Miškova modlitba z Jasného svitu

Změnil jsem se. Cítím to. Nejde o těch pár jizev, nejde o krev na mých rukou, ač to s tím jistě souvisí. Ještě před rokem by mě nikdy nenapadlo bojovat kvůli nějakému nepochopitelnému vyššímu řádu… a dnes? Jen proto, že mi na nějakou pevnost ukázal starý skřítek, jsem v ní zabil dvě osoby, o kterých jsem vůbec, vůbec nic nevěděl. Jen proto, že MY máme být ti dobří, jsem zabil skřítky, kteří mě nenapadli, neměli se mnou žádný spor a jistě měli přátele, rodiny… možná byli zamilovaní, možná se chystali právě odejít a žít šťastně s tím, co vydělali v klidu své rodné vesnice…

A jde opravdu jenom o ty skřítky? Kolikrát v uplynulých dvou letech jsem vraždil zbytečně? Jsem přeci obstojný šermíř, jistě bych nejednoho z těch, jejichž krev mi stéká mezi prsty mohl býval ušetřit… Kolik neznámých osudů a životů ukončila má kuše? O kolik otců, synů a bratrů jsem ochudil milující rodiny? Opravdu jsem tak ztvrdl? Nemůže za to ten vlčí dravec ukrytý ve mně? Bojím se, že to by byla jen jednoduchá odpověď na složitou otázku…

A co má milovaná? Sloužím ti opravdu tak věrně, jak tvrdím? Když pohlédnu na dokonalou skřítčí zbraň, kovanou uměním a zručností tak velikou, že kdekoli jinde se o ní jen vypráví, vidím jemnou kresbu jeřába a květinové vzory na pochvě… nebo vidím zlato tuto nádheru vyvažující? Jsem opravdu služebník Můzy nebo spíše mamonu? Jistě píši dobré a dovolím si říci poutavé hry, myslím ale při jejich psaní na oslavu krás Asterionu nebo na peníze, které mi přinesou? Založil jsem kavalíry pro šíření slávy Mirtal nebo slávy své?

Smál jsem se Malvinovým fanatickým a hloupým akcím, smál jsem Baldarovu pánbíčkářství… teď je Baldar mrtvý a Malvin kdo ví kde… a já se změnil. Jsem krutý, zbabělí prospěchář, vrah a loutka. Mohu udělat jen jediné. Změnit se znovu.

Proto slibuji Mirtal, od nynějška budu tvůj kněz a tvůj kavalír, muž na kterého budeš moci být pyšná, neboť bude užívat krás světa a pokusí se je předat co největšímu počtu jiných. Bez malicherných sporů, bez nenávisti zrozené z předsudků, bez lstivosti a klamu, bez touhy po vlastním užitku. Slibuji, že nezabiji bez příčiny. Avšak také slibuji má milovaná Nejnadanější, že pokud někdo tyto krásy bude ničit, nebo pokud někdo bude hanobit tvé jméno a krásu, budu bez slitování. Budu tvůj lovecký pes a tak jak jsem učil a učím umění boje, předvedu každému, každému kdo tebe nebo tenhle nádhernej svět pošpiní, co je to umění zabíjet. Ať už čepelí nebo tesáky.

Stůj při mně má milovaná paní…  a já nebudu již jen Miško Vlvič, budu Vlk Mirtal.

Příspěvek byl publikován v rubrice Družina, Hrdinové, Miško Vlvič. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Napsat komentář