16. 10. roku 126 nového minkorského letopočtu (849 k.l.)
Za zboží od Serhodula jsem utržil celkem 290 zl. Vzhledem k tomu, že jsem prodeji věnoval jeden jediný den považuji tuto částku za uspokojující.
17. 10. 126 n.m.l. (849 k.l.)
V deset hodin dopoledne jsme vyrazili na cestu na jih. Za deset dní byl odhadovaný příchod do Budína. Společnost nám dělají tři seliačtí obchodníci, otec Hromfin a jeho synové Durfin a Gurfin. Dále pak skřítčí obchodníci s kořením a keledorský kupec Kozlybobsky doprovázený asarijským nosičem.
19.10. 126 n.m.l. (849 k.l.)
Brzy ráno nacházíme stopy malé skupiny goblinů křižující cestu. Za hlavu goblina nám je nabídnut jeden zlatý. Účastníme se lovu na tři gobliny – úspěšně. Při tom je zraněn asarijec Kuluk, který nám pomohl stopovat tuto škodnou. Linn jeho ránu zkušeně ošetřil, čím si vysloužil dík od keledorského kupce. Muska dokazuje, že umí střílet z luku.
20.10. 126 n.m.l. (849 k.l.)
Po poledni potkáváme tarosského kupce, který nám jede na koni v ústrety a žádá nás o pomoc. Dorážíme k místu, kde leží tři seliačtí vojáci a pouze jeden z nich je na živu. Krom něj padl i jeden lidský lovec odměn a těžce zraněná hobití žena Zbyla nás informuje, že zbylí dva útočníci jsou na stopě jejímu bratrovi Dobříšovi. Nabízí nám veškeré úspory, pokud zachráníme život jejímu příbuznému. Společně s našim seliackým vojenským doprovodem podnikáme cestu do nitra hor a stopujeme dvojici nájemných vrahů. V podvečer se ocitáme u trosek staré arvedanské stavby, z níž se dochovaly pouze sklepní prostory. Seliačtí trpaslíci sestupují do podzemí a utkávají se s jedním z najatých vrahů. Zabíjí ho, ale jsou napadeni strážcem toho místa, Rarachem Dagomilovým.
Oba dva zranění ustupují na povrch, kde jim Linn poskytuje lékařskou pomoc. Muska, Elamis, Pančo a Vranislav sestupují dolů, aby se utkali s rarachem. Po vyčerpávajícím boji ho udolají a nachází omráčeného Dobříše, který se stal rarachovým rukojmím hned poté, co zkusil využít arvedanské sklepení ke svému úkrytu. Poslední ze tří najatých vrahů nebyl nalezen a o jeho totožnosti víme jen to, že šlo údajně o asarijského čaroděje, který umí metat blesky a zřejmě mu posluhuje nějaký opeřenec ze stínového světa, který se umí maskovat. Přespáváme v arvedanských troskách.
Mrzí mne, že jsem propásl příležitost bojovat po boku mých společníků tam dole, ale nechtěl jsem nechávat Linna nahoře samotného, když se staral o zraněné seliacké.
21.10. 126 n.m.l. (849 k.l.)
Dopoledne se Dobříš a Zbyla znovu setkávají a nám je podle dohody vyplacena odměna. Věci nalezené u vrahů odevzdáváme seliackým strážím. Pančo se však později přiznává, že našel u mrtvého měšec s několika desítkami zlatých a dává mi do rukou stříbrnou přezku v marné naději, že je magická. Hobiti míří dál do Minkoru za rodinou Trdlíků a oni sami prý netuší, proč se snaží někdo Dobříše zabít. Údajně to on sám neví a je to nepochopený umělec, který se sám ve světě snadno ztratí.
27.10. 126 n.m.l. (849 k.l.)
Opouštíme trpasličí území. Poplatek za užití cesty je nám vzhledem k událostem na ní odpuštěn a Linnovi je vyplaceno několik zlatých za jeho felčarské služby.
Ubytováváme se v budínském hostinci přímo v hradní části na vrcholku kopce a po dlouhé cestě si dopřáváme odpočinek. Elamis mi svěřuje jeho podíl z utržených peněz a já tedy cítím povinnost zajistit na naší cestě jeho pohodlí.
30.10. 126 n.m.l. (849 k.l.)
Tento zápisek ve skutečnosti v Tharunově deníku není, ale kdyby mohl, napsal by jej takto:
Na cestě mezi Budínem a Imchejlou potkáváme skřítka Jen Chena s jeho umírajícím starým poníkem. Pomáháme mu s jeho zbožím a cestujeme s ním na jihozápad k jeho venkovské usedlosti. Dále pak pokračujeme polními cestami do Imchejly. Přespáváme u rodiny Wejů, kde se od starého Weje dozvídáme příběh o jeho ztraceném synovi Chu Wenovi.
Stráže s Imchejly jej v kopcích hledali, ale nenašli. Pohřešuje se už více jak alden. Podle všeho se zajímal o magii a disponoval určitým kouzelným nadáním. Linn se z nedávno nalezeného deníku od Chu Wena dozvídá, že se tento skřítčí chlapec velmi zajímal o opuštěné vykopávky, které inicioval před devadesáti lety jistý známý čaroděj Kao. Hledal na daném místě údajně vstup do Starých cest a bratranec starého Weje, který teď dožívá přímo v Imchejle, se nechal čarodějem Kaem najmout jako jeden z mnoha skřítků. Také se dozvídáme, že cirka před rokem a půl se po opuštěném odkazu čaroděje Kaa v domě Wejů ptala jakási skřítčí mniška Jin a místní ji odkázali na půl den cesty vzdálené vykopávky. Zjišťujeme, že si mladý Chu wen s Jin velmi rozuměl, neboť i ona se zajímala o magii. Někdy tehdy se asi probudil ve Wenovi zájem o Kaův odkaz a Chu Wen pak podle jeho zápisků v nalezeném deníku podnikl hned několik cest na místo vykopávek. Zmiňoval se o kouzlu, které maskuje vstup do Starých chodeb, jež je stabilní v závislosti na lunárních cyklech Modrého měsíce.
Domlouváme se na tom, že se na to místo vypravíme a podíváme se po ztraceném synovi Weje. Oblast, kde leží ony vykopávky je však známá svou divokostí a nepřítomností čimin – duchů přírody. To nám potvrzuje i Pančo, který podniká spirituální noční výlet za místními čimin. Dozvídáme se od něj, že oblast je takto postižena od pradávna a s uplynulou dobou je pro čimin stále snazší se na dané místo, právě o novu, nebo úplňku, dostávat. Pokud někdy na místě leželo nějaké kouzlo, jeho moc už z většiny vyprchala. Shodou okolností odpovídá první den následujícího měsíce úplňku a to nás přesvědčuje k tomu, abychom se na místo podívali.
1.11. 126 n.m.l. (849 k.l.)
Tento zápisek ve skutečnosti v Tharunově deníku není, ale kdyby mohl, napsal by jej takto:
Nalézáme starý dům, pohlcený přírodou a v něm stopy po tom, že se tam mladý Wej vyskytoval. To nám ostatně potvrdil i Pančo od místních duchů a že se prý Wej už z těchto míst nevrátil. Tunel v domě vedoucí do útrob kopce nás vyloženě zve k prozkoumání. Vidina objevení starých cest mě nenechává klidným.
Po vyčkání na dobu, kdy se na obloze ukazuje Modrý měsíc v úplňku, pronikáme složitou iluzí do skrytých chodeb. Kouzlo, jež zde seslal čaroděj Kao je velmi mocné, ale přitom jsem si vědom, že hluboko pod námi leží zdroj daleko složitějšího a staršího zaklínadla. Po obtížném slanění se ocitáme ve starém širokém tunelu, jakési magistrále Starých cest, staré dobrých šest tisíce let, ne-li víc. Všechno je v dezolátním stavu a i přesto mne udivuje, že i po Roztržení kontinentu se můžeme dnes v těchto prostorách procházet. Z fragmentů dřívějšího strohého zdobení poznávám, že nejde o trpasličí práci. Není pochyb, že čaroděj Kao kopal na jistotu. Krátký průzkum, jehož směr určují téměř neznatelné stopy po mladém Wejovi, je narušen probudivším se zlobrem za našimi zády. Po odříznutí od vstupu do těchto chodeb nám nezbývá nic jiného, než utíkat dále do neznáma před rozzuřeným monstrem. Jen díky nabídnuté pomocné ruce Vranislava Strnada nepadám za oběť té stvůře a společně s ostatními pronikám úzkou štolu vedoucí skrze starý zával do obrovského dómu. Zlobr se probojovává až k nám a v posledním okamžiku na scénu vstupuje stará bytost ze světa stínů a našeho pronásledovatele zabíjí letmým pohybem ruky.
Představuje se nám jako Aldor a z jeho slov brzy zjišťuji, že jde o prastarého tvora, který pamatuje časy, které jsou i našim nejuznávanějším historikům neznámy. Hovoří o Kyle, starém bohovi ze starých časů, a o jiných nepřátelích, kteří se údajně probouzí a hodlají zničit všechen život. Aldor se prohlašuje za ochránce života a stejně jako čaroděje Kaa před staletím, i nás teď žádá o pomoc v jeho vysvobození. Je totiž mocným kouzlem uvězněn na tomto místě a podle jeho slov se on jediný může postavit přicházejícímu zlu. Těžko říci, o jaké blízké době hovoří, vzhledem k jeho chápání času, ale za jeho slovy je snadno cítit letitá moudrost a vědomosti přesahující všechny naše představy. Hovoří o tom, že čaroděj Kao mu přislíbil pomoc, ale stáří jej dohnalo dříve, než stačil splnit svůj závazek. Skřítka Jin, která šla v jeho stopách je podle Aldora také po smrti a on se obává, že my jediní mu můžeme včas pomoci. Hovoří o naší nezkušenosti a malosti a o tom, že je to naše výhoda, pokud se rozhodneme mu pomoci, neboť zraky nepřítele na nás nejsou upřeny.
Chce po nás, abychom mu donesli starý svitek s magickou formulí. Tu údajně již nalezl čaroděj Kao, ale nestačil mu ji donést a ona zůstala tam, kde on sešel stářím. Aldor zná to místo a nabízí nám přívěšek, skrze který to místo najdeme. Na cestu nám dává deset broušených diamantů v hodnotě dobrého tisíce zlatých jako zálohu na výdaje za cestu a k uzavření dohody zbývá jen jediné – náš souhlas podmíněný jediným závazkem. Ten spočívá v tom, že nevyhledáme pomoc nikoho z těch, do kterých vkládáme důvěru, nebudeme hovořit o Aldorovi, o místě, kde jsme jej nalezli, ani o přívěšku, který nám dal a o tom, co máme pro něj nalézt, neboť nepřítel, který stojí proti němu, a dle jeho slov i proti nám, má oči všude a touží onen svitek nalézt stejně urputně, jako Aldor. A pokud se o tom budeme šířit, je tu reálné riziko, že nás vyhledá soupeř, kterému se může silou rovnat jen málokdo na tomto světě. Tomu rozumím a vypadá to, že v naší družině v tom nejsem sám.
Je to velký závazek, nad kterým se vznáší obrovský otazník, ale na mysl se vkrádá otázka: „Co když?“
Nehledě na to, čemu věřím, zachránil nám život před zlobrem a poté, co mu říkáme, že mu pomůžeme, nás pouští ven a my bezpečně opouštíme staré chodby. Za naši pomoc nám přislíbil jeho vědění, což může být jedinečné a ta představa se mi velmi líbí. Nepůsobí jako bytost ze zlé strany stínového světa a přijde mi pravděpodobné, že i kdyby nám lhal, nebudeme pro něj natolik důležití, aby měl potřebu nám ublížit po té, co mu pomůžeme z jeho vězení. Přívěšek vedoucí k onomu svitku předal Musce, která si ho ponechává a diamanty schraňuji já. Ani ze mě, ani z přívěšku, necítím žádné kouzlo, žádný magický závazek, ale vzhledem ke stáří a moci Aldora je naivní si myslet, že bych něco takového dokázal odhalit, kdyby si to Aldor nepřál. Ani později Chan Chim, mistr odeklínací magie v Imchejle, na mne nenašel stopy po žádném kouzle.
Ještě před tím, než jsme od Aldora odešli se smíšenými pocity, smělý Linn mu položil několik otázek. Předně se dozvěděl, že jeho bratranec i otec, kvůli kterým se vůbec vydal na cestu, jsou naživu. A také jsme se dozvěděli, že můžeme o všem tomto hovořit s trojicí šedých skřítků, jmenovitě: legendární Rogi, starý theurg San Žin, a mladá členka Orlích poutníků, přítel hevrenů šedá skřítka Calisto Adlaremse. Dům prvního jmenovaného se má nacházet ve Valíně, kam směřují naše kroky. I Elamis se odvážil k jedné otázce. Od Aldora jsme zjistil, že Sedmnáctka, podle jeho slov mladí bohové z Arvedy, nejsou jeho nepřáteli.
Po odchodu z oněch vykopávek jsme si navzájem slíbili, že o tom nebudeme hovořit a že až v Albireu, kde by se naše kroky měly rozdělit, se domluvíme, jestli po tom svitku budeme pátrat a nebo jestli se rozhodneme raději zničit ten přívěšek a na celou záležitost zapomenout. Cestou na západ teď zkusíme nalézt někoho z těch jmenovaných šedých skřítků a snad ti nám zodpoví naše palčivé otázky. I samotný fakt, že Aldor souhlasil s konzultací u šedých skřítků, hovoří spíše pro to, že nám v tom důležitém nelže. I když jsem o šedých skřítcích slyšel mnohé, jsou považovaní za nejmoudřejší kapacity na Asterionu, vlastní klíče k unikátním vědomostem, pomohli založit řád Subotamských mnichů a skřítčí národ o nich hovoří jako o svých patronech.
I přesto všechno mám ale stále velké obavy. Mohu věřit těm, se kterými cestuji? Vranislav mi pomohl, i když nemusel a celou záležitost zřejmě nechápe v takovém měřítku jako já, nebo Elamis. Druhý zmíněný je služebníkem Soudce a přiznal se nám, že pochází ze šlechtické rodiny. Ale přísahal na jméno svého boha, že naši vzájemnou dohodu neporuší a proto mu také věřím. Pak je tu Linn. Trval na kontaktování šedých skřítků a pokud se nám podaří alespoň jednoho z nich nalézt, myslím si, že se na něj mohu také spolehnout, i když tuším, že by o celé věci věděl rád i za cenu ohrožení sebe a nás. To ale nemohu dopustit. Pokud je něco na tom všem pravdivé, je to určitě riziko spojené s tím, že se začneme o celé situaci šířit. Odešel jsem z Minkoru, abych nabyl bohatství a počítal jsem s rizikem, ale ne s takovým. Mám závazky, které jsou důležitější než já a proto musím být obezřetný.
I proto zápolím s velkými pochybami spojenými s dvěma hevreny, se kterými putujeme. Nezdá se, že by plně rozuměli tomu, do čeho jsme se zapletli, ale necítím z nich přesvědčení a pochopení alespoň v tom, že pokud se o tom budou šířit, mohou ohrozit naše životy. Jakoby si takovou věc ani nepřipouštěli. Byť slíbili mlčení na jméno Soudce, mohu si jen naivně přát, aby to v jejich následných skutcích něco skutečně znamenalo. Muska navíc schraňuje přívěšek, který je úhelným kamenem toho všeho. Možná by mě nemrzelo, kdyby jsme se jedno ráno probudili a oni by nás zradili a odešli splnit onen úkol sami, nebo tu informaci prodali někomu, kdo za ní bude ochoten zaplatit, ale neměl bych nikdy jistotu, že nezmíní naše jména. A to si nemohu dovolit. V Pančovi spatřuji prostou mysl, která nelpí na bohatství, ale jeho absence jakýchkoliv kořenů a bloudění na tomto světě, stejně jako u jeho pochybné dávné příbuzné, mě děsí. Někdo takový je zkrátka neodhadnutelný a bylo by bláznovství se na někoho takového plně spolehnout.
Nabídl jsem jim pomoc v jejich záležitostech v pláních a snažil jsme se jim ozřejmit, že chráním své závazky v Minkoru, že nejde jen o primitivní strach o můj vlastní život, který sám o sobě nic neznamená. Chtěl jsem zkrátka udělat první krok. Ale netuším, jak moc to pochopili a jak moc jsou pro ně mé závazky a sliby podstatné. Doufám, že budeme mít možnost po cestě spolu ještě hovořit, vzájemně se více poznat a dospět k bodu, kdy si budeme moci věřit. V opačném případě nechci přemýšlet nad tím, co bych musel udělat a co všechno by to obnášelo.
