Zápis č.1 a č.2; 24.-30.6. 848 k.l.

Autor zápisu: bratr Alto, Podgrodský klášter

Věc: Doprovod bratra Ernesta z Albirea do Staré štoly

Průběh věci: 24.-27.6. 848 k.l.

21. Plodna roku 848 jsem dokončil svou pomoc s katalogizací materiálů, které jsem dopravil do bílé univerzity v Albireu, na žádost jejího nového představeného almendorského arcimistra Xamy. Bylo rozhodnuto, že nějaký čas zůstanu v znovu získaném hlavním městě Východní Dálavy, ku pomoci a prospěchu zdejších členů našeho řádu, tj. řádu Mudrce. Představeným se mi stal opat Fanrik, spolubratry pak bratr Ernest, bratr Gurond, bratr Dredering, bratr Huron a bratr Seps. Kromě nich v tu dobu v malém klášterním domě u univerzitních zdí pobývali tři novici, pět služebních bratří, tři laici pomáhající v knihovně a námezdní pomoc v kuchyni. 24.Plodna jsem byl určen k tomu, abych doprovodil bratra Ernesta za bratry do města Stará Štola, které se nalézá na hranici Almendorských držav a Smluvního trpasličího území (ustanoveného s konečnou platností novou, přesněji obnovenou, smlouvou mezi trpaslíky a královskou radou 12.4. 848 k.l..), již v prostoru Zelanských vrchů. Cesta proběhla poklidně, v noci z 24-25.6. jsme přenocovali ve městě Kor, významném říčním přístavu mezi Albireem a Sintarem, vybudovaném před 84 lety na místě starého arvedanského majáku, jehož zbytky mi bratr Ernest ukázal nedaleko od města. Kor byl významným hraničním a celním městem v době orlího povstání, kdy tvořil překladiště mezi Almendorským a separatistickým územím a svou významnou roli sehrál i v nedávném potlačení rebelie. Samotné město má velmi obchodnický charakter, je řízeno starostou dosazovaným znovu guvernérem a zástupci cechů. Dle záznamů církve Mauril čítá k dnešnímu dni necelých pět tisíc obyvatel. Městu dominuje chrám bohyně Dunril, který jsme také 25.6. navštívili.

Z Koru jsme vyrazili dál na západ a odklonili se od toku Královské řeky. Večer jsme dorazili do nevelké vsi jménem Mladá Štola, založené roku 847 na základ budování nedalekého Baldarova Mostu, pojmenovaném podle informací místního starosty, Pavla Nikla (ve funkci od roku 847, po válce potvrzen stvrzovacím dekretem), podle Poutníkova kněze, Baldara, který byl společníkem Vina Věštce a družiny Miška Vlviče, lokálních slavných dobrodruhů z doby Orlích poutníků. Ráno jsme most překročili 27.6.  jsme konečně dorazili do Staré Štoly. Hornické město proslavené nalezišti stříbra a zlata, vedené starostou Matiasem Roštem (ve funkci od 842, dosazen přímo lordem Firunem, později se přidal na stranu krále a byl ve funkci potvrzen), počet obyvatel cca 2100 (zcM).

Snadno jsme nalezli místní školu, kde měl bratr Ernest provést vizitaci. Přivítal nás bratr Věncek řečený Klíč, muž váženého věku a zdejší konlektor s neradostnou zprávou o problémech svého spolubratra Oměje Klečky, který se vydal zkoumat nedaleké pozůstatky arvedanské tvrze zvané Zelený Kopec, a nejspíše se nemůže vrátit z důvodu ohrožení místními domorodými kmeny národa Hyassa. Městská stráž už byla informována a já byl určen, abych případně doprovodil průzkumnou skupinu, která by měla za úkol bratra dovést do bezpečí.

Autor zápisu: bratr Alto, Podgrodský klášter

Věc: Průzkum Zeleného Kopce a záchrana bratra Oměje

Průběh věci: od 29. 6. 848 k.l.

V Staré Štole jsme snadno nalezli místní školu, kde měl bratr Ernest provést vizitaci. Přivítal nás bratr Věncek řečený Klíč, muž váženého věku a zdejší konlektor s neradostnou zprávou o problémech svého spolubratra Oměje Klečky, který se vydal zkoumat nedaleké pozůstatky arvedanské tvrze zvané Zelený Kopec, a nejspíše se nemůže vrátit z důvodu ohrožení místními domorodými kmeny národa Hyassa. Městská stráž už byla informována a já byl určen, abych případně doprovodil průzkumnou skupinu, která by měla za úkol bratra dovést do bezpečí.

Odpoledne 29.Plodna. Nás s bratry navštívil poručík David, jeden z důstojníků místní stráže s tím, že nalezl skupinu která je ochotna nám pomoci při pátrání v Zeleném Kopci. Zelený Kopec, podle informací které se mi podařilo doposud získat, byla stará arvedanské hláska a sídlo jednoho z tehdejších menších arvedanských rodů. Před několika lety (na počátku roku 845) ji navštívila skupina dobrodruhů vyslaná Bílou Univerzitou, shodou okolností opět ta pohybující se okolo Vina Věštce, a nalezla tam relativně zachovanou kapli zasvěcenou všem sedmnácti bohům a zničili nemrtvou stínovou bytost, Spektru, která rozsáhlé podzemí obývala. Bratr Oměj se vydal zaznamenat tamní nástěnné fresky a malby, které měly sloužit jako spoludokumentace k práci bratra Vierna a jeho kolegů z ostatních církví, především z církve Aurionovi, pracujících ve Vřesovém údolí na teorii možné hierarchie v arvedanském panteonu, který by mohl sloužit jako podpora argumentace na případném znovu svolaném církevním koncilu a tématu Kněžích Slunce.

Národ Hyassa, obojživelná rasa s ještěřími rysy, která stála bohužel na straně Orlích poutníků a po válce začala být vytlačována svými (nejspíše příbuznými) nepřáteli rasy Sseta, které ve válce zneužili příslušníci strany královské a posléze je vybavili vojenským materiálem, čímž jistěže neblaze ovlivnili dlouhá desetiletý trvající domorodý konflikt. Hyassa se posunuli dále na jih od svého původního území v močálech Zelených bažin a opět začali ohrožovat lidské obyvatelstvo. Právě jejich nedávné rozšíření a pohyb několika jejich tlup, či snad klanů, přímo v Zelanských vrších, odřízli našeho bratra ve vykopávkách, kam se vydal společně s místním hraničářem Merninem Brechtem.

Muži, kteří nás měli doprovodit následujícího dne do hor, byli ubytováni v hostinci Flákanec, kam jsem se společně se strážným vydal. Skupin se nakonec ukázalo být více. Tři do Albirea cestující Bílí čarodějové, mistr Královský, Mistr Bezkola a mistr Geek, nám nabídli svou pomoc, ač nakonec reprezentovanou jen dvojicí z nich (bez nachlazeného mistra Bezkoly) a kromě nich ještě zajímavá družina tvořená panem Filipem Korundem z Rangaroke, dále příslušníkem národa mde-magawa-ngo jménem Maud (což může mít návaznost na elfí slovo Mauti, tedy SMRT, čistou spekulací by pak bylo, že se jedná o jméno, které dávají temní lesní elfové tem dětem, kterým při porodu zemřela matka, podobně jako to dělají kmeny Barbarského pobřeží) a hobitím alchymistou, panem Frikulínem Větvičkou. Poté co jsme se dohodli na setkání druhého dne ráno 30.Plodna , opět jsem se vrátil do domu našich bratrů a snažil se co nejlépe připravit na výpravu.

Ráno po modlitbách jsem se vydal k hostinci a po příchodu poručíka Davida jsme vstoupili dovnitř, kde se již všichni chystali na cestu. Jen prapodivný mistr Geek, podle všeho vedený k disciplinárnímu řízení, stále nevstával. Když mseja Maud odešel do jeho pokoje, zjistili jsme proč. Mistr Geek byl zavražděn a okraden. Ihned bylo zahájeno pátrání a přivolán zdejší velitel Bernard. Ze stop jsme usoudili, že se čaroděj stal obětí jisté čarodějky Vistry, která pátrala po magické misce v jeho držení. Hlavní stopou se stal, kromě přítomnosti stopové magie na zámku dveří jeho pokoje především deník nalezený pod polštářem jeho lože, pokud budu citovat co nejpřesněji, stálo v něm:

„Oia nainië, ohtatyaro, mán alden, 848

Tihta laira ambarmetta Vistra to ruc, má línë yára sir. Urúva rimpë loa cú, cuilë voronwë vai or, sië yarra artuilë úr. Aica tehto nahamna loc be, orva milya mettarë ta vén, nat venë mornië nó. Rië sa tanga venessë, ai sar taima yanen horta, anca arca lú epë. Yarë taima hérincë írë úr.

Úil ep rata assa valarauko, car arca lindë mí. Taima nulda be apa, ná sir calpa cuivië hantalë. Oio é larca vëaner, aru to ilma yarë vilya. Ya pica talan pitya yén, hap yávë norna palmë as. Aman yanen vacco huo né, ilu úr terca hérincë.

Murmë holmë né mac, é valta simpina orofarnë avá. Pica palmë cé tië. Leuca ascarima ríc nu, manë silma venessë írë sí. Fion úcarë rámië ilu na. Sí tihta winga Albireo ava.

Sa nir aldëon caimasan, lú raita tihta orpano tál Albireo . Us órë roina liptë. Nuquéra aicassë nurtalom ya yén, né mar linta talta taniquelassë…

- É nan nirya minya. Ve lindë aryon har, aman litsë lindalë tam.“

Což celou věc značně objasňuje.

Pan Větvička potvrdil naši hypotézu, že čaroděj byl otráven. Miska ani magická dýka, kterou zkoumal pro pana Filipa a jeho družinu, nebyly nalezeny. Dle starších záznamů v deníku, které jsem stihl přečíst, než jsem deník odevzdal zástupcům univerzity k prozkoumání, soudím, že mistr Geek vedl výzkum, poněkud podivný a nesourodý. Mým předpokladem je však, že jde o vnitřní záležitost albirejských čarodějů (konkrétně Bílé Univerzity) a není v obecné rovině důležitá. Přesto se jistě o věc budu zajímat dále. Nyní je však čas vydat se na cestu z města na sever a věřit, že místní hlídka věc prošetří a snad se jí podaří vraha (vražedkyni) předvést spravedlnosti.