Po marném hledání záhadného skřítčího nekromanta v Tarosu jsem se nakonec vydal zpět na sever, kde jsem chtěl dohnat Filipa a zbylé členy družiny.Zastihl jsem je v Pětivěží 11.7., kde na mě už den čekali. Tou dobou se chtěli vydat společně s Dramilem Vykukem, tarosským hraničářem, na východ do Světlokazu a pak hlouběji do lesa za komandem Spadlých listů. Byl jsem rád, že jsem je zastihl před odchodem, protože cesta na východ nebyla bezpečná a já bych ji sám určitě nechtěl podstoupit.
V Pětivěží se před mým příchodem ještě setkali s rytířem Mirelem, kterému se nepodařilo vystopovat upíra Geeka a proto se vydal do Mostovky na sever doufaje, že tam získá nějaké informace o pohybu výše zmíněného, nebo jeho společníků – toho orka a trpaslíka Bultara.
Taky se mí společníci zapletli do nějaké nečisté hry cechu bohatých obchodníků z Minkoru, Vládců peněz, a vraždou jakéhosi obchodníka a jeho dcery v Březnu, který byl připraven o nějaké zboží, které převážel do Tarosu. Starosta Března si najal mé společníky, aby vystopovali vrahy, jimiž měl být místní slavný žoldák a dobrodruh Bořivoj Pazdera a jakási verithianská čarodějka Latharen. Prvního zmíněného se družině podařilo zadržet, ale ta, která za vraždu měla být přímo zodpovědná, prchla nejspíše do Minkoru.
Co jsem pochopil, Pazdera v tom hrál druhé housle a hlavně Rafiki a Ron zajistili, aby toho žoldáka měl možnost soudit raději velitel stráží Pomořanský z Pětivěží, než s Vládci peněz jaksi spojený starosta Kostohryz z Března.
Také jsem se dozvěděl, že kus cesty před Pětivěžím se Filip s ostatními střetli s nemrtvou létavou stvůrou, na kterou jejich síly nestačily. Podařilo se jim z přímého boje vycouvat, hlavně kvůli Jitry, která s nimi tehdy cestovala. Podle informací nemrtvá stvůra pocházela přímo z okolí Marellionu a rozhodně její přítomnost místní strážce pořádku překvapila. Došlo nám, že tam, kam jedeme, se lesy podobnými zrůdami jen hemží a každému z nás, myslím, bylo jasné, že cestování východními hvozdy bude pro nás všechny velkou zkouškou našich schopností.
Do Světlokazu jsme vyrazili na koních ráno 12.7. bez Jitry, pro kterou byla cesta opravdu nebezpečná. I jiní z naší družiny úplně nesdíleli Rafikiho zapálení kontaktovat komando Spadlých listů, ale vzhledem k minulosti v Západní dálavě a dluhu vůči Maudovi, došlo jen na jimi vyslovené obavy a váhavost.
Noc na 13.7. jsme strávili na v opevněné strážnici v půli cesty do Světlokazu a podle složení místních dobrodruhů a jiných podivných existencí nám docházelo, že v těchto krajích už obyčejné lidi moc nepotkáme. Přesto jsme tam narazili na jednoho trpasličího obchodníka, který převážel nějaké zbraně a zbroje i jiné materiály naším směrem a tak jsme mu za drobné finanční poděkování zajistili bezpečný pochod až do naší společné destinace.
Asi míli před Světlokazem jsme našli mrtvého člověka se šípem v zádech. Šíp podle slov Rafikiho, patřil dryádám. Jeho vrahy prozradil i fakt, že u sebe měl několik cenností, i naditý váček plný zlatých orlů. Dryády neloupí. Fakt, že byly všechny mince stejného ražení, minimálně ve mě, vyvolával podezření, že jde o někoho, kdo pracuje pro místní pány, třeba pro generála Oplacného, dobyvatele a vládce Světlokazu.
A aby toho nebylo málo, kousek od místní pily jsme téměř na dohled od černých hradeb skřety postavené obří pevnosti potkali místní hlídku, která zkoumala další dva mrtvé. Podle šípů šlo také o dryády, jen v tomto případě to byli dva mrtví trpaslíci, o kterých jsme se záhy dozvěděli, že pracovali s tím člověkem a ten jim vzal jejich společný výdělek a měl v plánu pláchnout do zaječích. Byli dříve zaměstnaní Oplacným a nalezené peníze byla odměna za jimi odvedenou práci.
Se smíšenými pocity o povaze dryád jsme tedy nakonec živí a zdraví dorazili do Světlokazu a ubytovali se v místní krčmě, kterou vedl Jarim Stoklas.
* * * * * * * * * * * * * * * * *
K překvapení některých členů naší družiny nás tam pozdravil Wienczeslav, starý známý z dob, kdy družina dříve působila v říši Asari Kasim a měla co dočinění s osvobozením přeživších v Leškově hradci.
Wienczek zde řešil právě něco pro komando Spadlých listů, kterým v současnosti pomáhala i jeho přítelkyně Gven, Filipova neteř, dcera vyhlášeného šermíře Greana Korunda. Tu znali právě taky z Leškova hradce.
Je dobré zmínit, že v komandu měla působit i matka Gven, jistá Hanaqawa, a také trpaslík Hadun, jeden z mnoha synů krále pod městem v Minkoru, na kterého byli někteří z naší družiny dost zvědaví, neboť byl ještě donedávna považovaný za mrtvého.
Nicméně Wienczek nám ozřejmil, jakou že práci zde má pro komando udělat. Někdo před pár dny zamořil jednu z místních pil agresivním typem houby, která vše živé na tom místě požrala a nejspíše šlo opravdu o něco velmi agresivního, protože se nikomu nepodařilo z tamních utéct. Zemřelo tam sedm lidí. Místní obvinili logicky druidy, potažmo dryády. A jelikož celé okolí bylo pod dohledem komanda Spadlý listů, které mělo s Oplacným dohodu, která spočívala hlavně v tom, že Oplacný bude respektovat jejich hranice a to, co si k Lesu může dovolit, na oplátku, že Komando s dryádami a jinými entitami v okolí vyjednají, aby místní nechali na pokoji.
Spadlé listy se o to tudíž museli hned zajímat a najít pravého viníka. Wienzcek měl z komanda zprávy o tom, že dryády v tom prsty nemají, ani nikdo ze Spadlých listů. A taky měl informaci o tom, že to, co způsobilo smrt těch sedmi lidí, mělo původ v jedné nedávno ukradené houbě na území, které kontrolují Spadlé listy. A podle informací, které komando mělo, šlo o skupinu čtyř osob. Dvou lidských mužů, ženy a trpaslíka. A shodou okolností přímo v té krčmě taková skupinka byla, také se v době, kdy ta houba byla ukradena, pohybovali kdesi v okolních lesích. Jenže oni to obvinění popřeli a jelikož jeden z nich byl rytířem z Eldebranského řádu, místní správa Wienczkovi podezření smetla ze stolu. Repsektive – bez dalších důkazů nám nemohli místní pomoct.
A jelikož jeden z těch čtyř dobrodruhů byl těžce zraněný, měli jsme minimálně tři dny na to, než nám ta družinka ujede na západ. Proto než zbytečně vyvolat šarvátku, kterou by Oplacný řešil nakonec velmi rázně – oprátkou, rozhodli jsme se raději vyhledat komando s Wienczkovým doprovodem a spravit je o tom, jak se věci mají a zároveň od nich zjistit vše, pro co jsme vůbec do východních hvozdů přijeli. Dramil Vykuk, vědom si toho, že s námi jde Wienczek, zvolil raději pohostinství ve Světlokazu.
Při cestě na sever jsme narazili na zdivočelé psí šelmy, což nás dost překvapilo. Wienzcek nás obeznámil s tím, že jde o Drikovy stvůry a že se tak daleko od Jižního hvozdu ještě neukázaly a byl tím docela zaskočen. Dokázali jsme si s nimi ale poradit bez toho, aniž by někdo z nás přišel k úhoně.
Ráno po přespání nás kontaktovala opeřená „víla“, která nás nasměrovala správným směrem. Jmenovala se Pwanaha a kdo ví, jak dlouho nás sledovala, než se nás rozhodla kontaktovat. Potom jsme se setkali s Gven a jedním členem komanda, Rawanim, který nás podrobil menšímu výslechu a na přímluvu Wienczka a jeho přítelkyně nás nakonec dovedl do tábora Spadlých listů.
Tam jsme byli přijati docela vřele, ale stále jsme byli pod dohledem dvou lučištníků a jedné bytosti, světlonoše, který se jmenoval Dwahal. Šlo o legendu podobnou paladinu Cedrikovi a nám došlo, že jsme na místě, kde si nemůžeme příliš vyskakovat.
Netrvalo dlouho a ještě ten den, 15.7. odpoledne, z jednoho ze dvou impozantních stromových obydlí, sešla k nám dolů velitelka Spadlých listů, druidka Sariika, a začala s námi hovořit. Dwahal ji dělal v tu dobu osobní stráž.
V prvé řadě jsme se dozvěděli, že komando teď řeší zkratku do Marellionu a hraje v tom roli stínový svět. Většina komanda byla tudíž nepřítomná. Slavná elfí čarodějka Omawanga, i čaroděj Zawiwi, který se k nim na krátko přidal, dříve zmíněna Hanaqawa a další byli kdesi jinde a řešili velké věci. I proto dříve požádali Wienczka o pomoc.
Ohledně jho práce jsme se dozvěděli nové informace. Předně nám Sariika pověděla o druidovi Arnoštu Zvětve, který byl spojen s radikální frakcí uvnitř Bratrstva dlouhých kápí a taky se Světlokazem, kde měl být v době, kdy se ta čtyřčlenná družinka vrátila z výpravy z lesů. Sariika tedy podezírala druida z toho, co se stalo v té pile. Komandu se podařilo zjistit jeho úkryt, kde by se nyní mohl nacházet. Šlo o místo nacházející se na zničené staré arvedanské cestě asi půl dne východně od Světlokazu. V tom jsme mohli pomoct, najít ho a snad vyslechnout, nebo potrestat. Živý by se ale samozřejmě hodil více, abychom ho mohli ukázat Oplacnému a tím zlepšit kredit Spadlým listům.
Někdo z nás zmínil ty tři mrtvé západně od Světlokazu a to, že za tím asi stály dryády. U Gven jsme už dříve ucítili smíšené pocity. Komando s těmi třemi mělo v minulosti určitě co do činění. Sariika popřela, že by za to mohly dryády a bez dalších vysvětlení nás odkázala na Oplacného, jehož je to starost. Podle ní se někdo očividně snažil na dryády něco hodit, ale zároveň nám vyvrátila podezření, že by tohle a ta zamořená pila mohly spolu souviset.
Cítili jsme, že nejsme jedni z nich a že otevřenosti se nám od nich nedostane. Ale co čekat? Spadlé listy mají mnoho nepřátel a mnoho spojenců a jejich boj probíhá už osm let a je docela dobře možné, že stejnou dobu bude ještě pokračovat. V takovou chvíli se nemůžete obejít bez kompromisů a s tím spojeným utajením. Popravdě ve mě to vyvolalo spíše příjemné překvapení, neboť jsem si působení elfích komand ve zdejších hvozdech představoval více neorganizovaně a tak nějak divoce, bez centrálního vedení a vymyšlené dlouhodobé strategie. Dalo by se říci, že se mi změnil pohled na elfy jako takové a tím nemyslím, že bych je vnímal jako dobřejší, nebo zlejší než dříve, spíše jsem na ně pohlížel jako na více civilizovanější, efektivnější.
Nicméně v některých členech družiny Sariičino zdráhání vyvolalo nechuť dál pokračovat v hovoru. Rafiki byl ale stále odhodlaný jim pomoci a Ron také. Dozvěděli se, že bychom mohli Spadlým listům významně pomoci, kdybychom pronikli blíže k Marellionu k jedné z kanalizačních výpustí a zabili tam nějaké monstrum, které tam překáží. Komando by zajistilo diverzní akci, která by odlákala většinu nemrtvých z naší cesty a my bychom se tak mohli méně nápadně a bezpečněji dostat až ke zmiňované stvůře. Z informací, které se nám později i od Dwahala dostaly, jsme ale pochopili, že pokud něco takového chceme vykonat, musíme být rozhodně lépe připraveni i vybaveni. Proto jsme zatím odmítli, ale podobná akce nějakou dobu ještě počká a proto Sariika nebyla rozhodně proti, abychom si dali načas a jasněji se vyjádřili později.
Nyní jsme jim chtěli pomoci s tím druidem a přijít na kloub tomu, kdo za tu pilu je zodpovědný. Ohledně těch třech mrtvých zabitých dryádami jsme nechtěli raději více vědět.
V táboře Spadlých listů jsme se setkali nakonec i s Hadunem, který byl už zdravý. Léčil se zde z výpravy do Marellionu, které se sám přímo účastnil. Potvrdil nám, že Marellion se podobá Jamám věčného zatracení, jak jej líčí kněží sedmnáctky. Také se zmínil o tom, že skutečně potkali něco, co mohl být „duch“ Orista Zeleného, nejmocnějšího z dávných čarodějů a jednoho z hlavních Kharových generálů. Přesto nám Hadun nemohl vylíčit vše, co se tam dělo, protože hlavní úlohu měla v té akci magie a on fungoval jen jako ochránce jednoho z čarodějů a příliš brzo při útěku ztratil vědomí. Místní léčitelé ho vytrhli ze spárů smrti. Pomohl jim se zabitím několika stínových potvor v okolí a teď měl za to, že jeho spolupráce s komandem končí. Tušili jsme, že hlavním důvodem jeho odchodu je smrt těch dvou trpaslíků, kteří taktéž pocházeli z Minkoru a kteří podle Haduna zemřít neměli a on podezíral Spadlé listy přinejmenším z pokrytectví.
Na cestě, na kterou jsme další den vyrazili společně s Wienczkem a právě s Hadunem, jsme se od trpaslíka dozvěděli, že se v lese za dohledu právě Spadlých listů konalo tajné setkání někoho od Oplacného se zástupci Plavenských vojáků, kteří v tuto dobu zatínali drápky do severních končin Lesa padajících stínů. Ten muž a dva trpaslíci dělali vyslancovi od Oplacného ochranku a doprovod. Setkání proběhlo podle slov Haduna v klidu a proto nechápe, proč ti tři museli zemřít. Je jasné, že někdo nechtěl, aby o tom setkání někde na západě mluvili.
V noci z 16.7. na 17.7. jsme dorazili do Světlokazu. Tam jsme si krátce popovídali s jedním lovcem přízraků Dikiwem, který se plánoval připojit s dvojicí rytířů z Devíti hvězd a s jedním skřítkem na výpravu do kopců na jihu Lesa padajících stínů, kde se podle všeho usídlila vyšší forma vyverny, která dříve zničila několik statků na severovýchod od Tarosu. Měli jsme podobné choutky, ale nejdříve jsme chtěli vyřešit tu záležitost okolo pili a druida, který za to byl pravděpodobně zodpovědný. Čtyřčlenná družina byla stále přítomná a my jsme šli tedy spát, abychom s nimi mohli ráno hodit řeč.
Brzo ráno nás vzbudil hostinský Stoklas, že jsou vzhůru a že plánují odjet. Po odmítavých reakcích trpaslíka Rhumbina a dříve zraněného Pavola Chlumjavy, jsem si šel ven do stájí za doprovodu Gánji promluvit přímo s tím rytířem Vojtěchem Mečopečem a druidskou míšenkou, Čunkou, jejíž jméno nám později prozradil její trpasličí společník.
Ale vezmu to popořadě. Zvolil jsem takovou směsici vyhrožování a přátelské starosti, že po nich jde komando v čele s Dwahalem a že není rozumné, aby teď opouštěli Světlokaz. Zároveň jsem na ně apeloval v tom, aby vydali toho druida, pokud je on zodpovědný za smrt těch dřevorubců a ne oni. Chtěl jsem po nich, aby nám prozradili jeho účast na tom všem, případně se navzájem udali. Ale jejich vzájemná loajalita nakonec zvítězila, i když šlo vidět, že krom té míšenky jsou všichni dost nalomení. Neměli jsme pochyb o tom, že v tom nějakou roli ona hraje a že jim něco to jméno druida říká. Ale nakonec vyrazili na cestu, ovšem trpaslík s nimi odmítl jet a nechat se zabít. Toho jsme nakonec zlomili, zatímco krahujec od Rafikiho sledoval tu trojčlennou skupinu mířící do Pětivěží.
Trpaslík nám prozradil, že setkat se s tím druidem byl nápad Čunky, že to on je poslal do lesa trhat nějaké rostliny a houby. Tím nám de facto potvrdil podezření Sariiky. Z jeho vyprávění jsme ale pochopili, že on pořádně ani nevěděl, co dělá, s tím druidem nehovořil a netušil, co to může způsobit. I při tom, když se loučili, Čunka údajně stále tvrdila, že je ten druid její kolega a že za tu věc v pile určitě nemůže.
Bezprostředně potom jsme kontaktovali stráže a následně pána hradu Oplacného a spravili ho o tom, že jsou tři podezřelí na útěku, ale že kdyby se to obešlo bez smrti těch, co v tom hráli druhé housle, bylo by to lepší. Trpaslík Rhumbin figuroval jako svědek a byl zatčen. Snad jen dočasně.
Při čekání na Oplacného se ještě stala jedna nečekaná událost, která zamíchala s kartami. Krahujec od Rafikiho sejmul jiného dravce, který údajně nesl varování tomu druidovi. Nebyl tam žádný vzkaz, žádný papírek, ale pochopili jsme, že jde asi o druidské věci, kterým měla právě ta míšenka rozumět. Druid na východě měl být zlem pro přírodu a pokud jsme jej měli mít možnost zastavit, měli jsme tak podle slov Rafikiho udělat ihned.
Elf se v tu chvíli začal chovat velmi netakticky a naléhal na nás, že musíme rychle vyrazit za tím druidem. Jeho jednání bylo podložené podobnou touhou, kterou měl ten jeho krahujec. I ti pomalejší z nás začali chápat, že to nebude obyčejný pták a nebo že Rafiki ztrácí soudnost.
Nedbal na naše otázky a vyrazil. Wienczek, Filip a Ganja, kteří ho byli schopni takovým tempem doprovázet, běželi za ním.
My jsme zůstali ve Světlokazu a poté, co jsme si promluvili s Oplacným a později s těmi rytíři Devíti hvězd, jsme netrpělivě čekali na to, až se naši kolegové vrátí. Asi každý z nás měl obavy z toho, že jejich bezpečný návrat není vůbec jistý, ale sedmnáctcežel jsme s tím nemohli nic dělat. Alespoň jsme přesvědčili Oplacného, aby poslal tím stejným směrem skupinu jeho hraničářů.
V noci ze 17. na 18. den měsíce žlutna se nakonec všichni čtyři zase objevili. Krahujec od Rafikiho byl zraněný, Filip kulhal a podle všeho utrpěl vážné zranění do pravého lítka.
Po jednotce hraničářů nebylo ani vidu, ani slechu.
Z toho, co nám pak ve zkratce ti čtyři řekli, za důležité považuji následující zjištění.
Okolí druidovi skrýše bylo nebezpečné a museli tam svést souboj se zlými myšlenkovými bytostmi, to vedlo ke zranění, ke kterému přišel Filip.
Druid byl těsně před příchodem družiny zabit obřím ptákem, pocházejícím rovněž z temné strany stínového světa. Dotyčný pták byl ale zabit Rafikiho krahujcem. Ano, v tu chvíli nám už bylo jasné, že ten pták není obyčejný pták.
U mrtvého ptáka byl nalezen stříbrný přívěšek ve tvaru netopýra, dříve nejspíše patřící tomu druidovi. Podle slov Rona ten přívěšek není vyroben čarodějem, ale druidy, respektive saly, nebo pochází přímo ze stínového světa. Jeho moc spočívá v tom, že je schopen někoho, kdo dokáže aktivně používat magii, proměnit v netopýra, ale současně ho nejspíše zbaví vůle a donutí letět na určité místo, nám dosud neznámé. Podle všeho nejde o dobrý předmět. Kdo ví, jestli je ta přeměna dočasná a nebo trvalá.
V druidově skrýši byly nalezeny nějaké masti, byliny a pěstované houby a mezi nimi byly nalezeny různé jedovaté a jinak škodlivé látky. Evidentně onen druid nebyl tím hodným poustevníkem, který léčil okolní zvířátka. Jeho temnému zaměření nahrává i právě fakt, že se v okolí jeho skrýše vyskytovaly zlé myšlenkové bytosti, které, až na toho ptáka, plnily roli nejspíše ochránců jeho úkrytu.
Podle slov Rafikiho, možná spíše jeho krahujce, který je prý zodpovědný i za Maudův útěk před trpaslíky ze Zelanských vrchů, je ten přívěšek „klíčem“ k tomu, co se tu děje, respektive že vede k tomu zlu, které je zodpovědné za tu událost v pile a nejspíše i za smrt toho druida.
Poslední podstatná informace se týká Rafikiho. Druid Zvětve byl totiž podle všeho nakažen magickou chorobou Protobytí, jež se vyskytuje právě u magicky aktivních osob, které si pošetile „hrají s ohněm“. A Rafiki se koupal v tůni, kam mrtvý a roztrhaný druid spadl. Nemoc se podle slov světlokazského čaroděje Vendelixe Učeného šíří právě prostřednictvím krve a jiných výměn tělních tekutin. Vendelix Rafikiho vyšetřil, ale pomoci mu nebyl schopen. Odkázal ho na čaroděje v Pětivěží, nebo v Tarosu. Nepopřel, že by mu nejspíše někdo mohl pomoci v Bílé pagodě v Minkoru, ale tam nikoho nezná. Průběh nemoci má být pozvolný, ale už v nejbližších dnech se můžeme možná dočkat toho, že se nějaký kus tkáně na Rafikiho těle začne měnit v nějaký nerost, nebo něco podobně … neživého. Čaroděj Vendelix současně musel varovat generála Oplacného o stavu našeho elfa, neboť může představovat určitou bezpečnostní hrozbu.
Poslední, co je třeba zmínit, je to, že se místním vojákům podařilo chytit pouze dříve zraněného Pavola Chlumjavu. Eldebranskému rytíři společně s tou míšenkou Čunkou se podařilo hlídce ztratit v lesích na západ od Světlokazu. Ještě v noci byl údajně zadržený Chlumjava podroben výslechu, jehož výsledek ale neznáme.
