Lien Fialový
Kdo by čekal, že se z prostého dřevorubce stane Kharův vyvolený, nejstrašlivější bojovník chodící po Asterionu. Možná tomu pomohla obrovská síla, nezdolná vůle, a hoře, které zažil při ztrátě svých příbuzných. Cesta pomsty z něj udělala stroj na zabíjení a byť ze začátku stal na té správné straně, brzy si ho všiml Khar Démon a zajal jej.
Lien se dlouho bránil bolestivé přeměně v drakočlověka a Khara Démona v té době nesnášel, neb právě On byl zodpovědný za smrt jeho milovaných. Avšak nic nedokáže soupeřit s vůlí Khara a tak i Lien prohrál svůj boj (zatím jediný) a nenávist se přerodila v neutuchající lásku a obdiv chovaný ke svému novému pánovi.
Nejdřív Arvedané, posléze Zurkhen Černý trénovali Liena v boji a v bojové taktice a strategii, a tak se mohla z Liena brzy stát legenda, eso v rukávu, které muž proti muži nezná protivníka. Když mu pak ještě Murtis společně s mocnými magiky té doby vyrobil válečnou sekeru, síla a neporazitelnost Liena se ještě znásobily. Jeho rukou již padlo mnoho generálů, králů a lordů. Mnohdy celé války skončily po souboji dvou vybraných, kde byl Lien vždy jasnou volbou.
Lien nebyl nikdy geniální stratég, nebyl schopen složitě plánovat, ale přesto si získal respekt svých nepřátel i těch, kterým velel. Jeho přímé prosazování autority funguje dodnes a ti, kteří stojí po jeho boku, se setkají v boji s kýmkoliv, než aby museli čelit jeho zlobě. A k tomu Lien nepotřebuje moc. V každém mocném spatřuje protivníka a, kdyby nebylo jeho bezmezné oddanosti a podřízenosti Kharovi, již by vyzval i jiné z drakolidí jen, aby všem dokázal svou neporazitelnost.
Jeho úhlavním nepřítelem je Riam, jakožto zrádce Démona. Už se s ním v minulosti v boji setkal a Riam musel z boje prchnout. Z těch dob si oba na svých dračích tělech nesou hluboké rány, které se již nikdy zcela nezahojí.
V době, kdy byl Khar Démon zabit podruhé Taranisem, se Lien uzavřel do sebe a těžce nesl porážku svého vybájeného božského pána. Nebyl k udržení a své zbořené ideály si vybíjel natolik nekontrolovaně, že jej museli ostatní drakolidé spoutat a uklidit někam, dokud nevychladne. Když se Zyl následně, poté, co bylo jasné, že se Khar co nevidět navrátí, prohlásil svrchovaným vůdcem a utekl do spletitých slují Tisíce jeskyní, Lien znovu ožil a s příchodem svého Pána znovu zahořel novým plamenem a slíbil smrt Zylovi.
V dnešní době sídlí v Černém hradě v Zemi nářků a oficiálně řídí celou Kharovu říši jako jediný z Drakolidí, který zůstal Kharovi zcela věrný. Samozřejmě je jen hlásnou troubou skrývajícího se Démona, který netouží po tom, aby se o jeho návratu doslechlo příliš mnoho uší.
Zantur Modrý
Byl mocným již za svého života. Nešlo však o politickou moc, jako spíše o tu osobní. Jeho vůle si dokázala podmanit kohokoliv. Jeho úsudek byl vždy bezchybný. Nemohlo trvat dlouho, aby si ho Khar všiml. Navštívil jej osobně a Zantur ihned poznal, o koho se jedná a neváhal – pokusil se Khara zlomit svou vůlí. Jejich tichý souboj trval dlouho a mnohdy se už zdálo, že se přeci jen najde někdo, kdo dokáže přemoci i tak mocnou mysl, jakou vládne Khar Démon, první z temných bohů. Khar této možnost však předešel. Nemohl si dovolit riskovat a zjevil Zanturovi své plány o ovládnutí Asterionu a jeho touhu ze Zantura učinit drakočlověka a svého generála. Zantur mohl mít moc, o jaké se mu mezi Arvedany mohlo jen zdát a tak souhlasil.
Odmítl však stát se prvním mezi drakolidmi, jak mu bylo nabízeno a počkal, až se tak stane třem před ním. Potřeboval čas na to, aby se mohl na tuto proměnu připravit a zajistit, aby si zachoval veškerou svou osobnost a nepodlehl Kharově vůli. Povedlo se mu to a tak se Zantur stal jediným drakočlověkem, který nestál pod Kharem Démonem. Stal se jeho spojencem, jeho pravou rukou, jeho výkonnou složkou, která byla vždy úspěšná. Kvůli tomu jej Zurkhen skrytě nenáviděl, protože Zantur byl jediným, ke komu Khar choval respekt. Pro Khara byl Zantur jako synem. Synem, kterým chtěl být Zurkhen.
Pod Zanturovou zástavou byli skřeti ochotni udělat cokoliv a jeho protivníci si vráželi meče do svých hrudí, obraceli je proti svým bratrům. Byl to Zantur, který po demonstraci Kirbegových schopností vkráčel do prvního dobytého města Devíti knížectví Thurgu a donutil jeho zbylé obránce padnout k jeho nohám a z Thurgckého lorda učinit svého věrného sluhu. Město čarodějů tak bylo zlomeno jeho vůlí a nikdy nevypleněno. Jeho bohatství a tajemství si Zantur nárokoval pro sebe a nikdo mu v tom nechtěl bránit. Byl to Zantur, který přišel k nedobytnému městu Zurku po několikaletém obléhání a přinutil jeho obránce otevřít brány a tak zvrátil bitvu, která se vyvíjela velmi špatně pro Démonova vojska.
Svoji pozornost po pádu Devíti knížectví Zantur přesměroval na Lendor, kde působil především skrytě a rozvracel, co se dalo. Především jeho přičiněním padl Eldebran a později Thalinovo království. Kvůli něj se oddělila Plavena, která se následně stala jeho písečkem. Pod různými identitami se vloudil na samém počátku mezi ty, kteří tahají v Plaveně za nitky a tak tomu je i dodnes. Prakticky jako šedá eminence, o které nikdo neví, ovládá Mořské Císařství a ví o všem, co se uvnitř něj šustne. Ve volných chvílích odlétá na jih do Thurgu, kde pokračuje ve svých průzkumech a bádání. Sympatizuje s Kirbegem, který sdílí s Modrým drakočlověkem pohled na budoucnost Asterionu, nezaměnitelný intelekt a vynalézavost.
Zantur je v současnosti po přihlouplém Lienovi nejvěrnějším Kharovým drakočlověkem, ale zároveň těží ze své jedinečné pozice spojence a do politiky Mořského císařství si nenechá od Khara mluvit. Je však pravda, že svou politikou povětšinou Démovi nahrává a tak jej Khar s trochou nelibosti jen tiše sleduje a udržuje si přehled o Zanturových aktivitách. Těžko říci, jak se jejich vzájemný vztah bude vyvíjet. I přes svébytnost Zantura, v současné době nejmocnějšího z drakolidí, má nad tímto mágem Démon stále jakousi kontrolu a Zantur si je toho vědom. Jedno je jisté. Pokud vůbec někdy Zantur Khara zradí, udělá to pouze tehdy, když si bude jist svým vítězstvím. Zantur není zoufalý, není bláhový a není hloupý. Umí si počkat na vhodný okamžik a spojenectví s Kharem mu koneckonců taktéž vyhovuje.
Kirbeg Žlutý
Kirbeg byl skvělým vynálezcem a magikem a jeho díla sloužila jak prostým lidem, tak bohatým. Usnadňovala jim životy a přispívala k obecnému blahu. Jeho vynálezy se dnes skrývají v arvedanských městech a tvrzích a dnešní alchymisté a vědci zkoumají jejich tajemství nevěda, že vzešly právě z geniální Kirbegovy mysli. Jeho umění a nadání si brzy všiml Khar Démon a nabídl mu možnost pracovat pro něj, mít bohatství a možnosti, jakých se mu nezdálo. Kirbeg však jeho návrh ledabylým mávnutím ruky zavrhnul. Nechtěl se podílet na něčem špatném, na výrobě zbraní a prostředků, které by mohly někomu uškodit.
Khar si však již vybral a odpor Kirbega jeho plány nemohl překazit. Netrvalo dlouho a Kirbeg se svázaný objevil u nohou Démona a nabídka mu byla vznesena znovu. Kirbeg však znovu odmítl. Jeho přesvědčení pro něj bylo tím hlavním. Proto na řadu přišlo mučení a psychický nátlak. Kirbeg však vykazoval velmi pevnou vůli, pokud šlo o něco, co se ho pokoušelo násilně ovlivnit. Byl velkým samotářem a tak bylo pro Khara možná překvapením, že se mezi ním a jednou otrokyní objevila vzájemná náklonnost, později láska. Kirbeg se to sice pokoušel skrývat, ale Kharově zraku nemohlo nic uniknout. Jistou Velestu tak začal mučit před Kirbegovýma očima a tak jej zlomil. Velestu otrávil nebezpečnou nemocí a každým rokem ji dával protijed, aby ji udržel na živu. Jeden den v roce se směl Kirbeg s Velestou vidět.
Trvalo to několik zim, než se Khar utvrdil v pevné vůli Kirbega a rozhodl se z něj učinit svého pátého drakočlověka. Kirbeg se bránil, seč mohl, ale marně. Khar Démon jej zlomil a při proměně se postupně smazalo vše, co Kirbega činilo čestným člověkem. Stal se bezcitným služebníkem Khara, který ve svém novém rozměru vymýšlel zrůdné nástroje, kvůli kterým umíraly stovky a tisíce Démonových nepřátel. Smrtící jedy, ničivé rachejtle, posilující lektvary, halucinogenní plyny a později válečné lodě. Nikdy se však nevyžíval v utrpení jako jiní v Kharových službách.
Láska chovaná k Velestě pominula a ochladla a Velesta začala chřadnout. Kirbeg ji možná jen kvůli vzpomínce zachoval živou a vyjmul ji z normálního běhu času. S postupem doby toužil někde uvnitř sebe Kirbeg po samotě a chtěl se co nejvíce vzdálit Kharově vůli, která jej učinila tím, čím se stal. Ve snech a ve chvílích naprosté odloučenosti od světa si Kirbeg občas rozpomněl na svůj dřívější život. Byly to však cizí vize, se kterými se nedokázal nikdy ztotožnit. Přesto nejspíše zapříčinily rostoucí snahu Kirbega osvobodit se od pout, která jej jen svazovala.
Když se boje přesunuly na Lendor, Kirbeg zásoboval nadále Kharova vojska vybavením a smrtícími zbraněmi, ale zároveň si hledal odlehlé místo, kde by měl svůj klid a možná nalezl i vytouženou svobodu. Novým domovem se mu stal Ostrov Albatrosů, kde si nechal postavit mohutný hrad a zbudovat veliký přístav. Časem nalezlo u Kirbega azyl mnoho dobrodruhů různých ras a jiných existencí bez domova a stali se jeho věrnými vojáky. Kirbegova flotila se tak postupem doby stala nejobávanější námořní silou a po uzavření spojenectví s Mořským Císařstvím se tento stav ještě umocnil. Jediným nepřítelem je nyní pouze Sarindarská flotila a Nekromantická hanza, ale s tou se míní brzy Kirbeg vypořádat.
Zmíněné spojenectví s Plavenou se událo díky sympatiím Kirbega chovaným k Zanturovi, či spíše naopak. Zantur se pokusil Kirbega ovládnout brzy poté, co k tomu dostal příležitost, ale vrozená rezistence Kirbega zapříčinila, že se mu to nepovedlo a naopak ke Kirbegovi začal chovat respekt a dalo by se říci, že se za ta léta stali i přáteli.
V současnosti se Kirbeg co nejvíce snaží o nekomunikaci s vnějším světem, dodávky pro Khara plní na jedničku a tím si zajišťuje, že se o něj Khar příliš nestará. Kirbeg má tak mnoho času přemýšlet nad tím, co bude a co bylo. Jeho zrak se čím dál tím častěji upírá k východnímu obzoru a za křiku albatrosů kroužících nad jeho věží si Kirbeg občas rozpomíná na své mládí, na Celestu a jeho touha po svobodě stále roste. Kharova vůle je však mocná a stále Kirbega svírá pevně. Přesto se věci začínají měnit a sevření začíná povolovat. Kdo ví, zda-li si toho všimne Khar včas, nebo až bude pozdě a tak přijde o druhého ze svých nejmocnějších dosud žijících výtvorů.
Riam Bílý
Narodil se v bohaté rodině v Aureanu v době, kdy Khar byl jen padlým stínem a Město Sluncí bylo skvělým místem pro život. Dostalo se mu toho nejlepšího vzdělání a výcviku, ale jeho duch byl přelétavý a stále nespokojený. Toužil poznávat kraje mimo město, daleko na severu. A tak se nakonec skutečně vydal na výpravu a navštívil severní kraje v době, kdy se teprve osídlovala dvě z prvních Devíti knížectví. Poznal Zlaté skřítky a poznal mnoho z jejich umění. Byl také u Trpaslíků v Bílých horách a co je nejzajímavější, navštívil i Dračí skály, sídlo vznešených elfů přeživších po boji s arvedany, který se udál na počátku věků.
Riam byl jedním z prvních, které vznešení elfové přijali a dovolili mu stanout na jejich území. Měli společného nepřítele a tam se Riam dozvěděl, že Khar znovu povstal a vede svá vojska do boje a tentokrát bude mít šanci na úspěch. Vidina toho, že může být ohroženo město Aurean a jeho rodina, jej donutila včasně odjet. Ještě před odjezdem se však stačil zamilovat do krásné Nimrael. Ta, ač tiše, opětovala jeho city. Byla totiž jednou z prvních vznešených elfů, kteří se narodili na Asterionu a nenávist chovaná k Arvedanům a stesk po rodné domovině u ní nebyly takové, jako u jejich předků, kteří se na Riama dívali skrz prsty. Vyznali si věčnou lásku a Riam slíbil, že se vrátí. Jeho příchod se však oddálil.
Už tehdy se o něj zajímal Khar Démon a na jeho příjezd do jeho domoviny čekal. Riam stanul jako jeden z mnoha v čele Aureanských vojsk na hranicích říše a zaznamenal četné úspěchy. Jeho odvaha, osobní příklad a dobrá znalost strategie se osvědčily a Khar se tak ujistil o tom, že desátým drakočlověkem má být právě Riam. Nemohlo tomu nic zabránit, Riam a jeho muži byli obklíčeni.
Snad to bylo díky jeho pevné vůli, se kterou vzdoroval při přeměně Kharově moci do posledních sil, možná za to mohla dobrota jeho srdce, či láska k Nimrael, která mu dodala sil vzdorovat, a nebo vyčerpanost Khara při jeho poslední prováděné přeměně, stalo se, že jeho osobnost byla násilně potlačena Kharovou vůlí, avšak nikoliv vymazána, spíše jen uspána. Tak se objevil na straně Kharových vojsk bílý drak, výsměch nepřátelům.
Celých dvě stě let se Riam potýkal s Kharovou moci ve svém vnitřním boji a páchal krutosti, které se mu neodmazatelně vryly do paměti. Až když padlo jeho rodné město a jeho blízcí zahynuli pod zbraněmi skřetů, když střechy krásných domů olizovaly plameny, tehdy se v něm něco zlomilo a v době, kdy Khar slavil triumf přímo v dobytém Městě Sluncí, se Riam vzepřel jeho vůli a vrhl se na něj s úmyslem jej zabít. Stála za ním celá Sedmnáctka, avšak Khar měl kolem sebe spoustu věrných, včetně Liena, nejslavnějšího z bojovníků. Vrhl se na Riama a tak tito dva svedli mezi sebou dlouhý souboj, při kterém oba utržily četná zranění. Díky nim Riam vystřízlivěl a nenávist v něm zchladla. Nakonec byl donucen uprchnout.
Od těch dob se stal úhlavním nepřítelem Kharových drakolidí a oni se stali úhlavními nepřáteli Riama. Riam strávil krátký čas v Dračích skalách, kde se mu rychle zahojily zranění ze souboje s Lienem pod rukama Nimrael. Avšak láska kdysi žhnoucí v jejich srdcích se vytratila společně s přeměnou, krutostmi a prokletím Riamovy existence. Sice dosáhl nesmrtelnosti, ale byla krvavá a vykoupená mnoha životy a Riam, stejně jako jeho elfí láska, věděl, že nedojde pokoje, dokud neodčiní to, čeho se účastnil.
Začal intenzivně vymýšlet způsob, jak zbavit svět jemu podobných a tím zvrátit nepoměr sil, který jejich existencí vznikl. To jeho přičiněním se Derhelm V. rozhodl vyrazit do boje proti Murtisovi rychle a vybojovat s ním bitvu dříve, než mu přijdou posily. Díky něho vyjel na pomoc Marellionu kníže Gianfaru a zasadil smrtelné zranění Oristovi, aby pak mohl „neznámý“ mstitel zaplatit část své splátky.
To Riam vypátral úkryt Zurkhena na Lendoru a vybavil Elramovu družinu dobře předměty a informacemi, či pomohl obklíčit v konečné bitvě Turgula, aby jej mohl srazit z oblohy trpasličí princ. Ale daní za tyto úspěchy byla pro Riama stálá anonymita, skrývání a lži. Stal se hledaným na prvním místě. Nikdo z Drakolidí nechtěl být dalším na jeho černém seznamu a tak se snažili vypátrat jeho identitu a zabít jej. Mnohokráte se jim to i málem podařilo. Riam se musel naučit přetvářce, využít svých přátel, kteří za to mnohdy platili svými životy. Vina za jejich osudy ho tíží každým dnem a nejvíce si vyčítá neúspěšnou výpravu do nitra Smutného hvozdu, kterou sám inicioval po boku Wankuzara a Xintry. Právě tam se seznámil s Alwarinem a snad jedině s ním i po neúspěchu celé akce zůstal v kontaktu a zůstal pro něj přítelem.
V současné době působí na Taře, skrývá se před zraky svých nepřátel a je v kontaktu jen s pár moudrými a vlivnými, kterým může věřit. Připravuje půdu pro další postup kolonistů, snaží se na stranu lidí získat veškeré výhody, ale ze všeho nejvíce plánuje zabití zbývajících drakolidí. Stojí prakticky za všemi většími událostmi přímo, nebo nepřímo a jen málokdo má vůbec tušení, že člověk, se kterým se právě setkal, je jedním z drakolidí, rodák z Aureanu, pět tisíc let starý arvedan, který zanechal své štěstí v Dračích skalách v prázdné náruči vznešené elfky pro neklid ve své duši, který zanikne až se smrtí posledního drakočlověka – tedy i jeho samotného.
