Následující události v Koru, která následovaly nalezení podezřelého nákladu „hevrenských zbraní“ se nesly v duchu trochu nepromylšeného, divokého honu na zločince v Dolním Koru.
Neštěstí, které potkalo Kor, se podepsalo na psychice tamních lidí a jejich odvaze vzít „spravedlnost“ do vlastní rukou a pomoci si trochu rabováním a vražděním místních zbohatlíků. Korská stráž, ani modré pláště pracující přímo pro nového Soudce, neměli západní čtvrť města pod kontrolou. Dostala se nám možnost zprovodit, ne nutně zatknout živého, jednoho grázla z Dolního Koru – storabského zločince, který podporoval nepokoje a verboval ztracené existence k útoku na sídlo loďařského cechu. Plánoval se obohatit na tom, co měl cech zamčené v tamních skladištích. Krveprolití, ke kterému celá situace spěla, si nepřál nikdo a tak jsem se rozhodl pomoci, i když jsem si třeba práci pro Vargise představoval jinak.
Šlo o noční akci a nakonec se nám podařilo, i za pomocí Ganji, který jasně ukázal, že zabít chlapa pro něj není problém, dostat se až k tomu podněcovači pouličních nepokojů. Celá akce neproběhla podle plánů, došlo na mnohé šarvátky v těsných temných uličkách zmatené dolnokorské zástavby a já osobně jsem měl docela štěstí, že jsem nepřišel k nějakým vážnějším zraněním kromě pár oděrek. Přeci jen jsem si tam ale připadal alespoň k něčemu platný, když jsem stál proti dvěma násilníkům a dokázal jsem je zahnat na útěk a tím ochránit Mauda, který byl se svým lukem v oněch podmínkách bezbranný. Doufal jsem tehdy, že jsem tím trochu stoupl v jeho očích poté, co mi dával za vinu, že jej před Korem málem ubil jeden z Marvových lidí.
No, nakonec po delší honičce v ulicích Dolního Koru se nám podařilo storaba dostihnout a i když jsem se ho pokoušel svými slovy odradit od souboje, donutit ho, aby se vzdal a zahodil zbraň, Filip i Ganja byli rozhodnutí, že musí zemřít a tak mu nedali moc prostoru ke kapitulaci. Za dostihnutí tohodle zločince nám byla slíbena bonusová odměna. Celé akci přihlížel jakýsi hervenský ostrostřelec, najemný žoldák, kterého onen storab platitl, ale asi ne dost na to, aby se postavil i proti nám. I když měl dobrý výhled a mohl nás z dálky ohrozit svými šípy, neudělal tak a zmizel ve stínech města.
Další prácička, která se naskytla, se už týkala námi získané účetnické knihy od Suka. Vargis jeho obchody spojil s jakousi pekárnou Na růžku, kterou vlastnil pekař Sosnička. Měl jet podle všeho ve drogách, nebo v jiné zakázané komoditě a tím, že bychom mu to dokázali, mohl by ho Vargis použít jako svědka a zdroj neocenitelných informací výměnou za mírnější trest. Velkou zásluhu na jeho dopadení měl Větvička, který se sblížil s jeho hobití zaměstnankyní Maruškou Chaloupkovou. Ta nám poskytla nějaké informace, i klíče od pekárny, výměnou za to, že aukce pekárny proběhne za příznívých podmínek a podnik skončí v jejích rukou. Frykulínův šarm v její spolupráci však sehrál určitě neméně důležitou roli.
Následovalo naše optávání se. Dokonce i navštívení jedné vybrané společnosti na Lianině ostrově, kam vybrané zboží z pekárny Na růžku směřovalo a kde si jím mladí zbohatlíci při dekadentních setkáních zpříjemňovali večer. Šlo o drogy, zapečené v produktech pekárny. Byl jsem tam tehdy s Filipem a v přestrojení s historkou pojící nás k hostícímu Janu Rávosovi přes jakéhosi jeho známého albirejského obchodníka s látkami Patrika Čeřeného, jsme si hráli na jedny z nich. Nemohl jsem se ubránit vzpomínkám na život v Plaveně a podobné kulturní akce, kterých jsem se účastnil, ještě jako chlapec, hloupý, krátkozraký. Vidět Filipa, jak se vytrácí s nejpohlednější plavovláskou z té vybrané společnosti někam do soukromí odlehlejšího pokoje, bylo nepříjemné. Nevím, jestli jsem byl naštvaný na něj, nebo jenom na ten nápad, že jsme tam šli. Mohli jsme odejít dříve, hned potom, co jsem si potvrdili naše podezření. Nešlo mi ani tak o Jitru, nebo o jeho počestnost. Ta holka, co ho svedla, byla fakt kus. Asi jsem potřeboval z toho místa prostě co nejdříve vypadnout. Až moc mi připomínalo to, co jsem se rozhodl dříve opustit.
Po této nemilé zkušenosti jsme už upřeli pozornost na to, jak chytit Sosničku přímo při činu. Díky tipu, který nám předal Vargis, jsme v noci z 27. na 28. chladna, jsme ho skřípli přímo v jeho pekárně. Měl u sebe docela zajímavou dýku opředenou temnými kouzly, která nás málem vyděsila k smrti, ale už jsem toho asi zažili hodbně, aby nás něco takového obrátilo na útěk. Stala se ale nepříjemná věc, to když jsme ho vedli v noci rychle na nejbližší strážnici, vzduchem prosvištěl jakýsi projektil a Sosnička byl na místě mrtev. Měl mít informace nejen o Sukovi, ale i o větších zvířatech ve městě, předně o někom, kdo se jmenoval Karan Sermidolesapoles. Při zmínce tohodle jména před Vargisem, bylo zřejmé, že jde o někoho význameného ve městě, do koho by kšeftování s drogami nikdo neřekl. A zřejmě Karan nechtěl, aby Sosnička mluvil. Projektil byl ve tvaru kovové kulky, popsané nějakými nekromantskými runami. Zřejmě si chtěl být jistý, aby se Sosničkou nemohl nikdo mluvit ani na onom světě. Vrahem mohl být jakýsi Valerian Banu, docela známá persóna, která se tou dobou pohybovala ve městě, a přesto se o ní zase toho tolik nevědělo. Jen že to měl být vrah první třídy, který mohl být za něco takového zodpovědný.
Už se zdálo, že nám štěstí asi nepřeje, když se přeci jen další den vyskytla příležitost dostihnout přímo Suka. Přes nějaké kontakty a zrádce na jeho straně se k nám donesla informace, že Suk se snaží ráno 28. chladna opustit rychle město na své veslici.
Vyběhli jsme až k mostu, nastoupili na loď již plně obsazenou lidmi ze stráží i od soudce a vydali se stíhat Sukovu loď, která mířila na sever po Královské řece.
I přes nejistotu a obavy z toho, že nás mohl Suk opět převézt a zatímco stíháme jeho stín, on opouští město druhou stranou na koni, jsme před sebou viděli rozřešení celé té záležitosti a díky tomu, že se už zlepšilo počasí, nepochybně díky zásahu samotné Dunril, která vymetla nebe a vyčistila vodu, jsme snad mohli conevidět vyrazit na cestu na západ i se skřítkem Keksou.
Sukovu loď jsme brzy dostihli, Ganja s Filipem se vrhli na nepřáítelské plavidlo jako jedni z prvních a prosekali si cestu až do podpalubí, kde se Suk skutečně ukrýval. Ten se o moc věcí nepokoušel, i když nejspíše vlastnil prsten, nebo náramek obdařený mocí vrhat blesky, rychle se vzdal, byl spoután a odveden v bezpečí do místní věznice.
Pro nás tím práce v Koru skončila. Vargis nám předal odměnu slíbenou Mauriciem Tarem a my jsme se nakonec rozhoupali k dlouho odkládanému odchodu směrem na západ. Kvůli minulosti Frykulína jsme se nakonec rozhodli zkusit cestovat přes Sintar a Železné doly a zkusit znovu projít přes úzké nepřehledné horské kaňony na západ, kudy dříve přišli Filip s hobitem a Maudem. Ten nás ujistil, že by to neměl být problém a že nás Zelanskými vrchy provede. Ano, nebylo to tak jisté, nečekali jsme pohodlnější cestu, ale pokud by se poštěstilo, mohli jsme být v Rilondu dříve, než cestou po trpasličí silnici. Skřítčí obchodník a sběratel s tím souhlasil.
Z Koru jsme odpoluli říční lodí kapitána a jejího vlastníka Matzieje Przewalczeczkiho ještě ten den a po jedné zastávce v Prorokovicích, kde jsme si dopřáli veselý večer v tamním hostinci U Falešného proroka, jsme pozdě večer 29. chladna dorazili do Sintaru.
