Událostí, které posouvaly hranice, které se podepsaly do historie a píší budoucnost, se stalo mnoho. Na řádcích níže zmíním ty známé z těch, co se donesly až k uším někoho z družiny.
Obecně známé informace
Roku 846 přišla na Lendoru velká sucha. Tato událost se podepsala na tváři čtyř království nejvíce. Teorií, proč se sucho objevilo, bylo několik. Mezi ty nejpravděpodobnější patří fakt, že na severním kontinentu se rozmohl kult Inaky, bohyně živelných katastrof a právě jejím přičiněním se urodila pouze třetina běžné úrody. Kněží slunce, nově vzniklý kult boha Sluncí – Auriona, označili celou tuto nešťastnou událost za pochybení lidí a jako jedinou možnou cestu k nápravě, je prohlášení Auriona za svrchovaného vládce celé Sedmnáctky.
Z dokumentů, které nalezli Aurionovi služebníci v arvedanských troskách, vyplývá, že arvedané chápali nadřazenost Auriona a proto Kněží Slunce hlásají návrat ke starým tradicím. Prohlašují, že kněží ostatních bohů musí sklonit hlavy před vzněšeným Aurionem, aby zachránili Lendor a tudíž i Taru před dalšími ranami temných bohů.
Celý dříve ekonomický problém přerostl v problém teologický a v současné době se pomalu některé církve Sedmnácti bohů přiklání či odklání od této náboženské teorii o vůdci Aurionovi. Na léto roku 847 je naplánovaný teologický sněm, který se má konat v hlavním městě Almendoru, a pod příhodným názvem „Světlo Sedmnáctky“ má vyřešit celý tento náboženský problém a jasně určit, jak tomu bude v budoucnu. Celou náboženskou konferenci vede a pořádá nově jmenovaný patriarcha církve Kněží Slunce Anamen Jasný a již předem se nechal slyšet, že nepochybuje o tom, že zástupci ostatních církví spatří pravdivost a důležitost ve slovech, které jim jako tlumočník svého nejskvělejšího boha přednese.
Nicméně v důsledku sucha se na jih odebralo mnoho tisdíc hladových lidí s nadějí, že na Taře jim bude lépe. Třetina z nich se však nikdy k břehům jižního kontinentu nedostala. Buď zahynula na starých lodích v bouři, nebo byla přepadena piráty a prodána do otroctví ať už Mořskému Císařství, nebo Sarindaru. Ti šťastnější z dorazivších našli své příbuzné, či nalezli brzy slušnou práci, či možnost obdělávat půdu v divočejších krajích. Ostatní se přidali k neustále vzrůstající skupině žebráků, šlapek a levné pracovní síly pro jakoukoliv příležitost.
Nejvíce tím utrpěl již tak upadající Rilond, jehož Konvent se podobnými existenccemi jen hemží. Neušetřeno nezůstalo ani Albireo, kde se jihovýchodní chudinská čtvrť stala nebezpečnou i za dne a kde se situaci jen marně snaží vyřešit agenti orlích poutníků a městská posádka. O Jižním Erinu, či přístavišti v Sintaru se netřeba dlouze rozepisovat. Zde se situace ani neřeší a tyto části měst jsou ponechány samy sobě.
Na výše zmíněných místech se objevily sílda sekt uctívající i další temné bohy. Mezi smetánkou se rozmohl kult Gwi, spící bohyně tajemství a mystérií. Objevili se Šinovi proroci, moudří mužové a ženy odkrývající mnohá tajemství, která jsou prostým lidem skryta. Oblíbenost v boha vrtkavého štěstí Sarapise též značně stoupla a Dreskanovi služebníci, tiší vykonavatelé spravedlnosti, si našli již mnoho svých zákazníků, kterým by Lamius, nebo stráže nepomohli. A nesmíme zapomenout na požitkářskou Ynar Rut s otevřenou náručí pro všechny beznadějné a ztracené, či v Dunrileanu a Erinu působící kněze Sandol Kah, kteří se za drobný peníz přimluví u své bohyně, aby loď doplula v pořádku do cíle.
Jedinými místečky naděje pro nové kolonisty se tak stává pouze Minkor se svým prazvláštním kouzlem, jenž uhrane mysl každého, nebo Taros, vzkvétající město postavené na základech stejnojmenného arvedanského sídliště, kterého se ujali Orlí poutníci počátkem roku 846.
Na Lenodru se krom tragédie okolo špatné úrody, udála ještě jedna významná událost. Odstoupil král Alemdnoru Rioden II. a na jeho místo nastoupil jeho syn Walden. Ten je znám svou rozhodností a neústupností a je jen otázkou času, kdy se bude chtít vypořádat se svobodnými městy.
Západní Dálava (Rilond a okolí)
Na západě Tary k nejzajímavější události patří vyplnění osady Hai piráty z Rilondského zálivu a následný útok Danérské flotily na jejich pozice západně od bažin pod vedením knížete Aurigena. Také je nutné zmínit působení temného boha Meabora ovládajícího v Gerské náhorní planině gobliny, který se spolčil údajně s Kharem Démonem. Byla nalezene druhá křišťálová koule z útrob znovuobjeveného Silviandu a tunel, který k tomuto starému arvedanskému městu vede skrz Větrné hory.
Taktéž se vyjednala vzájemná pomoc subotamů a pouštních elfů, která spočívá v dobití ztraceného kláštera Ibanu v Nekonečných horách a výměně informací všemožného charakteru. Tato výprava je plánována na jedenáctý měsíc roku 847 a má se jí účastnit i Iskalon, vědoucí kláštera Ibanu.
Východní Dálava (Albireo a okolí)
Zde se udály hned tři významné události. První z nich byla vyprovokována Bílou univerzitou magie v Albireu. Uskutečnilo se mírové setkání s národem Hyassa z bažin a díky následné pomoci s rozmnoženými hydrami byl dán první základní kámen novému mírovému paktu. Do celé věci se následně vložili Orlí poutníci a vyjednali s národem Hyassa spojenectví, které zavazuje Orlí poutíky pomoci bažinému národu v boji s nepřáteleným kmenem Sseta. Tato pomoc je realizována především ve formě poskytnutých zbraní a případného bojového výcviku. Na oplátku se Hyassa zavázali pomoci v boji s nepřáteli Svobodných měst. Tímto aktem získali Orlí poutníci na svou stranu početnou posilu proti případné almendorské invazi.
Druhou událostí byl útok hevrenů na několik trpasličích pil a loveckých stanovišť v severní části Zelanských vrchů. Ten byl sice vyprovokován sice drobnými potičkami z dřívějška, to však nemění nic na celé situaci. Trpaslíci založili své třetí sídliště Kargat sto mil jižně od Kwesaru poblíž Železných dolů. Má jednak sloužit jako další opěrný bod a jednak trpaslíci doufají, že právě zde narazí na ložiska vzácných kovů jakými jsou třeba lintir. Trpaslíkům z Lendoru, kteří byli vyloučeni z lednorských trpasličích klanů, nabídl král Walden možnost přepravy na jeho lodích do nově založeného Kargatu a jelikož Sintar trpí také pod nájezdy Hevrenů, uzavřel Sintarský guvernér za podpory Waldena spojenectví s trpasličími krály ze Zelanských vrchů. Ti se naopak zavázali, že svobodným městům již nadále nebudou pordávat zbraně. Z návrhu případné blokády obchodníků Zlatého kruhu putujících po jediné známé cestě do západní dálavy však nakonec sešlo, neboť se do celé záležitosti vložil místodržící Rilondu Dedar Strbic. Blokáda by totiž položila Rilond definitivně. Trpaslíci stažení tohoto Almendorského požadavku uvítali.
Třetí pak porážka podzemního národa Kadarů pod Athorem za přispění menší skupiny elfů z kopců a vydatné pomoci válečníků z Gver Graenu. Athor se tak stal opět bezpečným místem a jeho reputace během posledních měsíců značně vzrostla.
Za zmínku ještě stojí nedávné povstání v Mračné, kterou ovládli uprchlí vězňové a všichni, kdož byli ochotni podpořit tuto rebélii. Kvůli početným loupeživým bandám operujícím na cestě do Mračné se s důrazným vymýcením této anarchie v ne příliš důležité osadě v pláních nespěchá a tak je tomu již několik měsíců, co se nepřiváží sůl dříve těžená v tamních končinách.
Zajímavý je taky příběh ze Severní Dálavy, kde se po mnoha aldenech objevil pohřešovaný dobrodruh, který zabloudil v Posledním pralese a údajně narazil na prastaré arvedanské město plné pokladů. Opravdu si s ebou přinesl mnohé cené artefakty a neskutečně zbohatl. Mnoho snílků a odvážlivců se vypravilo vstříc tajemstvímu ukrytému v husté džungli.
Nakonec je dobré zmínit nedávný odjezd knížete Briana z černé pevnosti z Tabitských vrchů na Lendor a zbourání jeho dřívějšího sídla. Jako vysvětlení postačila nestabilita staré arvedanské tvrze a nevýznamnost tamního kraje. Dvě vesnice spadající pod Brianovo panství byly přiřazeny k Tabitu.
Jižní Dálava (Erin a okolí)
Situace na kraji džungle mezi přistěhovalci a původním domorodým obyvatelstvem se přiostřila. Hned několik usedlostí i menších osad bylo napadeno početnými skupinami divochů a v mnohých případech napáchaly veliké škody. Džungle se stala ještě více nebezpečnou a jihozápadně od Erinu se džungle jen hemží foukačkami a primitivními oštěpy. Zdá se, že jsou divoši tváří v tvář expanzi kolonistů schopni zapomenout na své dřívější křivdy a spojit se proti společnému nepříteli.
Naopak severovýchodně v Duhovém pralese se mnozí divoši přidávají na stranu Plavenských kolonistů a společnými silami vybíjejí ty z kmenů, které se nepřidali na stranu Mořského Císařství.
Je třeba ještě upozornit na stále nebezpečnější vody Vnitřního moře. Piráti, kteří byli vyhnáni z Rilondského zálivu se většinou přemístili na východ a přidali se k již operujícícm lodím, většinou ať už skrytě nebo oficiálně pomáhajícím Plaveně. Nebýt Sarindarských obřích lodí, které Plaveně na východě působí značné ztráty, Erin by pravděpodbně nebyl schopen chránit většinu svých lodí plujících na Lendor, jako je tomu teď.
Východ (Minkor, Taros a okolí)
Zde se situace nevyvíjí příliš dobře. Plavena se zde neskrytě snaží omezit Minkor, jak přepadáváním lodí plujících jeho sěmrem ze severu, tak snahou odříznout říši Asari Kasim od zbytku světa. Skřeti po pádu Pětivěží opevnili více pozice v hloubi hvozdu a jeden odhalený skřetí zvěd v okolí jejich bývalé pevnosti jasně hovoří o tom, že skřeti chtějí zpět to, co bylo jejich.
Na jihu naopak Taros a především Orlí poutníci stále čelí nevyzpitatelným útokům militantnější skupiny druidů, kteří neschvalují těžbu dřeva, útokům dryád a elfím a skřetím komandům. Naštěstí populace Tarosu po převzetí správy Orlími poutníky vzrůstá a vojenská posádka si začíná prosazovat své. Prvními úspěchy jsou navázání obchodních styků s domorodými národy z Tichých vod a spřátelení s nejzápadnějším knížectvím Oyarzinců v Moyslanových vrších východně od Tarosu.
Tajné informace
Níže sepíšu to, co je družině známé mimo její přímé působení, o čem se mohla doslechnout oproti běžným lidem. Pouze v bodech:
- Khar Démon se skutečně spolčil s Meaborem, bohem strachu a není vyloučené ani to, že by podobné spojenectví uzavřel i s jinými temnými bohy.
- v džungli u Erinu pravděpodobně působí nějaká síla, která divochy sjednocuje. Vzhledem k aktivitám Plaveny je možné, že za tím stojí ona. V tom případě je na spadnutí nějaký větší otevřený útok, který by Erin rozhodně nemohl ustát.
- byl unesen šaman Velký Buvol a pro Khara démona měl velký význam. Jeho vědomosti se mohou hodit Kharovi v mnoha věcech. Znalosti přírody, kterými šaman disponuje, jsou neocenitelné. Mohly by Kharovi pomoci v tvorbě dalších zvířecích mutantů, nebo by díky nim mohl ohrozit pozice elfů v Červeném lese, či skřítků ve Zlatém hvozdě, kde jeho zájem už mnohdy narazil na jejich až neuvěřitelnou obranyschopnost.
- snaha spřátelit si Xintru a získat Kámen života dříve, než ho zjíská někdo nepohodlný, vrcholí. Alwarin se prý osobně setkal se svou dávnou učitelkou a nedošlo ke střetu. Kámen života si chce Xintra ponechat i v případě, že ji neblaze ovlivňuje. Nyní se domlouvá společný útok na Drikovo území, jehož se mají účastnit jak Xintra a její služebníci, tak čarodějové z Bílé univerzity, drobná pomoc subotamů, kteří teď bohužel mají jiné starosti, elfí komando a pár dobrovolníků z řad lidských dobrodruhů. Xintra byla varována, že o Kámen jde Klevenovi a že se ho pokusí získat. Ten se prý zatím odmlčel ze scény a nejspíše získává cené informace od Keleweho, symbionta z Džungle padlých stromů. Alwarin stále věří, že by Klevena mohl přesvědčit, aby se přidal na jejich stranu a pomohl porazit Drika – toho, proti kterému společně stáli před mnoha staletími. Proslýchá se, že se chce Alwarin výpravy zúčastnit.
- Bílá univerzita magie v Albireu neslíbila Orlím poutníkům podporu v případném střetu s Almendorskými vojsky. Rytíři Devíti hvězd složili slib a za myšlenkou svobodných měst si stojí. Díky vyřešeným problémům s bažinným lidem se údajně trpaslíci ze Zelanských vrchů nepostaví proti Svobodným městům. Zákaz prodávání zbraní však trvá.
- proslíchá se, že pouštní elfové předpovídají procitnutí Ugrien, Černé dračice. Ta si údajně už několik desítek let líže rány po souboji s Trigerogem, jejím zklamaným bratrem. Jejich příští střet se blíží. Díky nalezené garenové desce snad již poslední. Pouštní elfové to údajně vyčetli z jejich proroctví, které znovu shromaždují již několik staletí. Předpověděli velká sucha na Lendoru a vyčištění Rilondského zálivu. Tyto informace však kvůli případné paniky, nebo vyzrazení, neopustili úzký kruh vlivných lidí. K novým předpovědím také patří získání dvou stvořených artefaktů. Má se za to, že jedním je Derteonská setba ukrytá hluboko v Derteonu a druhým má být Kámen života.
- Kirbeg na Ostrově albatrosů staví loďstvo. Vzniká námořní síla, kterou již nelze opomíjet. Sílu Kirbegových lodí jako první pocítily Sarindarci.
- šíření mnoha nových sektářských kultů je podezřelé. Ve většině případů proti nim ale nejde zasáhnout. Až na hašišová doupata Ynar Rut, divoké služebníky Inaky strašící prostý lid na venkově, či nezákoné praktiky Dreskanových kněží, nejde proti sektám temných bohů nijak zakročit. Pohybují se na hraně a většina z nich má konexe u vlivných a bohatých lidí, nebo disponuje obratným jazykem a dokáže se obhájit. Stává se z toho problém, na který zatím jako jediní Kněží slunce navrhují opatření – vymýtit. Mohlo by to ale vést ještě k většímu odlivu věřících Sedmnáctky.
- nepokoje v Mračné jsou nejspíše iniciovány Kharovými agenty z pevnosti z Labyrintu. Může jít o první viditelnější snahu oslabit pozice Východní Dálavy. S očekávanou válkou o Albireo, které nejsou ochotny žádná ze stran předejít, může být stabilita Východní Dálavy ohrožena.
- po uzavřeném spojenectví trpaslíků s Almendorem se mezi hevreny se šíří poraženecká nálada. Mnoho z nich opouští své domoviny a přidávají se k Zylovým vojskům v naději, že jim pomůže, pokud u něj dosáhnou určitých zásluh. Tato víra je nejspíše výsledkem práce Zylových agentů působících mezi hevreny.
