Den Slávy, třetí alden měsíce Zelence k.l. 848
Po přespávání východně od knížecí cesty v horách jsme nakonec stočili naše kroky zpět k ní a došli až do Ostrodolí. Tam jsem měl příležitost prozkoumat kovovou misku, kterou mí druhové našli v Tevirponu u jednoho mrtvého muže. Nevím přesně, o co tehdy šlo, jen Bultar stále otravoval své druhy vtípky o nočním sběru bylin a dle jejich podrážděných reakc mířil do černého.
Mne ale zajímala jen ta miska, neboť vyzařovala silné pole magické energie. Její síla se mi bude jistě v budoucnu hodit. Umí totiž velmi dobře pomoci čaroději v jeho snaze rozetnout Stříbrný závoj a nejen to, pomáhá i v zacílení výstupní brány uvnitř Stínového světa. Háček je v tom, že je potřeba misku naplnit krví myslícího tvora pocházejícího z přírodní úrovně, nebo myšlenkové bytosti pocházející z míst, kam má brána vést.
Naše cesta pak směřovala dál na jih skrze Zelany, kde jsme se měli obloukem vyhnout Maebronu. V noci mě zastihla další vize a zřejmě nejen mě, ale i Denawera. Šlo o jistý druh varování před dravcem, se kterým jsme se střetli záhy další den. Šlo o druh okřídlené myšlenkové bytosti spadající mezi tzv. Mizející dravce. Zabili jsme ji. Následující noc se však objevili nezvaní hosté.
Předpadla nás skupina pouštních elfů, vzali mi knihu od Stranderia a ptali se po dalšch spisech a mapách. Jejich cíl byl totožný s tím naším. Byli ale ve výhodě a než jsme se naděli, již jsme seděli svázaní a oni vyjednávali s našim elfím průvodcem. Ten jim, jak se zdá, nabídl své služby a tím zajistil naše přežití. Slíbil, že jim najde Straderiovu rezidenci a odešel s nimi do tmy.
Nám se podařilo zbavit se pout a přečkat noc. Další den jsme jej zkoušeli najít, ale bylo to marné. Při dalším nocování jsme již byli rozhodnuti to vzdát a zkusit se vrátit zpět. Měli náskok i průvodce. Bylo zbytečné snažit se dokončit můj plán, vše již bylo ztracené. V noci nás ale navštívil podivný obchodník. Představil se jako Learmin a řekl nám, že ví o našem problému, o těch elfech a že jeho přítel – jistý Kawan, taktéž pouštní elf – je šel hledat a snad se mu podaří přivést i Denawera. Obchodník toho věděl hodně a dokonce nám i upřesnil, co ukazuje mapa, kterou jsme dříve našli uvnitř trpasličí skřínky.
Zmíněný Kawan ráno přišel společně s Denawerem a přinesl i knihu, kterou mi ta černá verbež zcizila. Bez toho spisu bych to mohl rovnou vzdát. Jisté ale je, že ti zloději najdou sídlo Stranderia rychleji a štípnou odtamtud vše, co bude k užitku. Snažit se tam dostat a doufat, že ještě něco najdeme, by bylo příliš naivní.
Learmin nás ale povzbudil, když se zmínil o tom, že místo, které máme zaznačené na té staré mapě, patřilo Arvedanovi, který Stranderia znal. Je mizivá šance, že tam naleznu nějaké další vodítko, ale stále je to jediná šance, jak dosáhnout setkání se Sirril. Obrátili jsme se tedy na východ a přibližujeme se k řece, poblíž ní měl onen hrad stát. Ti dva nás opustili a mířili někam na sever.
