Byl to den jako každý jiný. Venku chcíp pes a vedro bylo jako v Démonových hutích. Foukalo od moře. Hráli jsme s chlapama kostky ve sklepení, když za mnou přišel uhrovitej Jocha, že mě prej chce vidět šéf. Vypadalo to, že z toho smrdí nadstandardní práce. Doufal jsem, že ten večer Margitu ještě stihnu. Ale kdyby ne, na chlapy je spoleh. Dobře vědí, že kdokoliv by na ní jen šáhl, usekl bych mu ptáka a poslal ho do skal fárat pro dobro Holotvrze.
Káliš zrovna pracoval na jedné z těch děvek, co jsem koupil před půl rokem v zálivu. Pěkně si tu hubatou holku vydržoval. Jiné by za tu dobu už poslal do Prsaté Katarýny k dalšímu užití, ale tudle si furt schraňoval. Byla prej z nějaký bohatý plavenský rodiny a hubu měla řádně prořízlou. A to má šéf rád. Víte, jak to myslím. Řekl mi, že Bielek ubytoval nějaké cizáky, co připluli zásobovací lodí. Maj zbraně a že je mám prej proklepnout.
Večer jsem se vyptal Kramla a jeho chlapů, jestli něco nevěděj. Říkali, že se ti cizáci prej shání po nějakým chlapovi, to jméno si nepamatovali. Ten zjizvenej převozník o nich nic nevěděl. Jeden z nich je lazar a má něco s nohou a že jim prej šéfuje ženská, co by našla u Katarýny uplatnění. Z těch zkouřenejch přepravců toho moc vytlouct nešlo. Zajímá je jen, jak se ulít z práce a čím se zkouřit. Večer jsem se ještě poptal ve slumech, ale tamní somráci moc sdílný nebyli. Když jsem se vracel okolo hostince, chlapy u studny, co zrovna předávali službu, říkali, že tři cizáci vyšli před chvílí ven. Přišel čas se zeptat Danka, koho že to ubytoval.
Ta ženská je prej felčarka, dost se o toho zraněnýho stará, má prej i nějaký masti, obvazy a tak. Shání se po nějakém Šábesovi. Danko se mi svěřil s tím, že si na toho Šábese pamatuje. Byl tu tak před měsícem a vyptával se na nějakou buchtu. Pak už ho prej Danko neviděl. Měl jsem pocit, že mi Danko trochu kecá a že ho ten Šábes beztak podmáz, ale víc jsem stejně vědět nechtěl. Spěchal jsem do tvrze podat hlášení.
Káliše to dost zajímalo, když jsem se zmínil o tom chlapovi, kterého ti cizáci hledali. Nařídil mi, že se mám za nima ráno stavit a pozvat je do tvrze, beze zbraní. Prej kdyby nechtěli, mám jim to vysvětlit jinak. Chtěl se jich vyptat na podrobnosti. Nepotřeboval jsem slyšet víc, ráno bylo daleko a já věděl, že Margita mi dole zahřívá postel.
Po svítání jsem se stavil u Danka, když zrovna snídali. Ani se necukali, šli ochotně. Když jsem si je tak prohlížel, byli to cucáci, ale kurva divní. Jeden z nich měl dokonce lopatu. Kdo ví, pro koho takoví zelenáči můžou pracovat. Zbraně odevzdali bez remcání a to už se jich začal vyptávat šéf. Říkali, že toho Šábese hledaj, aby se ho jen vyptali na jméno nějakýho vraha, že po něm více nechtěj. Káliše to očividně zajímalo. Vyklopili nám, že prej pracujou pro jistýcho Brega, Khar ví, co je to za týpka. Káliš jim nabíd, že jim pomůžu toho Šábese najít. Tušil jsem, že se bude ukrývat někde ve slumech u přístavu. A taky že jo.
Večer jsem šel s dvěma z nich, nějakým velkým storabem a druhým, co měl dlouhý vlasy smotaný do copku, prozkoumat přístaviště. Když jsme prohledávali třetí chatrč, uslyšeli jsme nějaký rámuz a zahlédli, jak nějakej chlap zdrhá směrem na východ podél pobřeží. Na tydle honičky jsem už starej a tak jsem přiběh, až když ho ti dva chytli. Byl to ten Šábes a zrovna jim vyklopil jméno toho vraha. „Nastrim“ povídal. Vypadalo to, jako by toho Nastrima ten Šábes dobře znal. Zřejmě práskl kamaráda. Nechtěl jsem strávit celý večer podobnýma sračkama a tak jsem byl rád, že ti dva po Šábesovi více nechtěli. Vzal jsem ho a dovedl do žaláře. Poslal jsem toho uhrovitýho cucáka, co teď vypomáhá ve sklepeních, ať to vyřídí Kálišovi a šel jsem se věnovat Margitě.
V bordelu jsem se dozvěděl, že se tam chvíli před mým příchodem po tom Šábesovi vyptával jeden z těch cizáků. Prej dostal do tlamy po tom, co ho Jovan našel s rozepnutým poklopcem a s Lestrou v náručí. Tidle cizáci prostě neví, jak se chovat ve slušným bordelu. Měl ještě štěstí, že dostal jen do držky. Šáh by na Margitu a uříz bych mu koule.
Další den se ke mě dostalo, že si prý toho Šábese vzal do parády přímo šéf. Nevím, co po něm chtěl a bylo mi to upřímě úplně jedno. Odpoledne si mě ale nechal zavolat, že prej mám těm cizákům předat nabídku. Byli furt v hospodě a loď měla přijet až za pět dní. Představa, že budu někde ve skalách hledat ty utečence z dolů a chudáky, co neměli na splácení daní, mi nepříjde jako lákavá, i když mi někdo nabídne pět zlatejch za hlavu a sedm, když je přivedu živé. Jim se to ale očividně líbilo. Ať tam klidně chcípnou, mě je to fuk. Úkol byl splněn a večer byl ještě dlouhej. Dal jsem jim mapu a tip, kde by se ti rebelové mohli ukrývat. Říkali, že vyrazí brzo ráno. Popřál jsem jim hodně zdaru. Když to vemu kolem a kolem, nakonec se z nich vyklubali docela sympaťáci. Třeba budou mít štěstí. Já jsem už na takový dobrodružství starej a mladičká Margitka na mě čeká…
