Skřítkové jsou prastarou rasou. Poprvé se objevili již před více než sedmi tisíci roky právě ve Zlatém lese a tam zůstali dodnes. Ano, část z nich se přesunula na východ do Skřítčích vrchů, ale přesto si tato komunita uchovala většinu znaků, co jejich předci z lesů. Tvrdí se, že skřítkové byli stvořeni saly a sami tyto své stvořitele dodnes označuji jako své starší bratry a sestry a fakt, že spolu denně komunikují a spolupracují, pravdivost této legendy jen potvrzuje.
Skřítkové jsou národem hrdým a svébytným a po celou dobu, kdy na Asterionu žijí, se to nebojí dávat najevo. Byli jedni z mála, kteří se Korullům nepoklonili a byť nebyli dostatečně mocní a organizovaní, aby dokázali být obrům soupeři, přesto se umě skrývali a utíkali z jejich dosahu. V době, kdy Sedmnáctka porazila Korullské bohy, skřítci oslavili novou etapu jejich životů a v roce -5125 před k.l. založili velkolepé skřítčí císařství, známé taky jako Zlaté Císařství, rozprostírající se mezi řekami Rubis a Měsíční řekou. Později se dostávali dále na jih a ke svému císařství připojili další provincie Lao a Su.
V roce -4864 před k.l. začali skřítkové osídlovat i Skřítčí vrchy, neboť květiny země, jak skřítkové trefně pojmenovaly drahokamy, očarovaly jejich srdce. A tak roku -4810 před k.l. se ke Zlatému císařství připojuje i horská provincie. Někdy v té době se taky mezi skřítky objevili první z šedých mnichů, kteří založili svůj řád, kde vyučují mnohému od boje, magie po znalosti Řádu světa. Šedí mnichové jsou skřítkové, jež dosáhli veliké moudrosti a porozumění – projevuje se to i na jejich zjevu, kdy jim zešednou oči a přestanou stárnout.
V době, kdy se skřítkové poprvé potkali s Arvedany, kteří na jih od Zlatého lesa začali budovat první z Devíti knížectví, stála ve Zlatém lese i ve Skřítčích vrších již obrovská města, která se dochovala do dnešních dob a celé Zlaté císařství již bylo chráněno obranou v podobě strážních věží Wig Vej, které byly schopné srazit i draka z oblohy.
Po prvních opatrných diplomatických setkáních a pár neúspěších se nakonec skřítkové s Arvedany dohodli na vzájemném míru, obchodu a spolupráci. Součástí této dohody však nebyla vojenská pomoc. I přesto se mnozí skřítčí dobrovolníci zapojili do válek s Kharem Démonem. Asi dvě století od prvního kontaktu s Arvedany se na hranicích Zlatého císařství objevili Kharovi agenti, kteří žádali skřítky o podporu – skřítkové však ve vší slušnosti odmítli a agenty poslali s nepořízenou zpět k jejich pánům.
V roce -3452 před k.l. se začala stavět Zlatá cesta spojující Ellionské a Rubiské knížectví skrze Zlatý hvozd. První temné období po porážce Korullů nastalo skřítkům někdy kolem roku -3250, kdy se mezi obyvateli Zlatého lesa oddělila skupina mágů vedená nejmocnějším mágem té doby Zin Zarem. Některé zdroje tvrdí, že jeho mysl nebyla otrávena nikým jiným než Kharem Démonem a jeho agenty, kteří měli skřítčí národ obrátit proti sobě samému. Zin Zar a jeho přívrženci a studenti se začali zabývat temnou magií a s každým rokem znamenali větší a větší zlo, které mohlo trůn skřítčího císaře ohrozit. Proto se nakonec s přispěním šedých mnichů podařilo Zin Zara a jeho nohsledy porazit. Místo, kde stála jeho temná pagoda Fu Xan, bylo od těch dob známo jako temná země Fu, mezi skřítky se z ní stalo tabu a část lesa, které se všichni vyhýbají. Věž se tehdejšímu skřítčímu císaři a jeho věrným čarodějům nepodařila zničit a tak byla zapečetěna mocnými kouzly.
Až když padla všechna arvedanská knížectví a kontinent byl roztržen ve dví, se Kharova armáda obrátila proti skřítkům. Začalo první velké dobývání. První útok byl strašlivý a mocný, ale obrana Zlatého císařství, schopnosti a odholání jeho obyvatel, před ním obstála. Khar se však nevzdal a po pár letech to zkusil znovu. Válka nakonec trvala mnoho staletí a po tu dobu byly některé z jižních provincií okupovány. Skřítkové znovu poznali zlo a vše nasvědčovalo tomu, že jejich národ podlehne snahám Khara démona a jeho generálů v podobě Orista Zeleného, později Drika Oranžového, který skřítky nenáviděl a o to více jejich schopnost komunikovat se saly, ochránci přírody. Snažil se nalézt způsob, jak saly oslabit, byly mu trnem v oku, ale jeho zaslepená nenávist a závist mu zabránila v úplném poznání.
A byli to právě salové a moc přírody, která se nakonec postavila na stranu skřítků, zdivočelá zvířata, nálety otravného hmyzu, oživlé stromy a mnohem, mnohem více se postavilo proti Kharovým snahám. Za vším stáli znovu šedí skřítkové, kteří se v největší nouzi znovu objevili na scéně a zcela zvrátili vývoj bitvy. A tak v roce -853 před k.l. Khar směřuje svou pozornost na Lendor a tuto skutečnost si skřítkové mylně vysvětlují jako své vítězství. Od těch dob totiž Khar ve Zlatém císařství působí skrytě a jeho agenti podplácí, lžou a obrací skřítky proti sobě.
Všechny podvratné snahy Kharových agentů oslavily svůj úspěch v roce 397, kdy byl zavražděn císař, na jeho místě zasedl jeho velmi mladý potomek Funao Tojče, který pod mnohými tlaky nakonec rozdělil císařství na Severní a Jižní. Ve skřítčích vrších vzniklo v témže roku Horské Císařství, do jehož čela se postavil císař Wu Šeng, tehdy již několik set let starý skřítek schopný změny v červeného draka.
Skrytá Démonova válka pak vyústila v roce 793, kdy započala válka mágů.
V tu dobu se totiž ovládání magie stalo jistým privilegiem a skřítci si již nebyli rovní. Magové a čarodějové začali vykořisťovat bezbranné příbuzné a stavět se do role vůdců a tyranů. To se dělo především v Severním císařství. Nakonec se do čela prostých skřítků postavili znovu šedí skřítkové a vedli svůj lid. Neodhadli ale správně povahu svých blízkých, když ti nevydrželi ta muka, která museli snášet po dlouhé roky a ve skřítčích srdcích se zrodila touha po odplatě. Přerostlo to až v rozsáhlou občanskou válku, kdy se hlavním nepřítelem stali všichni, kdo ovládali magii a bylo již jedno, na čí straně takový magik chtěl původně stát. Válka mágů trvala tři roky, při níž byla opuštěna města a jakožto místa, kde skřítkové trpěli nejvíce bezprávím a tyranií, a kde se odehrála většina bojů, staly se nebezpečnými a plnými smrtících magických pastí a temných myšlenkových bytostí. Zemřelo nespočet skřítků, ale i elfů a trpaslíků najímaných jednou ze stran. Mnoho skřítků zvolilo exil, ať už do Minkoru, nebo Horského císařství, kterému se podařilo zajistit svou neutralitu, a magie tam plnila svou úlohu, jakou měla i v době Zlatého císařství.
Posledním místem, kde se ve Zlatém lese bojovalo, byla vojenská pevnost Feng-ši, kde po hrůzném masakru, skřítkové odešli zpět do svých vesnic a snažili se na celou záležitost již zapomenout. Severní a Jižní císařství se rozpadlo na sedm provincií na sobě nezávislých. Čtyři severní však utvořily koalici, magie je tam stále zakázaná a nenáviděná a vládci jednotlivých provincií jsou většinou krutí a skřítky příliš neoblíbení, využívající svého postavení a nenávidějící šedé mnichy – zástupce skřítčího lidu, kteří jsou prakticky zodpovědní za nynější stav.
Naproti tomu jižní provincie jsou více pokrokové a snaží se navrátit k ideálům Zlatého císařství. Navíc v jedné z provincií vládne přímý potomek dávných císařů, skřítka Mia Tače, ve kterou většina skřítků vkládá své naděje a věří, že doba, kdy se skřítkové znovu spojí, může nastat. V současné době se ve Zlatém lese odehrává skrytá válka o moc mezi severními a jižními provinciemi vedená různými tajnými organizacemi. Toho si však běžný poutník ani nepovšimne.
Skřítkové brzy začali opět žít přítomností a užívat si života, jak je to pro ně typické. Užívají si všech krás a radostí, vychutnávají čaj pod nebeskou klenbou nebo ve svých překrásných zahradách a zdálo by se, že na události sotva padesát let staré si nikdo z nich již nepamatuje. Skřítkové jsou holt už takoví. Neradi vzpomínají na to špatné a tak o Válce mágů ani o povstáních nemluví. Jediným, co zbylo po té hrůzné válce, je pouze nenávist vůči magii. To je naštěstí všem cizincům vštípeno do hlavy a tak se lynčován či upalování překvapených či pošetilých magiků konají jen velmi sporadicky. Lidé jsou velmi překvapeni, když slyší o takovém incidentu, či o nedávné bouřlivé skřítčí minulosti, když jsou to tak mírumilovná a veselá stvoření. Může za to fakt, že to lidé nezažili a že skřítkové dokážou některé věci prostě hodit za hlavu a s nadhledem užívat přítomného okamžiku a spokojeně plít plevel na svém záhonku. Pouze elfové a trpaslíci zatažení do těchto krvavých bojů mají na skřítky poněkud jiný názor. Je to směsice obdivu, respektu a obav z toho, co vše se ve skřítčích srdcích může skrývat.
A co že se v nich jistě ukrývá? Odvaha, jistota a vitalita, kterou neotupí ani ty největší příkoří a největší životní zápasy. Ve skřítcích se taktéž ukrývá neuvěřitelná schopnost vnímání krásy, její tvorby a neuvadající vůle jít si za svým snem. Milují přírodu a příroda miluje je. Každý skřítek rozumí řeči zvířat, může komunikovat se saly a vždy najít dostatek potravy, pokud se k přírodě chová hezky a oplácí ji její dary.
Je třeba ještě zmínit vývoj Horského císařství. Setkání s trpaslíky, kteří připluli z Lendoru a usadili se na severu v Khelegových horách, proběhlo v přátelském duchu a dodnes si tyto dva národy vycházejí vstříc, byť mají každý svá přísně střežená tajemství. S lidskými kolonisty je vztah poněkud chladnější, ale stále jsou schopni mezi sebou obchodovat a prokazovat si vzájemný respekt a úctu. S příchodem Orlích poutníků do Tarosu se vztahy ještě zlepšily.
Samotná politika Horského císařství a Wu Šenga, zatím prvního a posledního svrchovaného císaře, je na rozdíl od Zlatého císařství více expanzivní. Horští skřítci jsou více sebevědomí a hrdí, než jejich lesní příbuzní a Wu Šeng je svým lidem vnímán jako silná autorita, která reprezentuje moc a slávu svého národa i mimo hranice Císařství. Proto se také stalo, že lesy ležící východně od Skřítčích vrchů byly k Císařství připojeny a staly se z nich nádherné Zahrady Dračího Císaře. Také byla obsazena Mostovka – pevnost na řece Ellion, důležitá křižovatka mezi lidmi z Minkoru, Tarosu, trpaslíky a skřítky z hor, druidy ale i skřety z východních lesů. Platí zde status quo, kde je každý s každým kamarád a nedojde zde k ozbrojeným střetům, na což dohlíží početná skřítčí ozbrojená složka.
Všechny zúčastněné strany, ať už jde o Plaveňany, kolonisty z Východní Dálavy, skřítky ze Zlatého lesa, obyvatele Minkoru, trpaslíky z Khelegových hor, či o druidy, elfí komanda, nebo skřetí stíny, si drží od Horského císařství odstup a snaží se mu neplést do cesty. Je bezpochyby nejrespektovanější stranou na východě a, co se přičítá dračímu císaři k dobru, kupodivu nezneužívá takového postavení.
