Vieen, Pán Prokletých, nekromant – to on za to může. Narodil se v Rudavách na severu Lendoru a byl nadaným studentem magie. Nakonec se z něj stal největší čaroděj své doby a společně s Roenem a Aldilem utvořili mocné uskupení, které mělo dlouhou dobu velký vliv na rozhodování vládců. Ale když se do vládnoucích řad vmísily intriky a lži iniciované utajenými Kharovými vyslanci, nebo jimi podplacenými, Tři Čarodějové ztratili respekt a jejich rady začaly být ignorovány.
To vyprovokovalo Vieena k zoufalému činu a v roce -762 před k.l. stvořil prvního nemrtvého jako správný patriot, který nemohl nečině přihlížet zkáze Eldebranské říše. Jak se mu to vůbec povedlo? Vieen trávil mnoho času při procházkách Stínovým světem a při té příležitosti měl možnost rozmlouvat s tvory velmi moudrými a tajemství znalými a nejvíce jej ovlivnil rozhovor se Sh’xingou, mocnou smrtkou pohybující se v těch nejčernějších místech světa za stříbrným závojem. Nabídl ji spolupráci, když ona dá něco jemu. A tak společně přišli na způsob, jak oživit první nemrtvé pomocí animačního rituálu.
Brzy na to začal sepisovat Nekromantovu knihu kouzel doufaje, že pomůže v boji proti skřetům. Avšak neodhadl moc a zrádnost povolaných myšlenkových bytostí, které měly jeho šikům velet. Začaly si dělat, co chtěly a nerozlišovaly mezi skřetem, či člověkem, pouze mezi mrtvým a živým. A tak se stalo, že roku -317 v Bitvě Děsu stály proti sobě nemrtvé hordy a na druhé straně sjednoceny Démonova vojska společně s Eldebranskou silou. Vieen se poté stal nejzatracovanější osobou na Lendoru, ani Khar si nevysloužil v té době tolik negativní popularity, jako právě jeden ze třech Čarodějů.
Uběhlo však jen pár let a lidé na celou záležitost radši zapomněli. Měli spoustu dalších jiných starostí a tak vzpomínka na nemrtvé se stala spíše vyprávěním, kterým se strašily děti. Mezi lidmi se tehdy objevili první Vieenovi následovatelé a kdykoliv se na ně přišlo, byli loveni, ať už je lapili lidé z Říše, nebo ti, co sloužili Kharovi a jeho generálům. Ti, kterým se podařilo vydržet, brzy přilákali pozornost zlých myšlenkových bytostí ze Stínového světa, či těch, kteří se po bitvě na Pláních Děsu skrývali před lidskými zraky a tak znovu umírali nevinní a nákaza se šířila.
Tehdy zasáhl Vieen a shromáždil všechny přeživší studenty nekromancie a jejich nemrtvé služebníky a přednesl jim návrh. Měli se k němu přidat a založit Umrlčí království, a nebo zemřít. Ti, kteří zapochybovali, byli zabiti, zbytek s Vieenem odešel daleko na jih až za Bílé hory na ostrovy jezera Yrakan a jeho okolí. Nezvolil tak náhodou. V podzemní říši na těchto místech žila podivná rasa pohublých šedých mužů a žen, kteří dokázali stvořit giaby – nemrtvé s duší vytrženou z Vnějšího světa. Jezero bylo po většinu roku přikryto neprostupnou mlhou, nebe halily dešťové mraky a na mnoha místech v okolí jezera a na jeho ostrovech se nacházela zvláštní místa, která vykazovala magické anomálie, kterých bylo možné využit při provozování nekromancie a při jejím studiu.
Umrlčí Království vzniklo v roce -289 před k.l., ale první desetiletí byla ve znamení tvrdé práce a odrážení skřetích hlídek, které občas zabloudily až sem, stejně tak se občas objevilo pár zvědů z Říše Slepých bohů. Bylo potřeba Umrlčí království nějak vést a bylo jisté, že svrchovanost Vieena mnozí nedokážou překousnout a tak se utvořily první frakce.
První tvořil Vieen se svými osobními strážci – upíry. Tou dobou se totiž často toulal Stínovým světem a lovil duše, které nebyly ochotné předstoupit před Lamiusův soud. A on jim umožnil se jemu vyhnout, jen když mu budou sloužit. Naučil je se ovládat a zúročit všechny schopnosti, které temný duch může v novém těle využít. Druhou frakci vytvořil zbytek pod názvem Animatici – ti, co tvoří nemrtvé pomocí animačních rituálů.
Vznikla taktéž Moarta – rada nekromantů tvořená mistry jednotlivých frakcí. S objevováním tajemství výhod giabů brzo vznikla třetí frakce Spiritistů, kteří zajišťovali kontakt se Stínovým a vnějším světem. Hledali potřebné informace a obluzovali duše Vnějšího světa a pomocí falešných slibů je uzamykali v mrtvých tělech a tak jim vdechovali nesmrtelný život, o který se duše neprosily.
Někdy kolem roku -216 před k.l. se objevují první plány na ofensivu. Cílem útoku několikatisícových hord nemrtvých se měla stát Říše slepých bohů. Když se událo pár drobných potyček a byla poražena trestná výprava, počet nemrtvých se mohl rozrůst a udeřit přímo na hlavní město barbarů na východu.
Nejspíše by se povedlo nekromantům porazit hradby města a postupně vyplenit celou Říši, ale to by nesměl být Vieen tak nevyzpytatelný. Stále uvnitř sebe bojoval s hladem po nových poznatcích a objevech a dobyvačných plánech, ale také si uvědomoval, že nemrtví jsou zlo, které je třeba zničit. Jeho rozpolcená nemocná mysl tak zařídila, aby největší hrdinové barbarů v rukou třímali mocné artefakty stvořené k jedinému účelu – zabíjení nemrtvých. A to opravdu uměly, kosily nemrtvé po stovkách a nekromanti byli brzo poraženi. Načež se barbaři vřítili na území Umrlčího království a totálně ho zdevastovali. Mnoho nekromantů zemřelo jeho zbraněmi a jen pár se jich skrylo v jeskyních na jihu Bílých hor, či v lesích na východě.
Území Umrlčího království zažilo tolik bojů a tolik zvrácených činů a kouzel, že se celá krajina postupem doby začala měnit. Mraky potemněly, mlha se stala zrádnou, na severovýchodě se probudily sopky a ve vzduchu se objevil drobný popílek. Na jihovýchodní straně Mrazivých štítů byla založena nedobytná pevnost Braghima a její pánové nebyli nikdo jiní, než Světlonoši, kteří zaregistrovali působením nemrtvých daleko na jihu a nechtěli nechat dojít věci tak daleko, že by se Nemrtví dostali dál na sever.
Hlídky z Říše Slepých bohů postupně prořídly, až zanechaly nehostinnou zemi jejímu vlastnímu osudu a tak nekromanti znovu povstali a pobořené hrady a tvrze znovu poctila svou přítomností temná zaklínadla. Vieen přišel brzy s novými učedníky a Umrlčí království se zvedalo z prachu. Mezi novými nekromanty se objevili znalci mučení, kteří dokázali v mučených obětech probudit právě ty potřebné emoce, které zapříčinily příchod nemrtvých myšlenkových bytostí.
Vieenova mysl se ale stále častěji pohybovala ve dvou extrémech – stvořit obří armádu a porazit Khara a všechny, kdo se nepokloní, a nebo zničit všechny výsledky nekromatického výzkumu, zahubit všechny nekromanty a jejich výtvory a z Umrlčího království udělat nejlépe jeden obrovský kráter. A proto Vieen tyto nekromanty všemožně podporoval, hned ze dvou důvodů. Aby se moc Umrlčího království ještě zvětšila a zároveň aby zajistil možnost, že by se povedlo přivolat natolik silnou myšlenkovou bytost, která by pro Umrlčí království znamenala zhoubu.
A stalo se, i když na tak, jak si Vieen představoval. Podařilo se přivolat extrémně mocnou formu rytíře zkázy, jehož mečem zemřelo mnoho nekromantů. Od zbylých Zlodějů emocí, jak si nekromanti zabývající se právě výše zmíněným oborem začali říkat a kteří přežili tento hrůzný masakr, se proto oddělila další frakce Vládců mysli, kteří se specializovali na ovládnutí přivolaných myšlenkových bytostí. Tak zasedali v Moartě zastupitele celkem pěti frakcí, jak je tomu dodnes – Upíři, Animatyci, Spiritisti, Zloději emocí a Vládcové mysli.
Kolem roku -12 před k.l. čítaly armády Umrlčího království opět deset tisíc vojáků nepociťujících strach ani vyčerpání. Naprosto loajální ke svým pánům. Dávná porážka od barbarů ze západů nebyla zapomenuta a volala po pomstě, a proto se první kroky ubíraly právě k Říši Slepých bohů. Barbaři však nezapomněli a stále třímali v rukou mocné artefakty a, když jim na pomoc ještě přišli bojovníci z Braghimy, nekromanti museli velmi rychle vyklidit západní frontu. Bylo potřeba ale získat nějaká těla k dalším pokusům a k bádání a tak se pozornost nekromantů obrátila na sever za Bílé hory.
První i druhá výprava slavila velké úspěchy. Khar tou dobou utrpěl těžkou porážku od sjednocených armád Thalionem na Lendoru a možná proto se nedokázal efektivně bránit proti nemrtvým hordám. Členové Moarty byli překvapeni vývojem bitvy a získali velké sebevědomí. Opravdu bylo možné srovnat Kharovy državy se zemí a konečně definitivně porazit Démona. Třetí invazi připravovali několik let a síla Umrlčího království byla v té době opravdu impozantní a tehdy neexistoval nikdo, kdo by se jí dokázal postavit. Stala se však nevídaná věc. Zem, na níž se rozprostíralo Umrlčí království, byla již dlouho trýzněna jejich temnými činy a přítomností nemrtvých myšlenkových bytostí, a tak se vzbouřila.
Mohutné zemětřesení, výbuchy sopek, bouře a záplavy – vše najednou udeřilo na jih od Bílých hor a kataklyzma, ne nepodobné Velkému zemětřesení, při němž byl roztržen kontinent, vykonalo své. Nic v Umrlčím království nezůstalo stejné. Přeživší nekromanti si uvědomili, že mají dalšího nepřítele a je tím nejmocnějším – přírodu. A tak věnovali své veškeré úsilí tomu, aby přírodě co možná nejvíce porozuměli, využili její sílu ke svým plánům a dokázali se před jejími projevy bránit. A stalo se, že zrádné močály, ponuré lesy, hluboké rokle a mlhy Yrakanu se staly přáteli nekromantů a ti všechny tyto místa využili ke své ochraně a už se jich víckrát nebáli.
Byl založen Sarindar, velké přístavní město na jihovýchodě a nekromanti přistoupili na tichý boj. Do světa se vypravili nekromanti vizionáři a obchodníci, kteří lidem na severu nabízeli to, co jim nikdo jiný nabídnout nemohl. Rozmluvy s mrtvými, prokletí nenáviděných nepřátel, či nesmrtelný život. Sarindar rychle rostl a stal se bohatým přístavem a tak i Umrlčí království dosáhlo i obchodnické a politické moci, která nemohla být ignorována.
Uvnitř Moarty však došlo k mnoha změnám, které vedly k nejednotnosti. Každá frakce si začala prosazovat to své na úkor ostatních a neschopnost se na něčem shodnout po dvou set letech, kdy se nekonaly žádné větší válečné výboje, začali sousedé vystrkovat drápky. Nekromanti se sice pokusili o vpád na sever, ale zastihla je krutá vánice, při níž zamrzla severní část Yrakanu a mnoho materiálu v podobě zanimovaných nemrtvých bylo ztraceno.
A tak se roku 254 k.l. Khar odvážil k ofensivě. Speciálně vycvičené skřetí komanda pro boj s nemrtvými, vykonali svou práci a bez větších problémů se probili až k jezeru. Byli to zmutovaní skřetí vojáci, pozměnění a dokonale vybavení pro boj se stvůrami záhrobí. Khar totiž získal na svou stranu několik nekromantských renegátů a jen Vieen ví, že to byl právě on, kdo celé věci napomohl, aby mohla taková komanda vzniknout. A tak Umrlčí království stálo před novou hrozbou a před další drtivou porážkou. Tou dobou však již Vieen opět jako pán nekromantů využil situace, kterou sám způsobil, a vymohl si podřízenost všech v Moartě, aby mu svěřili moc, aby mohl nepřítele porazit. A tak roku 293 k.l. jsou skřeti zatlačeni zpátky na sever. Ztráty jsou však obrovské na obou stranách, a tak není ani pomyšlení na odvetný útok.
A tak trvalo pár let, než Umrlčí království opět nabralo sil a mohlo se soustředit na ofensivu. Kharovy vojska byla vyčerpána, ale byla schopna se dobře bránit, pomyšlení na střet s barbary ze západu taky nepřicházel v úvahu, obzvláště proto, že Říše Slepých bohů neznamenal přímou hrozbu díky močálům, jež chránily západ Umrlčího království. A tak bylo rozhodnuto Vieenm, tehdy opět absolutním vládcem Umrlčího království, že útok bude veden na Braghimu, město světlonošů, kteří byli trnem v oku všech nekromantů a kteří zhatili mnoho plánů v dřívějších dobách a pomáhali jak skřetům, tak barbarům na východě.
Roku 325 k.l. je hora Veranderas, na níž stojí Braghima, oblehnuta ze všech stran. Dobývání však neprobíhalo podle Vieenových představ. Braghima stojící na vrcholku hory se zdála být nedobytnou. Údolí pod horou byla pokryta hromadou mrtvých těl oblehatelů, ale ztráty v řadách Braghimských se daly v prvních měsících počítat na prstech jedné ruky. Přesto tlak Vieenových hord neměl konce a po roce se zdálo, že je možné skutečně Braghimu srovnat se zemí. To by se však nesmělo jednomu ze světlonošů podařit proklouznout blokádou a požádat o pomoc jak Kharovy generály, tak vůdce barbarů ze západu. Nekromanti se brzy ocitli v kleštích a i když Vieen soustředil veškerou moc Umrlčího království, pomalu ztrácel spojence i ve vlastních řadách a tak nemohl bojovat se všemi svými sousedy najednou. Zbytek jeho vojsk se stáhla zpět a on čelil vzpouře mistrů v Moartě. Ti poukazujíce na jeho posedlost při vedení války se postavili proti němu a společnými silami se jej pokusili zabít. Upíři na jeho straně jej však oddaně bránili a mu se tak podařilo utéct. A tak se roku 333 k.l. stává Vieen vyhnancem.
Putoval společně se svými věrnými, jejichž řady se opět začaly rozšiřovat, po všech krajinách Tary i Lednoru a hnán křivdou a potupnou porážkou šířil kolem sebe jen zlo a smrt. Léta jeho vyhnanství jsou nejčernější kapitolou v jeho prokletém životě, který nakonec málem skončil. Za těch cirka sedmdesát let putování si nadělal spoustu nepřátel a jeho pověst zčernala stejně tak, jako jeho srdce. Stal se lovenou zvěří a, i když své pronásledovatele dokázal porážet, bylo jich stále více a více, až se nakonec ocitl v pasti. Jen tím, že obětoval své věrné, kteří ho doprovázeli, dokázal uprchnout a vše zamaskovat tak, aby to vypadalo, že zemřel. Nějaký čas se pak skrýval zalezlý v zemi jako krysa a sbíral síly.
Řady jeho přívrženců se opět rozrostly s opětovným příchodem jeho věrných upírů a tak, když jeho kompanie čítala bezmála osmdesát prokletých duší, vřítil se zpět do Umrlčího království s úmyslem si jej opět urvat pro sebe. V Moartě tou dobou bylo mnoho neshod, Spiritisté a vládci myslí si prosazovali své a zbylé dvě frakce volali po změně a tak příchod Vieena přímo na zasedání Moarty někteří uvítali. Vieen a jeho služebníci zmasakrovali všechny, kteří mu hned nepadli k nohám, a tím si vydobyl opět místo Vládce Umrlčího království.
Následující staletí se nekromantická říše pohroužila do studií a do vylepšování dosavadních postupů. Výboje nebyly moc časté a spíše pomenší, veškeré zásobování stačil suplovat Sarindar a obchod se severem, který se začal rozvíjet. Byli zajištěny hranice Umrlčího království a když už se stalo, že by nekromanti uvažovali o větší ofensivě, přišla nějaká ničivá katastrofa, která jim opět připomněla, kdo je jejich největší nepřítel. Poslední takovou větší událostí byl pád meteoritů v roce 659 k.l., který totálně rozvrátil Umrlčí království, když zasáhl sklepení, kde byly vězněny všechny myšlenkové bytosti. A tím, že byl za tu dobu vylepšen postup povolávání těchto bytostí a jejich následné zotročení, bylo jich opravdu mnoho. Některé zdroje hovoří o takové síle a moci, jež by dokázala porazit síly všech Čtyř království.
Po mnoha letech se však přeživšímu Vieenovi a pár nekromantům podařilo s pomocí Sarindaru situaci zvládnout, myšlenkové bytosti zabít, či uspat a Umrlčí království se opět začalo zvedat z popela jako bájný fénix.
V dnešních dobách lze říci, že Umrlčí království je schopné se ubránit jakémukoliv nepříteli, krom přírody, která stále nečekaně bičuje území Yrakanu, je vesměs stabilní a výzkum a pokroky na poli povolávání myšlenkových bytostí, jejich ovládání, průzkum Stínového a Vnějšího světa a koneckonců i animatiky stále slaví větší a větší úspěchy. Sídla Nekromatické hanzy lze nalézt ve všech větších městech, v některých dokonce vystupují oficiálně a nejsou postavena mimo zákon. Sarindar se stává námořní velmocí a ohrožuje i vody Vnitřního moře. Proti němu se staví Plavena a poslední dobou i Kirbegova flotila. Právě s Oranžovým drakočlověkem má Umrlčí království asi nejvyhrocenější vztahy a schyluje se k ozbrojenému konfliktu.
