8.12. roku 126 nového minkorského letopočtu (849 k.l.)
V Albireu jsem si hleděl svých obchodů a tak se ke mě jen velmi okrajově donesly zprávy o marném a hloupém snažení našich hevrenských společníků. Již v Jasném svitu se dozvěděli o působení bratrance Musky, jistého Markoše, který by mohl něco vědět o jejich příbuzných, za kterými se ostatně táhla přes půlku Tary, než našla Panča. Jejich pátrání mělo pokračování právě ve Městě bílého mramoru. Jenže o osobu Markoše se nezajímali jen naši hevreni, ale i Almendorská tajná služba, protože měl být zapletený do jakéhosi pašování pochybného zboží z Minkoru, jakýsi kupec Krleš, který přišel o svého bratra a chtěl znát odpovědi a nakonec i samozvaný mstitel Zvoj, který mě na Markoše spadeno, protože se ten měl dopustit vraždy syna místního lesníka. Zkrátka pořádný binec, do kterého se každý rozumný zaplést nechce, jenže to není případ našich dvou hevrenů. Skončilo to tak, že byli společně se Strnadem, kterého do toho zatáhli, zadrženi a uvězněni a Elamisovi z důvodu, který nám ozřejmil později, začalo hořet za patami a my jsme tak museli co nejdříve opustit Východní dálavu.
Včera jsem nakonec úspěšně prodal broušené křišťály místní Univerzitě magie a výdělek jsem uložil u královské banky, protože se mi nechtělo s sebou nosit tak velkou hotovost. Sehnal jsem si na cestu krátký meč a destilační aparaturu, abych byl připraven na výzvy při našich cestách Západní dálavou a dnes pro mne proto již nebyl problém sbalit si svých pár krumpáčů a vyrazit.
V poledne ve Vřesovém údolí západně od Albirea se konečně já a Vien potkáváme s Elamisem, který nám ozřejmuje svou situaci. Dozvídáme se, že Elamis je vzdáleným synovcem krále Západní dálavy Eranise a tudíž pochází z královského rodu er Gwendor. V Danérii na Lednoru jeho zemi postihla rebelie a on byl donucen utéci. Nemohl věřit tamním šlechticům a po vzoru jeho krále Eranise se vydal do exilu, aby našel jeho podporu a spravedlnost pro svého otce uvězněného Urozeným sněmem v Lunenwigu.
Někdo z našich uvězněných přátel se ale o něm zmínil a Elamis se obával, že se o něj bude zajímat guvernér Východní dálavy a nebylo údajně jasné, které ze stran by nakonec Elamise Východní dálava vydala. Jestli té lendorské, nebo západodálavské. Proto volil raději rychlý přesun na západ, kam jsme měli vlastně všichni namířeno.
O našich společnících jsme zatím věděli jen to, že Pančo se Strnadem byli nakonec propuštěni, ale že Muska si ještě nějaký čas posedí a bylo možné, že to pro ni nakonec skončí tím nejhorším způsobem. Nechtěli jsme na ně čekat a bylo mi jasné, že minimálně Pančo nebude chtít Albireo jen tak opustit, dokud nebude osud Musky jasný. Proto jsme vyrazili k Zelanům takto ve třech s tím, že se nakonec, pokud vše dobře dopadne, setkáme v Rilondu, odkud jsme měli v plánu zamířit na jih, kde jsme měli ještě nějaké nevyřízené účty.
2.1. 127 n.m.l. (850 k.l.)
Včera jsme v pořádku docestovali do Rilondu. Ze Vřesového údolí ve Východní dálavě jsme šli severními cestami okolo Koru přes hrad Thuldir, sídlo komturie Eldebranských rytířů, kde našel Elamis podporu u komtura Rilanda z Iniseje a získal i doprovod dvou rytířů až do Rilondu. Díky nim nás, tedy hlavně Elamise, nakonec stráže ve Staré štole nechali jít, byť měli evidentně jiné rozkazy.
V Kwesaru jsem se pak krátce odloučil od svých společníků a doprovázen Kwesarskými strážemi jsem nakonec stanul v královském dómu v nitru Kwesgornu, abych předal zprávy od krále pod městem. Bylo se mnou zacházeno dobře, klan Holgů dostál starým tradicím a tak mě nakonec nečekalo žádné nepříjemné překvapení. Nicméně mi bylo jasné, že zpáteční cesta přes Zelanské vrchy by už nemusela proběhnout tak hladce a proto jsem se začal postupně smiřovat s jiným horšími alternativami.
Důležité je ještě zmínit pár skutečností. Věndelín měl v Zelanech sen o tom, jak na jihu Západní dálavy budeme potřebovat pomoc Musky, což nebylo zrovna to, co bych rád slyšel. Elamis dal najevo, že se pokusí za její osud lobovat, pokud už není pozdě. Podle nejnovějších informací měla být ještě pořád uvězněna v Albireu.
V Rilondu jsme taktéž potkali k našemu překvapení Strnada, který se nás pokoušel rychle dohnat ve Východní dálavě a podle všeho nás cestou přes Kor dokázal předjet.
V plánu jsme měli teď chvíli odpočívat, zjistit si nějaké nové informace o Západní dálavě a já konkrétně se chci dovzdělat v oboru alchymie i historie, zatímco se Elamis seznámí s místní smetánkou a dozví se, jak to bude s jeho rodinou a dědictvím na severu.
28.1. 127 n.m.l. (850 k.l.)
Setkáváme se v Rilondu s Pančem a Muskou. Elamisovi se podle všeho přes vlivové struktury podařilo přimět k ústupku jak církev Soudce v Albireu, tak i kancelář východodálavského guvernéra a zajistit tak propuštění Musky. Již dříve byla v Albireu obviněna z hrdelních zločinů spáchaných v Západní dálavě, což byla ta část její minulosti, o které nám odmítala cokoliv říct. Jestli jsem to pochopil správně, spíše šlo o to, že spravedlnost nad ní měla být vykonána právě v Západní dálavě, kde se dopustila oněch zločinů. Ale díky přízvisku er Gvendor si Elamis následně v Rilondu vymohl pro její osobu osvobození a tak byla pod podmínkou její věrné služby Elamisovi omilostněna. Ten chlapec si to umí zařídit, jen co je pravda.
Tušil jsem, že Muska není žádný svatoušek a pokud to pomůže naší věci, proč ne. Ale ono „pokud“ je v jejím případě jen takový mizerný polotovar, ze kterého nakonec nejspíše vzejde zmetek a pokud se z toho má vykout něco k světu, bude to stát ještě hodně práce a pozornosti, což nevím, jestli si Elamis dokáže ohlídat. Vděku z její strany jsem si každopádně vůbec nevšiml.
Schylovalo se k našemu odchodu z Rilondu na jih. Mě se podařilo dovzdělat v některých oblastech, ale mé pátrání v historických kořenech neslavilo takový úspěch, v jaký jsem doufal. Strnad se celý měsíc věnoval trénování boje v historické části města Konventu, kde verbovali jak rilondské stráže, tak řád Eldebranských rytířů. Věndelin pátral po svém bratránkovi z Minkoru, který sem měl zamířit a podle všeho, i díky pomoci mudrce Runigena, se měl v tuto chvíli nacházet na dalekém jihu v hradě Maebron, nyní patřící rytířskému řádu Rudých mečů. Také, co vím, se snažil spojit s místním obchodníkem Hašteřilem, který mohl něco vědět o nezvěstném skřítkovi, o kterém se Věndelín dozvěděl v Albireu od tamního čajovníka a byl požádán o to, aby se po ztraceném zde alespoň vyptal. Bylo ale pravděpodobné, že onen Ke Xa zde v době, kdy zuřila válka, našel svou smrt jako mnoho jiných.
Odjezd z Rilondu byl naplánovaný na 1.2.
