Řád kavalírů a dam nejvznešenějšího umění Mirtal
My zde se sešlí stvrzujeme, že svůj život zasvěcujeme vznešené a nejdokonalejší bohyni Mirtal, jejímu principu neustálého hledání dokonalosti jí hodné a boji proti ničitelům umění a ignorantům. Naší zbraní ať je vtip, rozum, pero, štětec a meč. Slibujeme, že nezalekneme se ničeho v našem boji, že nenecháme žádnou moc ovlivňovat naše konání a že za žádnou úplatu z našeho boje neustoupíme. Nechť Mirtal i celá sedmnáctka stvrdí náš slib a ztrestá každého z nás, kdo by ho porušil.
Den dubu prvního aldenu měsíce Chladna roku 846 k.l.
Mistrovský hostinec U Zlatého slona, Albireo, Tara
Závěr z Manifestu k Mirtal, ustanovujícího stanovy nově vzniklého řádu
Organizace řádu
Řád má prozatím jen několik desítek členů a proto se o opravdové organizaci nedá mluvit, ostatně ani Mirtal by nebyla nadšena z příliš striktního rozdělování členů. Přesto již existují tři kategorie:
- Primus a Mistr řádu: Teoreticky dva různé tituly mající v budoucnu náležet dvěma různým lidem. Zatímco primus bude vysvěceným knězem Mirtal a bude se starat o umělecké ambice řádu, Mistr povede vojenský výcvik a válečné akce proti nepřátelům a hanobitelům krás světa. Dnes ale oba tituly náleží Miškovi Vlvičovi, zakladateli řádu a knězi Mirtal
- Kavalíři a Dámy: Řádní členové řádu, umělci cvičení taktéž v boji a připraveni bránit zájmy své bohyně a toužící po dosažení dokonalosti v jejím jméně.
- Panicové a Panny řádu: Ve své podstatě novicové, název, ač pochází ze starých tradic rytířských řádů, je především určitým vtipem mistra Miška.
Ačkoli teoreticky všichni současní členové užívají titulu Kavalíra (až na dvě Dámy), sám Primus a Mistr se vyjádřil v tom smyslu, že zatím jsou všichni Panicové (tedy až na dvě Dámy, u kterých nebylo pochyb o tom, že do jiné kategorie patřit prostě nemůžou) a to včetně něj samotného. Do několika let už snad ale budou rozdíly patrné.
Historie a členové řádu
Původ řádu spadá do „studijní skupiny“ pana Miška, který odmítl vyučovat divadelnictví na Bardské Akademii a místo toho přijímal zájemce v hostinci U Zlatého Slona (dnes oficiální Mistrovský hostinec kde probíhají oficiální zasedání. Pokud si na ně někdo vzpomene). Kromě názvu Miškova slůňata se pro tento řád vžilo mezi místními umělci i označení Žáci nejvznešenějšího umění Mirtal, jak Vlvič často nazýval divadelnictví. Postupem času se v této společnosti začalo téměř pravidelně ( i když jednou Miško občas i na hodně delší čas zmizel) více jak dvacet herců, studentů Akademie a místních volnomyšlenkářů.
Když se jednou po delší době vrátil Miško z výpravy do Západní dálavy, nadhodil návrh na vytvoření oficiálního řádu, který kromě umění bude vyučovat i šerm a taktiku boje. Napadlo ho to prý jako zajímavý druh recese inspirované přehnaně vážně se beroucími členy řádu Eldebranských rytířů i Rytířů devíti hvězd, s kterými přicházel během svého putování do kontaktu.
Asterionu chyběl prý řád, kterému nepůjde o veliké a slavné ideály, ale o samotné zdokonalování sebe sama a specifického stylu boje, založeného na lehkých zbraních a částečně teatrálního, či chcete li divadelnického, okatého předvádění schopností. Řád, který si nebude hrát na pokorné bojovníky dobra, ale bude tím čím je. Spolkem šermířů a umělců, kteří chtějí být vidět, ale také, co se dá dělat, trošku zdokonalit ten náš podělanej svět.
A všichni jeho přátelé tuto myšlenku přijali s pokřikem a zvedáním pohárů, které zajisté nebyli ten den první. Přesto asi byli někteří překvapeni, když Miško druhý den najal vynikajícího šermíře z Erinu, který zrovna učil na Bardské akademii a začal v jednom z Albirejských parků s prvními hodinami šermu. Někteří členové řádu, ač poněkud znavení, opravdu dorazili a během několika týdnů se specifický styl kombinující lehkost erinské školy s divokostí Miškových náhlých útoků začal formovat.
Posléze byl Miško vysvěcen na staršího kněze a několik jeho žáků přijato za laiky bohyně. Od této doby, přinejmenším umělci a kněží z kaple Mirtal v Albireu uznávali řád za oficiální. Teď už jenom zbývalo získat potvrzení ostatních rytířských řádů, církví sedmnáctky a čtyř králů. Jak to může být těžké?
Pokud jde o majetek řádu, ten se skládá ze tří věcí: Hostince U Zlatého slona, který byl oficiálně zabaven s tím, že dosavadní hostinský a majitel Leiko Husojed byl přijat mezi členy řádu a nadále mu padaly do kapsy veškeré výdělky. Dále trávník o výměře dva na dva sáhy uprostřed pozemků Bardské akademie, který byl prohlášen za Svobodné panství Mirtal a na kterém neustále stojí posádka tvořená zrovna nejopilejším členem řádu, který nesmí dopustit, aby na dané území vstoupil kdokoli, kdo se odmítne poklonit Mirtal nebo se se stráží alespoň napít. Nakonec je to poutní chrám v Malých lukách, vysvěcený před několika měsíci Miškem. O tomto ale nebyl tamní statkář ještě informován a tak se nejspíše stále diví, proč mu na grunt neustále lezou mladí podivně veselí lidé a dožadují se vstupu do jeho chalupy.
Symbolika řádu je prostá. Při oficiálních příležitostech (ale většina neustále) nosí členové řádu bílý plášť s temně oranžovým lemem (oficiální barvy Mirtal) a to občas s lemem velmi extravagantním a složitým. Na prsou by pak měli nosit znak řádu, který má podobu kordem šikmo děleného Modro/bílého štítu. V modrém poli je pak zlatá lile (památka na původní erb Miškovy rodiny) v bílém oranžové pero píšící černou literu M. Tento erb podobný spíše emblému prestižní školy nebo dobrého společenského klubu mohl se hodil pro válečníky, kteří štít do boje vytáhnou asi málokdy. Na druhou stranu, jednou z věcí stanovených už za prvního večera se stalo neustálé nošení kordu. Jen neustále připravený kavalír může bránit svou čest. A čest kavalíra, je současně ctí jeho řádu.
