V Železných Dolech se psal první den druhého aldenu šestého měsíce roku 848, počítáno od založení Velkého lidského království králem Thalionem Sjednotitelem, podle našeho počítání pak roku 2459 od odchodu Norgodruma z klanu Herach a zrození Thirstedů – Nepokojných. Potkal jsem Bultara Môhala, nejstaršího z Môhalů, synovce Dôlguma.
Jsem synem Derhima Krazského, nejlepšího kováře, který kdy chodil na odtržené Taře. Patřím ke klanu Thirstedů a z rodu Dorhatirů jsem posledním. V Železných dolech mě nazývají Slepým kovářem, trpaslíci pak Šedookým. Leží na mě břímě odpovědnosti za pozůstalost samotného Norgodruma – Ändebjerg. Jsem průvodce pozůstalých, příbuzných našeho praotce. Stejně jako můj otec i já jsem tím, kdo po předání Ändebjergu rodu Môhalů po Konečné bitvě zajišťuje, že minulost nebude pohřbena jako naši ztracení bratři v Bílých horách. Uplynuly čtyři měsíce od doby, kdy jsem uvěřil, že Ändebjerg leží v krvi Thirstedů kdesi v hlubinách Zelanských vrchů, že je ztracen a má úloha končí. Mladičký Bultar ale přežil a s ním se i znovuzrodila má povinnost.
Nemám synů a míti nebudu a tak správu Norgodrumovy pozůstalosti přechodně předávám samotnému Bultarovi, aby podle staré tradice Thirstedů předal toto privilegium spřátelenému rodu Môhalů. Předávám mu i Ändebjergův jmenopis, aby nebyli zapomenuti ti, kdož si podali ruku s praotcem. Nechť dojde až do místa Dôlgumova odpočinku a uctí jeho památku recitací pochodových zpěvů Thirstedů, které hřímaly jak v Obřích horách, na lendorských bitevních polích, v domech v Eldebranu, na palubách lodí ve Vnitřním moři, na Barbarských ostrovech pod rozpáleným sluncem a v temných pralesích severní Tary, jakožto i v Besgendernu – klenbě Krazu. Nechť se mu ozve v odpověď dunění hlasů předků a v jeho rukou se zhmotní spící sláva. Nechť Ändebjerg znovu sráží draky z oblohy, boří skřetí věže a pěje píseň Norgodrumovu…
Běž v před!
Běž rázně!
Běž hned
a bez bázně!
K lidem odvážným!
K lidem nezlomným!
K lidem svobodným
a pomoci hodným!
Staň pod sluncem!
Staň nad dómy!
Staň se kladivem
jenž sráží démony!
A křič: Hu Hu Hu!
Ať zří slávu nás – dětí kamene!
A tak…
Jdu vpřed a rázně, až se třese zem!
Ať bratři podzemní ví, že tu jsem!
