V Rilondu někteří z nás potřebovali zařídit pár záležitostí. Já osobně jsem v Rilondu neměl moc důvodů zůstávat, a tak jsem alespoň s některými z nás navštívil tamní lázně a dal se trochu do kupy. V tamním Rytířově chrámu, jsem si mohl promluvit s členy eldebranských rytířů a zeptat se na noviny z jihu. Chystala se ofenziva a prolomení obležení hradu Maebron. Problémem bylo ale mnoho potulných Zylových oddílů, které měly za úkol jen přepadat, loupit a plundrovat hraniční oblasti. S tím jsme snad mohli pomoci.
Ron měl ve městě nějaké obchůzky v Rilondské univerzitě magie kvůli té čepeli od mozkoista, nákupu studijních materiálů, konzultaci a tak podobně. Maud si přes něj sehnal nějaké materiály o Stínovém světě, sám si odskočil na návštěvu k pouštním elfům do tamní diaspory, aby se poptal na elfí záležitosti týkající se Matky pouště a jejího znovupřivolání. Byl jsem tam s ním a z potetovaného pouštního elfa, o kterém nám řekli, že se jmenuje Ma’butu, jsem měl smíšené pocity. Zmínil se nám, že by pouštní elfové uvítali naši pomoc, konkrétně až v dalekém Derteonu, kde se měl ukrývat a čekat na záchranu jakýsi přítel urozených z rodu Sinwar. Více informací jsme se měli dozvědět v Tevirponu, kde sídlil hrabě Iskander er Sinwar, slavný rytíř a oblíbenec Auriona, kterého jsem chtěl určitě poznat a vůbec navštívit onen hrad, jenž byl jediným sídlem Rytířů devíti hvězd a taktéž častou zastávkou eldebranských rytířů.
Maud si taky na tržišti koupil ochočeného krahujce, což se nám mohlo na jihu hodit – mít přehled o širokém okolí.
Větvička si před naším odchodem z Rilondu ještě pronajal laboratoře na ostrově v rilondském rybníce, aby mohl vyrobit několik léčivých lektvarů a společně s Ronem a Ganjou stačili navštívit opakovaně Ďolík, konkrétně vyhlášený vykřičený dům Pelíšek. Šel jsem s nimi, abych se o slávě tohoto podniku mohl přesvědčit na vlastní kůži. Nedokázal jsem se ale tolik odvázat jako mí společníci a tak jsem tu noc strávil jen povídáním a noční procházkou s jednou symaptickou slečnou, při které jsem si neplánovaně zavzpomínal na Leňu a došlo mi, že bych ji ještě alespoň jednou rád viděl.
Večer 18.2. jsme byli také na tom přivítání krále Eranise a byli svědky proslovů jeho i jeho syna, který se stovkou ozbrojenců vydával ještě ten večer do války za slavnostního zvuku trubek a troubení rohů.
Další den se ještě Filip, Ron a Maud setkali s arcimistrem Telurianem v univerzitě, se kterým měl dříve co dočinění Korund, a prodiskutovali tu záležitost s arvedany hlídaným průchodem do stínového světa. Co vím, tak Telurianovi předali onu arvedanskou dýku – klíč, a domluvili se s ním, že je bude informovat o případných objevech, které tomu jistě měly následovat.
Po prodeji minotauřích rohů ve vinárně U Grimoáru exmistrovi Kalianovi a slíbení pomoci jakémusi obchodníčkovi s koberci, který nás požádal, jestli bychom nezkusili vypátrat jeho ukradené zboží na jihu, jsme byli již připraveni vyrazit, snad už na večer 20.2.
Ron se ještě chtěl setkat s Ľudovítem Hašteřilem, kterého dříve zmiňoval Vargis v Koru, ale zdálo se, že tato chuť po setkání není vzájemná. Viděl se s ním pouze Ganja přes Keksu který s ním měl společné obchody.
