Díky Rafikiho krahujci jsme se další den spojili s komandem Spadaných listů. Ukořistěný přívěšek nás měl dovést k temnému druidovi, k jednomu z přeživších učedníků Drika Oranžového. Komando nám přislíbilo pomoc s jeho dopadením.V noci z 18. na 19.7. jsme již byli připraveni na sledování Rawaniho v netopýří podobě. Jiný způsob, jak najít toho druida, neexistoval. Pwanaha ho sledovala a naší vyčkávající skupinu pak informovala o tom, že dorazil do cíle. Pak už přišel čas na hromadnou teleportaci na místo.
Boj s temným druidem a jeho pozměněnými zvířaty a nohsledy ze světa stínů jsme svedli ve starých troskách dávného Aurionova chrámu kdesi na severozápad od Světlokazu.
Hlavním protivníkem se pak ukázal krvavý jednorožec, který druida v klíčovou chvíli zradil a zahubil před našimi zraky. Nutno zmínit, že nám vydatně pomáhala dvojice dryád, bez nichž bychom se museli rvát v nerovném boji s oživlými stromy.
Po udolání jednorožce po boku Wienczeslava, Gven a Rawaniho, jsme se přesunuli zpět do odpočívadla Spadaných listů. Dočkali jsme se poděkování a tímto jsme vyřešili jeden problém jak komandu, tak Oplacnému. I když družina složená ze dvou rytířů Devíti hvězd – Aleše Bezhlesa, Iwa Kopalskiho, elfího bojovníka Mwaty, skřítčího čaroděje Chana a lovce přízraků Dikiweho den před tím vyrazila na Vyvernu, měli jsme způsob, jak je informovat o tom, že se k nim nakonec rádi přidáme. Dostalo se nám odpovědi, že na nás počkají.
22.7. večer jsme už tábořili na sever od kopců a dozvídali jsme se první informace o našem nepříteli a kopcích, ve kterých svedeme s tou stvůrou boj. Další den při procházení kopců a ohlížení se po nejlepším místě, kam vyvernu přilákat, jsme ale narazili na několik stop a indícií, které prozrazovaly, že se v kopcích pohybuje nějaký člověk, čaroděj a že nás možná sleduje.
Za pomoci Rafikiho schopností a přízně salů jsme ho v našem tábořišti nakonec odhalili a i když se mu podařilo kouzlem přemístit do jeho úkrytu v kopcích, díky krahujce jsme ho nakonec vyslídili a dokázali zneškodnit.
Šlo o jižanského čaroděje, který v kopcích získával cennou alchymistickou surovinu z pekelných psů. Onen čaroděj neměl zájem na tom, aby vyverna zemřela, protože právě díky ní se zde vyskytoval i zdroj jím získávané komodity. Při rozhodování, co s ním, jestli ho přesvědčit, aby nám s vyvernou pomohl, lovec přízraků Dikiwe usoudil, že spolupráci s ním nemůžeme riskovat a k našemu překvapení ho na místě usmrtil. Především Větvičku toto jednání pobouřilo, ale mnozí z nás chápali, proč to Dikiwe udělal a tiše s tím vlastně souhlasili. V úkrytu toho čaroděje jsme našli mnoho užitečných a cenných věcí.
Jelikož nám už nic nebránilo ve střetnutí s vyvernou, další den ráno 24.7. jsme s ní svedli boj v jednom ze skalnatých údolí. Díky ochranným kouzlům před jejím ohnivým dechem a schopnostem našich bojovníků jsme ji nakonec udolali a k velké radosti nás všech při tom nikdo nepřišel k vážnější úhoně. Bylo to veliké vítězství a zpět do Světlokazu jsme se vraceli bohatší o několik jejich impozantních tesáků, lahvičky jejího smrtícího jedu a několika tvrdých šupin, ze kterých jsme si později nechali vyrobit velmi odolné štíty.
Někteří z družiny, které jsme pomáhali, nám přislíbili pomoc se stvůrou v Marellionské kanalizaci. Ale bylo třeba se na boj s něčím takovým lépe připravit. My jsme zaměstnali výrobou výbušnin místního čaroděje Vendelixe, zatímco Chan se vypravil do Minkoru a rytíři do Tarosu se slibem, že se pokusí sehnat další spojence, nebo zajistit alespoň nějakou výhodu pro plánovaný souboj.
My jsme se následně setkali s hlavními členy komanda Spadaných listů, včetně těch, kteří se vrátili z výpravy ze stínového světa. Šlo o legendární elfí čarodějku Omawangu, Gveninu matku Hanaqawu, nebo o nám známého Zawiwiho.
Přislíbili jsme jim pomoc s tím, že čekáme na naše dřívější spolubojovníky, až se do Světlokazu vrátí a oni nás naopak ústy Omawangy nakonec ujistili o tom, že právě tato elfí čarodějka bude ta, která s námi půjde tu stvůru zabít.
Poté jsme se rozešli každý po svých. Filip se mnou a s Gánjou s přesunul do Pětivěží za Jitrou, Ron s Větvičkou zůstali nápomocní ve Světlokazu a Rafiki využil pomoci komanda a Zawiwiho v léčbě jeho magické nemoci.
* * * * * * * * * * * * * * * * *
Nakonec jsme se všichni opět setkali 17.8. ve Světlokazu a tam jsme se dozvěděli hned několik věcí. Rafiky byl vyléčen a Oplacný s námi chtěl mluvit o jedné službičce.
Nabídl nám každému 200 zlatých za to, že navštívíme jednu osadu na jihovýchod od Pětivěží, která se jmenuje Solnodol a zjistíme, co se tam děje. Mělo tam dojít ke smrti jednoho kluka. Zodpovědní za to měli být jacísi elfové nepatřící do žádného z tamních působících komand. Šlo i o to, že tamní starosta Stivoj Maryš, si na řešení těchto problémů přizval asi dvanáctičlennou partičku lidských žoldáků a Oplacný si na osadu Solnodol dělal nárok a chtěl zkrátka vědět, jaké šance má a co se to tam u všech démonů děje.
Na výpravu k Marellionu jsme nebyli kompletní a tak nebyl důvod mu s tím nepomoct.
Vyrazili jsme společně s nižším důstojníkem Markem Jasným do Půli a odtamtud následně na jihozápad do Solnodolu. Někdy dopoledne 19. 8. kousek před osadou jsme museli zastavit. Přes cestu byli položeny tři mohutné kmeny. Později jsme si ověřili, že šlo o práci elfů, kteří chtěli osadu odříznout od civilizace.
V Solnodolu jsme strávili celé odpoledne a večer seznamováním se s místními a vyzvídáním toho, co se zde stalo. Na následujících řádcích se to pokusím shrnout.
Starosta Maryš se s těmi žoldáky, vedenými Danéřanem Kavko Stuchličem, znal již z dřívějška a poslal pro ně do Pětivěží, když se vyskytli první problémy. Tahle banda žoldáků neměla v lásce všechny nelidi, elfy pak ještě o něco víc. Rafiki se proto po celou dobu skrýval v místní krčmě a nevystrkoval odtamtud nos.
V osadě taky působil dříve čaroděj Oborix Kašmír, který po celé Taře studoval zvláštní myšlenkovou bytost, možná uměle vytvořenou bytost, která měla hmyzí podstatu a skládala se z mnohapočetného společenství, které podléhalo jedné „královně“. Zakládalo hnízdo a skrze rozvětvenou síť hmyzích špehů a škůdců podněcovalo v přítomných myslících bytostech nenávist a zatemňovalo jim mysl. Kašmír zde před pár dny zemřel, ale právě díky deníku, který si vedl, se nám podařilo tomu všemu přijít na kloub.
Za pomoci mé bohyně, informátora Matěje Mykšína, podpory tamního kněze Mauril a zkušeného lovce Toncka Rovného se nám nakonec podařilo přesvědčit žoldáky o tom, že zde působí nějaká zlá bytost a že je potřeba se nejdříve vypořádat s ní a až poté hrotit střet s elfy. Ty v noci dokázal nalézt Rafiki a s našim zjištěním jim domluvil, že je potřeba tu bytost zabít. Jelikož jsme nechtěli, aby se dvě znesvářené skupiny potkali, vypravili jsme se na hnízdo právě jen s elfy a hlavně díky ohnivé magii Rona jsme se tu zákeřnou bytost konečně sprovodili ze světa.
Elfové pak dali na naše doporučení a odtáhli pryč. Jejich kroky směřovaly zpět do jejich domoviny v Červeném lese.
Ráno 20.8. jsme se setkali se žoldáky a lovci přímo v osadě a popsali jsme jim, jak se věci mají. Přiměli jsme některé z nich, aby se na vlastní oči šli přesvědčit, že jsme o těch hmyzích démonech nelhali.
Celá situace se nakonec zdárně tedy vyřešila a i když mnozí ze žoldáků by byli radši, kdyby zemřelo více elfů než jen dva z nich, které se jim podařilo dříve chytit a pověsit, nyní neměli s kým bojovat.
Nebylo jasné, jestli tam ti žoldáci zůstanou, ale pravdou bylo, že je měli o motivaci méně tam zůstávat. Starosta Maryš se ukázal jako slabý bezpáteřní vůdce, naopak lovec Rovný na nás působil jako někdo na správném místě.
S těmito informacemi jsme nakonec zamířili zpět do Světlokazu a poté, co jsme vše Opalcnému vyložili, souhlasil, že dvojnásobná odměna bude adekvátní.
To už se psal 21. den osmého měsíce a my jsme netrpělivě čekali na posily, které s námi měly vyrazit do hloubi Lesa dávno mrtvých.
