Následně dojde k několika personálním změnám, část důstojníků odchází do výslužby, nebo se nechávají najmout ve Světlokazu. Má se za to, že si jen Gillen upevňuje svou pozici, se kterou se ne všichni, dříve snad věrní jeho otci, chtějí smířit.