Obecně známé informace
Svobodná města ve Východní dálavě padla, Almendorské državy byly sjednoceny. Orlí poutnící omezují svou působnost na Taros a jeho okolí. Doba, kdy jejich zástupci ovlivňovali politiku v tak odlehlých místech, jako je například Rilond, je již zřejmě nadobro pryč. Může za to i intervence vladařů čtyř královstvích, kteří si začínají uvědomovat, že pokud si chtějí dopřávat výhod, jež jim plynou z kolonií na Taře, je potřeba důraznějších projevů národních zájmů.
Po náboženské konferenci, která se konala minulý rok v létě a kde se Kněží slunce marně snažili protlačit Auriona do vůdčí pozice v Sedmnáctce, se volá po jejím opakování. Alwarin, jakožto zpochybněný odpadlík Čarodějné akademie, který našel azyl v Minkoru a také M’byia, zástupkyně dnes již jen přežívající elfí diaspory v Rilondu, šířící osvětu o falešném proroctví, jaksi pozbyli své dřívější reputace. Jelikož se oba dost zasloužili o neúspěch nově vzniklé církve, je zcela pochopitelné, že kněží Slunce volají po znovuotevření diskuze. V jejich prospěch hovoří i stále více se rozmáhající kulty nových bohů ve všech koutech Asterionu, i stále viditelněji se blížící střet s Dračím císařstvím v Západní dálavě. Proto je docela možné, že město koruny v Almednoru opět v létě poctí svou návštěvou nejmoudřejší a nejvzdělanější mozky současné teologické scény.
Je také důležité zmínit, že válka ve Vnitřním moři již není jedinou válkou, která se vede na lodích. Kirbegova válečná flotila přepadla několik obřích džunek vezoucích zboží do Sarindaru a tím začala válka v Sarindarském zálivu. Ten je nyní značně izolován a nekromantskou hanzou rozjednané obchody v dálavách a na Lendoru se nyní pozastavily, což způsobilo mnoho problémů spíše soukromého charakteru. Informace o tak vzdáleném konfliktu jsou velmi kusé a je tedy obtížné říci, jak se zhruba dva měsíce trvající válka vyvíjí.
Západní Dálava (Rilond a okolí)
Princ Eralis sídlící v Solnohradu dokončuje zabezpečení pobřežní cesty vedoucí k pevnosti Hai. Má se za to, že na tuto pevnost ještě do konce roku zahají jeho vojsk,a vedená knížetem Aurigenem, útok, a vezmou si zpět to, co bylo jejich. Platí to ale za předpokladu, že Zyl na jihu nerozpoutá válku. Ta je ale docela pravděpodobná, protože pokud to neudělá sám, v jižních koncích Západní dálavy válka započne tak jako tak, iniciovaná Sinwarským knížectvím a snahami Gonduličského hrabětě. Ten byl viděn na poslední schůzi Urozeného sněmu a předpokládá se, že nešlo jen o zdvořilostní návštěvu, kam jsou běžně zvaná pouze místní knížata. Místodržící Debar Strbic se ostatně již dříve jasně vyjádřil k otázce případného vzniku Horního knížectví, které by se rozprostíralo při horním toku Durenu a spravoval by ho ten rod, který by dokázal toto území udržet.
Gonduličové si brousí zuby na Maebron, hrad situovaný na nejvyšším kopci v okolí, který je strategickým bodem v případě nadcházejícího vojenského střetu. Želbohům patří Dračímu císařství a obývá jej početná, dobře vycvičená posádka, vedená jedním ze skřetích generálů. Za ne úplně vyjasněných okolností však Gonduličové získali výraznou podporu sinwarského knížete a i setninu rytířů vedených hraběcím synem Vladem Ljukanovcem, který je vzdáleným příbuzným třízubského knížete a v poslední době je znám svými plamennými projevy směřovanými vůči pasivitě a nečinnosti durenských knížat.
Za zmínku stojí i rostoucí vliv knížete Čereva v Rilondu a jeho obchodně-vojenská spolupráce s Jarlebským knížectvím, která vyvolává značný rozruch převážně u stárnoucí Mučanské kněžny Faely. Ta se bojí o svá jižní hrabství, která si již delší dobu snaží nečistými způsoby nárokovat kníže Traven Jarleb. Vyvolává to hodně otázek a obav i u ostatních členů sněmu vzhledem k dřívějším nepodloženým obviněním Travena, který byl před rokem nařčen ze zrady a bratříčkování se Zylovými agenty. Vuk Čerev však zůstává klidný a stojí si pevně za svým. To ovšem nenechává klidným místodržícího Strbice, kterého navíc zlobí neskrývané přátelství, které Vuk chová k princi Eralisovi. Objevily se totiž i určité domněnky o údajném utahování smyčky a chystaném převratu.
Východní Dálava (Albireo a okolí)
Almendorské državy jsou místem, kde je stále živo. Pomineme-li organizační změny ve vedení a politice Bílé univerzity magie, nebo to, že se, dříve neutralitu si hýčkající Gver-Graenští pohlaváři, přiklonili po válce ke koruně a slíbili Waldenovi věrnost, je na ulicích živo i z jiných důvodů. Obvzláště v Albireu, ale také v Koru hned po odjezdu krále Waldena na Lendor totiž proběhlo několik demonstrací oslavujících Orlí poutníky a kritizujících krutou nadvládu koruny. Vesměs ale tyto snahy vyšumněly do prádzna a zbylí vůdci Orlo-věrných byli buď zatknuti, nebo zjistili, že nemají dostatečnou podporu a přestali riskovat svůj vlastní život.
Národy Sseta, které pomohly královským v bojích na soutoku Královské a Temné řeky, odešly zpět do bažin i se zbraněmi, které jim byly před válkou slíbeny. Pravdou ale zůstává, že Ssetů přežil jen zlomek a ani slíbená pomoc jim nemusí zajistit vítězství na jejich domácí podmáčené půdě proti Hyassanům. Za přátelství mezi jejich rasou a královskými se proto tento obchod označit nedá. Vztahy ochladly s množstvým mrtvých, kteří byly obětovaní v prvních líniích.
V okolí Sintaru se situace uklidňuje, protože po pár menších vojenských střetech s hevreny se podařilo tento koňský národ zcela vytlačit z Velké roviny. Sinatrští tomu vděčí i početné pomoci orkských kušníků, kteří byli do bojů s nimi nedávno zapojeni. Jejich zásluhy se ale postupně znevažují a umlčují cestou na sever a tak se lepší pověsti mohou orkové těšit stále jen v Sintaru a jeho okolí.
Třetina hevrenů se skryla ve starém městě Canthia, druhá třetina kmenů utekla do Zelanských kopců a zbylé kmeny se pravděpodobně přidaly na stranu Zylova císařství. To je ale znepokojující zpráva, jejíž váhu si uvědomují hlavně knížata ze Západní Dálavy. Sintarský víceguvernér Sarni to ale vnímá jako vítězství a trpaslíkům jde hlavně o dobytí Canthie. To budou zřejmě brát jako dostatečné odškodnění a pomstu. Do konce roku se pravděpodobně podaří zničit předsunuté hevrenské oddíly a oblehnout tuto jejich jedinou baštu.
Nové město Kargat, které trpaslíci zakládají zhruba deset mil jižně od Železných dolů, doprovázejí opatrná jednání. Trpaslíkům sice byla posvěcena výstavba tohoto města sintarským víceguvernérem, pod jehož správu spadají i zmíněné Železné doly a tudíž těžba tolik ceněného lintiru, ale vymezení prostoru v těchto krajích Zelanských kopců určí v budoucnu to, kdo bude ovládat trh se zázračným modravým kovem. Proto se již několik měsíců táhnou zdlouhavá jednání o vymezení hranic vlivu a těžby a zdá se, že ani jedna ze stran není spokojená, navzdory tomu že jsou nyní spojenci ve válce s koňským národem.
Věc došla až tak daleko, že se o ní dozvěděl i sám Král hor z Lendoru, který je zpřízněn s klany obývajícími zelanská města. Diskuze proto přerostla samotného víceguvernéra Sarniho a nyní se projednává přímo v královském městě v Almendoru. Vzhledem k výhodným vztahům, které již dlouhá desetiletí fungují na Lendoru mezi trpaslíky a almendorskými, není pochyb, že bude celý problém uzavřen ve prospěch vousatého národa a Sarni si toto přidělávání starostí Waldenovi za rámeček nedá. Ten má mimochodem hodně práce s potlačením rozsáhlých rebélií na jihu Storabska.
Jižní Dálava (Erin a Okolí)
Jižní Dálava jako taková zanikla s pádem Erinu a po převratu v Pevnosti Zlomených vazů. Dnes již není pochyb, že Mořské císařství se přinejmenším přiživilo na útoku domorodých kmenů a využilo situace k oslabení Keledorského vlivu v této části Vnitřního moře. Keledor stále vede vyrovnanou námořní válku s Plavenou. Na Lendoru probíhají snahy přesvědčit Almendor, případně Danérii, k vojenské pomoci – zatím ale bezvýsledně. Almendor totiž těží ze skutečnosti, že byl Erin vypleněn. Posílilo to význam Dunrileanu a kvůli tomu se ostatně vedla Obchodnická válka. Na druhou stranu si Almendor uvědomuje, že je lepší mít za přítele Keledor, než roztahovačnou Plavenu. Nejspíše proto se snaží jednání o spolupráci co nejvíce oddálit. Své otálení pak ospravedlňuje vlastními vnitřními problémy.
Světem se rozletěly velmi zajímavé zprávy o osudu Leškova Hradce, pevnosti ležící u řeky Rutung jihovýchodně od Erinu. Mělo se za to, že po půlroce obléhání je tato poslední Keledorská pevnost zničena. Do říše Asari Kasim se ale dostala informace, že stále odolává obléhání rozzuřených domorodců. Zprávy hovoří o zhruba dvaceti přeživších obráncích a tisícovce divochů. Samotné podhradí je vypleněno a zničeno, ale hradní citadela pevně stojí. Za zázračnou obranou stojí tři Siaronovi kněží a velitel Lešek Stankiewicz s několika jeho nejlepšími muži. Prostí obyvatelé byli buď pobiti a nebo stačili prchnout po řece dál do vnitrozemí.
Přeživší popisují útěk po řece jako hrůzný zážitek plný spěchu, hlasitého bubnování a krvelačných pokřiků nesoucích se z hloubi džungle. Většinu zpráv přinesl Raghalt Ohnivlas, který nyní pobývá v hlavním městě Asari Kasim, kde se marně snaží najít jakoukoliv pomoc. Kolují zvěsti o tom, že útok divochů na Erin vedl Bílý šaman a můžeme se jen dohadovat, kdo by to mohl být. Jde prý o mocného ducha, snad temného boha, který sjednotil kmeny a očistil džungli krví přistěhovalců. Obránci Leškova Hradce mají štěstí, že jejich nepřátele tento Bílý šaman nevede. Nadšení oblehatelů údajně rychle opadlo a nyní jen blokují všechny přístupové cesty k citadele a modlí se ke svému vůdci.
Východ (Minkor, Taros a okolí)
Informace o situaci v Leškově Hradci se dostaly jak k uším asarské Pomy, tak k trpaslíkům z Khelegových hor. Nikdo z nich se ale o osudy Keledorské pevnosti příliš nestará. Trpaslíci se již tak dost nezvykle zapojují do dění okolo sebe tím, že kovají zbraně a zbroje pro své severní sousedy a tím se nepřímo staví proti zájmům Plaveny. Ta říši Asari Kasim doposud úspěšně ohrožovala ze severu a na některých místech v Duhovém pralese se jim podařilo zvítězit a podniknout krátké výpady do vnitrozemí říše hada.
Z Minkoru pomoc nepřišla. Alespoň ne očividně. Překvapili však elfové z Červeného lesa. Přibližně dvě stě elfů, shodou okolností dobře vyzbrojených a vycvičených, se před dvěma měsíci vydalo na základě pozvání svých příbuzných do Minkoru. Na pouti skrz říši Asari Kasim byli napadeni divochy a vojáky Plaveny. Někdo by se mohl ptát, jak se to mohlo stát, ale chytrý čtenář již tuší, že nebyla náhoda, proč si početná elfí komanda udělala zacházku, prý v touze poznat krásy Duhového pralesa. Můžeme si domýšlet, že elfové nestojí o pirátské sousedy, což je pravděpodobné, ale je to jen část pravdy o jejich nečekaném výletu za příbuznými.
Nebuďme naivní, tento tah musel něco stát a zatím není známo, z čí kapsy to přišlo.To je také nejspíše záměrem tajemného mecenáše. Plavena však díky tomu pochopila, že vést válku na moři i na souši zároveň není nic jednoduchého a pokud nedojde k něčemu neočekávanému, zřejmě bude muset své síly z Duhového pralesa stáhnout. Mořské císařství si, zdá se, ukrojilo příliš velké sousto.
V Lese padajících stínů se mezitím po pádu Světlokazu loví zbytky skřetích oddílů a zajišťují pozice. Taros má zájem na rozšíření množství obdělávatelné půdy okolo Pětivěží a založit pár vesnic v okolí, což se moc nelíbí místním druidům a zbytku dryád. Orlí poutníci se ale zaručili, že půjde o takzvané šetrné odlesňování prováděné jen v rozsahu nutném pro zajištění jídla novým přistěhovalcům. Lze ale očekávat, že tím, navzdory výmluvnosti taroských radních vznikne spousta problémů.
V Tarosu se udrželi orlí poutníci vedeni Gildanem Věštcem. Není jisté, proč Taros neposlal posily, které měl poslat do Albirea. Ale lidé poté vytáhli do ulic a občasnká válka byla na spadnutí. Lidé se přáli pomoci svým Albirejským bratrům a sestrám. V radě Orlích poutníků došlo k obvinění, že Gildan a pár jeho věrných (například čaroděj Blaten) se spolčili k králem Waldenem a měli mu zajistit plynulé a nerušené připojení i Tarosu zpět k Almendoru. Došlo k převratu, Gildan Věštec byl zabit a Blaten uprchl zpět do Albirea. Moc Orlích poutníků byla upevněna a Král Walden se ani nevydal do Tarosu a odjel zpět na Lendor. Tato jeho nečinnost však způsobila dohady o tom, jestli skutečně Gildan byl oním zrádcem. V očích zesnulého lorda Firuna byl proradnou krysou určitě. Do čela Orlích poutníků v Tarosu se postavila rada tvořená osmi členy. Velký vliv na ně mají i úředně starší orlí poutníci jako je Vála Krastěj a šedá skřítka Calisto.
V Moyslanových vrších na východ od Tarosu neuspěli rytíři Devíti hvězd v šíření osvěty a v podpoře taroských diplomatů. Jeden z orlích poutníků byl zavražděn a tamní vanax (jiné označení knížete) doporučil hostům, aby v zájmu své bezpečnosti odcestovali zpět do Tarosu a zařekl se, že viníka dopadne a poprávu potrestá. Jedná se zřejmě o práci některého z agentů východních knížectví, která nerada vidí roztahující se kolonisty. Orlí poutníci byli připraveni na mnohé, přesto jsou velmi rozhořčeni událostmi v knížectví Gipazgoa. Zdá se, že přijetí Oyarzinců (tamních obyvatel) nebude tak vlídné, jak se očekávalo.
Je potřeba osvětlit i dění u skřítků. V Horském knížectví se moc změn neodehrálo, za to v provinciích Zlatého hvozdu se stalo hned několik důležitých událostí. Předně došlo v severní provincii Kao Si k sesazení tamního čama. Saj Žej byl známý přísným dodržováním zákazu magie a byl zodpovědný za smrt alespoň tří Bílých čarodějů. Jeho snahy o zákaz vstupu osob užívající magii na území Zlatého hvozdu a neochotu přistoupit ke kompromisu s kýmkoliv se v poslední době značně zostřily. Došlo to až tak daleko, že vzbudil zájem Dvou čarodějů, především pak Vina Věštce. Ti pronikli až do Sajeho hlavního sídla v Umgi a odhalili jeho nečisté praktiky. Ukázalo se, že se právě on se věnoval zakázané magii a bál se o své odhalení. Prostý lid jej v důsledném potírání magie kvůli dřívějším válkám s mágy slepě podporoval. A aby toho nebylo málo, Saj se věnoval nekromancii a našlo se dokonce pár dopisů, které odhalily Sajovu spřízněnost se Zin Zarovým kultem. Nyní v Kao Si probíhají spravedlivé skřítčí volby a je pravděpodobné, že díky pomoci, která přišla ze strany Dvou čarodějů, se budou vztahy s magii praktikujícími uvolňovat.
V provincii Onča se šíří strach. Údajně je nebezpečné opouštět cestu. Po lese se prochází hněv posledního zlatého císaře Funaa Tojčeho. Zřejmě byly prolomeny ochrany zapečetěného císařského města Ziang. To mělo bý navždy zapomenuto v době, kdy se Zlaté Císařství rozpadlo. Ochránci tohoto města, kamenní válečníci byli probuzeni a nyní marně hledají narušitele. Většina poutníků, kteří hliněným bojovníkům zkřížili cestu, za to zaplatila životem. Jen hrstce vystrašených obchodníků a tamních skřítků se podařilo utéct a rozšířit tuto děsivou novinu.
Byla vytvořena vyšetřující skupina odvážných skřítků, kteří se snaží zjistit více o narušení města a případné možnosti opravy pečeti a uspání jeho strážců. Jsou vysláni posli do minkorské pagody, kde sídlí skřítci, kteří měli co dočinění s kouzly chránícími Ziang. Horské císařství přislíbilo pomoc v podobě ozbrojených doprovodů pro ochranu poutníků putujících po arvednaské cestě.
Lokální informace
