„Pane, mám pro vás naléhavou zprávu. Mluvil jsem s jednou ženou a ta nám řekla, že někdo zabil starého Čuchnu, tady v jeho domě.“
„Cože?“
„Už jsem tam poslal Karola s Lubem. Ta žena říkala, že vrah odjel na koni na jih do Tarosu. Jmenuje se Radoš Pařízek a někdo mu za to zaplatil.“
„Cože? A co ta žena? Kde je?!“
„Odjela. Já. Jel s ní Pazdera, ten žoldák.“
„To jste je nezadržel? Jak vypadala?
„Nevím, jak vypadala, Pane, ale… Já… ale mám vám dát tohle.“
…
„A to je všechno, co ti řekla?“
„Řekla, že vás pozdravuje Vládce z Minkoru. Nebo tak nějak.“
„Nic víc? Mluvila jen s tebou?“
„Jo, jen se mnou. Ostatní nic neslyšeli.“
„Tak si to nech pro sebe. O ní ani slovo. A Robine?“
„Ano pane?“
„Jak to vypadá s těmi dluhy u Hlubiny?“
„Pane, co bych vám povídal, no splácím je, pomalu.“
„Promluvím s ním.“
„Děkuju pane, děkuju.“
„V pořádku. Věříme si, pomáháme si, no ne?“
starosta Kostohryz s Robinem, velícím desátníkem noční Březnovské hlídky
večer 8. 7. 849 k.l.
„Ještě jedno slovo a zapomenu na to, cos pro mě udělala.“
„Chováš se jako dítě.“
„To cos provedla… Máš v hlavě už úplně nasráno, nebo co?!“
„Ten chlápek by zemřel tak jako tak…“
„A ta holka? Kurva, dyť to byla malá holka!“
„Chtěla jsem snad po tobě, abys ji voddělal?“
„Kurva, o tom vůbec nebyla řeč! Mělas mi to říct! Jak.. Jak můžeš vůbec takhle mluvit. To ti ani trochu nepřijde, že se chováš jako psychopat?!“
„Nebudu se tady před tebou obhajovat. Ten kluk dostal zaplaceno, ty taky. Není to tvoje vina.“
„Cože? Kurva, slyšíš vůbec, co mi tady říkáš?!“
„Jestli chceš z toho ven, můžeme se tady rozdělit.“
„Já už žádný tvý zpičený peníze nechci kurva!“
„Áha, pán si hraje na čestnýho. Dobře jsi věděl, co se bude dít. Jen ses neptal! Věděl jsi to a proto ses neptal!“
„Ne, to kurva není pravda! Seš magor! Nevím, co se ti stalo v těch ruinách, ale jde to s tebou z kopce. Mezi námi je konec!“
„Konec? Bořku, ono ani nikdy nic nezačalo.“
„Vypadni! Jeď!“
„Sbohy…“
rozhovor Pazdery s Latharen před hostincem Samotou
v noci z 8. na 9. 7. 849 k.l.
„Vidíš ty peníze? Víš co znamenaj?“
„Já ho kurva nezabil!“
„Jasně a tohle jsi jen tak našel po cestě a udělal si malou noční projížďku, co?“
„Já to nebyl! To … Pazdera.“
„Pazdera? Jasně… Hele, kluku… Ať už to bylo jakkoliv, ptal ses na Čuchnu, na jeho barák a pak si vzápětí ujíždíš v noci na koni tryskem pryč do Tarosu a máš u sebe tolik zlatejch, že by sis za to tady pořídil klidně barák. Máš to spočtený. Lamius bude možná milostivý, ale mě tady žádný pohádky nevyprávěj. Zaplet ses s blbejma lidma. Příště už to neuděláš.“
„Kurva kurva… já nevěděl…“
„Jasně… No teď už víš…“
Radoš Pařízek se starostou Března v tamní cele
krátce po půlnoci 9. 7. 849 k.l.
„Odvedli ho, byl svázanej…“
„A to vás nenapadlo, že jsou to jeho kumpáni?!“
„Pane, my…“
„Tohle jsi posral, Vrbo!“
„Pane, odkazovali se na velitele Pomořanského. Že ho vezou tam.“
„Vyřídili Pazderu. Nebo to tak aspoň vypadalo. I hostinskej Samoty říkal, jak ho sejmuli.“
„Aha, tak to pak beru zpět… Myslete sakra! Rozvada, Pomořanskej… To jsou všechno Pazderovi staří známí! Tohle si odskáčete… A teď odchod!“
reportování zatčení Pazdery u Samoty vojáky z Března tamnímu starostovi
večer 9. 7. 849 k.l.
Bestie, velká jak barák den cesty na jih od Pětivěží. Patrně nemrtvá. Dva mrtví strážní, čtyři zbojníci a obchodník s celou svou rodinou. Letěla na východ k vám. Dávejte si bacha. Je tam u vás pořád ten elfí lovec? Dikiwe? Obrať se na něj.
posláno večer 10. 7. 849 k.l.
dopis od Pomořanského pro generála Oplacného
Pozdrav Sedmnáctka!
Zadržel jsem Bořivoje Pazderu podezřelého z vraždy vašeho občana Vladimíra Čuchny a jeho dcery. Spoutaného mi jej dopravila družina Filipa Železného, kterou jste pověřil jeho zatčením v Samotě.
Mám zájem na tom vám pomoci s vyšetřováním. Vámi zatčeného Radoše Pařízka zatím držte za mřížemi. Pošlu tam svého člověka, aby ho vyslechl. Hlavní podezřelou zůstává jistá verithianská čarodějka Latharen, které se podařilo zmizet a pravděpodobně teď směřuje dál na sever do Minkoru. Chci se o ní dozvědět co nejvíce. Předem děkuji za spolupráci.
S úctou Ludislav Pomořanský, velitel posádky v Pětivěží.
posláno v noci 10.7. 849 k.l. poštovním holubem do Března starostovi Kostohryzovi
„Hai, já mluvit s družinou, vašimi kamarády, i s panem kapitán Pomořanský. Hledat tu ženu, čarodějka.“
„Něco mi o tom říkali. Ale neviděl jsem ji.“
„Aj, škoda. Já smutný ze smrt otec a malá dcera. Zlé. Zlá čin. Já chtít ji chytit, mám kamarády v Mostovka.“
„Rád bych pomohl, ale opravdu o tom nevím více než ti, se kterými jste mluvil.“
„Oni říct, že vás moct dohnat a zeptat se na všechno, co vám oni říct. A tak já spěchat a vyptat se až vás.“
„Aha, no… Má to být verithianská čarodějka, asi schopná a napojená na Vládce peněz z Minkoru. Má se jmenovat Lataren, nebo tak nějak.“
„A ona ukrást něco zavražděný obchodník, že? Je to nebezpečné? Vy vědět, co ukrást?“
„Ne, to netuším. Co jsem pochopil, tak nikdo to neví. Ale asi to bude něco cenného, když kvůli tomu umírají lidi.“
„Hai… Já společnost s vámi rytíř do Mostovka, ano?“
„Uvítám společnost… Možná byste mohl zase na oplátku vědět něco vy. Hledám orka, Shulik Ďašďovka se jmenoval. Může být sám, ale taky ho možná doprovází černovlasý muž, bledý v obličeji, nebo zrzovousý trpaslík s velkým válečným kladivem…“
rozhovor rytíře Mirela z Joly s neznámým skřítkem na cestě jižně od Mostovky
11. 7. 849 k.l.
