Den Díků, třetí alden měsíce Rozkvetu k.l. 848
Přijeli jsme do Rilondu. Lesk a sláva tohoto města vzdělanců už zešedla, knihovna místní univerzity má však stále co nabídnout. Mám mapu. Není jednoduché se v ní vyznat a fakt, že vše nasvědčuje tomu, že naše kroky povedou do Zelanských vrchů, mě donutil přemýšlet o někom, kdo mi ve výpravě pomůže. Seznámil jsem se s nějakým orkem, vskutku unikát a to nejen na Rilondské poměry. Vyzná se v látkách, které posouvají stavy vědomí a to by se mi mohlo hodit přímo v Maesiru. Požádal jsem ho o jeho spoluúčast a on souhlasil. Říkal, že ví o někom, kdo by nás mohl horami provést.
Den Cesty, druhý alden měsíce Rozkvetu k.l. 848
Materiály, které jsem sepsal na začátku tohoto roku jsou již bezpečně uschované v Krazské úložně. Zítra ráno se chystáme vyrazit k pobřeží a dál na jih do Rilondu.
Stále se mi nic nevybavilo. Jen nejasné obrazy a závěry, kterým se zbořily základy. Přesto jsou mé, cítím že jsem si je nevymyslel, jsem s nimi stotožněn. Napadlo mě, že to půjde vrátit. Vyhledal jsem v Kwesaru mistra Drombergra, ale jeho driák mi maximálně pomohl s vyjmenovanými slovy. Jako by nebylo, co probouzet. Možná jsem zašel příliš daleko? Vše tomu odpovídá… Na tom ale nesejde. Zajímá mě jen to, proč jsem byl ochoten tolik riskovat. Jistě to bylo něco důležitého.
Den Slávy, třetí alden měsíce Novorostu k.l. 848
Mé síly nejsou dostatečné. Nerozumím tomu, ale věřím, že brzy naleznu odpověď i na to. Určitě to má něco společného s tím výpadkem paměti. Během pár dní jsem přečetl všechny mé poznámky a prolistoval knihy, které jsem si během posledního měsíce vypůjčil. Proroctví proti pravdě, Síně nicoty… Co jsem hledal? A co jsem našel?
Kolega Stexan mi i přes svůj odpor ozřejmil, kdo je, respektive kým byla, Sien. Hlas Sartharonu. Zesnula pravděpodobně před sto dvaceti lety. Prý jsem se na ní dost vyptával a navštívil jsem i Chrám Sirril tady ve městě. Žel, opětovná návštěva jejich svatostánku, tedy svatověže, nedopadla podle mých očekávání. Nepustili mě dovnitř a celkově se chovaly velmi chladně, snad i přes míru jejich zvyku a reputaci.
Aby toho nebylo málo, můj stav způsobil, že jsem byl suspendován. Nejvíce mě asi překvapilo to, že mě to ani trochu nemrzí. Je to banda oficírů, co přes své nosy nevidí skutečnou pravdu o využití magie. Mistr Alwarin se vzdal odporu a vzal na sebe pochybnou vinu za události z Tabitu. Nikdy jsem ho pořádně nechápal, ale takhle zničit svůj odkaz… Dost to vypovídá o jeho povaze.
Na jeho místo králem dosazený mistr Xama ve mně ale vyvolává ještě větší odpor, proto jsem se také rozhold odcestovat z Albirea a nepokoušet se vyhovět komisi a přijmout její doporučení, které mi někdo z jejich pikolíků již brzy jistě předá za ten neúspěch při zacílení brány. Nejsem na něj zvědavý.
Našel jsem obchodníka Rendena, který se svou společností cestuje do Rilondu. Naskytla se mi báječná příležitost využít jeho vůz. Najal jsem si almendorského exdůstojníka, jistého Filipa Korunda jako doprovod a ochranku. Vypadá schopně a doslechl jsme se, že nepochazí úplně z chudých poměrů. Jistě se bude umět chovat a projeví mi náležitý respekt. Snad mi i pomůže s průzkumem Sirrilina chrámu. Jeho přesnou lokaci mi, pevně věřím, odhalí kartografické artefakty v Rilondském archivu. Maesir dříve sloužil jako most do Sirriliných síní. Mohl by výtečně posloužit mému záměru, což potvrzuje práce arvedanského mystika Stranderia, kterou mám tu čest vlastnit. Nějak si její pozornost vynutit musím.
