Po Konečné bitvě již nebránilo nic oběvitelským plavbám v jejich uskutečnění a tak se postupem doby začaly oběvovat první osady na severním pobřeží Tary. První dojmy z osídlování jižního kontinentu byly pro kapitány lodí patřícím čtyřem královstvím neblahé. Zdálo se, že džungle pokrývá většinu povrchu Tary. Na východě byly již dříve kolonizovány stepi Mořským císařstvím a tak čtyřem královstvím nezbývalo, než upínat zraky právě k západní polovině Tary, neboť vedoucí pozice Plaveny na moři byla nezpochybnitelná.
Západní Dálava
Danérie jako první objevila vcelku pohostinné země u ústí Durenu, nebýt však skřetích pozic, které pobřeží neopouštěly lacino. Na velké náklady byla roku 743 k.l. postavena pouze Rilondská pevnost jako opěrný bod, ale vyhnat skřety se příliš nedařilo. Až když Danérský Urozený sněm přenechal roku 779 k.l. dobývání západní Tary řádu Eldebranským rytířům, věci se konečně daly do pohybu. Skřeti byli po pár větších potyčkách zahnáni daleko na jih a po bitvě u Meziřičí v roce 789 k.l. kolonizaci již nic nebránilo. Eldebranští rytíři podle smlouvy s Urozeným sněmem dostali pod správu území Rilondu a poříčí Durenu a pod jejich rukama Rilond vzkvétal a jako první na starém kontinentě dosáhl věhlasu jako velkoměsto obchodu, moudrosti a magie.
Možná to však nakonec vyústilo ve větší zájem Urozeného sněmu o dané území a po pár podivných jednání a setkání byl Rilond roku 812 k.l. a skoro celé poříčí Durenu odňato Řádu a rytíři se museli stěhovat dále na jih do pár pevností a jejich pozornost se upřela ke ztracenému Derteonu. Tato zrada Danérie způsobila velký rozkol uvnitř Řádu a ti radikálnější stavící se proti vládnoucí třídě se od Řádu Eldebranských rytířů oddělili a založili vlastní řád Rytířů Devíti hvězd. Upnuli se více k Východní Dálavě, protože s Urozeným sněmem již nechtěli mít nic společného.
Východní Dálava
V roce 750 k.l. došlo k velkému objevitelskému zlomu, když slavný Gillan Mořeplavec ve službách almendorského krále podnikl odvážnou plavbu proti proudu Královské řeky skrze džungli a objevil tak kraje, které už vypadaly o dost přívětivěji. Obsadil opuštěnou skřetí pevnost na severu Torských pahorcích a odtud pak byl prozkoumáván sever Východní dálavy. Brzy poté byly objeveny trosky starého arvedanského města na soutoku Královské a Měsíční řeky a byly na nich postaveny základy Albirea, které ihned začalo vzkvétat a stalo se centrem Východní Dálavy.
Byly uzavřeny mírové dohody s elfy, se skřítky a také s trpaslíky ze Zelanských vrchů, kteří tam po strastiplné cestě skrze Vnitřní moře a následně džungli našli nový domov. Díky agentům Almendorské tajné služby a hrdinským skutkům mnoha dobordruhů se nakonec podařilo vyjednat i příměří s hevreny z plání, kteří dělali největší starosti almendorským generálům. Přesto nebyl kraj almendorské državy úplně bezpečný. Na západě dělali problém lidé z bažin, v okolí Elfích kopců a později třeba v Athoru se objevila hrozba ze strany podzemních národů, která trvá prakticky do dnešních dnů. Kolonizace byla ze strany Almendorského krále velmi podporována a nově vznikající osady byly první léta oproštěny od daní a pouze přispívaly jídlem ozbrojeným oddílům, které chránily jejich životy. V roce 808 k.l. za vydatnou pomoc vojáků Storabska předal almendorský král Severní Dálavu do rukou severskému králi a ten zde zřídil vyhnaneckou kolonii, kde přepravil zločince, nepohodlné kupce a šlechtice, kteří nesympatizovali s jeho vládou. Bohatství Storabska po tomto předání roste z těžby dřeva a obchodu.
Jižní Dálava
Keledor vlastnil největší loďstvo vyjma Plaveny a tak se jeho pozice soustředily především pouze na severní pobřeží spoléhajíc především na nutnost propůjčení jeho lodí ostatním královstvím. Vznikly přístavy u ústí řek, z nichž nejznámějším se stalo ostrovní město Erin blízko řeky Rutung. Většina bohatství Tary směřovala sem, kde se zboží překládalo a jeho přepravu zajišťovaly právě Keledorské lodě.
V okolí Erinu byly vyklučeny zalesněné plochy, divoši zahnáni hlouběji do džungle a na osídleném místě vznikly plantáže a rozlehlé pole. Goran Devítiprstý podnikl velkou výpravu až do Říše Asari Kasim a zde vyjednal dobré vztahy, příměří a možnost budoucího obchodu. Dostal se pak ještě dál na jihovýchod a setkal se též s trpaslíky v Khelegových horách. Brzy tak v jeho stopách vznikla Démantová stezka, které Erinu zajistila veliké bohatství. V roce 808 k.l. se stal Erin samostatným městem, ve kterém vládly kupecké rody podobně jako Královská rada v Keledoru.
Deváté Století
V novém století již hrozba útoků na založená města nebyla tak veliká a pozice byly pevné a tak se uskutečnily mnohé objevitelské výpravy do všech koutů Tary, díky nimž vznikaly první mapy, ve kterých byly zakresleny hranice Tary od Větrných hor počínaje, přes Tisíce jeskyní a Bílé hory až k východnímu pobřeží konče. Díky těmto výpravám také vládnoucí třídy získaly přehled o tom, co se děje na jihu. Ve skutečnosti už tou dobou někteří tušili, že Khar Démon se vrátil a právě díky jeho návratu a jeho snaze postavit své državy do latě a vypořádat se zrádci jako byl třeba Zyl, stáhl všechny své jednotky na jih a tím umožnil kolonizaci. Už se nezdálo vítězství Edlebranských rytířů na západě natolik skvělé a neúspěšná bitva o pevnost Labyrint jasně určila hranice, kam si Khar a jeho generálové nenechají sáhnout.
Bohatství všech dálav však rapidně rostlo, Vnitřní moře začaly křižovat lodě severských pirátů a plavenských korzárů a ty, co přivážely ze severu nové a nové osadníky dobrodružných povah se zpátky vracely přeplněné exotickým zbožím jako je tabák, káva, guma či vzácné dřeviny jako eben. Tlak a hlad po zisku, kterým tímto nutně vznikal a stále rostl nakonec chtě nechtě musel vyvolat nějaký konflikt.
Keledorští měli jasnou převahu a jako takoví byli právě prvními, co svými podmínkami podnítili velký spor. De facto ovládali západní část Vnitřního moře a vlastnili monopol na přepravu zboží přes něj. Většina zboží vždy putovala na keledorských lodí z Dunrileanu, nebo Rilondu přes Erin, kde se zboží překládalo a třídilo a až poté bylo posíláno na Lendor. To se vladařům zbylých třech království logicky nelíbilo, neboť částky a podíly, jež požadovali erinští rejdaři, byly značně nadsazené. Vše vyústilo v roce 828 k.l. k tomu, že Almendor začal stavět svou vlastní flotilu, aby nebyl na keledorských lodích závislý. Dvakrát takhle skoupili jeho obchodníci na jeho lodích většinu zboží v Dunrileanu a tím způsobili značné škody a ztráty keledorským obchodníkům. S tím druhým nákladem se však almendorské lodě k břehům Lendoru už nedostaly. Stihla je veliká bouře a nepřežil nikdo. Světem proběhlo mnoho spekulací o tom, jestli to skutečně byla náhoda, ale když se pak ono zboží objevilo na pultech keledorských obchodníků a pár zajatých pirátů rozvázalo své jazyky, bylo jasno.
Almendor prohlásil veškeré smlouvy s Keledorem za neplatné a zakázal vstup jeho lodí do almendorských přístavů. K tomuto prohlášení vzápětí přistoupilo i Storabsko a Danérie. Keledor na to reagoval rychle a stáhl veškeré oficiální diplomaty ze zahraničí a zmrazil veškerá konta nekeledorským obchodníkům ve svých bankách. Ozbrojený střet byl na spadnutí. Naštěstí se vše ale vyřešilo smírem a po půlročním úmorném vyjednávání byly roku 832 k.l. ujednány nové obchodní podmínky. Keledorští si uchovali monopol, avšak přeprava z Rilondu a Dunrileanu do Erinu již neměla být záležitostí jejich lodí.
Avšak tuto dohodu v praxi nedodržovali všichni. Asi polovina lodí plulo přes Erin, ostatní zamířily přímo na Lendor. Ti, co úmluvu dodrželi, narazili u zoufalých erinských obchodníků na nehorázné přirážky ve výši dvaceti procent z hodnoty převáženého zboží, a tak se i tito poctiví mořeplavci začali bouřit. Za ně se postavili jejich panovníci a vyhlásili odvetná opatření a tak, žel bohům, začala Obchodní válka.
Odvetná opatření v sobě zahrnovala zákaz vstupu keledorských lodí do přístavů Trojice, zákaz podnikání keledorským obchodníkům na jejich území a konfiskaci majetku všech keledořanů. Keledorská Královská rada vydala stejné nařízení a přidala k tomu ještě zákaz používání na území jižního království jiných mincí, než těch keledorských. Zabavila také veškeré účty občanů Trojice a dokonce zakázala vstup všem nekeledořanů na svá území. Během jednoho měsíce klesl oběm obchodu o devadesát procent a mnoho set podniků zkrachovalo. Mincovní systém ve Storabsku a Danérii v mnohých případech přešel zpátky ke směnnému obchodu a blahobyt jak čtyř království tak jejich držav silně klesal.
Jen díky této situaci mohl vzniknout odpor ve Východní Dálavě, kterou vedl rytířský spolek Orlích poutníků a za pomocí Rytířů Devíti hvězd tak vznikla Svobodná města. Situace se tedy hlavně pro Almendor nevyvíjela vůbec dobře. Navíc keledorští korzáři přispěli osvobození Východní Dálavy tím, že přepadli konvoj zásob zbraní pro boj s Orlími poutníky, které následně prodali právě Orlím poutníkům. Jiný keledorský korzár úřadoval v Rilondském zálivu a potopil bezmála sto dvacet danérských lodí a proslavil se především vypleněním Nového Solnohradu v roce 837 k.l.
Zvěrstvům, která se za obchodní války děla na moři, však směle můžou konkurovat nájemní vrahové najatí Almendorem, kteří se neštítili zakládat požáry či otrávit vodu v centru měst.
Rok 845
Obchodní válka trvala déle, než měla a podepsala se pouze špatně na všech čtyřech královstvích. Ani jedno z nich nemělo sílu tento spor vyhrát a navíc ze všeho neúspěchu a úpadku čtyř království těžilo Mořské císařství, které je stále v otevřeném válečném konfliktu s Keledorem. Hrozbu Plaveny si uvědomovali všichni a tak nakonec těsně před zhroucením infrastruktury vládcové čtyř království sjednali mezi sebou mír. V roce 843 k.l. tak byla na neutrálním území na Kokosových ostrovech podepsána tak zvaná Kokosová smlouva, která Obchodní válku oficiálně ukončila.
Důsledky tohoto sporu však budou patrné ještě mnoho let. Podepsal se například na úpadku Rilondu, na napjatých vztazích mezi čtyřmi královstvími a na bohatství a výbojnosti Plaveny, která se osmělila natolik, že začala osídlovat Duhový prales východně od Erinu a její záměr je jasný. Pohřbít říši Asari Kasim a přerušit Démantovou stezku. Také dále na východě cení drápky a brousí si zuby na Minkor.
Situace ve východní Dálavě je taktéž vyhrocená a Walden, který brzy nastoupí na almendorský trůn, je známý svou sebejistou povahou a odvážnými kroky a tak je jisté, že po drobných válkách za osvobození Albirea od krutovlády východního království se kolonisté brzo dočkají bojové prověrky jejich oddanosti osvíceneckým myšlenkám Orlích poutníků. Ti roztahují svůj vliv pomocí obchodnické organizace Zlatý kruh na východ i na západ k Rilondu a jejich moc roste. Z Nového Amiru sice byl vliv Zlatého kruhu vystrnaděn Amirským Tetragonem, ale rozvržení sil a možnosti na obou stranách jsou jen tušené a nikdo pořádně neví, jak to skončí. Snad jen skřítčí věštci, či záhadní pouštní elfové tuší, jak to dopadne a shodují se s tvrzením Alwarina Bílého, že nejednotnost lidí pouze nahrává do karet navrátivšímu se Démonovi na jihu.
