Jak se to stalo, že jsme se dostali sem, do vesnice na úpatí Tabitských vrchů? Náhoda, osud, úradek bohů? A proč nám ráno tvrdili, že jsme jim slíbili, že jim pomůžeme s nějakými místními bandity? Já si něco takového rozhodně nepamatuju, i když je pravda, že si z té noci nepamatuju více věcí. Asi jsme se neměli tolik chvástat, i když já jsem se ještě nevzpamatoval z toho, že se nám povedlo vlastníma rukama zabít trola. No, ale když už jsme to slíbili, tak nám nezbyde nic jiného než se vydat, do vrchů a snad i pomoci.
Po cestě jsme začali debatovat co s bandity. Promluvit s nimi, nechat je být, poprosit je zda by nevrátli co ukradli? K bohům, vždyť jsou to banditi, ti se nezaleknou pár takových jako jsme my, vždyť se nezalekli celé vesnice. A nezalekli se ani zmlátit kněze sedmnáctky. Copak si takoví zaslouží slitování? Lidé dřou den za dnem aby se uživili a pak přijde banda z kopců a je všechno pryč. Herbert je ještě mladý a plný ideálů, ale ostatní by snad mohli vědět, že s takovými se vyjednávat nedá. Když jsme cestoval sem tam jsem po cestě zaslechl o takovýchto bandách a jedna dokonce zaútočila na karavanu se kterou jsem cestoval, ale naštěstí byla karavana ozbrojená a bandity se povedlo pobít.
No nevím, nakonec jsme se rozhodli, že půjdeme a uvidíme až na místě po obhlídce okolí. Cesta přez pláně a bažiny byla úmorná, ale naštěstí ne příliš dlouhá a k večeru už jsme byli v lese. Utábořili jsme se a vyslali Bohdana, lovce na výzvědy. Nevím proč, ale není mi sympatický, možná proto, jak se choval když nás napadli goblini tehdy když jsme bláhově vyrazili k Potůčkům zpět. Každopádně my ostatní jsme se uložili ke spánku, i když ještě před tím Herbert vyrazil hledat nějaké bylinky. Teď za tmy, taky se vrátil akorát tak s nějakým ostružiním. Jašek měl dobrý nápad, že bychom asi měli hlídat, kdyby nás tu někdo našel.
Uprostřed noci, poměrně brzy se vrátil Bohdan a povídal něco o hlase, kterým prý mu v mysli promlouvala služebnice Sirril. Má prý zajít do vesnice pro jednu dívku, kterou si bohyně vyvolila za svou prorkyni. Pro případ, že bychom mu nevěřili se máme jít podívat proti proudu potoka kamsi do vrchů, kde má být v jeskyni kostra s mečem. Vypadal, že si nevymýšlí, ale byla to skutečně služebnice Sirril, kdo k němu promlouval? Na druhou stranu, jestliže to byla její služebnice a my jí nepomohli, mohlo by to mít dalekosáhlé následky, nejen pro nás.
A tak jsme se trmáceli podél potoka, další ztracený den v těchto proklatých lesích. Ano jeskyni jsme našli a v ní i meč. Musím se přiznat, nález meče se v mých myšenkách spojil se vším co nám Bohdan vyprávěl a já uvěřil, že je zde skutečně vyslankyně Sirril. Nepřemýšlel jsem, že i temnější bytosti mohou mít znalosti okolí a moci proniknout do mysli lidí.
Večer jsme se utábořili opět kousek po prudu, abychom se vydali druhý den nazpět do vesnice. Po západu slunce nás napadlo dojít se podíva na místo kde den předtím Bohdan slyšel onen hlas. byl jsem velmi zvědavý co se děje a kdo to vlastnmě je a tak jsme se já, Bohdan a Jašek vydali tím směrem. Došli jsme na místo a nic. Bohdan i Jašek znovu uslyšeli onen hlas, který jim oběma zopakoval to co den předešlý slyšel jen Bohdan, ale já neslyšel nic. Na základě čeho bylo možné hlas slyšet, nevíme, ale dost mně to naštvalo. Trmácet se takhle v noci kus cesty, ještě jsem po cestě zapadl do potoka a pak se nedozvědět nic. Být ignorován jako by se se mnou nemělo počítat.
Cesta zpět do tábora proběhla v pořádku, což se ale nedá říci o dalším průběhu noci. Bohdan sice den předtím mluvil něco o medvědích stopách a byly i viditelné, ale nějak jsme tomu nepřikládali hlubší význam. Ovšem to byla chyba. Medvěd v noci skutečně přišel a očividně jsme pro něj byli lákavou kořistí. Nejdříve se nikdo k ničemu neměl, všichni jsme jako zkamenělí stáli u ohně a sledovali jak se k nám ta bestie blíží. Nkonec vyrazil Andrej se svými vidlemi, probodl medvědovi tlapu, ale tím se také dostal do jeho blízkosti. Tak jsme tasil meč a vydal se mu napomoc, ostatní zůstali u ohně, jen Bohdan na nás křičel ať ho necháme. Nechat Andreje napospas tomu zvířeti jsem nemohl a začal jsem do něj sekat svým mečem a snažil se přilákat jeho pozornost, což se mi dařilo. Medvěd nevypadal, že by měl chuť někam utíkat a kdybychom ho nechali jen by si na nás smls s větší radostí. Doufal jsem že to ostatní poznají a přijdou nám na pomoc, ale očividně je Bohdan svým křikem zarazil a sám stál u ohně a nedělal nic. Nakonec se i on rozhodl že přeci jen něco udělá. Obešel medvěda velkým obloukem a hodil po něm sekyru, ovšem netrefil se a jediné štěstí bylo, že netrefil ani nikoho z nás. Poté Andrej šklhnul ve snaze uhnout výpadu té bestie a byl sražen na zem. A to už se na něj bestie vrhla. Naštěstí se vzpamatoval i Jašek a vrnul se nám na pomoc a medvěda dorazil. I přesto měl Andrej velmi silná zranění a nebýt Herberta myslím, že by neměl šanci na přežití i přez svou přirozenou odolnost.
Hned brzy se vydal Bohdan do vesnice pro onu dívku, kterou si vyžádal onen tajemný hlas. Vrátili se poměrně rychle a v noci jí chtěli zavést na místo kde k nim onen hlas promlouval. Býval bych šel s nimi, ale jednak mi rozhdoně nebylo dobře po nedobrovolné noční koupeli, ale pak také jsem se chtěl co nejméně zdržovat u Bohdana. Nejdříve nechtěl vyrazit na loupežníky do lesa a teď v noci všechny držel od toho aby nám šli pomoci, přitom on jako lovec by měl vědět co dělat a jak se s medvědem vypořádat.
Vrátili se za několik hodin. Bez dívky a velmi rozrušení. Prý jim hlas řekl, že mají sehnat jakousi rostlinu a tu dát dívce. Už to mi začalo být divné, oni to však prý udělali, dívka najednou začalo něco vykřikovat jako smyslů zbavená a zmizela v lese. Teď mi začalo docházet že to nejspíše nebyla bohyně kdo k nim promlouval, ale pořád ještě byla naděje. Uvidíme, jestli se dívka druhý den vrátí. A alespoň Andrejův stav se pořád lepšil. Herbert je skutečně dobrý ošetřovatel.
S tím jak ubíhal den, nebylo mi dobře, dívka se stále nevracela se moje nálada zhoršovala a zhoršovala. Všechno co šlo se zkazilo a ve všem měl více či méně svoji úlohu Bohdan. Určitě ne jen on, nás ostatní mělo napadnout, že ten hlas může být něco horšího, ale nejprve s tím vším přišel on. A ten noční přepad medvěda… Myslím, že kdbychom se na mevděda vrhli, byl by mrtev dřív než by stihl něco udělat.
Dívka se nevrátila ani ten den, ani tu noc. Každé slovo pronesené Bohdanem, i všechno co dělal ve mně vzbuzovalo odpor. Ale naložili jsme na provizorní nosítka Andreje a vyrazili, jako spráskaní psi, zpět do vesnice, kam jsme tak hrdinně před pár dny dorazil.
