Den Díků, první alden měsíce Zelence k.l. 848
Do Khara! Nefungovalo to. Celá ta vyčerpávající cesta nahoru se zdá být najednou zbytečná. Na naléhání Denawera, ze kterého se vyklubal celkem vzdělaný jedinec v oboru astrální magie, jsem otevírání brány provedl tak bezpečně, jak jen to šlo. I já jsem se totiž obával, že Minotaur, který pobýval dlouhé věky za zdmi opuštěného Maesir, nemusí být jediným, kdo ze stínového světa na opuštěný a již nesvatý chrám Paní hvězd může vstoupit.
Přesto pevně věřím, že bezpečností opatření a krátký náhled do světa stínů postačil k tomu, abych si ověřil, že přemostění již nefunguje. Byla to ta jednoudšší cesta, kterou jsem se chtěl vydat a bohůmžel, chtělo by se říct bohůmdík, mi byla odepřena. Nezbývá, než zkusit jiné alternativy, které nejsou tak nadosah. Hodlám prozkoumat místa, kde by se mohly nacházet písemné pozůstatky od Stranderia. Znamená to delší putování, ale stále to bude trvat kratší dobu, než nabýt zpět to, co mi bylo ukradeno!
V útrobách Maesir jsme naštěstí nalezli pár cenností i zachovalé dva sklohledy z dob arvedanů, které bohatě zúročí naši cestu a zajistí dobrou náladu mým společníkům. Proto pevně věřím, že s nimi můžu počítat i do budoucna. S druidy se, doufám, již nesetkáme a o jejich zeleném háječku na vrcholku hory pomlčíme. Sice jsem měl pro vzdělané publikum Rilondské univerzity magie již připravenou řeč „Posvátné Zelany a jejich plodivo, aneb veverčí pokušení a druidí hamižnost“, ale pro pochybný slib daný těm fousatým podivínům výklad o velkém botanickém objevu neodpresentuji. Snad mi to nerozerve mé přírodomilné srdce a neklesne tím má reputace mezi vzdělanci.
Příští zastávka – Rilond. Bude třeba prodat některé z arvedanských starožistností a zkusit je částečně směnit za písemné informace. Zkusíme toho Jorda, o kterém se zmiňoval univerzitní knihovník.
