- Rok Vítězství 3415 před k.l.: Khar Démon podruhé zabit Taranisem. Město sluncí Aurean se stává opět hlavním městem Arvedanského Císařství. Nastává ostražitý mír.
- rok 3285 před k.l.: Do míst, kde doposud stálo jen několik domků slepených z větví a hlíny, zavítal arvedanský lord Damarin a pověděl zdejšímu černému náčelníkovi Tiskuintahovi, že zde bude stát město z kamene, bude se dotýkat nebe i hlubin země a jeho jménem bude Minkor stejně jako původní, tehdy už vypleněné, město daleko na jihu, ze kterého pocházel Damarinův rod.
- rok 3267 před k.l.: Stačilo osmnáct let a Minkor už stál v celé své kráse, chráněn mocnými hradbami. Z kamenů a mramoru, který byl tehdy použit, je postavena i dnes většina minkorských domů.
- rok 3112 před k.l.: Vlády nad Minkorem se ujímá Damarinův syn Fiobrigil.
- Rok Úskoků 3103 před k.l.: Černý drakočlověk Zurken začíná záškodnickou válku.
- rok 3050 před k.l.: Polovina Minkoru vyhořela po nebezpečných experimentech čarodějky Kionmarixy. Požár si vysloužil mnoho obětí. Lord Fiobrigil investoval mnoho financí do rekonstrukce města a učinil jej ještě krásnějším a věhlasnějším. Minkor se stal centrem umění a extravagance. Stál zde největší chrám bohyně Mirtal na Asterionu a ten, který vyrostl na jeh troskách, už zdaleka nedosahuje jeho tehdejší slávy. Každých deset let se tehdy konal velký minkorský festival na který se sjížděli zástupci všech ras ze všech koutů Tary. Bylo jich tehdy tolik, že museli přespávat ve stanových městečkách v okolí hradeb, protože dovnitř se nevešli. V této zlaté éře se právě minkorské hradby honosily nádhernými reliéfy a malby, na kterých se podílel i věhlasný malíř Kvearen, a vytvořily tak největší plátno všech dob.
V té době také rostly rozlehlé lesy i na sever o Minkoru, než je později vystřídala savana. Les padajících stínů a vzdálenější hvozdy na východ byly tehdy domovem dryád a s těmi se dokázali arvedané domluvit a lesy přenechat jim.
- Rok Nářků 2987 před k.l.: Definitivní pád Aureanu, města sluncí, a zánik Císařství. Přeživší Arvedané utíkají na sever do Devíti knížectví.
- rok 2641 před k.l.: Vlády nad Minkorem a celé Mezihorské provincii Torenského knížectví se ujímá Fiobrigilův syn Egipiron.
- rok 2615 před k.l.: Trpasličí oddíly jsou pod vedením krále Derhelma nakonec poraženy Zylovými vojsky. Zurkhenovy síly pokračují dále na sever.
- rok 2390 před k.l.: Říše Asari Kasim oficiálně uznaná arvedany.
- Rok Hořkosti 2381 před k.l.: Padlo první knížectví Agrénské na jihu.
- rok 2335 před k.l.: Pokořeno knížectví Gormské na východě.
- rok 2226 před k.l.: Dobyto Durenské knížectví.
- rok 2189 před k.l.: Nepřáteli vybudována pevnost Světlokaz.
- rok 2173 před k.l.: Vypleněn Garipon a celá lesní provincie Ellionského knížectví.
- rok 2169 před k.l.: Minkor je obležen skřetími vojsky. Lord Egipiron vyjíždí se svou slavnou jízdou skřetům v ústrety a je jejich počtem nakonec udolán a zabit. Jeho synovi Damarinovi II. se podařilo z bitvy utéct a stává se tak nakrátko posledním arvedanským lordem Minkoru. Po čtyřech měsících obléhání je nakonec Minkorská obrana proražena. Těla Damarina II. a jeho otce jsou pro výstrahu vystavena na hradbách. Sestra pána Minkoru urozená paní Zinebara tehdy utekla s několika tisíci arvedany tajným tunelem do vyhnanství.
Město se stává domovem skřetích vojsk, která následně dobývají okolní knížectví.
- rok 2166 před k.l.: Bitva pěti měčů, Taros zničen, pád Ellionského knížectví. Prokletí Temných elfů a jejich následný útěk do Červeného lesa.
- rok 2160 před k.l.: Marellion a Gianfar v troskách, dobyto Gwydenské a Miraské knížectví. Pětivěží obsazeno skřety.
- rok 2101 před k.l.: pád Zurku, Torenského knížectví.
- rok 2098 před k.l.: Do Minkoru se přesouvá Thurgul Hnědý a stává se jeho pánem. Nechává odsud převézt mnoho velkolepých uměleckých děl, pohřbívá dva poslední lordy Minkoru do jejich hrobky pod městem.
- rok 2084 před k.l.: Vypleněn Silviand, pád Pobřežního císařství.
- Rok Útěku 1987 před k.l.: Je pokořeno poslední z knížectví, Rubiské. Arvedané prchají přes Pásové hory na území dnešního Lendoru.
- Rok Záchrany 1985 před k.l.: Roztržení kontinentu na severní Lendor a jižní Taru. V místě Pásových hor, které se boří do hlubin země, vzniká Vnitřní moře.
- rok 1984/80 před k.l.: První/druhý útok Kharových vojsk na Zlaté císařství skřítků. Zlatý hvozd se od té doby stává cílem nekončících dobyvačných tažení. To trvá mnoho staletí. Několik provincií je několikrát okupováno po několik skřítčích generací.
- Rok Obnovy 1936 před k.l.: Na Lendoru je založena Eldebranská říše lidí, světlých elfů a arvedanů.
- rok 1830 před k.l.: Trpaslíci, kteří utekli z Bílých hor na sever do Obřích a Trpasličích hor a založili tam svá nová sídliště, uzavírají první obchodní dohody s Eldebranskou říší.
- rok 1611 před k.l.: První útok skřetích vojsk na Lendoru. Začíná vleklá Velká válka.
- Rok Rozpadu 983 před k.l.: Eldebranská říše se definitivně rozpadá a vzniká na sto malých státečků. Kharova vojska postupně dobývají Lendor.
- rok 853 před k.l.: Kharovy vojska se přesunují na sever, Zlaté císařství skřítků se ubránilo, ale škody jsou nedozírné.
- rok 852 před k.l.: Město Eldebran vypleněn Zurkhenovými vojsky.
- rok 750 před k.l.: Začíná dobývání a následné okupování území Říše Asari Kasim. Množství asarijských otroků proudí do Minkoru.
- rok 317 před k.l.: Bitva Děsu, spojenectví skřetů a lidí, poražení nemrtvých. Vznikají Pláně děsu na Lendoru.
rok 1 k.l.: Po příjezdu Thaliona Sjednotitele vzniká Velké království lidí a potomků arvedanů na Lendoru.
rok 173 k.l.: Na stolec horského knížectví usedá Wu Šeng.
rok 397 k.l.: Zavražděn devadesátý devátý skřítčí císař Chun-man a jeho šestadvacetiletý syn Funao Tojče je nucen rozdělit Zlaté císařství na severní a jižní knížectví. Horské knížectví se stává samostatným císařstvím a jeho první císařem je ustanoven Wu Šeng.
rok 497 k.l.: Hestar, prastaré město říše Asari Kasim vypleněno a zničeno. Objevuje se množství zlých myšlenkových bytostí a Hestar i jeho okolí je zamořeno nepřátelskými tvory do dnešních dob.
rok 452 k.l.: Boševalský kompromis. Velké království se dělí na čtyři – severní Storabsko, Západní Danérii, Východní Almendor a jižní Keledor. Vzniká také Mořské císařství -Plavena.
Rok 714 k.l.: Skřetí okupační vojska se stahují z Říše Asari Kasim. Ta se postupně zotavuje.
Rok Zúčtování 723 k.l.: Konečná bitva. Kharova vojska jsou definitivně poražena na Lendoru.
Tento rok je i zlomový v dějinách Minkoru. V té době se totiž skřetí uzurpátoři stahovali na jih a nechávali město pohanským divošským spojencům z kmene Uintahů, kteří bojovali od samého začátku na straně Khara proti Minkoru, protože to byl právě jejich předek, kterého kdysi Arvedané z těchto končin vyhnali. Po dlouhá staletí pak využívali pohostinnosti skřetích lordů a využívali Asarijce jako otroky. Teď jim mělo patřit celé město. Tehdejší skřetí lord Mughvaryga se ovšem rozhodl všechny Asarijce pobít a nenechat uintahům ani jediného zajatce.
Skřeti vyvedli tisíce asarijců ven před hradby a započal hrůzný masakr. Nevšimli si však menší skupiny z nich, kteří nebyli svázaní. Jistý elfí velitel Tugunde, který dříve pro Mughvarygu bojoval, už teď nemohl vidět, jak je celý jeden národ zmasakrován. Proto chvíli před tím jeho muži rozvázali nejstatečnější z asarijců v čele s jejich zajatým knězem Plakamatanukem. Strhl se divoký boj o život. Otroků bylo více. Poté, co smetli setninu skřetích vojáků a zahnali zbytek, obrátili se k otevřeným branám města a vtrhli dovnitř.
Než se den přeměnil v noc, nebyl ve městě ani jeden živý skřet. Mnozí z uintahů utekli, ale mnoho žen a dětí asarijci zajali. Před tím, co mělo následovat, však rázně zakročil právě asarijský kněz Plakamatanuk a daroval všem zajatým uintahům svobodu. To vedlo později k pozoruhodným událostem, které vyústily ve smíšené manželské svazky mezi těmito dvěma národy.
Tugunde a jeho elfové se vydali na cestu do Červeného lesa, aby tamní své příbuzné spravili o tom, co se v Minkoru odehrálo.
Ten samý rok se ovšem skřetí lordi nemohli smířit s takovou potupou. Nejdříve obrovská porážka na Lendoru a pak tohle. Potřebovali si spravit chuť na Minkoru. Ten by se jim nakonec podařilo znovu dobýt, kdyby se alden před obležením u bran prastarého města neobjevili jeho ztracené děti. Verithiané vedení Piraenarem, přímým potomek Damarina er Minkor, se vrátili domů. Pravda, byla jich sotva tisícovka a neříkali si již arvedané, ale jejich vůdce vypadal jako opravdový lord ze starých časů a i jeho lid byl mocný. Za ty stovky let vyhnanství se naučili přežívat v divokých lesích a pláních, kočovat a hlavně, zachovali si mnoho z umění svých předků. Byť trochu zbarbarštěli a jejich jazyk měl k původní arvedanštině daleko, vkráčeli do minkorských ulic jako bohové.
Když pak dorazily odvetné armády skřetů, stáli na hradbách asarijci a verithiané společně. Jejich vítězství nad skřety bylo absolutní a slavné.
rok 725 k.l.: Plavena začíná kolonizovat severovýchod Tary.
rok 727 k.l.: Kulturní i náboženská jinakost asarijců a verithianů nakonec vyústila k rozdělení města na levý a pravý břeh Ellionu a vyhlídka na soužití vypadala tehdy velmi bledě. Plakamatanuk a Pireanar byli však moudří vůdcové svých krajanů a nakonec se jim podařilo oba národy spojit, to když bylo hlavní náměstí plné a oni promlouvali ke svému lidu. Už nikdy nebyli asarijci a verithiané stejní, nalezli ve svých srdcích odvahu a pochopení a rozhodli se žít pospolu. V tu dobu se oba národy pustily do obnovy města. Opravily mnoho budov, skřetí malůvky na domech nahradily krásnými fasádami. Renovovaly obrovský chrám Mirtal a učinily z něj dům celé Sedmnáctky. Vedle něj postavili asarijci svou pyramidu zasvěcenou jejich bohovi Nuaklatulovi a tím zpečetili partnerství svých dvou národů. Tehdy vzniklo mnoho smíšených párů, které jen prohloubily spolupráci.
rok 732 k.l.: Do Mikoru se vrací Tugunde a přivádí s sebou početné zástupy elfů, kteří chtějí spatřit krásy Minkoru a hledají nový život. Asarijci a Verithiané je vřele přijali a tak se město rozrostl o mnoho stromů. V nich elfí zaříkávači vytvořili elfí obydlí a stromy větvemi spojili do lávek a provazových můstků. Vznikla tak „Koruna Minkoru“.
Tehdy byla ustanovena Rada tří vůdců, kteří měli spravovat město a dohlédnout na to, aby se každý národ podílel na rozkvětu města stejnou měrou. Každý z nich si pak volil své zástupce, aby vše mohlo správně fungovat.
Piraenar se tak stal dědičným lordem jako jeho předci. Plakamatanuk přijal titul hvačlipoma „malý poma“ a jeho nástupci byli vždy Nuaklatulovi kněží vybraní samotným bohem. A elfové si zvolili za svého vůdce Tugundeho a každých pět let si svého vůdce znovu vybírali ve svobodných volbách, ačkoli Tugunde byl pravidelně zvolený až do své smrti.
Nutno říci, že elfové z Minkoru jsou jiní, než jejich příbuzní. Život v tomto nádherném a unikátním městě je změnil a stal se z nich více pospolitý a na svazky a sliby dbající národ. Zavrhli systém stromových rodin a sami se nazývají uwbe-magawa-ngo, tedy městští temní elfové.
Díky elfům se nakonec o Minkoru dozvěděl širý svět, protože zatímco Verithiané a asarijci byli usedlí, elfí stopaři na svých cestách ostatním vyprávěli o svém novém domovu. O Minkoru tedy už v té době věděli dříve skřítci, hevreni, lidé z jezera u rozbořeného Tarosu i domorodci ze severních a východních plání, než kolonisti z Lendoru. Díky tomu se i z Minkorských elfů stali první opravdoví obchodníci, kteří výrobky ze své domoviny směňovali s těmi, které potkali na svých cestách. Postupem doby se Minkor stal závislejším na potravinách od okolních sousedů, ale v produkci koření a řemeslných výrobků jsou naopak věhlasní.
Minkor se v těchto časech stal centrem domorodé Tary.
rok 736 k.l.: Příchod trpaslíků do Khelegových hor. Šlo o klan Thorgimů, kteří založili Bergond a Serkenů, pánů Seliaku. Ti se začínají v doprovodu minkorských lefů objevovat i v Minkoru jako obchodníci a vyslanci svých králů.
Almendorem založen přístav Dunrilean na ústí Královské řeky. Vzniká Východní dálava.
rok 739 k.l.: Trpaslíci z Khelegových hor ustanovují spolupráci s horskými skřítky.
rok 743 k.l.: Danérie obsazuje pevnost Rilond na ústí řeky Duren. Vzniká Západní dálava.
rok 744 k.l.: Mírová dohoda mezi říší Asari Kasim a trpaslíky z Khelegových hor. Drůwagovy lesy připojeny k trpasličím královstvím v Khelegových horách.
rok 747 k.l.: V Minkoru se po elfy iniciované návštěvě krále Hédina usídluje trpasličí klan Bodvildů a je uhranut jeho krásou a to především podzemím, které kdysi vybudovali arvedané a Thurgul ho na dlouhá staletí nechal zasypat. Právě v království pod městem budují Bodvildové svůj domov.
Z rady tří se stala Rada čtyř a Hédin se stal králem po městem.
S trpaslíky se stala minkorská produkce masivnější a ještě slavnější i v dalekých končinách Tary. Vousatý národ ale do Minkoru přinesl i spoustu pokladů a s nimi i hamižnost.
rok 756 k.l.: Založeno Albireo ve Východní dálavě.
rok 758 k.l.: Založen přístav Erin v Jižní dálavě patřící Keledoru.
rok 759 k.l.: Má se za to, že trpasličí král Hédin zešílel a v obavě, že jeho bohatství by snad mohl chtít získat někdo jiný, uzavřel království pod městem všem netrpaslíkům. Bodvildové začali na jeho příkaz kovat zbraně, zbroje a připravovat se na boj. Zbylí členové rady nedokázali s trpasličím králem hnout a schylovalo se k nejhoršímu. Poprvé za delší dobu se zdálo, že život v Minkoru přestane být tak idylický.
V poslední chvíli však zasáhl Hédinův prvorozený syn a vyzval otce na souboj ve víře, že už není schopný vládnout. Hédin skonal a na trůn dosedl jeho syn Hédin II. a první co udělal, bylo, že uklidnil národy na povrchu a přikázal otevřít brány. Neštěstí bylo zažehnáno.
Trpaslíci jako omluvu všem uspořádali velké slavnosti a utratili velkou část svého pokladu na zvelebení budov a ulic ve městě. Vztahy se s další generací už vrátily do normálu a v Minkoru opět zavládla harmonie.
I když ne tak docela. Možná to bylo tím, jak se Minkor otevřel světu, že se do života běžných obyvatel začal vkrádat zločin, podvody a přetvářka.
rok 778 – 780 k.l.: Stavba Minkorské silnice spojující město se Seliakem.
rok 784 k.l.: Založena Démantová stezka spojující Erin s říší Asari Kasim a Bergondem.
rok 791 k.l.: Narodila se Mia Tače, údajně přímý potomek posledního skřítčího císaře.
rok 793 k.l.: Válka mágů ve Zlatém hvozdě. Skřítčí čarodějové si za poslední dekády nashromáždili velké bohatství, vliv a moc a stále jim to nestačí. Obyčejní skřítci otročí ze strachu svých mocných pánů. V jižních provinciích vzniká odpor proti tomuto i z řad čarodějů, kteří si přejí očistit pověst magie a těch, co ji využívají. Vše se vyhrotí do tříleté občanské války, kde stojí skřítci proti skřítkům a na stranách tyranů jsou najímány i trpasličí a elfí družiny.
rok 796 k.l.: Povstání Šedých mnichů. Skřítčí řád Šedých mnichů zasahuje do celého konfliktu ve Zlatém hvozdě a vede velké povstání proti zlým čarodějům. Ti se nakonec stávají lovnou zvěří i svých dříve věrných stráží, které raději obrací zbraně proti svým pánům, než proti řadě příbuzným a šedým mnichům, kteří jsou všemi skřítky velmi ctěni.
Po dvou aldenech skřítčího řádění je ke spravedlnosti dohnáno mnoho čarodějů, mnohdy i neprávem. Skřítčí srdce poznávají opět strach a nenávist a použití magie je na většině území Zlatého hvozdu trestáno smrtí.
po roce 796 k.l.: Po událostech ve Zlatém hvozdě přichází do Minkoru tisíce skřítčích utečenců, často velmi schopných čarodějů, se svými rodinami. Jsou vřele a soucitně přijatí a to zejména trpaslíky, kteří stále pociťují vinu za dřívější události v Minkoru. Bodvildové skřítkům v těchto letech postavili mnoho domů, nebo je ubytovali v nejsvrchnějším patře svého království pod městem.
Tam kde elfové dříve zbudovali přírodní parky, tam skřítci osadili své šlechtěné zahrady a přivedli do nich zvěř, která tam v poklidu žila. Ostatním minkořanům vlili skřítkové do žil radost ze života a lásku ke všemu živému.
Skřítkové si zvolili minkorskou císařovnu Aja Wan Čin, aby je zastupovala v Radě pěti.
rok 799 k.l. Postavena a založena Bílá pagoda, škola magie.
rok 800 k.l.: Ve Zlatém hvozdě vzniká koalice severních provincií a její protipól koalice jižních provincií. Začíná skrytá válka tajných služeb, které si okolní svět prakticky nevšimne.
Rok 807 k.l.: Východní dálava uzavírá mírovou dohodu s hevreny z plání. Tu následně porušuje v roce 845, kdy trpaslíci ze Zelanských vrchů vyhlašují Válku koní a Sintarská posádka se přidává na stranu vousatého národa. Tou dobou ještě funkční Svobodná města v centrální části Východní dálavy mír s hevreny dodržují.
rok 825 k.l.: Lidmi Východní dálavy objeven Taros. Začíná jeho osídlování i oblasti údolí řeky Ellionu. Celkově se toto území nazývá Tarosská doména. Správou území je pověřen guvernér Změj.
rok 828 k.l.: Horské císařství zabírá lesy na západ od Ellionu a nazývá je Zahradami Dračího Císaře.
rok 829 k.l.: Po vyhrocených jednáních mezi horskými skřítky a lidmi z Tarosu si tarosští zabírají pevnost Vysoký roh a skřítci osídlují hrad Mostovku.
rok 830 k.l.: Do Minkoru přichází stovky odvážných hobitů, které vede Brdonek Sezdola. Toho si i hobiti volí za svého starostu a ten je pak zastupuje v Radě šesti. Hobiti se usídlují na minkorskými uměle navršený Kopeček, kde si následně budují své pověstné nory. Přináší do Minkoru pohodu a klid, takže spěch už ve městě nemá tak silné místo jako dříve. Mimo to nejde opomenout jejich kuchyni a pěstitelské schopnosti.
rok 833 – 843 k.l.: Obchodní válka.
rok 835 k.l.: Dobytí Pětivěží Bražidarem Oplacným.
rok 839 k.l.: Vyhlášení svobodného Albirea. Orlí poutnící rozšiřují výčet Svobodných měst a král Rioden II. následně uznává jejich nezávislot.
rok 840 k.l.: V Lese padajících stínu se natrvalo usazují některá elfí komanda.
V témže roce poprvé zaútočila plavena na severní pobřeží říše Asari Kasim. Začíná Pralesní válka.
rok 840 – 841 k.l.: Tarosská doména čelí dvěma vojenským výpadům z Dračího království. První Zylovy síly jsou však již napadany početnými jednotkami hevrenů na pláních v domnění, že jsou hevreni cílem otrokářské výpravy. Druhá výprava se pak rozbíjí o pohraniční pevnůstky a následně je na lopatky poražena díky posile z Března.
rok 841 k.l.: Skřet Vugur Hnág přichází do Minkoru, kde hledá azyl a je zajat. Po roce se objevuje na svobodě už jako duražinec a ne jako skřet a je Minkořany přijat. Rada šesti ho ustanovuje sedmým radním, kronikářem města, který bude hájit zájmy a prosazovat povinnosti zástupců ostatních ras jako jsou orkové, lidé a podobně.
rok 842 k.l.: Očulawa je první ženou v historii říše Asari kasim, která se stává pomou.
rok 844 k.l.: Mořské císařství staví řadu pohraničních pevnůstek v severní části Lesa padajících stínů.
V témže roce umírá v Tarosu všemi oblíbený guvernér Změj a na jeho místo dosazuje král Rioden II. již dříve neúspěšného guvernéra Východní dálavy knížete Denfela. Tento akt senilního krále vyprovokuje mohutné vlny odporu v Tarosské doméně a za podpory Orlích Poutníků dochází k osvobození celé oblasti od královské nadvlády. Do čela Řádu Orlích poutníků se staví hned několik osob seskupených okolo Gildana Věštce, kterého Lord Firun jmenuje Lordem protektorem Tarosu.
rok 845 k.l.: Gildan Věštec nachází pod troskami Tarosu lingurový sejf s obrovským bohatstvím z dob arvedanů. Tento poklad následně financuje veškeré aktivity v Tarosské doméně.
Ve stejném roce je dryádami vypáleno městečko Březno.
rok 846 k.l.: Na Lendoru jsou enormní sucha a zničena je skoro celá úroda. To s sebou přináší masivní příliv nových kolonistů.
V tomtéž roce beze stopy zmizela vesnice Dubeč nacházející se v ellionských lesích. Obviněni jsou druidové.
rok 847 k.l.:Sucha na Lendoru pokračují i tento rok.
Divochy je vypleněn Erin. Démantová stezka je přerušena.
Král Rioden II. odstupuje a králem Almendoru a východní dálavy se stává jeho syn Walden. Potlačuje vzpouru ve Storabsku a ke konci roku se s početnou flotilou vydává na Taru s úmyslem vypořádat se se Svobodnými městy.
Ve stejné době se v Tabitských vrších objevuje Přízračný drak a napáchá obrovské škody jak na majetku tak na životech. Vedení Bílé univerzity v Albireu je doháněno k odpovědnosti za tento incident a velmistr čarodějné akademie Alwarin je nakonec donucen abdikovat na svůj post a přesune se do Bílé pagody v Minkoru, kde se dál věnuje svému studiu.
A stejně tak na konci roku byla podniknuta velká výprava do Jižního hvozdu, při níž byl poražen Drik Oranžový a při níž mimojiné zemřela obávaná čarodějka Xintra – dříve temná paní Smutného hvozdu.
rok 848 k.l.: Vlivem neúrody na Lendoru a pádem svobodných měst se i do Minkoru nastěhovává několik desítek lidských rodin.
Walden sjednocuje Východní dálavu pod svou korunu. Lord Firun je zabit. Stranou zůstává Tarosská doména, která nepřispěchala podle slibu svým bratrům na pomoc. Tarosští to chápou jako velkou zradu od svých představitelů. Gildan Věštec je zbaven funkce a odejde neznámo kam. V Tarossu je ustanovena rada Osmi konšelů z řad Orlích poutníků, kteří mají na starosti různé rezorty celé domény.
Generál Bražidar Oplacný i přes rozkazy z Tarosu podniká velkolepé vojenské tažení proti Světlokazu a za pomoci několika trpasličích, elfích a skřítčích žoldáků pevnost dobývá a jmenuje se jejím pánem. Jeho vazby s Tarosskou doménou jsou zpřetrhány.
Ve Zlatém hvozdě se probouzí zlo v temné zemi Fu. Operace Horského císařství s podporou legendárních Dvou čarodějů zlo zažehná. Cesta skrze Zlatý hvozd je opět bezpečná.
Démantová stezka je přesměrovaná do Obrukova, alias Nového Erinu, kde se vlivu chápe nově vzniklá organizace Erinská Gilda pro Obchod. Leškův hradec je zabrán Říší Asari Kasim a ta obnovuje doly v jeho okolí za pomoci Bergondských prospektorů.
rok 849 k.l.:
Král Danérie Eranis odjíždí do Západní dálavy do exilu. Danérii vládne Urozený sněm s podporou Aurionovy církve.
Mořské císařství zbudovalo velkou pevnost na severu Lesa padajících stínů a pojmenovali ji Císařský vrh.
Mořské císařství uzavírá mír s říší Asari Kasim a také dohody s keledorským obchodním spolkem EGO, který působí na celé Démantové stezce a v posledních letech proniká i na Minkorský trh (zastupován rody Vodnianských, Butrimů, Siczinkých a Krakorckých).
V polovině roku umírá plavenský císař Maran, jeho jediný syn Felian je bezprostředně poté zavražděn a Císařská rada plánuje změnit politické zřízení v Plaveně.
V noci z 1. na 2. ovocna je většina rady na bohatém banketu zajata a následně popravena za vlastizradu znovu objevivší se ztracenou dcerou Marana – mořskou princeznou Sagjidarou. Tento nenadálý převrat následně historici pojmenují Nocí mořského vánku. Čarodějé, kteří nestačili utéct, jsou jakožto spoluviníci vraždy císaře a prince popraveni nebo uvězněni. Jejich pozici rádců nové císařovny zastupuje nově řád Psioniků.
Plavenský místokrál na Taře Pjotr Volovnicin je taktéž za zradu popraven a na jeho pozici je dosazen Sagjidaře věrný dříve generál Olisej Mludjava.
Císařovna začíná vyjednávat příměří s Keledorem. Připravuje si tak klidnou půdu pro případnou invazi vůči Minkoru.
Poté, co skřetí vojska Zyla červeného dobijí značné území poříčí Durenu v Západní dálavě a proniknou až do samotného Rilondu, 4. měsíc roku předznamená konec útoku Zylových armád v Západní dálavě. U pevnosti Dva Bratři je vybojováno řádem Eldebranských rytířů klíčové vítězství a to i díky pomoci žluté dračice Naramien a učedníků Šina z Rilondské univerzity magie. Vojska Zyla jsou rozprášena a hnána zpět na jih.
Mimo řád Eldebranský rytířů si své území v Západní dálavě ukrajuje i Řád Rudých mečů elfí generálky, nově hraběnky Wakiki.
Umírá Telurian – jeden z největších lidských mudrců Tary.
Krátká blokáda Ellionské cesty koalicí Pětivěží a Světlokazu.
Z Lesa padajících stínů do Minkoru přichází zprávy o tom, že komanda temných eflů pronikla až do Marellionu a museli utéct před duchem draka Orista Zeleného, který si rozvaliny arvedanského města nárokuje pro sebe.
Do východních lesů přichází další eflí posily s úmyslem Orista porazit. Jejich zvýšená přítomnost způsobuje problémy s osadníky i na Ellionské cestě.
rok 850 k.l.
Město Minkor je na přelomu pátého a šestého měsíce oblehnuto vojsky Mořského císařství.
14. 6. pak nad plavenskými vojsky i nad Minkorem proletí Ugrien a napáchá nedozírné škody. Hrůza a škody, které Černá dračice způsobí, přiměje obě strany ihned domluvit příměří. Černá dračice je čaroději z Bílé pagody vylákána z města kamsi na východ do lesů, umírá při tom velmistr Wukande a několik jeho kolegů. Ugrien je údajně poražena. Alwarin Bílý je následkem souboje s Ugrien dlouhé měsíce v komatu.
Následkem přeletu Ugrien umírá mnoho novorozenců, těhotných žen, starých osob, ale i dobytka. Poničené budovy a infrastruktura.
Zabit Žmok, velký ještěr, u Mostovky na Ellionské cestě.
Spory o Leškův hradec s dědici Stankiewitzů a říší Asari Kasim.
Syn Barin krále Krutjiho se zasnubuje s dcerou krále Waldena – Neruviel.
Vzniká zcela autonomní územní uskupení Svobodné hrady (Pětivěží – Světlokaz).
Uzavřena Ellionská obchodní dohoda zástupci Taroského obchodního konsorcia (TOKu), Erinské Gildy pro obchod (EGOa), Gildy Země šelem a Gildy Veremar zastupované guvernérem Královské mořeplavecké společnosti. Obsahem této dohody bylo jednak otevření Minkorského přístavu cizím lodím, uznání řeky Ellionu jako svobodné obchodní stezky pod mezinárodní ochranou (která měla být v jednotlivých úsecích zajištěna Taroskými hraničáři, Celní unií Pětivěží-Světlokaz, městem Minkorem a Plavenou) a především navázání obchodních smluv zajišťující jednotlivým obchodním spolkům v dohodě zaznamenaným využívat pohostinského práva ve vzájemných přístavech.
Mořské císařství v čele s novou císařovnou uznává škody napáchané dříve pod vládou jejího otce při okupaci severních provincií Říše Asari Kasim a nachází dohodou ve formě odškodnění.
Napjaté vztahy s Horským císařstvím, jeho působení Mostovky na Ellionu nebylo zapojeno do vzniklé obchodní dohody.
Z významných míst celého Asterionu se šíří zkazky o sílícím vlivu Nekromantské hanzy, navzdory zničení Sarindaru a úpadku Umrlčího císařství.
Vieen nekromant, jeden ze Tří Čarodějů, údajně zemřel a odešel k Soudu.
Ve Východní dálavě se objevuje v okolí prastarého města Canthie sněhová bouře označená čaroději z Albirea jako nezvyklá magická anomálie obřích rozměrů. Někteří tvrdí, že za to mohou vojenské aktivity trpaslíků ze Zelanských vrchů.
Na konci roku je v Rilondu zajat Šinovými učedníky Zyl a samotným Šinem krátce vyslechnut, než umře.
Šin světu odhalí svá zjištění – Khar je opět v přírodní úrovni, stíhá Zyla a Dračí království v Tisíce jeskyních přišlo o krále a rozpadlo se. Khar chystá válku válek, která se má odehrát příští rok v Tarosu.
Šin se stává rektorem univerzity magie v Rilondu.
Dobyt východodálavskými vojsky bez větších potížích poloprázdný hrad Labyrint ve Východní dálavě.
V Horském císařství i z jižních provincií Zlatého hvozdu přichází zprávy, že jméno dávného temného skřítčího mága Zin Zara se skloňuje čím dál častěji a aktivity Vnuků jezevců jsou stále častější. Začíná se vyprávět i o Černých křídlech, spolku následovníků Zin Zara.
Na konci roku Horské císařství posiluje svou pozici na Ellionu a dochází k dohodě s obchodnickými spolky na řece. Politické napětí se uklidňuje.
Objeveno svaté místo Alcaril na východních svazích Khelegových hor. Pro Verithiany je to velká věc.
Prastarý arvedan, drak Tíretuir navštěvuje město a je to velká sláva. Jeho setkání je však komorní a mnozí pochybují, jestli to není jen snaha církve se zviditelnit.
Na konci roku o svátku Aldene umění je zabit na statcích za městem bazilišek aurionovcem a ve městě se zjevuje samotná bohyně Mirtal. Celým světem o tom letí zpráva a je to jeden z největších zázraků posledních dekád. Minkor se díky tomu stane poutní zastávkou mnoha umělců z ciziny.
Brdonek Sezdola znovu zvolen starostou a tedy členem rady na dalších 5 let.
I Plaveňané zkupují poničené, či opuštěné usedlosti okolo Minkoru i uvnitř města a zabydlují se v Klenotu Tary.
Na konci roku je v Marellionu poražen duch Orista Zeleného komandem spadaných listů, Omawangou a elfím princem Nawarou.
Omawanga se stává jednou z velmistryní Bílé Pagody.
V Minkoru se objevuje mnoho významných lesních elfů a na přelomu dalšího roku odplouvají na Lendor (Tork Tilkilarin a jeho žena Manthea – světlá elfka, někteří členové komanda Spadaných listů, vyjma Saariiky a další diplomaté i z řad minkorských elfů).
Mluví se o nápravě vztahů se světlými elfy a někteří dokonce skloňují konec prokletí lidu magawa-ngo.
U Ellionské cesty ale zůstává v lesích zbytky elfů, kteří tam v následující době působí problémy.
Na záhadnou otravu umírá lord Ludislav Pomořanský a na jeho místo nastupuje jeho mladý syn Gilen.
rok 851 k.l., respektive 1 nového letopočtu (nl.):
Celý rok se nese ve znamení příprav na Bitvu o Taros.
V 6. měsíci se při oslavách a pietách na připomínku obětí Ugrien objevilo ve městě několik dobrých MB v čele s obřím Sikojakatlem, Nosem Hojnosti. Ten vlil do srdcí mnoha Minkořanů radost a pohodu navzdory blížící se válce. Když pak Minkor opouštěli vojáci a zavládl ve městě smutek a obavy, Sikojakatl odešel do plání na sever, kde se usadil u jedné z domorodých vesnic.
Naopak přivolaný Zvonivol zůstal Minkoru věrný, zabydlel se ve velkochovech za hradbami města a pomohl obnovit zázračně stav dobytka a drůbeže, z čehož profitovali hlavně hobití velkochovatelé.
Temní elfové sdružení pod královnou Rungil z Červeného lesa slaví nové přátelství a udobření se světlými elfy ze Země klidu.
Elfí hrdina Nawara, syn bývalého krále, usiluje o vládu nad Červeným lesem. O letním slunovratu v čestném souboji poráží zástuce Rungil – jejího synovce Torka Tilkilarina. Většina temných elfů uznává Nawaru svým novým králem. Někteří odchází na sever do Země klidu. Nawara vede elfy do války proti Kharovi. Rungil se s asi tisícovkou elfů, převážně žen a dětí, po válce stěhuje do Elfích kopců.
Nawara po nečekaném vítězství a jeho hrdinských skutcích (vyhnání temné bohyně Ndangawy z přírodní úrovně, zabití vůdce dračí letky Balteora Onyxového a po boku Torka udolání samotného Liena Fialového) se vrátil do Červeného lesa jako právoplatný král a odmítl přátelství se světlými elfy. Zatímco temní elfové věrní Rungil pocítili zlomení temné kletby a začali se nazývat Šedými elfy, Nawarovi elfové dál nesou hrdě břímě prokletí.
Císař Wu Šeng byl smrtelně zraněn a otráven temnou bohyní Ndangawou. Nakonec mu jeho léčitelé pomohli a on se zotavil a vrátil se do Horského císařství, kde společně s pár svými věrnými překazil plánovaný převrat zrádných knížat a snad i Šedých mnichů.
V Horském císařství následovali veřejné popravy, sám císař popravil jednoho z Šedých skřítků – Ri Tase. Několik členů významných skřítčích rodin našlo v Minkoru azyl (zmiňme například syna popraveného knížete Budína – Udu Šena s jeho rodinou).
Walden, král Almendoru a jeho kolonií se po sérii politických rozhodnutí, abdikací stává králem Západní dálavy a získává tak i teoreticky nárok na trůn Danérie.
Taros si zachovává autonomii, ale stává se součástí Východní dálavy.
Lordem Světlokazu se nejprve stává Vilém Spaczek a po jeho záhadné vraždě na jeho místo usedá válečný veterán Kazimír Tarský. Spekuluje se o tom, že je v podřízeneckém vztahu k lordovi z Pětivěží, který mu pomohl k titulu lorda.
Novým králem Serkenů v Seliaku se stal jeho Byggir I. „Budovatel“. Minkor očekává otevřenější vztahy a prohlubování spolupráce.
Asi hodinu cesty na jih od Minkoru u východního břehu řeky Ellion se usazuje komunita Arvazarů z Tichých vod. Jejich osada je pojmenovaná Nejmenší Paraun.
Přes Minkor proudili na jih (a poté i hrstky zpět) vojáků jak z Mořského císařství, žoldnéřské skupiny Ega, ale také asarijské pluky. Samotní Minkořani se loučili se svými příbuznými, které pak už mohli jen oplakávat u jejich hrobů v Tarosu, pokud se jejich těla našla.
Z důležitých zemřeli v Bitvě o Taros tito:
- Alwarin Bílý
- velmistryně Omawanga
- Elkapuna Zalalka – mistr obrané magie
- Chan Ij Fu – mistr ohnivé magie
- Armadun Jabodvild – vrchní velitel stráží pod městem v Minkoru
- Nylnir Bodvild – hlavní generál Minkorských vojsk, bratr krále pod městem
- Tenalhalka – slavný asarijský dobrodruh
- Tíretuir Lairáma – tyrkysový drak, hrdina Alcaril
- Arlena „Zlaté kopí“
- Aurigen, kníže Solnohradský, červený drak
- Borin III. – král kwesaru
- Tal Čerev – kníže zámostí
- Vuk Čerev – kníže Čereva
- rytíř Daval – představený Rytířů devíti hvězd
- Eralis er Gvendor – král Danérie
- Gorazd – jeden z nejlepších šermířů Asterionu
- Harkan III. „Modrovous“ – král Seliaku
- Isker Nolias – komtur řádu Eldebranských rytířů ze Dvou Bratrů
- Bražidar Oplacný – lord ze Světlokazu
- Riland z Ineseje – komtur řádu Eldebranských rytířů z hradu Thuldir
- Sarni er Irean – kníže Sintarský, víceguvernér Východní dálavy
- Dzivin Starša – generál Taroské obrany
- Světovít Bílý – nejznámější lovec přízraků na Asterionu
- Xama – jeden z velmistrů Čarodějné akademie
- Zan Linki – čam provincie Nad Dan.
Dreskan o Soudném dni názorově vystoupil před Lamiusem a sám Soudce musel nakonec uznat, že by bylo spravedlivé, kdyby vedle Slitovného seděl i Žalobce. Dreskan se vzdal svého jména a je nyní Lamiusem Žalobcem. Řady Sedmnáctky se rozrostly o třetího Soudce a vyvolalo to hádky, nepokoje a konflikty po celém Asterionu.
Novým třetím velmistrem na Pagodě se stal čarotvůrce z Bergondu - Snjalt Hrafnsynir.
2 n.l.:
Chrám Ostatních bohů v Minkoru stojící na Náměstí nebeských výšin byl vesměs se souhlasem všech přesvěcen Aurionovými kněžími, kteří přišli do Minkoru i z kolonií. Bude plnit tak původní funkci, jakou plnil v dobách Devíti knížectví. Současně na něm probíhají i rozsáhlé rekonstrukce, aby jeho vzhled správně zrcadlil význam Pána slunce na Asterionu.
Hlavně proto, že to byl právě Aurion, kdo ukončil Bitvu o Taros a provolal do světa zprávu o smrti Démona, počty jeho uctívačů i význam Aurionovy církve i v Minkoru roste a její vliv každým dnem staví nové výzvy církvi Alcaril, aby si udržela vůdčí postavení mezi Verithiany.
Minkor se v tomto roce stává často posledním místem na Taře, odkud odplouvají šedí elfové na sever do Země klidu.
S nedostatkem stráží, členů Býlích křídel ale také nových přistěhovalců z Plaveny nebo z kolonií, vzrůstá ve městě kriminální činnost. Na černém trhu se objevuje mnoho artefaktů, převážně zbraní a magických předmětů ukořistěných a pašovaných z Taroské domény.
Na tom nejvíce benefitují již zavedené zločinecké organizace Ovačualšo Tameška a Vládci Peněz. Ve městě se šušká, že je vypsaná odměna v hodnotě 5000 zl na hlavu Minkorského Fantóma, který jejich obchody narušuje.
Zdá se, že pašeráci přenáší zboží mimo ellionskou trasu vedoucí přes Mostovku, neboť tam jsou celní prohlídky velmi pečlivé a hlavně i tresty za pašovaní velmi přísné.
V Minkorském přístavu to konečně žije. Po dokončených pracích na splavnosti Ellionu na jejím dolním toku jsou zde vidět i velké mořské koráby jak s Plavenskou vlajkou, tak ty vlastněné EGO. Pravidelně zde kotví i lodě gildy Varemar, či Země šelem, ale také loď Královské mořeplavecké z Rilondu.
Ve městě byla otevřena nová škola bojového umění Tichého větru vedená skřítkou Su Ši.
Stejně tak progresivní podnik Klubik pořádající téměř každý večer kulturní akce spojené s hudbou, zpěvem, divadlem, tancem, poezií či dějepravou. Podnik vede zcestovalý trpaslík Neschwar.
Svobodné hrady a hlavně Světlokaz v čele s Kazimírem Tarským řeší konflikty s elfy z Červeného lesa, kteří porušují dohodu o pokladech Marellionu, kterou ještě Oplacný uzavřel se Saariikou, co by zástupkyní královny Rungil. Věci se ale změnily. Králem je Nawara a jeho elfové cizí dohodu nehodlají uznávat. Pronikají do trosek města a odnášejí si cenné předměty přes odpor Světlokazských. Saariika přesvědčovaná k tomu, aby spor ukončila z pozice síly, jakožto zelená dračice, se od celého konfliktu odklání a její dnes již nepočetné komando Spadané listy se nehlásí ani k jedné ze stran a nejsou tou hlavní silou, která v Lese dávno mrtvých působí. Navíc se lesem šušká, že snad Sariika komando opustila a odletěla neznámo kam, snad také do Země klidu.
Došlo k několika střetům, zabitím a vypadá to, že se spor bude jen vyostřovat a obětí bude přibývat i v řadách nevinných.
V Tarosu se konaly volby do městské rady, jeden z jejich postů byl z dohod uzavřených po válce s Waldenem obsazen almendorským úředníkem. Manžel Liny Zkazské, Vlasta Krob, získal jako schopný kupec a znalec práva volné místo v radě po zesnulé Jazně Rolničkové, tedy daňový úřad a ekonomické záležitosti.
Uzavřely se první obchodní a mírové dohody mezi knížaty z Oyarzinu a Tarosem.
Šin byl zvolen na post jednoho z velmistrů Čarodějné akademie a tuto nabídku přijal.
Horské Císařství je diplomaticky uzavřenější. Důvodem jsou údajné přetrvávající snahy různých organizací a vlivových skupin (Šedí skřítci, Kolibříci a agenti malé Císařovny, agenty Almendoru nebo Vnuci Jezevců) o svržení oslabeného císaře Wu Šenga (od otravy jedem Ndangawy stále nebyl viděn ve své dračí podobě). Od války tak nebyl Wu Šeng na žádné diplomatické cestě a ani nepřijímal diplomatické návštěvy ze sousedních zemí. Snad vyjma některých čamů ze severních provincií, kteří mu údajně pomáhají najít další důkazy o podvratné činnosti Šedých mnichů. Nálada skřítčího lidu v císařství je rozvrácená a společnost rozpolcená na dva tábory – jeden stále silně podporuje třeba i důraznost svého císaře a pak ta menší část obyvatel, která se bojí nahlas císaře kritizovat.
Ze strany císařství je vyvíjen politický tlak na vydání zločinců, kteří našli v Minkoru i jinde azyl.
Zástupci Říše Asari Kasim stále vedou soudní spory o Leškův hradec a tamní kopce bohaté na zlato a stříbro s potomkem Leška Stankiewitze. Několik Asarijských diplomatů odcestovalo do Dunrileanu, kde se odehrává soudní pře.
Pingback: Život v Minkoru | DEPS – Asterion