Autor zápisu: bratr Alto, Podgrodský klášter
Věc: Průzkum Zeleného Kopce a záchrana bratra Oměje
Průběh věci: 30.6.-1.7. 848 k.l.
Čas zápisu: 1.7. 848 k.l., po rozednění
Místo zápisu: Zřícenina Zelený Kopec, Východní dálava, Tara
Poté, co jsme se ráno dozvěděli o vraždě mistra Geeka a předali věc k šetření místní hlídky, opustili jsme 30. Plodna mistra Bezkolu a vyrazili městskou branou na sever. Ve skupině byl poručík David, hobití alchymista Frykulín Větvička, mistr Královský, almendorský veterán Filip Korund, temný lesní elf Maud a já. Cestovali jsme pěšky po cestě vedoucí k pěti hlavním těžebním štolám a přesně jak předem předpověděl poručík David, setkali jsme se s několika hlídkami almendorské posádky v Dálavách, které zde zajišťovali bezpečnost obnovení dodávek těžených kovů pro Albireo. Národ Hyassa totiž v posledních aldenech začal napadat místní doly a osadníky. Dozvěděl jsem se, že tento bažinný národ, který uzavřel spojenectví se Svobodnými městy, začal být nejspíše ze svého přirozeného prostředí vytlačován jiným ještěřím kmenem, Ssety, kteří získali kovové zbraně za svou pomoc královské straně. Jedné ze skupin velel bývalý spolubojovník pana Korunda a já se tak dozvěděl, že cestuji s bývalým armádním kapitánem.
Noc jsme strávili na soutoku Krvavé řeky. Na mé hlídce jsem zaslechl zvláštní zvuky.
Ráno Svátku mladých srdcí nás elf ujistil o tom, čeho jsem se já obával. V noci nás nejspíše někdo sledoval. Ještěří lid o nás ví. Pokračovali jsme tedy k brodu a dopoledne řeku překročili. Na druhém břehu nás přivítala jelení hlava nabodnutá na kůlu, nejspíše jakési primitivní označení teritoria, které Hyassa považovali za své. Pokračovali jsme dále na sever a brzy se dostali k severnímu přítoku Krvavé, Ještěří Řece. Náš stopař Maud byl v okamžiku, když se chystal jako náš předvoj vystoupit na protější břeh napaden vrženým oštěpem a jen tak unikl zranění. Poté co mistr Královský břeh zabezpečil pomocí své výstražné magie, mohli jsme bezpečně přebrodit.
Dále jsme se prodírali mírně zarostlou cestou, když tu naše oči spatřili hrůzný zjev. Na louce, kterou cesta protínala, jsme uzřeli znetvořené těla dvou osob. Po krátkém průzkumu jsme i přes znetvořené obličeje usoudili, že se jedná o námi hledané, bratra Oměje Klečku a jeho průvodce Mernina Brechta. Pohřbili jsme jejich zmučená těla a poté se rozhodli pokračovat směrem na Zelený Kopec, abychom zjistili, zda se nedá něco zachránit z Klečkova výzkumu, neboť poznámky, které měl u sebe, jeho vrazi spálili. A také proto, že kamenné zdi arvedanské tvrze nám mohli poskytnout ochranu před případným napadením. Rychlou chůzí jsme tedy pokračovali a k večeru došli do trosek dávného sídla. Přesně jak jsem tušil, jednalo se nejspíše o starou arvedanskou věž, přestavenou někdy na sklonku Devíti knížectví na obytnou tvrz. To potvrzovalo i rozlehlé podzemí, které se pod ní nalézalo a do kterého jsme se rozhodli ukrýt. Po krátké době jsme nalezli nevelkou místnost, se sochou boha Mudrce, u jehož nohou byla pod dlaždicí otevřená schránka, dříve nejspíše uchovávající, soudě dle velikosti i patronace, nějaký rukopis či listiny. Právě v této místnosti jsme se rozhodli přenocovat, než se vydáme hlouběji do podzemí. V noci nás ale vzbudily primitivní rytmy bubnu a divoké ještěří skřeky. Bylo jisté, že ještěři se na nás rozhodli zaútočit a ukořistit naše vybavení. Odhadovali jsme, že podle intenzivního a maniakálního běsnění, které k nám doléhalo, jsou nejspíše posíleni nějakou domorodou drogou. Rychle jsme se vydali chodbami, které, jak jsme doufali, povedou do bezpečí. Nakonec nám nezbylo, než se bojovníkům Hyassa postavit v boji. Zvítězili jsme, ale poručík David přišel o život. Přikryli jsme tváře padlých a doufali, že Mauril je přijme. Nakonec jsme dorazili do hledané kaple (((POPIS VÝZKUMU A NÁKRESY KAPLE VIZ PŘÍLOHA A))), kde jsme strávili krátký čas průzkumem a odpočinkem. Mistr Královský se nakonec rozhodl vrýt pomocí psychické magie obraz kaple do mé paměti a pomoci tak zdárné pozdější rekonstrukci v podobě kresby.
Z kaple jsme vystoupali po dlouhých schodech, které, jak jsme tušili, ústily na vrch se zbytkem staré arvedanské strážní věže, přímo naproti Zelenému Kopci. Mistr Královský i pan Korund byli rozhodnuti dokončit zabezpečení okolí, vydali jsme se tedy po hřebeni zpět k tvrzi, kde jsme zlikvidovali zbytek skupiny Hyassa, včetně jejich předpokládaného šamana, u kterého jsme také nalezli oční bulvy bratra Oměje. Tato praktika ukazují na určité fetišisticko-reversní rysi Hyasské spirituality. Předpokládám totiž, že šaman mohl bratra považovat za mocného duchovního oponenta a proto si přivlastnil oči (myšlené sídlo moci) čímž chtěl získat jeho schopnosti pro sebe. (Viz Zvyky Barbarského Pobřeží a dalších necivilizovaných krajů, bratr Sterio Jitrnič 532 k.l. Lunenwig).
Ráno 1.7., v den rozdělení Velkého království, jsme se po krátkém odpočinku rozhodli vyrazit zpět do Staré Štoly, poněkud posilněni bylinkami, které nám poskytl pan Větvička.
