Deník Shu-Lika Ďašďovky
Kapitola I.: Kdo jsem
Kdo jsem? Jsem ork. Jsem ork který vyrůstal v Sintaru, kterému lidé, ta rasa plná pověrčivosti a bláhovosti, říkají občas „Město duchů“. Jsem ork z klanu orků tak starého, že nikdo nepamatuje, kdy vlastně poprvé vyšel na povrch, ale jistě vládl Sintarským kopcům dříve, než přišli ze severu první lidé.
Jsem také chemikus a mechanikus, žák svého otce, nejlepšího alchymisty ve městě (ač lidé by to neuznali) a svého strýce, nejlepšího zámečníka v Dálavách (což museli uznat i lidé). A jsem ten, kdo je jednou překoná. Ostatně ani sintarští cechmistři nemohli jinak a když jsem jim ukázal svou skládací kuši a (snad i částečně z úcty k mému strýci) museli mi přiznat titul mistra.
Jsem zločinec. Spolupracoval jsem, s kým se dalo a s každým kdo dost zaplatil. Drogy, nebezpečné pasti, otevírání zámků, ke kterým se „ztratil“ klíč. To byla a je má práce. A má zkáza.
Jsem uprchlík. Schovávám se před lidmi, které jsem podvedl. Před velice mocnými lidmi, které jsem podvedl. A kterým dlužím mnoho peněz. Tedy přesněji: kteří by chtěli spoustu MÝCH peněz.
Jsem dobrodruh, poutník a žoldák. Ač to zní možná směšně, zabil jsem mnoho neskutečných bytostí, zachránil jsem šlechtického syna, stál jsem proti skřetím komandům.
Jsem Shu-Lik, to znamená Klidné Ruce, jsem ork z klanu Dayk Aatar, Klanu Zemních Červů.
Jsem podvodník, lhář a příživník. Sme Ďašďovka, voni vědí? My sme hloupý vork, nebojej se nás. Voni sou kámoši.
Kapitola II.: Proč tě píši a co mě k tomu vede
Proč Píši deník? Protože můj otec vždy tvrdil, že to pomáhá třídit myšlenky. A také proto, že bych se mohl brzy zbláznit, když stále hraji idiota.
Shrňme si tedy jak jsem se dostal doprostřed Zelanských vrchů, na místo hemžící se pašeráky, trolly, deštěm a kdo ví, čím ještě.
Ze Sintaru jsem vyrazil před několika měsíci se skupinou pracující pro Pavučinu a snažící se vybudovat novou drogovou kuchyni přímo v Rilondu. Až po cestě jsem zjistil, že nejedu jen proto abych zkontroloval kvalitu přístrojů a materiálu, ale abych se také chopil vedení přímo v laboratoři a začal s produkcí. Nijak nadšený jsem z toho nebyl. Cestoval se mnou bratranec Dush-Chmuch, který si nedal vymluvit svou zálibu v hraní her, které pro něj byly příliš složité. Cesta probíhala v pořádku až do Zelanů, kde jsme bohužel narazili na skupinu hraničářů. Nečekal jsem na výsledek boje a s brašnou zboží jsem se rozeběhl lesem. Pád. Koma. Probuzení v potoce. Promáčený, promrzlý a zraněný jsem narazil na vesnici, kde mě překvapivě nepovažovali za skřeta a dokonce za trochu zlata poradili, kudy do Rilondu. A tam jsem začal rychle obchodovat a prodávat. Za pár dní se vědělo, že se rychle zbavuji špinavého zboží a hlavy několika místních gangů se postaraly, že můj měšec povážlivě ztěžkl. Hlavní teď bylo se odsud vypařit dříve, než Pavučina zjistí, že jsem naživu a že bohatnu na její úkor. Jak dobře mi pomohl osud, když mi do cesty přihnal rasově nesouměrnou dvojici elfa Denyho a skřítka Temelína. Přátelství utvořené útěkem před uvítací skupinou Roháčů vždy funguje. Za nedlouho jsme našli práci u mistra Geeka, pološíleného čaroděje z Albirea, který v Západní dálavě hledal jakési staré hrobky či co. Tak jsem se stal dobrodruhem a prožil pár nepěkných aldenů, které přinesly trochu zlata a nepříjemné zhoršení mé alergie.
Nakonec se ale Geek rozhodl, že bude zase na nějakou dobu studovat.
Co jsem měl dělat? Potřeboval jsem zmizet z města! Naštěstí dvojice válečníků doprovázejících čaroděje, Filip Korund a pajzl Bultar projevila zájem přejít hory. Z části za to nejspíše mohla Bultarova rilonsdká vendeta, při níž roztříštil hlavu jednomu svému krajanu mezi kladivem a dlážděním.
A kdo znal cestu, která se s oklikou vyhýbala trpasličím městům, kde nebyl náš přítel oblíben? Já.
Nabrali jsme tedy ještě pana Větvičku, hobitího kuchaře a vraha, a mohli vyrazit na cestu, která nás zavedla sem.
Filip Korund, bývalý krvelačný důstojník Almendoru
Bultar, šílený trpaslík ovládaný magickým kladivem
Větvička, šílený hobit s obsesí na jedy.
a já… Šílený zfetovaný Ďašďovka.
Kapitola III.: Záznamy do 8. dne, 6. měsíce 848 roku dle povrchového počítání
5. den
Měl jsem hlad a stále ještě se mi nepodařilo prošlapat nové boty. Prodal jsem všechno, co mi zbylo od Pavučiny. Vydělal jsem pár zlatých, ale čekal jsem víc.
Bultar nám vyprávěl o nutnosti své cesty do Železných Dolů. A nejlépe ne přes Trpasličí města. Vyjádřil geniální myšlenku poptat se v ďolíku po pašerácké stezce. Odpověděl jsem že jsem po ní přišel.
Mám nového zaměstnavatele. 50 zl hned, 100 po překročení hor. Ani se moc nebránil. Možná jsem si měl říci o víc.
Bultarova Vendeta. Zabíjení starých známých. Magické kladivo, duch jeho strýce ovládá malý trpasličí mozeček. Hurá. Geek nám chybět nebude.
Do Rilondu až za nějakou dobu zase.
Přidává se k nám barevný pan Větvička. Kuchař. Nechápu, co vypráví ale prý dělal pro Sjena (ten co kupoval d. hašiš) a snaží se ho zabít nějací trpaslíci. Fajn. Alespoň nebudu tak nápadný.
Narážíme na hlídku hledající Bultara. Hobit ho zapírá. Hlídka je tupá. Neřešíme, jdeme dál.
Hobit je travič. Hurá.
Přespáváme za vesnicí na sever od Rilondu. Držím hlídku.
6.den
Ráno verb od místního hostinského. Kvest: Dostat opilého pajzla z hospody. Po krátké diskuzi Kvest Ačept. Bultar vytáhne krajana, drobné nepříjemnosti. Odměnou čučo a štangle salámu. Kvest Ačív.
Cesta dál. Poznávám potok. Směr do nitra Zelanů. Náročná cesta. Nejsem si úplně jistý.
Přepadli nás hraničáři. Nakonec bez problému. Pokračujeme. Byli jsme varováni: 2x.
Jsem si trochu méně jistý, ale sleduji cestu.
Přespáváme uprostřed lesa, bez ohně. Držím hlídku.
7. den
V noci nás napadl troll, nebo nějaká podobná obrovskost. Zničen, zabit, rozdrcen. Ráno se nejspíše zvedl a odešel, nebo ho snědla obří veverka. Jsme nezraněni.
Cestujeme dál. Cesta se čím dál víc větví. Jistota mě opouští.
Ztratil jsem se.
Dávám Bultarovi výpověď.
Bloudíme.
Prší.
Přespáváme ve stromě jako elfí princové. Ráno půjdeme hledat horu, z které bychom viděli slunce.
8.den
Hory jsou moc nízké, stromy husté, nebe zamračené. Je mokro a dochází alkohol, pomalu umíráme. Chci k mamince, ale neztrácím optimismus. Přes ty hory se nějak musí dát dostat. Jen jak zjistit, kde je východ? Začínám psát deník.
MÁM KOMPAS!!!
